Hudba

Jednu parodii na píseň Baby už máme tady, tady nebo dokonce tady, ale tohle je další z parodií skupiny The Key of Awesome, o kterou jste zde žádali. Eminem je další na řadě. Poznámka: Můžete si všimnout, že The Key of Awesome vždycky řeknou nadávku a až po ní dají pípnutí. Je to takový malý vtípek, který dali do více videí. České titulky:   Anglické titulky:

Tak dnes tu máme The Real Slim Shady od Eminema. Jedná se o jeden z jeho nejvtipnějších klipů a také za něj obdržel několik ocenění. Obsahuje spoustu narážek na různé americké celebrity. Tento hit napsal Eminem jen pár hodin před dokončením alba.

Někdy vám prostě písnička vleze do hlavy a odmítá vylézt. Podívejte se s námi na TOP 10 otravně chytlavých písniček podle kanálu WatchMojo.com.

Vánoce na VideaČesky.cz začínají! Kdyby mi někdo řekl, ať si pustím svou nejoblíbenější vánoční písničku, hledal bych na YouTube právě Veselé Vánoce od Johna Lennona. Pod videem najdete dva krátké odstavce o písničce samotné. Přeji krásný poslech plný Vánoc! Tato písnička byla v Británii roku 1971 vydána jako singl bývalé skupiny Plastic Ono Band, jejímiž členy byli samozřejmě John Lennon a jeho manželka Yoko Ono, ale i, v době této skupiny již bývalí, Beatlesáci George Harrison a Ringo Starr. Texty v sobě nesou odkaz na jakousi kampaň z roku 1969, kdy si John s Yoko pronajali billboardy v 11 velkých světových městech (New York, Los Angeles, Toronto, Řím, Athény, Amsterdam, Berlín, Paříž, Londýn, Tokio, Hongkong a Helsinki) a vylepili plakáty, na kterých stálo: "VÁLKA MŮŽE SKONČIT! (Stačí jen chtít) Štastné Vánoce přeje John a Yoko." Právě v tuto dobu se ale Spojené státy americké potýkaly s válečnou situací ve Vietnamu a menší pod-řádek "Válka může skončit, stačí jen chtít, válka končí, teď!" tak byl z billboardů stržen. To ale vůbec této písničce nezabránilo v tom, aby se stala jedním z největších vánočních hitů století...

Falco, vlastním jménem Johann Hölzel, byl rakouská popová hvězda 80. a 90. let, která i přes německé texty svých písní dosáhla vrcholu hitparád i mimo německy mluvící země. Ačkoliv roku 1998 při autonehodě v Dominikánské republice zemřel, jeho odkaz zůstává stále naživu. Na letošním Sázavafestu vystoupí skupina Falco Tribute Band, která zahraje mimo jiné i hity jako Jeanny, Rock Me Amadeus nebo Der Kommissar. Ve spolupráci se Sázavafestem jsme pro vás navíc přichystali soutěž o dva volňásky na letošní ročník tohoto festivalu. Stačí nám zaslat na mail soutez@videacesky.cz odpovědi na jednoduchou otázku: Kde se Sázavafest loni konal a kolikrát se na daném místě konal celkově? Do předmětu mailu napište "Sázavafest" a ve zprávě nezapomeňte uvést vaše jméno a příjmení. Odpovědi můžete zasílat až do 23:59 dne 23. června a 25. června vylosujeme dva šťastné výherce. Více informací o festivalu najdete zde.

Legendární Weird Al Yankovic je zpět se zbrusu novým albem Mandatory Fun. Ve spolupráci s College Humor natočili videoklip k singlu Foil, který je parodií písně Royals od Lorde.  

Na letní večer se hodí pohodová písnička. Norman vám v ní společně se svou kamarádkou, známou francouzskou youtuberkou Natoo ukáže, jaké to je spadnout do friendzone.

Dnes se vrátíme na diskotéky 80. a 90. let, přesněji do roku 1985, kdy západoněmecká zpěvačka vystupující pod jménem Sandra vydala svůj singl Maria Magdalena. Byl to hit, který ji vyšvihl na přední příčky mnoha světových hitparád. Sandra Cretu (rodným příjemním Lauer) se narodila v roce 1962 v Saabrückenu. Před svou sólovou kariérou vystupovala v ženském disco triu Arbesque, které se však v roce 1984 rozpadlo. Společně se svým producentem ( a budoucím manželem) Michaelem Cretu vytvořila několik hitů, z nichž je tento asi nejznámější. Svou kariéru přerušila v roce 1995, kdy se jí narodila dvojčata Nikita a Sebastian. Poté se několikrát snažila vrátit do branže a vystupovala jako hostující zpěvačka na albech Enigmy  nebo nahrála duet Secrets of Love s hudebníkem DJ BoBo. Se svým manželem se rozvedla v roce 2007, ostěhovala se na Ibizu, kde si vzala hudebního producenta Olafa mengese. I s ním se v roce 2014 rozvedla.

Dnes si v Hudebních klenotech připomeneme 35 let starou filmovou legendu Butch Cassidy a Sundance Kid s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem v titulních rolích. Píseň Raindrops Keep Falling On My Head je s tímto filmem neodmyslitelně spjata a byla oceněna i zlatou soškou Oscara (celkem film získal čtyři). Autory písně i celé hudby k filmu jsou Burt Bacharach a Hal David.

V hudebním průmyslu je docela tradicí, že kdo má prachy, nemusí ani umět zpívat, aby točil klipy. Je to i případ Bruce Waynea? Posuďte sami, jestli by se Batman hodil do našeho Metalového okénka.

Singl Je veux ("Já chci") z roku 2010, který brojí proti konzumní společnosti, dlouho okupoval přední příčky hitparád a velkou měrou přispěl k úspěšnému prodeji Zazina prvního alba. Zajímavostí je, že ač si Zaz písně často skládá sama, autorem tohoto singlu je jiný francouzský zpěvák, Kerredine Soltani.

Po nějakou dobu u nás běželo okénko urban music a dnes se k němu lehce vrátíme skutečnou hudbou z ulice. Australana jménem Dub Fx někteří pravděpodobně už delší dobu znáte a možná jste měli možnost vidět ho i naživo. Tenhle chlapík se proslavil nijak originální, ale ve svých rukou perfektní technikou loopu, při které nahrává různorodé zvukové smyčky pomocí svého hlasu a tak vždy vytváří jedinečnou píseň překračující různé žánry. Vy, kteří chcete slyšet víc, klikněte na tlačítko Přehrát a vy ostatní můžete pokračovat dál, stejně jako někteří kolemjdoucí ve videu.

Jestli vás včerejší AC/DC zmátli a mysleli jste si, že jsme Hudební klenoty 20. století přesunuli na úterý, jste na omylu, protože ty přicházejí jako klasicky ve středu! Dnes zabrousíme až do roku 1971, kdy přišla na svět písnička Baba O'Riley od britské rockové kapely The Who, o které vám opět něco řekne Kari. V článku se můžete dočíst, že tuto písničku a kapelu proslavil mimo jiné i jeden americký seriál. Dokážete uhodnout jaký? Baba O'Riley byla vydána roku 1971 a složil ji kytarista Pete Townshend. Skladbu mohli fanoušci The Who poprvé slyšet na albu Who's Next. Roger Daltrey zpívá většinu skladby a Townshend zpívá zhruba v polovině verše "Don't cry, don't raise your eye, it's only teenage wasteland". Název skladby je odvozen od jmen filozofických a hudebních osobností Mehera Baby a Terry Rileyho. Známá je díky své inovativní fúzi hard rockového zvuku The Who a Townshendovu elektronickému hudebnímu experimentován. Townshend původně napsal Baba O'Riley pro svůj projekt Lifehouse, rockovou operu, která měla následovat operu The Who – Tommy. Baba O'Riley měla být skladba, kterou by na začátku alba zpíval skotský farmář Ray při svolávání své ženy Sally a dvou svých dětí, aby započali svůj exodus do Londýna. Když byl Lifehouse vyřazen, většina songů byla později vydána na již zmiňovaném albu Who's Next. Baba O'Riley se stala první písní na tomto albu. Je také v Rock and rollové síni slávy jako jedna z 500 skladeb, které formovaly Rock and Roll. Kdo z vás sleduje televizní seriál Kriminálka New York, ten ví, že právě tato písnička představuje jeho úvodní znělku. Ovšem písně od The Who můžeme slyšet ještě v Kriminálce Miami a Las Vegas. No co, tvůrci tuto kapelu asi museli zbožňovat. The Who je anglická rocková skupina, která vznikla v roce 1964. Původní sestava vypadala následovně: Roger Daltrey (zpěv), Pete Townshend (kytara), John Entwistle (basa) a Keith Moon (bicí). The Who se zavedli jako skupina vzpurných, nekompromisních rockerů. Na pódiích ničili nejen hudební konvence, ale i vlastní nástroje; jejich divoké skrumáže kytarového kvílení, zběsilých akordů, razantního bubnování a adolescentních výkřiků vzpoury se staly legendou. Pro muzikanty, kteří se zavedou tímto způsobem, není nikdy lehké stárnout. A pro The Who to platí obzvlášť silně: nejčastěji připomínaný verš z jejich repertoáru totiž zní: "Doufám, že zemřu dřív, než zestárnu." Dva členové The Who - bubeník Keith Moon a baskytarista John Entwistle - už to bohužel opravdu mají za sebou. Kytaristovi a hlavnímu skladateli Peterovi Townshendovi je dnes 61, zpěvák Roger Daltrey je o rok starší. Ve své době byla kapela největším konkurentem Beatles na poli popové scény. Je považovaná za jednu z nejlepších a nejvlivnějších skupin na celém světě.

