Neskutečný rozhovor.. s 90% s ním souhlasím. Neznám pro to výraz v češtině, but Neil, is remarkable man!

1:36 tady "space" opravdu znamená vesmír; tedy, že se teplo vyzáří/vyzařuje do vesmíru, podobně pak v 1:50 ;)

Mna strasne hneva ked veriaci ludia vsetko niecim podmienuju. Potrebuju vo fungovani sveta nejaky zazrak ktory narusa fungovanie vesmiru a zakonov ktore v tomto univerze funguju. Ja osobne ako veriaci clovek nemam problem stym ze kurnik ten vesmir takto funguje od zaciatku a vsetko na svetko nadvazuje. Velkost Boha dokazuju a hladaju vsade zazrak a veci co sa priecia zakonom prirody. Spominaju vsemohuceho a robi im problem priznat ze niekto mohol vsetko nastavit tak aby to prirodzene fungovalo stale musia mat bod stvorenia alebo rozdelenie more. Evolucia, fungovanie vesmiru absolutne nepopiera Boha ale zaroven ho ani nepotvrdzuje. Vsetko tak krasne funguje. Nikomu nic nenutim ani mu nevysvetlujem. Priroda a fungovanie sveta je uzasne. Ci uz niekto tie zakony vytvoril a ci nie ja hltam kazdy jeden objav kazdu jednu spravu a jedine co ma mrzi ze zomriem a strasne vela toho neuvidim. No a preco verim v Boha? Neviem je to mozno sebecke. Smrti ako takej sa nebojim ale strasne by som chcel este raz stretnut ludi co mi boli blizky. Zaroven je pre mna strasne nespravodlive ze ludia zomieraju mladi a ze toho strasne vela nestihnu ze si potom ohromne chybaju. Vidiet cloveka ktory stratil blizkeho po desiatkach rokov spolocneho zivota ci ludi ktori maju vsetko pred sebou je jeden z najsmutnejscih zazitkov ktore mozete prezit. Ale co som chcel tymto povedat? Neverit v Boha alebo v neho verit nie ze hanba. Horsie je sa pretvarovat a klamat sam seba a hlavne je sa spravat aspon trosku ludsky.

Pěkné racionální filozofování, mám ho rád. Každopádně si nemyslím, že by vyhlídka na smrt kohokoliv poháněla, možná zanedbatelné procento géniu jeho ražení, kteří mají ambice posouvat lidstvo a vědění dopředu v náročných oborech, ve kterých je jakýkoliv zásadnější objev záležitostí dekád, kdy se musí objevit, pochopit, vědecky dokázat, prosazovat a nakonec všeobecně uznat, ale pro lidi všeobecně je to pouhé uspokojování sebe sama, což s sebou nese aktivity, které k tomu uspokojování vedou, což jsou v dnešním světě prachy, které se musí někde sehnat. Což tedy ve zkratce znamená, že lidi nutí ráno vstát z postele a "něco" dělat ne snad vidina vlastní smrtelnosti, ale prostý boj o přežití úplně stejně jako v době kamenné, jen už se 12 hodin nepronásledují jeleni, ale 12 hodin se montují součástky na páse v korejské fabrice. A stejný princip by fungoval i při nesmrtelnosti lidstva, pokud by Adidas nedokázal vyrobit boty, co vydrží miliardu let a nerozdával je zdarma.

Posmrtný život tak jak ho definují náboženství, je žvást vymyšlený starověkým, či středověkým člověkem a přikládat mu jakoukoliv váhu nemá sebemenší smysl. Obvykle měly tyto pohádky za úkol držet společnosti bez řádu na uzdě. Pokud tedy filozofovat o posmrtném životě, nevidím sebemenší důvod, proč do toho zahrnovat a polemizovat o jakékoliv náboženství.

Jako lidi jsme občas hloupí ale budeme hrdí jako Češi na vysokou úroveň ateismu... oproti zbytku světa jsme dost napřed...

,,Nebojím sa smrti, mŕtvy som už bol milióny rokov predtým ako som sa narodil"

Sekulární neznamená světský. Jediná kaňka na jinak pěkném překladu pěkného videa, za které děkuji.

podla mna sa viera v posmrtny zivot velkemu poctu ludu proste pasuje... veriaci clovek, ktory si o sebe mysli aky je dobry pozera na spravy, umierajuce deti, vojny, bieda... chvilku ho to zamrzi pri srdci, potom si uvedomi, ze urcite to bude takto: kedze tolko trpeli na zemy, boh ich vo svojej nekonecnej laske posle do neba a budu sa tam mat nadherne, vsetko im tam vynahradi... a s ukludnenym srdcom pozera dalej, a nahovara si " neboj sa vsetko bude dobre, dostanu co si zasluzia...

a v konecnom dosledku je mozno viera v posmrtny zivot najvecsia brzda humanizmu...

