Jezero, které nemělo existovat

Toto je největší
vodní plocha v Kalifornii. Měří 25 kilometrů na šířku
a 55 kilometrů na délku. Opačný konec tohoto jezera
odsud ani není vidět. Je domovem druhé
nejrůznorodější komunity ptáků v USA po národním parku
Big Band v Texasu. Má to ale háček. Tohle jezero je jen
jedna velká nehoda. Vysvětlím vám to.

Začátkem 20. století inženýři pracovali
na zavlažování polí amerického jihozápadu. Využívali k tomu vodu z řeky Colorado. Snažili se také, aby voda
nezaplavovala všechnu úrodnou půdu. V roce 1905 udělali chybu
a řeka Colorado se vylila ze svého koryta. Uměle vybudovanými kanály
pak zaplavila celou tuto nížinu. Tato nížina je v hloubce
70 metrů pod hladinou moře. Nacházíme se na jednom
z nejnižších bodů v Severní Americe. Řeka Colorado tedy zaplavovala
tuto nížinu přes dva roky, než se jim podařilo vodu zastavit.

Tak vzniklo jezero,
které tu dnes můžete vidět. Nížina, ve které se nachází Saltonské moře,
byla vytvořena tektonickou aktivitou. Nachází se blízko zlomu San Andreas. To znamená, že se blízko
pod povrchem nachází magma. Na některých místech se toto teplo
uvolňuje z bahenních sopek. Teplo uvolňuje CO2 z uhličitanových
minerálů, plyn pak bahnem stoupá vzhůru. Tohoto tepla dokonce využíváme
v sedmi geotermálních elektrárnách, které dohromady vyrábí energii
pro více než sto tisíc domácností.

Původně si lidé mysleli,
že toto jezero hned vyschne. Nachází se totiž v jedné z nejteplejších
a nejsušších částí USA. Ale nestalo se tak. Voda tu stále je. Pak lidé přišli s nápadem,
že této malé nehody využijí a udělají z tohoto
místa novou riviéru. ZÁZRAK V POUŠTI Toto místo je
opravdový zázrak v poušti.

Zbrusu nová destinace
pro miliony obyvatel velkých měst. Nové Palm Springs u vody. Užijete si prosluněných dnů. Dnes je Saltonská riviéra... Chvíli to i fungovalo. V padesátých a šedesátých letech
se tu stavěla města a rezorty, přijížděly sem celebrity
a lidé si užívali vody.

Dokonce do jezera vysadili ryby. Ryb tu bylo tolik, že jste mohli
chytat i bez návnady. Uhnízdila se tu spousta ptáků a lidé si to tu opravdu užívali. Zdálo se, že je všechno perfektní. Až do doby,
kdy se jezero začalo měnit. Jedinými přítoky do jezera
jsou splachy ze zemědělské půdy. Ty s sebou přinášejí soli,
které pak nemají kam odtékat.

Jezero je totiž tak nízko,
že je jedním z nejnižších bodů v USA. Je pod hladinou moře. Voda se z jezera časem
vypařuje, ale soli tu zůstávají, čímž salinita vody vzrůstá. Koncentrace je teď
zhruba 50 gramů na litr, což je o něco víc
než u mořské vody. Pro ryby je obtížné v této vodě žít. Jsou tu hromady mrtvých ryb,
což vytváří nepříjemný zápach v okolí.

Ve vodě se přemnožily řasy, což vodu zbarvilo
do této ošklivě hnědé barvy. Plavat bych v tom nechtěl. A všechny rezorty byly zavřeny. Zůstalo tu jen několik málo lidí. Když tudy projíždíte,
vidíte ty staré hotely, místa, na kterých
měla stát nová riviéra. Teď jsou však opuštěná.

Města duchů. Na pobřeží jsou opuštěné lodě. Je to docela smutný pohled, což je zvláštní vzhledem
k té přírodní kráse okolo. Někteří lidé si myslí,
že je správné nechat jezero vyschnout. Že je to tak přirozené. Navrátit toto místo do stavu
před zaplavením v roce 1905. Když se ale podíváte
do hlubší minulosti, dozvíte se, že tu jezero
kdysi skutečně bývalo.

Jezero, které se objevilo a zase zmizelo. Ale v posledních několika tisíciletích
tu jezero většinu času bylo. Bylo dokonce ještě hlubší. Celý tento příběh
mě přivedl na dvě myšlenky. Zaprvé, my lidé máme neuvěřitelnou
schopnost drasticky měnit krajinu. Můžeme nechat zmizet celá moře, ale také můžeme moře vytvářet.

A zadruhé, pokud se nezajímáme
o naše okolí a nesnažíme se, věci propadají chaosu,
přirozeně se časem rozpadají. A mám pocit, že pokud nic neuděláme,
důsledek může být chaotický a ošklivý. Když se jen rozhlédnete, co se stalo
s opuštěnými městy a rozpadajícími se domy. Vypadá to, jako by tu došlo k nějaké
katastrofě, podobá se to tu Černobylu. Nedošlo tu ale k žádné jaderné katastrofě,
lidé o toto místo jen ztratili zájem. Myslím, že se to vztahuje
na mnohem víc než jen na toto moře. Je naší povinností pochopit,
že záleží na tom, co děláme.

Pokud se o to nebudeme zajímat,
pokud se nebudeme snažit, neskončí to moc dobře. Myslím, že toto ponaučení
bychom si měli ze Saltonského moře vzít. Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz