Příběh Emmanuela Kellyho

1 Překlad: petrSF www.videacesky.cz Vítejte zpět u X Factoru. Čekací hala se začíná vyprazdňovat a mnozí odcházejí se zničenými sny. Další soutěžící však po ničem jiném než příležitosti splnit si svůj sen nikdy netoužil. - Jak se jmenuješ? - Emmanuel. Jmenuju se Emmanuel, je mi 17 let a žiju v Austrálii. Narodil jsem se v Iráku. Konkurzu do X Factoru se účastním, protože mým snem je stát se profesionálním zpěvákem. A chci být nejlepší. V internátní škole zpívám dnem i nocí. Kamarádi mi říkají: "Co blbneš? Už mlč, snažíme se soustředit." Kdybych X Factor vyhrál? Nedokážu to ani slovy vyjádřit. Páni. - Ahoj. Jak se jmenuješ? - Emannuel. A kdo je tu s tebou? Máma, sestřenice, teta a bratr. - Kolik ti je? - To nevím jistě. Máma mě našla v sirotčinci v Iráku. Narodil jsem se bez rodného listu. Neměl jsem pas, nic. Narodil jsem se uprostřed válečné zóny. S bratrem nás našly v parku jeptišky v krabici od bot. Vzaly mě do sirotčince. Slýchávali jsme střelbu. Zvuky, kterým jsme nerozuměli. Když máma, Moira Kellyová, vešla dveřmi sirotčince, byla pro mě jako anděl. Původně nás vzala do Austrálie kvůli operaci. A pak si nás máma oba zamilovala. Má matka je pro mě hrdinka. Velmi dřela, opravdu velmi, aby mi změnila život. Někteří by řekli, že nemám identitu. Ale díky své matce a bratrovi věřím, že to dokážu. - To je síla. - Děkuju. Tak co nám zazpíváš? - Zazpívám Imagine od Johna Lennona. - Nádhera. - Zlom vaz. - Děkuju. Představ si, že neexistuje nebe. Je to snadné, jen to zkus. Žádné peklo pod námi, nad námi pouze obloha. Představ si, že všichni lidé žijí pro dnešek. Představ si, že neexistují státy. Není to vůbec těžké. Není pro co zabíjet či umírat. A také žádná náboženství. Představ si, že všichni lidé žijí v míru. Možná jsem pro tebe snílek, ale nejsem jediný. Páni. Doufám, že se k nám jednou přidáš. A svět bude jednotný. Děkuju. - To je váš kluk. - To je můj kluk. To je náš kluk. Emmanueli, to je pro tebe. - Slyšíte ty diváky? Úplně šílí. - To je neuvěřitelné. Nikdy v životě mě žádné vystoupení takhle nedojalo. Bylo to nádherné. Tvá odvaha je neskutečná. Děkuju. Emmanueli, získal sis nás hned, jak jsi vstoupil na jeviště. Měl jsi troufalý úsměv a sebevědomí. Všechno na tobě je skvělé. - Emmanueli, ty výborně zpíváš. - Děkuju. A neříkám to kvůli tomu, že jsi měl těžký život, protože se to patří. V porovnání s jinými soutěžícími máš bez ohledu na svůj příběh úžasný talent. - A dojal jsi všechny v sále. - Děkuju. Nejdříve ze všeho chci smeknout před tvou odvahu. Je to velmi dojemné, ale také jsi všechny pobavil. - Všichni v sále se usmívali. - Moc děkuju. - A za to ti moc děkuju. - Děkuju. Emmanueli, musíme hlasovat. Rozhodně tě chci znovu vidět, takže ode mě máš ano. Říkám ano. Nemůžu se dočkat, co zazpíváš příště, říkám ano. Děkuju. Ode mě máš samozřejmě také ano. Po tomhle přijdou člověku všechny jeho starosti k pláči. - Dobrá práce, kámo. - Potřebujeme kapesníky. - Dobrá práce, lidi. - A máme padla. Pořádně si to užij. Brzy se zase uvidíme, Emmanueli. Mějte se. Byl neuvěřitelný, to bylo nejdojemnější vystoupení, jaké jsem v životě viděl.