Nevieme odpovedať ani na to či teraz žijeme. Keď hodím guľu nemôže ísť iným smerom ako ju hodím bez toho aby ju niečo ovplyvnilo. Keď naše telo je zložné z atómov a len atómov ktoré sa riadia pravidlami, možno aj náhodnými, vo výsledku sa neriadi potom celé naše telo týmito pravidlami? Teda nieje celé naše telo závislé od prostredia v ktorom sa nachádza a tým aj naša myseľ? Nie je myseľ mechanická? Každý večer ideme spať a vedomie sa vypne a ráno sa zapne. Nieje potom smrť to isté ako spánok a každý deň vlastne na chvíľu umierame a ráno sa rodíme? Pravdepodobne potom smrť je to isté ako spánok. Vedomie je ilúzia, reflexia samého seba, ako odraz v zrkadle len na základe uvedomenia si samého seba, si uvedomujem realitu ktorá ma obklopuje. Vidím že vidím. Je to síce len ilúzia ale nádherná ilúzia.

6:22 máte chybu, říká, že to bylo ve své době kontroverzní, nikoliv v dnešní. A můj názor je ten, že pokud se nebojí smrti a po smrti podle něj nebude existovat, tak ani nemá smysl to, co na téhle planetě vykoná. Tam si trochu protiřečí. Vypadá to skoro, že věří na někoho vyššího kdo ho sleduje a soudí jeho činy. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč by mu mělo záležet na uspokojivém pocitu z konání dobra... Jinak můj názor je stejný, před životem ani po životě nic nebylo ani nebude a neexistuje nic jako smysluplná činnost. Resp. existuje a to je, aby člověk zažíval co nejvíc příjemných pocitů když už tady teda je. Bohužel příjemné pocity neexistují bez nepříjemných (srovnání) a lze jich tak těžce dosáhnout, že to dělá život ještě zbytečnějším...

Chtěl bych jen poukázat na to, že když Neil mluví o tom, že vědomí toho, že umřu, ve mně budí naléhavost něčeho dosáhnout, v podstatě parafrázuje Heideggera. Ten, jakožto ontolog, považoval za smysl života "bytí k smrti". Bát se smrti je dobré, protože to našemu životu dává smysl, právě proto, že s ohledem na konec, který tu před náma stojí, musíme jednat, protože na to máme jen omezenou dobu.

Samozřejmě je pro mnoho lidí obtížně stravitelné, že jednou nebudou, včetně mě. Ale proč by nějaký posmrtný život měl existovat? Existence života je jen náhoda. Pokud nepřistoupíme na tezi, že člověk je nějakým způsobem nadřazen všemu ostatnímu životu ve vesmíru (a to nemluvím o pochybném kritériu morálky, kdy se do "nebe" mají dostávat jen ti "hodní"), tak by případný posmrtný život musel přeci zahrnovat úplně všechno. Nebe by bylo plné dinosaurů, pralidí, prvohorních stonožek nebo i mimozemšťanů (pokud existují). A proč by příroda takový mechanismus vůbec vytvářela? K čemu by bylo, že třeba přejetý ježek na silnici bude někde "žít navěky"? Nemám nic proti víře, pokud ji někdo nevnucuje ostatním, ale zamysleli se věřící nad podobnými otázkami?

Schválně zkuste vymyslet něco horšího než věčnost.... ?

Paradoxně, lidé "nevěřící" v nějakém systému náboženství stále v "něco", co bude po smrti, věří... Třeba v to, že nebude nic - stále je to víra. ;)

Často jsem si pokládal otázku. Za předpokladu, že nebe existuje a já se tam dostanu... Co sakra dál. Setkám se z mrtvými a promluvím s nimi. Budu milióny let na obláčku pozorovat jak anonymní masa lidí umírá a rodí se. Vidět vynálezy budoucnost.... Může to být zábavné několik století. Ale co potom? Nestalo by se pak samo o sobě tohoto druhého života nikdy nekončící utrpení? Vysvětlete mi jak to nebe funguje.