KOUZELNÁ VÁNOČNÍ HVĚZDA Byl Štědrý den a Drozdík čekal na někoho výjimečného. Jelikož byl jen malý ptáček, neměl co dát svému nejlepšímu kamarádovi k Vánocům. Proto požádal o pomoc Santu. Za radostného švitoření vedl Drozdík Santu k příbytku medvědů, kde jeho nejlepší kamarád Méďa bydlel. Drozdík měl za to, že může darovat pouze svůj hlas, a činil tak každičký den. K Vánocům chtěl dát Méďovi něco úžasného.

"Podle mě je tvůj hlas úžasný," řekl Santa. "Ale uvidím, co se dá dělat." Když však dárek pro Méďu otevřel... Ach ne, byl prázdný. Co si počnou? Kde najdou v tuto dobu něco úžasného? Když vtom prozářil oblohu záblesk světla. "Co to bylo?"

divili se. "Vánoční hvězda?" "Opravdová vánoční hvězda?" Nadšení to spěchali zjistit. "Myslíš, že je rozbitá?" cvrlikal Drozdík. "Podle mě je kouzelná," odvětil Santa. Uchechtl se a připomněl Drozdíkovi, že je Štědrý den. A na Štědrý den se dějí úžasné věci, kouzelné věci. Uvnitř domu nebylo po Méďovi ani vidu, ani slechu.

Drozdík věděl, že bude zachumlaný v posteli jako na Štědrý večer všichni hodní medvídci. "Santa bude celý promrzlý," řekl Táta. A tak mu připravili trochu dobrot, aby se zahřál. "Pšt! To je on, kdo jde po schodech?" Méďa se vyplížil z postele. Tak moc se těšil, že nemohl spát. Méďa věděl, že zítřek bude kouzelný, jenže se ho nemohl dočkat. Z venku uslyšel známou písničku.

Drozdík mu přišel popřát dobrou noc. "Taky nemůžeš spát?" šeptal Méďa. "Strašně se těším." Tak se s ním Drozdík rozloučil. Nakonec Méďovi ztěžkla víčka. A do zítřka konečně zbýval již jen jeden kouzelný sen. Medvědi sice dokončili přípravy a šli spát, ale někdo venku měl ještě plné ruce práce. Santa se svým úžasným překvapením vylezl na zasněženou střechu.

Drozdík vzrušeně poletoval a cvrlikal. Co je to? Co to Santa udělal? Co bylo to velké překvapení? Počkejte a uvidíte. VESELÉ VÁNOCE "Už jsou Vánoce!" radoval se Méďa a utíkal k dárkům pod stromkem. "Tak ho otevři," pobízeli ho Máma a Táta.

"Podívej se, co je uvnitř." Otevřel víko a byla tam... vánoční hvězda. Méďa nikdy neviděl něco tak krásného. Hvězda měla z tak hodných a milujících přátel takovou radost, že naplnila jejich domov světlem, kouzly a úžasnými věcmi. Ale ta nejúžasnější, nejkouzelnější věc byl pocit v Méďově srdci. "Děkuju ti," vzdychl. Cítil se velmi, velmi výjimečně.

"Děkuju ti! Děkuju ti!" děkoval. Ale odkud ten pocit pocházel? Ze stromku a dobrot? Z ozdob a světýlek? Pak uslyšel zpěv věrného Drozdíka. A věděl to. PŘÁTELÉ NAVĚKY Byla to písnička, kterou slýchával každičký den a znamenala pro něj nejvíc na světě. "Přeju krásné a veselé Vánoce!"

smál se pod vousy Santa. "Budou," odvětil Méďa. "Slibuju." "A tobě také krásné Vánoce," všichni radostně volali. A Méďa věděl, že vánoční kouzla jako opravdové přátelství a láska s ním spojená, vydrží navěky. Překlad: petrSF www.videacesky.cz