Jé, Michal. Borec s kytkou. A kdo je ten blbeček s růží? Míťo, kdo je to? Ahoj, Gene. Jdeš brzy. Brý den, Michaile. Krásná růže. Pro koho? Na tyto krásné modré rostlinky se podívej. Varjo …

… přišel jsem … … pogratulovat Dimovi k návratu z vojny. - Dík. Varjo, a já … - Díky, Gene. Jsem rád, že i pro vás je můj návrat událost. Pojďte dál. Právě jsem udělala sváteční snídani. Míšo, pojď dál. - Už jsi snídal? - Jo. - Výborně. - Míťo!

- No co? Už snídal. Nevadí. Posnídá znovu. Dobře. Co? Máš už hlad? Pojď dál, žroute. Otři si boty. Chcete víc lívanečků? Ne, to mi stačí. Radši jdi. Kvůli tobě má trému. A Gen se dokonce stydí říct, že se stydí.

Jdi. Pohostím je sám. Michaile. Berte si. A ty, řekni, co máš s Varjou. Pracujeme spolu. Nějak moc vás s ní pracuje. Je třeba vás protřídit. Spíš se kamarádíme. Už dva roky. I on dva roky?

Víš, že tu byl jeden kamarád, Stasík, s monoklem? - Jo. - Teda. A přesto přišel. Máš odvahu. Dobře poslouchej. Kamaraďte se ve všední dny od 9 do 6. Jindy se nám nepleť do cesty! Vždyť je komu. Tak co?

Skamarádili jste se? Jo, právě jsme se přátelsky bavili. Dokonce jsme si sestavili harmonogram. Gene, jdeme, ať nepřijdeme pozdě. - Míťo, umyj nádobí. - Kouzelné slovo? - Surgut. - Umyju. Co to bylo s tou kytkou? Co mi zbývalo? Jsem hlupák. Došlo mi, že jde za Varjou.

Dime, nemám u ní šanci. Ty nemáš šanci u žádné, jestli budeš dávat kytky chlapům. Ahoj, lidi. Kde jsou všichni? V práci. A mladí krásní chlapi … - Už dávno vymřeli. - Ne vymřeli, jen sloužili rok v armádě. Mimochodem, to je Míša. - Brý den.

- Brý den. To je, Anno, pro vás, protože jsem věděl, že přijdete. A to je, Dmitriji, pro vás, protože vím, že se nudíte. - Mějte se hezky. - Nashle. - Nashle. Varvaro Petrovno, promiňte, ale je dobře, že jste se rozešla se Stanislavem Olegovičem. Máte podporu všech dvanácti lidí našeho oddělení. Jen chceme poprosit, aby to zůstalo mezi námi, tj. mezi vámi a naším oddělením. Aby Stanislav Olegovič nevěděl.

Promiňte, odkud to víte? Vaše kolegyně nám to tajně řekla. Celému oddělení? Jenom mně, a já pak celému oddělení. Všem pracovníkům: odevzdat fotky nahých chlapů na nové kartičky. Dobrý nápad. Ale ne v této firmě. Poslat všem. Mášo!

Proč jsi to udělala? Jestli myslíš ty perníky, hned ti koupím nové. Ale myslím, že to není nutné. Proč jsi všem řekla o mně a Stasovi? Řekla jsem to jenom Táničce. Na ni je fakt spoleh. Fakt? Už to ví celé její oddělení. V tomto na ni je spoleh. Mášo, je to moje soukromí. Sama rozhodnu, jestli se rozejdu.

Bez Tániččiného oddělení. Cože? Vždyť oni už od začátku o Stasovi ví. A trápí se pro tebe. Takže, ty Govoruško, ty kecko. Dělej si, co chceš, ale jestli se to dozví ještě jeden člověk, už ti nic neřeknu. Varješko, to mi nemůžeš udělat. Můžu! Jdu na poradu. Fotky počkají.

Táňo, neříkej nikomu, že se Varja a Stas rozešli. Jestli se o tom dozví ještě někdo, nic ti už neřeknu. Poslat. Já jsem to poslala všem? Delete!!! Zpět!!! Ne! Pal! Plivni! Došla munice.

Ukončit střelbu. Samozřejmě, že ukončit. Došla přece munice. Pamatuj, vojíne, v armádě nesmíš ukončit střelbu bez povelu. I kdyby došla munice. Ta vaše armáda! To dříve byla armáda zajímavější. Zajímavá představa. A kdy byla armáda zajímavá? Když rytíři zabíjeli draky a neplivali fazole do hrnce. Tak si zahrajeme na rytíře.