Dnes pro vás máme perličku, která nepochází z talk show. Graham ve spolupráci s BBC Music uspořádal soutěž pro amatérské zpěvačky, které vystupují jako dvojnice Adele. Žádná z nich ovšem neví, že pravá Adele je mezi nimi...

"Moon River" získala Oscara za nejlepší ústřední píseň v roce 1961, kdy ji ve filmu Snídaně u Tiffanyho zpívala Audrey Hepburn. Hudbu složil Henry Mancini (tónina byla vybraná přesně tak, aby odpovídala hlasovému rozsahu Audrey), autorem textu je Johnny Mercer (využil vzpomínek na dětství). V podstatě nebylo moc co překládat; skladba je z větší části instrumentální, ale do klenotů rozhodně patří, a tak ji tu máte. :)

Píseň Bitter Sweet Symphony od britské alternativní rockové kapely The Verve sice není doslova filmovou písní, protože nebyla složena přímo pro film, ale nejméně v jednom hrála tak významnou roli, že by byla škoda ji zde nezmínit. Objevila se v roce 1997 na albu Urban Hymns a doprovázela ji obvinění z plagiátorství, protože melodie kopíruje píseň The Last Time od The Rolling Stones (především tedy její orchestrální verzi od Andrewa Loog Oldhama). Její autorství bylo proto nakonec připsáno právě Keithu Richardsovi a Micku Jaggerovi z The Rolling Stones. Píseň i video přes všechny tahanice získaly nominace na British Awards a také Grammy, navíc mnoho médií píseň zařadilo do žebříčků nejlepších písní všech dob. V roce 1999 se Bittersweet Symphony objevila v závěru filmu Velmi nebezpečné známosti (Cruel Intentions), což je důvod, proč se objevuje právě v rubrice Filmové písně. Její text je kritikou konzumní společnosti a uspěchané doby, což konec filmu dokonale vystihlo.  

Chtěli jste další song od Jona Lajoie, tak vám ho servíruju. Samozřejmě v češtině nevynikne zdaleka tak jako v angličtině, ale snažil jsem se, co to dalo. Jon se opět naváží do současného hudebního průmyslu. Tentokrát však pomalejší písničkou s názvem Radio Friendly Song, která má neoriginální melodii a zasrané akordy. :-) Upozorňuji, že píseň je dost sprostá, takže rozhodně nic vhodného pro děti a mládež!

Velice vtipná předělávka všemi známého singlu Rockstar od Nickelback, ve které autor naráží na rádoby celebrity typu Britney Spears, Paris Hilton atd. Detailně popisuje jejich život a ubohou kariéru.

The Proclaimers jsou skotskou kapelou, kterou tvoří dvojčata Charlie a Craig Reidovi. Jejich skladbu I'm Gonna Be (které se podle refrénu říká spíš 500 miles) pochází z jejich druhého alba Sunshine on Leith, které vzniklo v roce 1988. Právě tato skladba je nejvíce proslavila, protože se objevila v romantické komedii s Johnny Deppem Benny a Joon. Následně se objevila v dlouhé řadě filmů a pořadů, například i v pořadu Jak jsem poznal vaši matku.

