Přidat do sledovaných sérií 28
93 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:1 210
Počet zobrazení:14 742

Dali jste si nějaké předsevzetí do nového roku? Co takhle KONEČNĚ ZAČÍT S KOUŘENÍM? :-D Inspirovat se můžete ve skeči známého francouzského herce a komika Gada Elmaleha.

Přepis titulků

Překlad: LaBleue www.videacesky.cz Tak co, jak vypadám? Dobrý? Pozor! Jo! Jo, cígo… Když vidím tuhle cigaretu, říkám si: Jak jsem se dokázal tolik let obejít bez toho štěstí, bez toho požitku? Mám takovou radost, konečně se mi podařilo začít kouřit! Mí kámoši se z toho nemůžou vzpamatovat, všichni mi pořád říkají takový to: Jak je možný, žes to dokázal?

Jak je to možný? My už léta zkoušíme začít kouřit a pořád nám to nejde. Jak je to možný? Já říkám: Počkejte chlapi, jak jsem dokázal začít kouřit… Na to platí jediný: VŮLE, jasný? Protože ty vaše řeči typu: Začnu hezky pomalinku, dneska si dám čouda, zítra dva, pozítří půlku cigarety…

A příští týden si začnu lepit náplasti, abych si pomalu zvykal na nikotin… To jsou všechno kecy! Jestli jsi chlap, jednoho rána se vzbudíš a řekneš si: Začnu! A začneš.

Já netvrdím, že to nebylo těžký, neblázni. Ze začátku je to ukrutně těžký, píchá tě v krku, točí se ti hlava, kouř ti jde do očí, musíš se mu vyhýbat… Ne, ne, nebudu ti nalhávat, že vypustíš kouř nosem hned první týden. Musíš projít určitými etapami. Je to bomba. Marl…

nor… Nights. Třída. Ale když pomyslím na všechny ty roky, kdy jsem nekouřil, připadám si jako nula. Všechen ten ztracený čas, kdy jsem jen tak stál, s prázdnýma rukama, s prázdnou pusou, takhle: Dřív, když jsem ještě nekouřil, měl jsem třeba s někým schůzku, a když měl ten člověk zpoždění, čekal jsem na něj někdy i hodinu takhle: Ale s tím je konec. Dneska jdu na schůzku, a když tam není: Fajn, v pohodě.

To je divný, k doktorovi nešel, ale nevadí, v klidu. Vzpomínám si, že dřív, když jsem ještě nekouřil, chodil jsem třeba na recepce, měl jsem sklenici šampaňského v ruce, mluvil jsem s lidmi, ale nějak mi to nešlo. Stál jsem tam a: Ale s tím je konec! Teď jsem tam a… Ano, takhle se na to taky dá dívat… Je pravda, že… některé… jsou… Přesně tak. Jsou…

jaksi… dvě školy… A hele, zdravím! Potkáš kámoše… Máš se? Jo, super. Je to bezva. Dřív mi z pusy nebylo cítit vůbec nic. Ruce úplně bez zápachu! Neměl jsem charisma, neměl jsem osobnost… Dneska kašlu! Dneska mluvím s holkou a po dvou větách řeknu: Ehm, ehm, cos říkala?

Dřív to jelo. Mluvil jsem: tatatata… Je to bomba. A upřímně: Když začneš kouřit, společensky jdeš okamžitě nahoru. Ne, fakt, jakmile kouříš… Pryč jsou ty časy, kdy jsem ještě jako nekuřák vcházel do restaurace, číšník se ptal: Kuřák, nebo nekuřák?

Dřív jsem se styděl, nenápadně jsem říkal: Nekuřák, někam nás posaďte. Teď přijdu, řekne mi: Kuřák? Nekuřák? A já: Co je? Tak kam si máme sednout? Kde je ten stůl? Kde je? Tady? Tamhle? Hele, že kouřím! Podívej se na tu cigaretu! Tady? Tady? Tak jo. A sednu si. A je to. Jediná věc – ale to jsem nevěděl… Ze začátku jsem si myslel, že když sedíš v kuřácích, musíš kouřit celou dobu bez přestání.