- Jdem na to. - Jo, jdem. Tady máš meč. A tady štít. - A přilbu. - Přilbu? Hned to bude. - Tady je. - Nic nevidím. Jak mám teď zabít draka? Sundej mi ji. Povedený rytíř. Dobře. Sundám. Ááu, to bolí.

Zlomíš mi uši. - Počkej. - To byl nos! Asi máme problém s hlavou. - Kdo je to? - Kdo by? Drak! Drak? Rytíři, co to děláš? Dobré ráno. Good morning. Téma dnešní porady: výrobky pro děti do 3 let.

Vvilove, co to děláte? Dudlám před poradou. Experimentální hudební dudlík. Po pěti minutách cucání začne hrát hudba. Nechci ztrácet čas. A kde je ta hudba? Vždyť cucám jenom pět minut. Nechte si to po poradě. Pokračujem.

Od příštího týdne vyrábíme bryndáčky s motivy dětských hrdinů. Tady je seznam: opička, kocour Leopold, vlk, zajíc, Demobila, … Drsně. Mohl byste vyjadřovat souhlas kulturněji? Odpusťte. - Omlouvám se. - Kolikrát se to bude opakovat? I když jsme už na vaše zpoždění zvyklí. Mám prostě osobní problémy.

Můžu mít osobní problémy, ale na porady chodím včas. Fakt se rozešli. Funguje, a o minutu dřív! Pardon. Gratuluju, přišla jste pozdě a narušila pracovní atmosféru. Konec. Pokračujeme zítra. Netrap se. Takových je hodně. Pobudeš s ním dva roky, i kdyby byl ženatý. Ty Govoruško!

Co to je? Krutě. Bělkinu nepotěší, že jsme jí ze syna udělali na celý život rytíře. - Zkusíme to znovu. - Držím - Bolí to ještě víc! - A co? Mám pocit, že mi roste hlava. Potichu přijdeme a škubnem. Co řveš? Nic neděláme. Zmlkli jste, a já se cítil sám.

A vůbec, chci pít. - Máš to? - To je druhá nozdra. Zkus to ty. Já se trefuju do nosu. - Máš to? - To je ucho! Tam jsi měl nos! - Otočil jsem hlavu. - Tak se nevrť a chytni brčko. Máš to? - Vždyť jsi měl žízeň. - Už nemám. Mám hlad. Teď píšou o každém, kdo se s kým rozešel.

O mně by taky mohli napsat. Mám to. Zítra se dám ke sluníčkářům. A koho to zajímá? Varvara Petrovna se rozešla se samým zástupcem ředitele. - Holky. - Ano, Varvaro Petrovno? Och, Varvaro Petrovno. Kdo se s kým rozešel? Nečetla jste hromadný email? Rozešla jste se se Stanislavem Olegovičem.

Jsou tam podrobnosti? Ne, řekněte, prosím. Pošlu je později s předmětem: „Za co mé kolegyni uřízli jazyk a ruce.“ Mášo! Govoruško! Tady není. Takže v bufetu. Pojíš naposledy v životě. Po přečtení emailu jsem si myslel, že je to obyčejná ženská pomluva.

A pak mi došlo, že to je tvůj chytrý plán. Chceš ho slyšet? Jo. Sice jsem ho vymyslela, ale ještě neslyšela. Už dřív někteří tušili, že mezi námi něco je. A teď ví, že jsme se rozešli. To znamená? - Že jsme se rozešli. - To si budou myslet. A my se přitom budeme klidně stýkat dál. Jsi hlavička, miláčku.

Ne, nebudeme se stýkat. Nechápu. Proč? Protože jsem hlavička, jak jsi řekl. A blbnout hlavu 2 roky můžeš jenom huse. Vždyť jsem řek´, že přesně za měsíc … - Stasi, opravdu se rozcházíme. - To ode mě odcházíš? Opouštím tě. Takže ty ode mě odcházíš a opouštíš mě?

Stanislave Olegoviči, nepleťte se mi do práce. Dobře. Pracujte. Já ale rozhoduju, kdo tu pracuje, a kdo koho opouští­. Zvládla jsi to. Mášo, kde jsi? Tak co? - Super, ještě! - A co hrnec? - Snažte se, to půjde.

- Znovu. Co to je? - Ahoj. My ... - Ahoj mami, hrajeme si na rytíře. Přesně, Míšo, přines meč, štít a přilbu. - Do draka! - Ticho. Hrajte si a já si jdu hrát na Šípkovou Růženku. Mám tě vzbudit? To já tebe vzbudím. Tak nezlob. Jasně.

