Proč je v téhle nádrži 96 milionů černých koulí?

Tohle jsou stínící koule. Vypouštějí je do této vodní nádrže v Los Angeles. Navzdory tomu, co jste mohli slyšet, jejich hlavní účel není snížení odpařování. K čemu tedy slouží? Abych se to dozvěděl, navštívím jejich největší sbírku na světě v nádrži v L.A. - 96 milionů stínících koulí. - Správně. 96 milionů.



To se stává vzácně, aby člověk něčeho viděl 96 milionů. - Tady je vaše povinná záchranná vesta. - Dobře. Nohu sem a přelezte. Při pohledu na tohle mě napadala spousta otázek. Například: Proč jsou černé? Je bezpečné je mít v pitné vodě? Kolik stojí? Opravdu snižují vypařování? K čemu opravdu slouží? - Je těžké v tom řídit? - Je to hodně těžké. Proč?



Ve skutečnosti jsou zčásti naplněny vody. Je to z důvodu silných větrů u nádrže. Kdybychom do nich vodu nedali, mohly by vlétnout do dálnice, byly by úplně všude. Díky tomu je to nikam neodfoukne. Pokud se začnou kutálet, spíše se kvůli té vodě kolébají. Kvůli tomu je mnohem těžší je odtlačit z cesty, zvláště když se napěchují na sebe jako v krystalické mřížce.



Jak jimi projíždíme, za námi se zase spojují. Ty blízko u motoru loď táhne za sebou. Co jste si myslel, když vám o tomhle poprvé řekli? - Bylo to velice neobvyklé. - Myslel jste si, že se zbláznili? - Ne, to ne. - Vypadá to absurdně, jako bychom byli na největším hřišti s míčky na světě. Ano, vypadá to tak. Tady odsud by člověk nepoznal, že ve skutečnosti ploveme.



Myslím, že je to tu hluboké 13 metrů. Není tu vidět voda. Myslel byste si, že je to vtip, ne? Kdybyste to nevěděl, myslel byste si, že jsme to udělali na počítači. Z kohoutku u mě doma mi teče voda odsud? Někdy. Nebo vždycky? Většinou? Většinou to je voda odsud. To je šílené. Proč je ale nádrž v L.A.



pokryta stínícími koulemi? Všechno to začalo u bromidů. Bromidy jsou látky přirozeně se vyskytující ve slané vodě. Ve vodě z kalifornského akvaduktu, která sem teče, je příměs slané vody, ve které jsou bromidy. Bromidy jsou neškodné a je skoro nemožné je odstranit. Při dezinfekci vody ozónem se z bromidů stanou bromičnany. Ten je rakovinotvorný. Okolo roku 2000 začaly platit regulace, které úpravnám vody nařizovaly, aby se při dezinfekci ozónem kontrolovaly hladiny bromičnanů, aby jich nevznikalo příliš.



My jsme kontrolovali bromičnany jen ve filtračním zařízení. A výsledky byly vždy do regulacemi stanoveného limitu 10 µg/l. Když jim zavolal jejich zákazník, výrobce nápojů v L.A., vyvolalo to zmatek. Řekli nám: "Ukazují se nám vysoké hladiny bromičnanů, víte o tom?" A my říkali: "Nám se nic neukazuje." Ale mezi zákazníkem a filtračním zařízením leží nádrž. Takže provedli testy.



Jakmile jsme přišli k nádrži, hladiny bromičnanů vyskočily. Ukázalo se, že bromidy na slunci s chlórem, který by měl být bezpečný, vytváří bromičnany ještě víc než ozón. Učinili jsme nešťastný vědecký objev, který nebyl v žádné regulaci zahrnut. Takže v téhle nádrži máme vodu s nezávadnými bromidy, máme chlór, protože musíme mít dezinfikovanou vodu, a svítí nám na to slunce, protože je nekrytá. Museli jsme z toho sluneční svit vyřadit.



Zvážili jsme mnoho řešení, například plovoucí plachty. Normálně by se tam dal plovoucí kryt, ale to je projekt na několik let. Mohli jsme vyrobit jakousi trampolínu z PVC trubek, ale to akorát přiláká ptáky a měli bychom problémy s kvalitou vody. Věděli jsme o trubkách z HDPE, které se využívají ve vodním průmyslu. Věděli jsme, že na vodě plovou. Takže jsme je chtěli vzít a dát je na vodu, ale to je obtížné a drahé, protože je to hodně materiálu.



Napadlo nás trubky rozdrtit. Drtí bychom mohli pokrýt hladinu. To by ale vznikla kašovitá teplá voda, na jejíž hladině by plaval plast. To bychom z toho měli Petriho misku. A tak doktor Brian White provedl výzkum a objevil stínící koule. Tenkrát se jim neříkalo stínící koule. Tenhle produkt existoval, říkalo se mu "ptačí koule". Používaly se v nádržích s vykopanou horninou z dolů, aby tam nelezlo vodní ptactvo a neotrávilo se.



Také poblíž letišť, aby ptáci nevletěli do motoru. Pro zjištění jejich vlastností se dělaly testy v aerodynamickém tunelu, kde na ně fučel vítr rychlostí 100 km/hod. Ale jejich hlavní účel je odrazení ptáků. - Dříve tady bývalo více ptáků? - Přesně tak. Jakmile se sem tyhle koule daly, ptáci zmizeli. Dříve tu bývali tamhle na betonu.