Takže vždycky, když šel kolem číšník, jednu jsem si zapálil. Říkal jsem přítelkyni: Zapal si, musíš trochu kouřit, jinak letíme! Měla chudák hlad a musela tahat jednu za druhou. Až jednou jsem se zeptal majitele restaurace: Promiňte, ale je tohle opravdu kuřácké oddělení? On řekl: Ano, proč se ptáte? Já na to: Proč? Protože jsou tu lidi, co nekouří. A on: Ale ne, kouříte přece jenom, když máte chuť!

A ten den jsem pochopil, že to je právě to skvělé na kuřáckém oddělení: Můžeš kouřit nebo taky nekouřit. Což nemůžeš dělat v nekuřácích, kde můžeš leda nekouřit. A já jsem na ty nekuřáky koukal, něco do sebe chudáci soukali, ale vůbec si to neužívali. Jedli to samé co my, ale vypadalo to, jako by to jejich nestálo za nic. A my mezi jídlem: Jo, jo… To je dobrý, chceš ochutnat ode mě? Já to platím.

Ne, já to platím. Ne, já to platím… Marlnana Nights, chlapi! I po společenské stránce se mi od té doby, co kouřím, děje spousta věcí. Třeba jdu po ulici, potkám někoho, koho jsem v životě neviděl, on mě taky v životě neviděl, jdu k němu nebo k ní, rovnou, bez okolků, řeknu: Promiňte, máte oheň? a hned se tam vytvoří kontakt. Nebo ani to, neřekneš nic, ani slovo, jen uděláš tohle.

A zkus tohle na někoho udělat, když nekouříš. Dřív, když jsem někoho oslovil, ani jsem nevěděl, co říct. Říkal jsem: Promiňte… já… bych… Ne, nic. Ostatně nevím, jestli jste si všimli, co odpovídají nekuřáci, když je někdo požádá o oheň. Ten smutek v jejich odpovědi, to utrpení. Když požádáte nekuřáka o oheň, co odpoví? Řekne: Lituji, nekouřím.

Oni toho litují! Litují toho, že nekouří. Ale jak dlouho toho ještě budete litovat, lidi? Jednou s tím sakra začít musíte, ne? To mě tak rozčiluje! Jsem nervák, no, tak jsem nervák. Tak bacha. Ne, je to fakt super.

Dneska mám svou krabku cigaret, co jsem si koupil za svoje peníze, mám svůj zapalovač… Dřív jsem ho nepoužíval. Vlastně jednou jsem ho použil, když jsem ještě nekouřil, na koncertě. Znáte to, že jo, takhle. A na koncertech je přesně vidět, že jsou to právě kuřáci, kdo tam vytváří atmosféru. Ostatní se nezmůžou na nic, jen tam takhle stojí. Zato já s kamarády kuřáky: Jako na koncertě Michela Sardou.

A chudáci nekuřáci tam taky chtěli dostat nějakou tu atmosféru a dělali jen… Marlnoro Nights! Jednu cigaretu obzvlášť miluju – tu úplně první v celém dni, co si dáš hned ráno, když se vzbudíš, když jsi ještě nic nejedl… Tu, co tě dostane do stavu… kdy ve vlastním bytě hledáš kuchyň.

Tu zbožňuju. Takže abych tyhle pocity mohl zažívat několikrát za den, dělám si siesty. Krátké siesty, třeba dvanáct minut. Vezmu si prášek na spaní, rozlámu ho na pět dílů, dám si dvanáct minut siestu, vzbudím se, dám si cígo… A jedem! Další chvíle, kdy hrozně rád kouřím, je, když mi není dobře.

Jo, když se necítím dobře, kouřím. Někdy se prostě necítím dobře. To ještě neznamená, když mě tu vidíte dělat tohle… Jsem stařeček… Mně už to tak leze krkem, tohle dělat. To neznáte? První část začíná: … Dobrý večer, dobrý večer… Jdi s tím už někam.