Je to za námi. Pro mě ne. Ještě ty?! Počkej! A proč ty řveš? Protože mám pusu! Zavolám taxi. Jedem do nemocnice. I když se vás v taxíku asi …

Pojďte ven. Pozor na hlavu. Úsměv. Stůjte, rytíři moji. Ubozí. Varješko, netrap se. Takových ještě bude. Není ani první, ani poslední. - Opravdu byl první. - Není možné! Proč jsi mi to neřekla dřív?

To je novinka. Tak jdi a napiš to všem! Vždyť jsem ti říkala, že to ne já, ale počítač. První přítel, no teda! Vždycky je těžší opustit prvního. Víš, jak dlouho jsem byla s tím svým prvním? Bylo to ve druháku. Netrap se.

Už sis to přečetl? Co myslíš? Ne, řekla mi to ochranka a uklízečka. No nazdar! Jestli to ví už i uklízečka, bude to brzy vědět celý svět. Mám to. Svět veselých dětí přece není celý svět. Drb může přebít jenom další drb.

Změním ho. Změň, horší být nemůže. Může. Podívej, co jsem vymyslela. Koluje informace, že na konci pracovního dne propustí 30 lidí. Tak co? To jste nečekali. Poslat. Podívej, co jsem ti vyrobil, jak se směje. Jé, omlouvám se.

Holky, četly jste hromadný email? Na konci dne propustí 30 lidí. Asi propustí mě. Odpusťte. Jsem jak na jehlách. Funguje to. Šampaňské na tvůj účet. - Co? - Na můj. Ženské jsou tu vtipnější než na vojně. - Díky. - Už nekraď noviny. Nebudu. Kdo je další?

To je třeba rozřezat, takže jděte hned do dílny. Lampo a věšáku, zase jste se pohádali? Pojďte dál. - Co, Michale? - Je to marné. - A proč ty mlčíš? - Co? Jak jsi to udělal? - Takhle. - Počkej, nedělej to. - A tak. A proč to předtím nešlo? Předtím jsme si hráli na rytíře a už mě to nebaví.

- A proč to nešlo? - Dělal jsem tohle. Ty jeden! - Co se děje? - Sundal hrnec. - Jak? - Nevím, takhle. - Bolí­! V dospělosti bych si na rytíře nehrál poprvé. Míša musí na Ministerstvo katastrof. Šikula. Cítila jsem, že mě propustí, už když mě přijímali.

- Nebo mě. - Holky, vy se bát nemusíte. To spíš já. To všechno kvůli mně? Vidíš, věří ti každé slovo. Měla bys být v parlamentu, a ne na personálním. Rozejděte se. Informace je pravdivá jen z části. Propustím pouze jednoho člověka. Vlastně pracovnici.

Snad ne tebe? Jestli myslíš, že tebe, pak se pleteš. Nejsem podrazák. Za šíření falešných informací propouštím Marii Govorušku. Já? No tak jsem bez práce. Teď určitě zhubnu. V tom případě jdu taky. V takovém případě já …

- Ivaškine, jdeš nebo ne? - Jo. - Výborně. Jdu taky. Bez Ivaškina tu nemám co dělat. Já taky. Já taky. Govoruško, proč lžeš? Tak to nebylo. - Stanislave Olegoviči, taky odcházím. - Díky. Za takových okolností i já … - Ivaškine, tak odcházíš nebo ne?

- Jo. - Výborně. Tak co? Vypadá to, že pro dnešek to skončilo. Naštěstí. 3 lidi není 30. Pojďme pracovat. Co řeknete? Stanislave Olegoviči, nevyhazujte mě, prosím. Varjo, proč lžeš? Nelžu. Žertuju. Teď ty a Stas.

Co řeknete? Nemáte právo ji vyhodit bez souhlasu předsedy odborového výboru. Výboru? O žádném nevím. Ale soud ví. Dobře, bude po vašem. Kdo je předseda odborového výboru? Já. A díky tomu všechno dobře skončilo.

Ale pro vedoucího personálního to vypadá blbě. Míšo, musíš na to ministerstvo. Nejedu. Stačilo, že se taxikář celou dobu smál. Tak příště pojedeš metrem. Nikam není třeba jezdit. - To je falešná ocel. - Přesně. Nevypadá zle. Takže … Bolí!

Bolí! Teď dej hlavu na stůl uchem dolů. Evropané mají prohlubně na spáncích. Takže pokud na hrnec zatlačíte … … bezbolestně vyprostíte obsah. Ven s ní! - Gene! - Fyzika. Jako vždy. Funguje, i když nevím jak. - Díky, Gene.

- Díky. Děkuju i za Michala. Dobře. Kamaraď se Varjou ne z 9 do 6, ale z 9 do 8. Miško!