Pondělní ráno bylo plné emocí. Po osmi letech napjatého čekání měla konečně vyjít další část ságy The Longest Journey. Příběh o April Ryan a Zoe Castillo ze Starku a Arkádie, příběh o řádu a chaosu, který mě před lety uchvátil a nikdy zcela neopustil. Nemohl jsem se dočkat. Naštěstí je trpělivost jednou z mých ctností. Ačkoliv vyzkoušení hry a rozhovory s jejími tvůrci mi čekání dost usnadnily.

Tornquist o mě do dnes mluví jako o Šuliňákovi. Tady je odkaz, abyste věděli proč. To, co teď prozradím, asi nebude překvapením, ale pro pořádek bych chtěl říct, že jsem hru podpořil na Kickstarteru. Myslím, že mě to nijak neovlivňuje, ale alespoň o tom všichni víte. Sami rozhodněte, jestli to má vliv na recenzi.

Pokud si ale myslíte, že má, nemáte pravdu a odpojím vám internet. Zrekapitulování celého příběhu by zabralo hodně času, tak se alespoň pokusím o rychlé shrnutí. Dreamfall Chapters sleduje osudy Zoe Castillo, snílka, a odpadlíka Kiana Alvaneho, bývalého apoštola a zabijáka. Oba se snaží se najít své místo ve Starku, antiutopické budoucnosti, a Arkádii, světě magie. Oba světy jsou ve smrtelném nebezpečí.

Kniha první provází charaktery jejich znovuzrozením do příběhu hry a začíná jejich cestu za záchranou obou světů. Je toho samozřejmě mnohem víc, ale bez znalosti her The Longest Journey a Dreamfall se nováčci mohou v ději snadno ztratit. Také si nemohou plně vychutnat skvělé vyprávění příběhu. Opravdu to nejde. Tvůrci se tuto překážku snaží překonat hlavně Zoeinou kapitolou v Europolis, která hráče uvádí do děje.

Myslím si však, že rozdíl v prožitku nováčka a veterána bude hodně rozdílný. Alespoň do plánovaného vložení rekapitulace příběhu. Aniž bych chtěl něco vyzradit, první minuty hry jsou toho důkazem. Zpracování ovládání hry bylo pro vývojáře z Red Thread Games velkou výzvou. S potěšením vám mohu říct, že to zvládli výborně. Vylepšili perspektivu třetí osoby z Dreamfallu.

Také ovládání pomocí myši a klávesnice i gamepadu skvěle funguje a zcela přirozeně vás provází interakčními stavy a meníčky. Vývojáři se snažili, abyste si hru užili stejně na gauči i u stolu a dle mého uspěli. Pokud se mi něco nelíbí, tak to, že rady úvodního tutoriálu občas překrývají ostatní texty. Ale to je asi všechno. Je dobře, že se hra dobře ovládá, protože v Knize první je toho hodně ke zkoumání.

Tedy, aspoň až dorazíte do Europolis. Na začátku jsem se trošku bál. První dvě scény měly dobrou choreografii, ale byly hrozně přímočaré. Po druhém setkání se Zoe je však hra nejen úžasné otevřená, ale dává vzor budoucím hrám, co se týče rozsahu a důrazu na detail. Všechno, od dialogů hlavních i vedlejších postav po nádherně ponuré prostředí ulic Europolisu, povzbuzuje hráče k tomu, aby prozkoumávali svět kolem.

Abych vám dal příklad. To, co měla být dvouhodinová hra, mi nakonec zabralo pět hodin. Hlavně proto, že jsem poslouchal konverzace, honil virtuální holuby, asi víc než bych měl, a sledoval pouliční vystoupení norského umělce Egila Olsena. To je jen příklad skvělých interakcí s postavami, jako je třeba skvěle pojmenovaný Shitbot.

Jestli nebudou mít s Wonkersem a vránou spin-off, budu zklamaný. A čím, že se vlastně Dreamfall Chapters odlišuje od jiných adventur? Hlavně ochotou a podporou hráče myslet svým vlastním tempem. Stejně jako u Telltale Games her hrají volby a následky důležitou roli, ale s výjimkou několika málo situací se většinou rozhodujete při zastaveném čase.

Odehrává se vnitřní monolog, který vám pomáhá chápat motivace k volbě, ale nepodsouvá, která z nich je lepší. Takto se hráč opravu musí rozhodnout, jakými lidmi mají Zoe a Kian být. A ačkoliv je už teď vidět dopad některých rozhodnutí, jako směr Zoeiny kariéry, těším se, jak mé volby ovlivní příběh dlouhodobě. Výtvarně nejde o nejmodernější grafickou pecku.

a některé animace by mohly být uhlazenější, ale celkově je vizuální prezentace nádherně zpracovaná a v rušnějších místech naprosto impozantní. Je vidět, že tvůrci dotlačili Unity engine až na doraz. I když snímková frekvence někdy padá, když jste v hustě obydlených oblastech. Nikdy to ale neovlivnilo mé hraní, což je asi nejdůležitější. Podobně jako vizuální stránka hry je na tom soundtrack Simona Poola.

Nádherně v pozadí dokresluje vaši hru, zatímco pěkně ilustruje delší video předěly. Už se těším, až uslyším víc. To ale není nic překvapivého, uvážíme-li jakou práci odvedl v The Secret World. Máte se tedy něčeho bát? Původně jsem chtěl mluvit o namluvení charakterů. Zoe je ze začátku docela slabá.

Ale v průběhu hry ji její herečka začne opravdu dobře vykreslovat. Takže to vlastně problém není. Nemůžu si stěžovat ani na obtížnost rébusů. S trochou trpělivosti a pozorování jsem je zvládl docela rychle. Hlavními pilíři hry je však vyprávění a volby hráče, takže rébusy nejsou problém. Jak už jsem řekl dříve, nováčci si mohou připadat trochu ztraceně navzdory tomu, že to pro ně měl být vstupní bod do série.

Samozřejmě se mohu plést. Doufám, že to tak bude. Bojím se ale, že dokud nevloží rekapitulaci příběhu, omezí se hráčská základna na stávající fanoušky. Jediný další problém, který mě napadá, je nedostatek herních inovací. Ten ale přebíjí výborné zpracování. A to je vše, co mohu bez spoilerů říct.

Zažil jsem tu skvělé momenty, které si musíte prožít sami. Po těch letech byl návrat do Starku a Arkádie famózním zážitkem ukazujícím, že i po tak dlouhé době je příběh o rovnováze stále stejně poutavý a nepředvídatelný. Jestli budou další díly obsahově stejně bohaté, mohlo by jít o jednu z nejlepších adventur poslední doby. Ale to už předbíhám. Co se týče Knihy první, Red Thread Games to skvěle zvládli.

Možná to bude znít jako klišé, ale na dobré věci je třeba si počkat. Se skvěle napsaným vyprávěním, brilantně realizovaným Europolisem a rozhodnutími a volbami je už v této rané fázi Kniha první: Znovuzrození excelentním návratem k sáze. Vlastně, pokud půjdou všechny kapitoly ve stopách té první, Dreamfall Chapters by se mohla stát královnou adventur. Překlad: Ibex www.videacesky.cz