Jak jsem začal kouřit… Sklapni už. Ne, když mi není dobře, zapálím si. To, že tady blbnu, neznamená, že se někdy necítím mizerně. Někdy jsou prostě chvíle, kdy… kdy mi není dobře. To jsou chvíle, kdy… kdy nevíš, co to s tebou je, a říkáš: Já nevím, co to se mnou je.

Lidi ti říkají: Chceš jít na skleničku? Chceš si promluvit? A ty říkáš: Ne, já nevím, co to se mnou je. - Tak mi něco řekni. - Ne, já… Takže když jsem ve stavu „nevím, co to se mnou je“, zapálím si a to mi spraví náladu. Jenomže jsou i chvíle, kdy je mi dobře. A když je mi dobře a zapálím si, neudělá to se mnou vůbec nic.

Takže se snažím si cíleně navozovat tyhle depresivní stavy, abych si pak mohl užít tu cigaretu. Myslím na věci, co mě deprimují, třeba dvě nebo tři hodiny, a jakmile dosáhnu stádia „já nevím, co to se mnou je“, zapálím si cigaretu a hrozně si ji užiju. To fakt miluju. A když se rozčílím, no není to super, když si pak člověk může dát dobrou cigaretu?

Ostatně nevím, jestli jste si všimli, že když se chlapi poperou, okamžitě po rvačce si zapálí a: „Přísahám ti, já bych ho snad zabil.“ Jako kdyby to ještě patřilo k té rvačce. A všechno, co nenandal protivníkovi, nandá té cigaretě. Já tohle nedělám, nebojte se. Jednak já tohle ani dělat nemůžu… Jasně, já se tak budu s někým prát…

Ne, zkrátka nedisponuji dostatečnou fyzickou silou coby soupeř ve střetech vyžadujících použití násilí… Ale dělám to, že se dobrovolně nechám vytočit, abych byl pořádně vynervovaný a užil si pak cigaretu. Třeba přijdu domů, jsem v klidu, všechno v pohodě a začnu se hádat s přítelkyní čistě proto, abych se vynervoval. Sice mi nic neudělala, ale mám pár univerzálních témat a technik, které určitě znáte, které ji spolehlivě dostanou do varu.

Dělá se to tak, že přijdu domů, pozdravím, podívám se na ni, vyhlídnu si vhodnou chvíli a pak se musí říct: Co ti je? Tohle „Co ti je?“, to ti dokáže obrátit barák naruby. Neskutečný.

Ona řekne: „Nic.“ Já řeknu: „Neříkej mi, že nic, znám tě nazpaměť.“ „Řekni mi, co ti je.“ Podruhé už to v ní začíná trochu stoupat. Pak je třeba každé slovo, které řekne, podrážděně zopakovat, vztáhnout ho na sebe a máš ji tam. „Řekni mi, co ti je.“ Ona řekne: „Nic, co je tobě?“ Co je MNĚ? MNĚ něco je?

No to je výborný! Musíte říct: „No to je výborný“, to se při hádkách říká často. No to je výborný! Jako kdyby ti řekla vtip. No to je výborný! Ona pak řekne: „Přestaň, prosím tě, nic mi není, tobě taky ne, zbytečně vyvádíš.“ „Jo tak já vyvádím?“ Samozřejmě, já vyvádím! „Bravo, slečno, bravo!“ Zrak mi padne na krabičku cigaret, ale ještě nejsem dost vytočený, abych si je užil, tak ještě trochu přidávám.