V této rapové bitvě se střetnou představitelé dvou známých a uznávaných ekonomických směrů. John Maynard Keynes jako představitel keynesiánství a Friedrich August von Hayek jako představitel rakouské školy. Jaký názor máte na danou problematiku vy? Preferujete aktivní zásahy státu do ekonomiky, nebo je naopak odmítáte a dáváte přednost laissez-faire?

Opět tu máme po týdnu den, na který čeká nejeden příznivec kvalitní muziky. Pravidelní diváci či posluchači Hudebních klenotů 20. století zajisté zbystřili. Ano, je to tak, i dnes vám nabídneme další hezký song z 20. století. Protentokrát trošičku zmírníme, dáme si totiž nejznámější pecku od skupiny Eagles. Znalci hudby již určitě tuší, že na scénu přichází Hotel California a s pár slovy o ní Kari. Hotel California je titulní skladba stejnojmenného alba The Eagles z roku 1976, která vyšla začátkem roku 1977 také jako singl. Hotel California patří mezi nejznámější skladby této skupiny. Jejími autory jsou Don Henley, Glenn Frey a Don Felder. Jako jedna z jejich nejpopulárnějších patří dodnes do základního repertoáru živých vystoupení a kompilačních alb. Hlavní linií skladby je vyprávění historky unaveného cestujícího, který zůstal uvězněný v hrůzostrašném hotelu, který se zpočátku zdál být lákavý. Text písně je metaforou o požitkářství a sebedestrukci v hudebním průmyslu jižní Kalifornie, kde je Hollywood přirovnávaný k luxusnímu hotelu, který zpočátku vítá a nabízí splnění všech tužeb, ale výsledkem je past pro jeho návštěvníky s jejich sebedestruktivními požadavky. Song byl v březnu roku 1977 jeden týden na vrcholu žebříčku Billboard Hot 100. Kytarové sólo v této skladbě je umístěné v hodnocení časopisu Guitar World na osmé pozici mezi 100 nejlepšími sóly všech dob. Skupina Eagles byla založena v srpnu 1971, tehdy byla ve složení Glenn Frey (kytara), Bernie Leadon (kytara), Don Henley (bicí) a Randy Meisner (basa). V roce 1975 Leadona vystřídal kytarista Joe Walsh a brzy se skupina rozšířila o dalšího kytaristu Dona Feldera, takže byla pětičlenná. Se svými pěti singly a šesti alby na prvním místě žebříčků se tato skupina stala jednou z nejúspěšnějších kapel 70. let. Na konci 20. století byla dvě alba této skupiny, kompilace Eagles: Their Greatest Hits 1971–1975 a studiové album Hotel California, řazena mezi deset nejprodávanějších alb (do roku 2001). 29krát platinové album Eagles: Their Greatest Hits 1971–1975 patří k deseti nejlépe prodávaným albům hudební historie. Skupina The Eagles se v roce 1980 rozpadla, ale členové skupiny se v roce 1994 znovu sešli (ve videu zazní věta: "Jen pro úplnost, nikdy jsme se nerozpadli, jenom jsme si vzali na 14 let dovolenou.") při sestavování alba Hell Freezes Over, na kterém se nacházela sbírka skladeb z koncertů a nových studiových nahrávek. Od této doby spolu příležitostně koncertují. V roce 1998 byla skupina Eagles uvedená do Rockandrollové síně slávy. 8. června 2009 vystoupila skupina také v pražské O2 aréně.

Eurythmics je britské hudební duo, které tvoří Annie Lennox a David A. Stewart. První album In The Garden vydali v roce 1981, ale celosvětový úspěch jim zajistilo jejich druhé album Sweet Dreams (Are Made of This) z roku 1983. Jeho titulní skladba je na seznamu 500 nejlepších písní všech dob časopisu Rolling Stone z roku 2003.  

Někteří z vás si jistě vzpomenou na Stydlivého Ronnieho a jeho nepodařený duet s Rihannou. Kluci z The Lonely Island se rozhodli vytvořit menší sequel. Tentokrát se vrátíme zpátky do minulosti, do éry slavné lupičské dvojice Bonnie a Clyda, kteří se rozhodli vykrást banku. Všechno ale nešlo přesně podle plánu.

Dnes je to přesně osmnáct let, co britští The Prodigy vydali singl Firestarter. Ačkoliv to byl už jejich desátý singl, byl první, se kterým se The Prodigy dostali do čela britských hitparád a dokonce prorazili i v zahraničí. Asi není překvapením, že píseň i klip vyvolaly ve své době kontroverzi a některé stanice se dokonce zdráhaly klip vysílat před desátou večerní. Režisér Walter Stern však za klip získal ocenění hudebního časopisu New Musical Express.  

