Mám ráda, když se o mě mluví jako o pouličním umělci. Ráda různě zkoumám ulici jako plátno pro svou tvorbu. Je to o překvapení, které cítíte. Když je něco živého v jinak mrtvém prostoru. Zajímám se nejen o fyzické bytí objektu, ale i to, co se děje kolem něj. Jde o všechny ty vrstvy, o praskající a loupající se barvu a o to, přinést do těch míst život.

Pouliční umění Když jsem začínala tvořit, nevystavovala jsem ještě v galerii. Když jsem něco uháčkovala, postavila jsem to na ulici. Pletení je pro sraby. Já háčkuju. Dělám sochy. Je to jen materiál. Žádné vzory si nenačrtávám. Všechno mám v hlavě. V mysli si vás rozeberu a vytvořím vaši plochou verzi.

A pak ten vzor sháčkuju k sobě a dám ho na vás. To samé s věcmi. Těžko svou tvorbou něco zničím. Já ty věci jen zakrývám. I kdybych něco dělala v galerii, i kdybych ten objekt zakryla, tak jej nezničím. Myslím, že každé dílo by mělo mít dvě úrovně. Zaprvé vizuální aspekt, který umí přitáhnout každého.

Vezměte si moje býky. Obrovský býk s háčkovaným přehozem. Komu by se nelíbil? Ale v tom díle je i konceptuální úroveň. To proto jsem ho vytvořila. Dostala jsem pohlednici s fotkou Keitha Haringa a černobílou instalací, kterou namaloval. Nebavilo mě, že se lidi na mou tvorbu dívají jen skrz barvy.

Chtěla jsem se víc soustředit na objekty, ne na výbuchy duhy. Takže jsem udělala instalaci s postavou, která pózovala jako Keith Haring. Svět umělců je jako autoportrét. V mé tvorbě je to ještě viditelnější, protože používám své vlastní věci a zážitky. Je tam moje auto, zrcadlo, kolo z posilovny, do které chodím.

Chodím na ta místa a prožívám je. Taková jsem. Narodila jsem se v Connecticutu, ale vyrostla jsem v Daytoně na Floridě. A skončila jsem v New Yorku. New York na mě měl obrovský vliv. Samotná ta krajina. Když jsem viděla graffiti, koláže ve vrstvách a to, co do nich lidé vložili. První série, kterou jsem vytvořila, byla série tisku na pauzovacím papíru.

Chtěla jsem pracovat s vrstvami. Je to přirozeně se opakující koláž ve městě. Udělala jsem je na pauzovacím papíru, protože jsem chtěla, aby barvy a tvary pod ním prosvítaly. To byl nápad, od kterého jsem se odrazila. Miluju portréty. Ráda kreslím lidské bytosti. Měla jsem pocit, jako bych kreslila něco, co se skoro dalo označit za rentgen té osoby. Její mysli, života, zkušeností.

Vidíte portrét, ale zároveň vidíte všechno, co obsahuje. Jejich emoce, jejich příběh. Tato série se jmenuje Zánik antropocénu. Je to chvíle, ve které žijeme. Zažíváme katastrofické vymírání druhů. Vymírá 200 druhů denně. Účinek lidské rasy na naši planetu nemá srovnání. Je tam obraz chrámu, stovky kreseb různých zvířat.

Je tam démon, který představuje element zkázy. A je tam žena, kterou jsem nedávno potkala, která žila kočovným životem v Austrálii. Její kultura vymřela a její styl života úplně vymizel. Byla to úžasná žena. Chci tomu sama lépe porozumět a zároveň to zprostředkovat ostatním. Neustále přemýšlím o navázání spojení s lidmi a o otevírání se světu.

Snažím se docílit určitého pocitu a pak, když to lidi uvidí, s nimi navázat spojení. Pro umělkyni je důležité vidět koloběh života, protože ten se v konečném důsledku ukrývá ve městě. Stane se to součástí života ve městě a dotýká se to i lidí, když tím městem prochází. Viděla jsem spoustu umění a vždycky jsem si myslela, že musí být abstraktní a lidem nedosažitelné.

Takovou umělkyní ale být nechci. Mám ráda humor a zábavu. Proto své výstavy dělám tak, aby si v nich každý mohl něco najít. Je to o tom najít něco, co na vás působí svěže, když na to na určitém místě narazíte. Je dobré vědět, že lidi opravdu chtějí být součástí vašeho světa, že se jim to líbí, že se nebojí.

Snažím se nechat vést svými myšlenkovými pochody a neptat se, zda je to racionální a zda to sedí k mému poslednímu dílu. Řídím se instinktem. Nesedím hodiny na místě a nepřemýšlím, jestli tam mám dát bílou, nebo černou. Prostě to udělám. Vytvářím prostor pro jistý druh spojení, pro jistý druh údivu a jistý druh nepravděpodobnosti a pro věci, na které si myslíte, že ve vašem životě nezbývá čas.

Chci něco odkrýt a další lidé to chtějí hledat. Co je to? Co to znamená? A určitým způsobem někomu změníte život. 6 forem pouličního umění, za které vás (pravděpodobně) nezatknou Mozaiky Vlna Nálepky Škrobové lepidlo Křída Světlo Překlad: qetu www.videacesky.cz