Ano, bylo jich hodně na výpusti, na věži, byli všude. Teď už jich tu ale tolik není. Než je do nádrže vypustili, musely projít testováním. Skutečně sníží tvorbu bromičnanů? Koupili jsme tři bazénky pro děti a naplnili jsme je vodou z nádrže. Na jeden svítilo slunce, na druhý jsme dali plachtu, do třetího koule. Stínící koule problém okamžitě vyřešily.



Koule jsou černé proto, aby žádné světlo nedopadlo na hladinu a nepodnítilo tvorbu bromičnanů. Černý pigment je nezávadný a ponechán napospas živlům vydrží roky. Nejsou černé bezdůvodně. Jsou vyrobeny z HDPE stejně jako víčka PET lahví. Je to plast bezpečný pro použití v potravinářství. Mohly by být bílé, ale tak by na slunci nevydržely. Mají v sobě materiál zvaný karbonová čerň.



Kvůli němu koule vydrží na slunci minimálně 10 let. Zkoušeli jsme, jestli by nešla použít i nějaká jiná barva. Nechali jsme si vyrobit tři odstíny modré, ale pigmenty byly nestabilní, takže nám výrobce nemohl garantovat, že vydrží více než rok. Karbonová čerň – ten magický prášek v tomhle – zvyšuje odolnost proti slunci. Lidé se zpočátku obávali, že se rozžhaví a začnou se rozpouštět. Tak to není, jsou naprosto inertní. Můžete do něj kousnout a nic se vám nestane.



Potravinářská kvalita, nic špatného. - Jaké je to v nich jezdit? - Je to těžké. Jak vidíte, sedíme tu už celkem dlouho, fouká vítr a my se nikam nehnuli. Kdo byl někdy na lodi v jezeře, ví, že vás vítr odfoukne. Tady ne, tady vás to drží. Zajímavě se v tom řídí loď, je to těžké. - Jako v arašídovém másle.



- Ano, něco takového. Tedy ne, že bych to někdy dělal. Odstínění slunce s sebou přináší i další výhody. Pro kontrolu růstu řas jsme do vody přidávali hodně chlóru, ale i tak je někdy nelze dostat pod kontrolu. Před mnoha lety v létě se řasy hodně rozmnožily a mohlo se stát, že si člověk napustil vanu a voda byla lehce nazelenalá. Byla normálně pitná, ale trochu nazelenalá.



- Kvůli řasám. - Ano, barví to vodu. To už se neděje. Když není slunce, nejsou ani řasy. Žádný chlór už prakticky nepřidáváme. Od té doby, co jsou tu koule, jsme museli chlór přidat jen párkrát. Na kontrolu růstu řas se spotřebuje polovina celkového chlóru. Já jsem si lámal hlavu nad vypařováním. Když jsem poprvé uslyšel, že tyhle koule snižují odpařování, nedávalo mi to smysl.



Nebudou pohlcovat více energie a více ohřívat vodu a rychleji ji tak odpařovat? Ukázalo se, že z několika důvodů je odpověď ne. V nezakryté nádrži je více obnažené plochy, kudy mohou molekuly vody unikat. Navíc je tam více větru, který odvětrává vrstvu vlhkého vzduchu a nahrazuje ho vzduchem sušším, čímž se zvyšuje odpařování. Je pravda, že koule pohlcují více energie na vrcholu, ale spodek zůstává chladný.



Navíc koule obsahují hlavně vzduch, což je dobrý tepelný izolátor, takže se do vody přenáší málo tepla. Fungují jako dvojitě zasklená okna. Veprostřed je vzduchová kapsa, která izoluje. Slunce se k vodě nedostane. Dělali jsme testy a pod koulemi, i když jsou černé, je voda chladnější, než by byla bez nich na slunci.



Koule vodu trochu ochlazují. Z těchto důvodů koule snižují odpařování o 80 až 90 %. To je pro suché podnebí v Los Angeles zásadní. - Kolik stojí? - Zhruba jeden dolar za tři kusy. Za kus jsme zaplatili asi 33 centů. Dají se dokonce prodat do sběru. Ne za hodně, ale kdybychom je chtěli odstranit, dají se recyklovat. Pokud započítáme úspory za chlorování, za chemické prostředky a za snížení odpařování, jejich cena se ještě o polovinu sníží.



Zvýšení kvality vody je samozřejmě k nezaplacení, ale i samy koule šetří peníze. - Berete sem lidi na prohlídky? - Vy jste první. - Proč jsem první? - Jste první na tak detailní prohlídce. To je úžasné. Slyšel jsem o hexagonálních koulích. Nad těmi jste nepřemýšleli? My máme koule.



Po světě se objevovaly různé produkty. Jednou jsem viděl malé šestiúhelníky, říkám jim ravioli. Existují velké šestiúhelníky, všemožné tvary, které zapadají do sebe, ale problémem je, že je potřeba, aby se nevrstvily. Nesmí zůstávat na ohraničení, protože hladina vody se bude měnit. Díky jejich tvaru nezůstávají na okrajích. Museli jsme zajistit, aby se rovnoměrně rozprostřely, když se bude hladina vody měnit, aby poskytly co nejlepší pokrytí. Pořád mi to nejde do hlavy.



Je to tak šílené. Čekám, kdy řeknete, že to vypadá jako moře bubble tea. To jste trefila. Úžasné. - Máte ráda bubble tea? - Moc. Asi si pak dám.