Iluze pravdy

Výzkumy ukazují, že pokud často
slyšíte frázi: "Tělesná teplota slepice"... Přesně tak,
"tělesná teplota slepice". I když o tělesné teplotě slepice
nedostanete žádnou podstatnou informaci, s větší pravděpodobností
uvěříte následujícímu tvrzení: "Tělesná teplota slepice
je 34 stupňů Celsia." Což není pravda,
je to 41 stupňů, ale toto zjištění ukazuje
důležitý aspekt naší psychologie, který hraje velkou roli
v tom, jak vnímáme svět.

Věci, které vidíme častěji,
nám připadají pravdivější. Může za to mechanismus
zvaný kognitivní klid. Kognitivní klid je ukazatelem toho,
jak moc pracuje váš mozek. Od jednoduchých úkonů,
jako je scrollování na Facebooku, až po ty těžké, když se třeba
snažíte vynásobit 14 krát 37. Pravdivé věci většinou
navozují kognitivní klid. Oheň pálí, Země se otáčí kolem Slunce,
psi mají čtyři nohy, a tak dále. Tyto věci jsou nejen pravdivé,
ale zároveň jsou pro nás známé, nepřemýšlíme nad nimi
a dávají smysl.

To všechno je důsledkem
kognitivního klidu. Problém je v tom, že kognitivní klid
může být navozován uměle. Například opakováním podnětu. Ve známém pokusu dvou michiganských
univerzit využili inzerátů ve školních novinách. Každý inzerát obsahoval
jedno z následujících nesmyslných slov: Byly vytištěny s různou četností;
některé ze slov se opakovalo jen jednou, zatímco ostatní se objevovala dvakrát,
pětkrát, desetkrát a pětadvacetkrát.

Na druhé univerzitě
byl počet opakování prohozen. Na konci experimentu
studenti vyplnili dotazník, ve kterém měli tato smyšlená slova
ohodnotit podle toho, zda jim připadají
jako něco zlého, nebo něco dobrého. A výsledky byly jasné: čím častěji se slovo objevovalo,
tím méně hrozivé lidem připadalo. Čili s dostatkem opakování nám
připadá i naprostý nesmysl povědomě. Navozuje kognitivní klid
a příjemné pocity.

Pokusy potvrdily to samé
i s čínskými znaky nebo náhodnými obrazci. Tato zjištění můžeme
zobecnit ještě více. Písnička se nám líbí tím víc,
čím častěji ji slyšíme, a osoby v ročenkách pokusným subjektům
připadaly sympatičtější poté, co jejich fotku viděli vícekrát. Což mě přivádí k otázce: proč je vlastně
slavná rodina Kardashianových? Někdo řekne, že bezdůvodně,
nebo jsou slavní, protože jsou slavní. Ale v podstatě jsou slavní ze stejného důvodu
jako kterákoliv jiná celebrita.

Slyšíme jejich jména
a vidíme jejich tváře stále dokola. Známe je, máme s nimi
zkušenost z minulosti, a proto je vnímáme s kognitivním klidem,
cítíme se dobře. V tom je podstata reklamního průmyslu. Při dostatečném opakování nám
i hnědá perlivá cukrová voda připadá fajn. Fakt, že preferujeme opakované podněty,
by nás nemělo až tolik překvapovat. Náš mozek se vyvinul,
aby rozeznal hrozbu, a jakákoliv novinka
je potencionální hrozba.

Ale pokud se při opakování
nestane nic špatného, stane se z toho věc známá, příjemná,
tedy známka bezpečí, nikoliv hrozby. Tento fenomén nefunguje pouze u lidí. Kuřata vystavená ještě
ve vajíčku určité zvukové frekvenci byla později méně vyděšená,
když ji uslyšela i po vylíhnutí. Ale opakování není jediný způsob,
jak kognitivní klid navodit. Obrázky s vyšším kontrastem mozek vnímá
mnohem klidněji a zdají se nám hezčí. Proto máme filtry na Instagramu.