A pak na ni začnu vytahovat staré křivdy. Já vím, vy ženy nemáte vytahování starých křivd rády. To milují jen chlapi, nevím proč. Takové ty věci, co se staly před osmi lety, a ten chlap se v tom pořád hrabe, už tak máte dost a on se v tom musí ještě trochu povrtat. Takže na ni vytáhnu dvě tři staré křivdy, jí rupnou nervy, začne brečet, mně taky rupnou nervy, začnu brečet…

pak si jednu zapálím, a abych odůvodnil a ospravedlnil celou tu situaci, potáhnu z cigarety a řeknu: Ty mě stejně nikdy nepochopíš. Ale pozor, pak je vždycky důležité se s ní zase usmířit. Jednak proto, že mi nic neudělala… a taky abychom mohli…

Nechte toho! Ne, ne. Já se stydím. Aby… To je jedno, já to řeknu. Možná už jste to taky někdy dělali. Abychom se mohli milovat. Přestaňte. Někdy se milujeme celé hodiny a já při tom myslím celou dobu jen na tu cigaretu, co si pak dám.

Ale nevybíjím si to vždycky na ní. Na vynervování mám dvě metody. Druhá metoda, jak se vytočit tak, abych si užil cigaretu, je jít na divadelní představení, co trvá aspoň 6 nebo 7 hodin, bez přestávky, takže nemůžete kouřit 6 nebo 7 hodin v kuse. Musí to být na nějaké téma, se kterým předem nesouhlasím, a ještě pokud možno v cizí řeči, takže vůbec nechápu, co se tam děje, jsem z toho na prášky už předem a rozčílí mě už jenom, když si přečtu program.

Kamarád se mě zeptá, co dělám večer, a já řeknu: „Jdu do divadla a moc mě neprovokuj!“ Pak jdu do divadla, sednu si, dívám se na představení… Po půl hodině už nemůžu, už se mi chce kouřit. Dívám se, jak hrají, vůbec nechápu, co si říkají… Panebože, co je tohle za hru!

Já chci kouřit! Bože, co je tohle za hru! A po sedmi hodinách představení vezmu cigarety, běžím na ulici, zapálím si, natáhnu čouda a vždycky řeknu: No, nebylo to špatný. Marlnananights.

Každopádně jedna věc je jistá – s kouřením nikdy nepřestanu. Ne, ne. Vím, že mám dost silnou vůli na to, abych vydržel. Ne, ne. Když už byla taková fuška s tím začít… Překlad: LaBleue www.videacesky.cz

Komentáře (56)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Ahoj, video je už zase na youtube přímo od Gada

00

Odpovědět

Video nefunguje :(

60

Odpovědět

Prosim o nove video. :)

70

Odpovědět

Brácho, on hovoril o tráve:D

18

Odpovědět

12:17 jsem si musela pustit tak 10x :D
Miluju ty jeho vtípky, vždycky se směju :)) :D

202

Odpovědět

Jsem nekuřačka. A video bylo naprosto perfektní. Smála jsem se od začátku do konce, Gada mám hodně ráda, děkuji za překlad a těším se na další videa :)

233

Odpovědět

tato pedikura stoji za hovno, vlastne stoji,ale iba peniaze

1819

Odpovědět

dostal jsem chut na doutník :D (cigára nekouřím totiž :) )

231

Odpovědět

Tady jsou zas experti :D Osobně kouření nesnášim, ale tohle video mě neskutečně moc pobavilo a dávám 11/10 :-)

203

Odpovědět

už jsem si ho oblíbila, jenom nevím jestli má další videa takto perfektně přeložený do češtiny, tyto už mám zhlédnutý-poradte někdo díky

191

Odpovědět

mňam

182

Odpovědět

Když se někdo zeptá: :A proč vlastně kouříš? Můžeš mi to vysvětlit??"

213

Odpovědět

Super!

190

Odpovědět

On je prostě třída! Viděl jsem všechny jeho videa a všechny jsou naprosto perfektní! Mám nového oblíbeného komika :)

191

Odpovědět

Je to super! :-D Nic nezesměšňuje ;-). Našel jsem v tom hodně pravdy podané bravurním a vtipným způsobem:-D.
Oceňuji překlad, muselo to být těžké :-).
Jdu kouřit ...

201

Další