Vítejte zpátky! Dnešním prvním hostem je velká filmová hvězda, jejíž nový film Na život a na smrt jde v pátek do kin. Podívejte se na ukázku. Přichází Mark Wahlberg! Čau, kámo! - Ahoj Marku. - Jak se máte, pane? Vlastně dost špatně. Mám... - A moje oko...

- Mám si sednout vedle? - Ne. To je v pohodě. Tady máš trochu antibakteriálního gelu. Přinesl sis vlastní? To je speciální gel pro filmové hvězdy? - Tohle je drahý zboží. - Jo? Tohle je zboží, který seženeš jen v obchodě CBS. To by mohlo být cokoliv. Měl bys to nechat otestovat. Smrdí to jako čuránky. - Ne, to jsem já.

- Možná to pochází ze stejného místa, ale čuránky mají jinou barvu. - Nejspíš to je mix čuránek a... - Neříkej to! Co je to s tebou? - Ty jsi začal... - To teda ne! - Jak se máš? - Dobře, co ty? - Díky za pozvání. Vždyť víš... - Nemyslel jsme to doslova. - V pohodě. Rád tě vidím. Ty nejsi nemocný? Máš čtyři děti, musel jsi být nemocný. Nebyl jsem nemocný, ale ošklivě jsem se zranil při natáčení Transformers v Hong Kongu.

V tom okamžiku to nebolelo, ale když jsem se druhý den vzbudil, nemohl jsem hýbat krkem. A devět týdnů jsem měl úplně zablokovaný krk. - Bude to i ve filmu? Budeš se hýbat takhle? - Ne, není. Víš, co? Ze začátku to tak vypadalo, ale když zbývá osmnáct týdnů do konce natáčení, nemůžou tě vyhodit. - Takže... - Jo, jasně. Kdo by tě asi tak mohl vyhodit, co Marku? Hýbal jsem krkem, jen když jsem byl v nebezpečí a něco mě pronásledovalo, - ale bylo to hodně nepříjemné.

- Mohl jsi to zkusit jako sova. Mohl jsi... Bylo by to jako kdybych střílel nenabitou zbraní a dělal při tom zvuky. Dělával jsem "Bang! Bang!" a vždycky mi říkali, ať to nedělám a jen zmáčknu spoušť. Takže v téhle situaci bych dělal "Hu! Hu!". - Vážně? - Je to jedna z věcí, které od sebe nedokážu oddělit. Nevěděl jsem, že umíš dělat sovu. Umím.

Vedle domu mám strom, ve kterém jedna žije. Používáš ji na posílání zpráv do Bradavic? - Jo, jak to víš? - Tak máš děti a Harryho znáš... Kolik je tvým dětem? Deset, sedm, čtyři..tři..vlastně pět, pardon. A tomu tříletému budou v sobotu čtyři. Dobře. To je super, gratuluju. Když byl můj nejmladší syn posedlý Harry Potterem, říkali jsme mu Rupert, a toho nesnáší, takže se pořád vztekal. Všichni z Harryho Pottera tady byli a Rupert je milý.

- Je z nich nejmilejší. Trochu smrdí, ale je milý. - Jednou jsem ho potkal. - To ty vlasy... - Jo, za to můžou vlasy. - Ne, je v pohodě. - Prý jsi začal hrát golf. - Jo, začal. Ty ho hraješ často, viď? - Vždyť jsi Skot... Jo, ale tenkrát frčelo být rebel. Když jsem byl mladý, všichni hráli golf a já byl rebel tím, že jsem ho nehrál. Bylo mi to ukradený. - Teď ho hraješ rok a nejspíš ti to nejde.

- Vůbec! Přesně. A teď když ho hraješ, chceš být dobrý, ale to se nikdy nestane. Takže teď si přeješ, abys nebyl rebel. - Poslyš, pamatuju si i tebe... - Tenkrát... Počkej chvíli. O mně říkáš, že jsem byl rebel, ale já si pamatuju dobu, kdy v tvojí kariéře probíhalo jakési období rebelství. - Je to tak. - A naneštěstí... Naneštěstí je většina z toho zdokumentovaná - a nejhorší na tom je, že...

- To tvoje děti uvidí. - Tomu se nevyhnu. - To bude v pohodě. Ale podívej se na dnešní děti, třeba Bieber. Je na tom podobně asi jako ty tenkrát. Napadlo tě někdy, že bys mu měl zavolat a říct, ať zklidní hormon? Jednou jsem s ním mluvil, ale v tomhle věku nikdo neposlouchá. - To je pravda. - Často se mě ptají, co by 41letý Mark řekl tomu 17letému. Snažil bych se mu poradit, ale on by mi řekl, ať zavřu hubu a možná mi jednu ubalil.