Píseň What’s Up napsala zpěvačka Linda Perry pro debutové album kapely v roce 1992. Skladba kralovala hudebním žebříčkům v několika evropských zemích, ale bodovala například i v Brazílii. Na druhou stranu se však také objevila v několika seznamech nejhorších písní všech dob. Kapela 4 Non Blondes vznikla v roce 1989 v Californii. V původní sestavě hrály Christa Hillhouse, Shaunna Hall, Wanda Day a Linda Perry, avšak ještě před vydáním jejich prvního alba Bigger, Better, Faster, More! došlo v kapele k personálním změnám. I když jí vyšlo live album a také se podílela na soundtracku k filmu Airheads, druhého studiového alba se skupina nedočkala, protože v průběhu jeho nahrávání se rozpadla a Linda Perry nastoupila na sólovou dráhu. Zajímavostí je, že Linda Perry je v současnosti zasnoubená s herečkou Sarou Gilbert, kterou můžete znát jako Leslie Winkle ze seriálu The Big Bang Theory.  

V nejnovějším díle spolujízdy se James rozhodl zaskočit do Liverpoolu a jako průvodce si vybral Paula McCartneyho. Pokud máte rádi Beatles, tak si tenhle díl rozhodně nenechte ujít. Je sice trochu delší, ale nudit se rozhodně nebudete. Ve videu postupně uslyšíte následující hity: Drive my car Penny Lane Let It Be When I'm Sixty-Four Blackbird Come On To Me A Hard Day's Night Ob-La-Di, Ob-La-Da Love Me Do Back in the U.S.S.R. Hey Jude

A máme tu další video, které díky YouTube obletělo celý svět. Opravdu věřím, že Jill a Kevin na tuto svatbu jen tak nezapomenou. Video sklidilo takový úspěch, že se jím nechali dokonce inspirovat tvůrci seriálu The Office, ve kterém v jednom díle postavy přicházejí na svatbu svých přátel stejným způsobem... Při nástupu uslyšíte hrát píseň Forever od Chrise Browna.

Chubby Checker (*3. října 1941) je americký rokenrolový zpěvák. Je známý zejména jako popularizátor tance twist. Píseň Let's Twist Again z roku 1961 získala cenu Grammy za nejlepší rokenrolovou skladbu. Za tip díky uživateli Skaarim.

Heavy metalová legenda ze „strašlivých“ osmdesátek. To jsou Twisted Sister. Kapela sice vznikla už v roce 1972, ale písničky začal psát až zpěvák Dee Snider po svém příchodu v roce 1976. Debutovou desku  Under the Blade vydali v roce 1982 a okamžitě si díky ní udělali zvučné jméno v undergroundovém světě. A stejně dobře si je všichni zapamatovali pro jejich prazvláštní image ve stylu glam metalu. Druhé album You Can’t Stop Rock’n’Roll (1983) se stalo zlatým a Metal-rules.com ho zařadil mezi 100 nejlepších heavy metalových alb. Klip pro skladbu You Can’t Stop Rock’n’Roll se nesl v komediálním duchu, což je jedna z dalších věcí typických pro TS. Ostatně to je vidět i v dnešním videu We’re Not Gonna Take It. Píseň pochází z desky Stay Hungry (1984). Další veleúspěšné hity jsou I Wanna Rock a balada The Price. Čtvrté album Come Out and Play (1985) bylo přijaté docela nevalně a turné bylo vlastně jedno velké fiasko, po kterém se z kapely rozhodl odejít bubeník A. J. Pero. Jenomže ještě horší deska měla teprve přijít. Love Is for Suckers (1987) navíc měla být sólo projektem Snidera, jenomže nahrávací společnost si postavila hlavu, že ho buď bude prezentovat jako nové album Twisted Sister nebo ho nevydá. Ještě v témže roce Dee Snider oznámil odchod z kapely. Pauza trvala deset let. TS poté začali znovu nahrávat a vydávat staré songy, které v původním vydání nedosahovaly požadované zvukové kvality. Návštěvníci Masters of Rock si mohli pořádně zaskákat třeba na We’re Not Gonna Take It v roce 2011.