Myslím, že knihy mají zvláštní postavení. Umělecky, esteticky a na metafyzické úrovni. Vidíte, jak všechny části fungují a jak se pohybují, a děje se to přímo před vámi. Zajímám se hlavně o umění, které mluví intimně ke čtenáři. Ten si pak uvědomí, že celé to dobrodružství se odehrávalo ve fantazii.

Umění v knihách Plastické knihy Plastické knihy jsou zajímavé tím, že se ilustrací v nich přímo můžete dotknout. Rád k ilustraci používám papír, protože poskytuje spoustu možností. Plastická kniha začíná jako každá jiná. Musíte mít rukopis a představu o tom, co se v knize stane. A pak jen stříháte a skládáte.

Jedna kniha se obvykle skládá z 200-300 poslepovaných částí. Většina je součástí ilustrace. Je třeba si je načrtnout tužkou, aby všechno dobře sedělo. Mám skvělou příležitost pracovat pro DC Comics. Jsem jejich fanoušek. Mou nejoblíbenější postavou je Green Lantern, protože se mi líbí představa superhrdiny, který je poháněný silou vůle.

Pamatuju si, když jsem dělal první náčrty Wonder Woman. Bylo to překrásné. Pracoval jsem na postavách, které dobře znám a všem fanouškům se to líbí. Mým vysněným projektem byly Hvězdné války, které mám rád od mala. Udělal jsem jejich první plastickou knihu, A Pop-Up Guide to the Galaxy. Věnovala se původní sérii. Věděl jsem, že nejdůležitější ilustrací bude Darth Vaderova helma a že jestli ji dokážu udělat ve 3D, bude to ono.

Návrat Jediho jsem zbožňoval kvůli jeho stvořením. Mám rád Ewoky. Baví mě je znovu vytvářet, podávat svou vlastní verzi a přitom se stále držet originálu. Papír používám pro konstrukci a zároveň pro dekoraci. Paralelní vesmíry Knihy obecně dobře odráží plynutí času a pokrok.

Tunelové knihy dobře odráží to, co se tu odehrává právě teď. Vykreslují světy, které jsou skoro jako sny a ve kterých všechno vypadá velmi reálně a kde je všechno možné. Ve svých tunelových knihách ráda tvořím výjevy, které si říkají o vysvětlení, protože v nich vidím něco jako odrazový můstek pro představivost.

Toužíte tam jít. Toužíte tam být. Ten příběh může každého zavést tam, kam chce. Nemluvím o příběhu, který je obecně známý a který znají všichni. Mým cílem je spíš diváka překvapit. Chci, aby ta osoba, která se na to dívá, byla nucena zastřešit si to vlastním příběhem. Existují lidová vyprávění, ve kterých se říká, že existuje svět, který je paralelní s naším světem.

A pak se člověk během okamžiku vrátí zpět do skutečného světa. Vybavuju si chvíle, když jsem byla malá a když něco jsem viděla poprvé. Cítila jsem nesmírnou bázeň. Čas se úplně zastavil a zůstal jen pocit úžasu.

Když tvořím, snažím se tyto pocity přivolat zpět, abych věci ukázala ve světle, ve kterém je nejsme zvyklí vídat. Přetvořit posvátné Prvek metafyzična byl vždycky něčím, co mě jako umělkyni zajímalo. Našla jsem jednu knihu z roku 1844, která se stala základem pro koláž. Všichni toužíme po tom, mít spojení ke zdroji.

A tato kniha symbolizovala tu cestu. Už za mlada jsem začala vyšívat do stran textu. Byl to způsob, jak se zbavit nutkání ten text číst v jeho formě. Tím, že jsem k němu přidala řádek stehů, jsem ho zdůraznila. Já jsem ten text nepodtrhávala.

Prošívala jsem ho. A to té stránce dodalo prvek textury. To, že naznačený steh upozorňoval na historii, na příběh nebo na pozůstatek po něčí existenci nebo minulosti, pro mě bylo fascinující. Ta kniha samotná toho hodně obsahovala. Byla to zkušenost. Schopnost psaného slova nás upoutat a přenést nás někam jinam je součástí naší DNA.

Papír v sobě má sílu i křehkost. Je velmi snadné s ním pracovat. Stát se může cokoliv. Chtěla jsem tvořit umění, které zahrnuje ruce stejně jako mysl a srdce a které se může měnit spolu se mnou. Nesmírně si knih cením. Tím, jak knihy měním a manipuluju s nimi, jim vzdávám čest.

Ukazuje to, jak si cením toho, že knihy v životě máme. Překlad: qetu www.videacesky.cz