Jsem opravdu rád, že jsem zase ve Francii. Vrátili jsme se teď z turné po Jů-Es. Copak? Před pár dny jsme se vrátili ze Spojených států, kde jsme byli na velkém turné. Ještě před pár dny jsem s celým týmem seděl v jednom z těch nových barů v New Yorku. Ve Francii je jich teď taky spousta. Říká se jim "lounge bary". Lounge jsou teď úplně všude.

Bary, kde piješ a při tom se povaluješ. Bavil jsem se tam s jednou dívkou, pak jsme začali pít, vzala mě k sobě a začali jsme se milovat... A ona při tom anglicky křičela: "Oh my God, oh my God, oh my God!" A já jsem si říkal: "Odkud ví, jak se jmenuju?" Až pak jsem to pochopil. Protože nějaké ty základy angličtiny přece jen mám. Angličtinu jsem se učil jako malý ve škole, jako vy.

Všichni jsme měli stejně přiblblé kurzy. S onou slavnou existenciální otázkou, na kterou jsme za každou cenu museli najít odpověď. Kde je Bryan? Taky jste z Bryana měli trauma, co? Nevěděli jsme, kdo ten Bryan je, a bylo nám to fuk, ale museli jsme ho v domě přesně lokalizovat, abychom se naučili anglicky.

Hledali jsme lidi z Bryanovy rodiny, abychom se naučili anglicky. "Kde je Bryan?" A tys jako trouba poslušně odpovídal: "Bryan je v kuchyni." Bryan mě deprimoval. Dokonce jsem jednou potkal významného amerického producenta, přišel a řekl mi: "Ahoj, já jsem Bryan." A já na něj: "Mazej do kuchyně!" A pak jsme museli hledat Bryanovu sestru Jenny.

"Kde je Jenny, Bryanova sestra?" Bylo třeba to vyslovit se správným akcentem, s jazykem takhle. "Je v koupelně." A potom jsme museli opakovat přihlouplé věty: "Ach, dnes prší." "Kde mám deštník?" Zkus tuhle větu někam vtlačit během cesty do Států.

To si dáš. Kolikrát jsem si v New Yorku říkal: "Doufám, že bude pršet, abych konečně někam vtlačil tu umbrellu." Ale jsem rád, že jsem zpátky. Všichni jsme se vrátili. V amerických filmech kolikrát natočí něco, co není zas až tak dojemné, ale dají tam hudbu, při které musíš brečet. Můžou natočit klidně třeba prcka, co si čistí zuby, a rozbrečí tě. Chlap přijde před kameru a: Nejsi připravenej.

Promítám si teď svůj život. Pořád jsem jen blbnul, šaškoval a plácal nesmysly... Ale teď mám jednu zasranou otázku. Musíš mi teď odpovědět na moji zasranou otázku, kámo. Jen jednu zasranou otázku. Kde je Bryan? Hledal jsem ho v kuchyni...

Celej svůj zasranej život strávil v kuchyni. Ale Bryan už v kuchyni není. Hledal jsem i v koupelně. Ach, dnes prší! Kde mám deštník? Bryane! Bryane! Kde jsi, Bryane? Zachraňte vojína Bryana!

Takhle pláčou v amerických filmech. Teď pláču anglicky. Paní Olesonová? Pan Ingalls je tak smutný. Už dlouho neštípal dříví. Hraje o samotě na housle s jednou nohou na krbu. A Almanzo... je čím dál větší podivín.

Neviděli jste náhodou Bryana? Ano? Za mnou? On leží. Ach ne, Bryane, jsi mrtev? Bryane! Proč jen jsi vycházel z kuchyně? Vždycky, když hraju tuhle část představení, říkám si to samé: "Kdybych se byl narodil ve Spojených státech, byl bych teď americký herec."

Překlad: LaBleue www.videacesky.cz