V jiné studii se účastníkům
nejprve v rychlosti ukázal obrys, a teprve pak celý obrázek. Lidé se začali usmívat a uvolnili obočí,
jak ukázaly elektrody připojené ke svalům. Videa se špatným zvukem a obrazem
navozují kognitivní napětí, protože se snažíte zachytit,
co se v nich děje. Nejspíš jste si nevšimli,
ale svraštili jste obočí a mračíte se. Proto máme raději kontrastní videa
s čistým zvukem. To samé platí pro text.


Které z těchto tvrzení je podle vás pravdivé? Je to chyták, narodil se v roce 1879, ale studie ukázaly, že si lidé
častěji vyberou čitelnější odpověď. Jasný, kontrastní, tučný text
se čte snadněji a rychleji. Vnímáme ho s kognitivním klidem,
a proto nám přijde pravdivější. Právníci s jednoduchým příjmením,
jsou ve firmách uváděni na prvních místech; posuzuje se i četnost a etnicita daného jména. Také společnosti se zkratkou,
která se dobře čte, si na burze vedou lépe
než ty se zkratkou nevyslovitelnou.

Což vás potěší,
pokud jste do nich investovali. A pocit štěstí vám také pomáhá
prožívat kognitivní klid. Díky tomu jste intuitivnější.
Zkuste to: co spojuje tyto tři věci? Cottage, švýcarský, dort. Všechny anglicky mluvící
automaticky napadne: sýr. Co třeba: nebe, žárovka, výška? Odpověď je: světlo. Ne všechny trojice slov něco spojuje, ale je úžasné, že lidé si spojitost
uvědomí během pár vteřin.

Ještě dříve než přijdou
na společné slovo samotné. To vše díky pocitu kognitivního klidu. Někde hluboko v mozku nám asociace
navodí pocit známého a příjemného. Ze stejného důvodu u testů s více
možnostmi spoléháme na instinkt. Je tohle pravda, nebo lež?
Všechny růže jsou květiny. Některé květiny rychle vadnou.
Proto některé růže rychle vadnou. - Řekl bych, že to z toho vyplývá.


- Asi to dává smysl. Jo, ale mám pocit, že to tak nebude. Správná odpověď je lež. Růže nemusejí být
nutně skupinou květin, která rychle vadne. Test se sérií podobných tří otázek ukázal,
že 90 % lidí chybovalo při tučně tištěném textu. Když se test vytisknul takto,
chybovost klesla na 35 %. Hůře čitelný text zlepšil výsledky testu. To proto, že způsobil kognitivní napětí,
a donutil váš mozek pracovat usilovněji, což pomohlo vyhnout se
špatné intuitivní odpovědi. Díky kognitivnímu klidu jsme kreativní
a intuitivní, ale zároveň naivní.

V psané části řidičské zkoušky
se můžeme rozhodovat instinktivně, ale ve fyzice, kde jsou odpovědi složité,
je důležité být skeptičtější. Chce to snahu a také se to spojuje
s nešťastnými pocity. Všimli jste si, že vědci a analytici
jsou mrzutí a podezíraví? Myslím, že to není chabými společenskýmí
dovednostmi, ale umožňuje jim to dělat jejich práci. Je to paradox učení a kritického myšlení. Kognitivní klid je příjemný, bez námahy,
jste díky němu kreativní a intuitivní. Ale také vás může ošálit a tvrdit,
že je něco pravda, i když není.

Může vám připadat, že se učíte,
i když se neučíte. Na druhou stranu analýza a skepticismus
jsou mnohem náročnější. Je to zmatené a necítíte se dobře,
ale pomůže vám rozlišit fakta od fikce. Pointa tohoto videa vyznívá tak, že bychom
měli smýšlet kritičtěji, ale není to tak. Jako analytik často vidím,
že mi zabere hodně času i výběr kartáčku. Jsou chvíle, kdy je dobré
být v kognitivním klidu. Vyvinul se, abychom reagovali
rychle v každodenních situacích. Proč to dělat složitě,
když to jde jednoduše.

Důležité je poznat situace,
ve kterých je třeba více myslet. Ale při sdílení a opakování informací,
které je nyní snadnější než dřív, se musíme víc snažit
rozlišovat skutečnou pravdu od věcí, které jsme
jen mockrát slyšeli. Čím častěji něco opakujeme,
tím pravdivější nám to připadá... Překlad: hAnko
www.videacesky.cz