Nevypadalo by dobře, kdyby mi namlátil Justin Bieber. V téhle části mojí kariéry. Chápeš? Ne že by to hrozilo, ale nikdy nevíš. - Chvíli u toho zůstaneme... - Líbí se ti ta představa? Takový monolog by se psal sám. Kdyby ti namlátil Bieber, nemusel bych... Mohl bych do práce přijít později.

- Snažím se ti dát možnosti. - V pořádku. Přece nechceš být nahrazen jako jiní legendární moderátoři talk show. - Navíc na vrcholu kariéry. - Tohle je vrchol mojí kariéry? Já ti nevím. Támhle je tvoje náhrada. Podívej se na jeho hlavu! Co to má být? - Ví, jak na to. - To ví. - Možná by mohl se mnou hrát v Méďovi 2. - Uděláte Méďu 2?

- Rozhodně. To je vtipný film, ale tvoje děti ho nemůžou vidět. Jsou ještě malý. Ne, to nemůžou, i když by hodně chtěly. Je to první film, u kterého si řekly, že ho konečně uvidí, protože je s medvídkem. To asi těžko... Ale pustil jsem jim bez zvuku tu naši rvačku. - To je to, kde tě Ted seřeže anténou od rádia. - Jo. To je moje nejoblíbenější pasáž! Jednou jsem jim pustil Kontraband, protože tam není žádná nahota. Bylo to v autě, bez zvuku, a když manželka byla pryč.

- Chtěly... - To je taky jediný možný způsob. Zvuk je vůbec nezajímal. Líbilo se jim, jak jsem vytáhl chlápka z auta a praštil s ním o zem. - Tak to hlavně neříkejte mámě. - Jasně. Nebudu ti říkat, jak máš vychovávat svoje děti, protože to sám dělám špatně, ale myslím, že na to časem doplatíš. Možná máš pravdu, ale kluci zůstanou kluky a budou si užívat. Pamatuj si, co říkáš.

Děcka, můžete to svést na tátu! Panebože, máš pravdu, dělají to pořád. - Dělají to pořád. - Mně výchova nejde. Mému nejstaršímu bude třináct a snažím se... - Viděl Méďu? - Jo. - Jasně, takže... Ale já v tom nehraju, takže to je v pohodě. Ani ne. Podle mě to je špatně. Je to úplně stejný, protože to není vhodné pro všechny mladší 17 let. Takže... - Nejsi dobrý táta.

- Co se to s tebou stalo?! Co se ti stalo? - Už to tak bude. - Můžu ti nabídnout dýmku, dědo? Neboj, nic v ní není. - Možná kdybychom byli v Coloradu. - Dobře. - Nevěděl jsem, že hulíš. - Taky už ne. Přestal jsem. - Já taky. Panikařil jsem z toho. - Vážně? - Jo, byl jsem vyjukaný a nervózní. - Já byl v pohodě a kreativní. - Myslím, že jsi jel na kokainu.

- Jo, to taky. - To je ten problém! Ty je nekombinuješ? - Ne. To je ten problém! - Měli bychom si dát pauzu. - Tak do toho. - Za chvíli budeme zpátky. Vítejte zpátky! Je tu se mnou Mark Wahlberg. Ten film jde do kin v pátek? - Jo, v pátek. - Je to vážný film, i když ta ukázka moc nebyla. Jo, je hodně vážný.

A pro mě taky nejdůležitější, jaký jsem kdy dělal. Je to můj první film, který není o mých osobních zkušenostech a o mých vlastních zájmech. Opravdu je to o příběhu těch chlapů a o uctění památky těch, kteří tam zemřeli, a taky všech, kteří šli do armády, aby chránili naši vlast nebo kohokoliv jiného. Bůh ti žehnej. Byl jsi někdy... - ...navštívit a pobavit vojáky?

- Byl jsem v Afghánistánu. - To je něco! - Je to pár let zpátky. Letěli jsme komerčním letem do Dubaje. Letěli jsme se Safi Airlines. Ti jediní létali do válečné zóny. To letadlo držela pohromadě páska a říkal jsem si, že to nebyl dobrý nápad, ale byla to velká zkušenost. Byli jsme na základně Leatherneck a několika dalších. Tahle zkušenost vidět Afghánistán a tamní lidi... - Poznal jsem spoustu skvělých Afghánců. - Jasně. Ti lidé, co pomohli Marcusovi Luttrellovi, kterého ve filmu hraju...

Těm vděčí za to, že je dnes mezi živými, protože dali všanc své životy a vesnici, aby zachránili cizince. Marcus doklopýtal do jejich vesnice a oni nasadili své životy v boji proti Talibánu. A kvůli tomuto hrdinskému činu s ním dodnes bojují. To je silný příběh. Vždycky tě rád vidím. Hodně štěstí. - Toho si vážím. Díky za pozvání. - Mark Wahlberg, dámy a pánové! Překlad: sp00ne www.videacesky.cz