Rychlost života

Vzpomínám si,
že když jsem byl dítě a čekal jsem hodinu na svůj oblíbený pořad
Sharon, Lois and Bram, připadalo mi to jako věčnost. Jak jsem ale dospíval, všechno se zdánlivě zrychlilo. Čas plyne mnohem rychleji, na tom se shodnou téměř všichni. Jo, připadá mi to tak.

A jak! Každým rokem je to rychlejší. Čím to je? Je to jen iluze,
nebo jsou věděcké příčiny, proč se čas zdánlivě
zrychluje, když stárneme. Spolupracuji s Brain Games
od National Geographic. S pořadem, který odhaluje pochody lidské
mysli pomocí pokusů a interaktivních her. Otestovali jsme některé teorie
o tom, proč k tomu dochází.

Podle jedné z nich
se nám zdá každý rok rychlejší, protože tvoří menší část
našeho dosavadního života. Když mi bylo dvacet, jeden rok
je jedna dvacetina mého života. Ale když mi je šedesát sedm,
jeden rok je sedmašedesátinou mého života. Tento graf ukazuje kolik procent
tvoří jeden rok při různém věku. Ale přijde mi na tom zvláštní,
že když sečtete oblast pod grafem, zjistíte, že jste polovinu
života prožili už v šesti letech. Nemyslím si tedy,
že by mozek takto vnímal čas.

- Vážně si myslíte, že den dnes...
- Ovšem že ne. Myslím, že jsou lepší vysvětlení,
proč se čas zrychluje, když stárneme. Přišel jsem na Venice Beach
promluvit si s mladými i staršími lidmi a zjistit, jestli vnímají čas odlišně. Nastavím si stopky a vy mi bez počítání
zkusíte říct, kdy uplynula minuta. - Jdeme na to!
- Teď! Kdekoliv na světě,
kde tento pokus prováděli, starší lidé většinou přestřelili, zatímco mladí lidé
byli většinou přesní.

- Dobře, teď je to minuta.
- Teď. Minuta a dvě sekundy! - Minuta a dvě sekundy.
- Minuta a pět. Když stárneme,
frekvence signálů v neuronech nebo spíše rychlost vedení
vzruchů se zpomaluje. Můžete si to představit
jako naše vnitřní hodiny. Když se tedy naše
vnitřní hodiny zpomalují, všechno ostatní
se zdánlivě zrychluje.

- Můžete to zastavit.
- Teď? - Teď! Minuta! To byla jedna minuta? - Minuta a sedmnáct sekund.
- To ujde, ne? - Ujde. Myslel jsem, že budu přesnější. Chcete vědět, kolik to bylo? Minuta a čtyřicet sedm sekund.

Byly to skoro dvě minuty! Je vážně zajímavé,
jak rychle čas letí. Vnímání času
neboli chronocepce není jako klasických pět smyslů. Nemáme na něj
žádné speciální receptory a nejspíš ho nenajdeme
jen v jedné konkrétní části mozku. To možná napovídá, že se vůbec
nejedná o samostatnou jednotku. Zdá se ale, že vnímání času
patří k základním funkcím mozku.

Pokusy na krysách ukázaly,
že i když jim odstranili mozkovou kůru, což je část mozku
zodpovědná za myšlení, stále byly schopné přesně
odhadnout čtyřicet sekund. To je pozoruhodné
a naznačuje to, že vnímání času
se vyvinulo již dávno a patří mezi základní
funkce mozku. To ale neznamená, že mozek
dokáže vždy přesně odhadovat čas. Možná jste si třeba všimli, že dobré
filmy se zdají kratší, než skutečně jsou?

Nebo že vám dovolená
vždycky rychle uteče? Máme pro to dobré vysvětlení. Když se na něco soustředíme,
neuvědomujeme si, že čas ubíhá. Tím pádem se nám tyto chvíle
zdají kratší než skutečně jsou. Důsledkem toho je
duševní stav nazývaný "flow". Může se to stát při sportování
nebo hraní videoher nebo umělcům, kteří se soustředí
na svou práci, nebo meditujícím lidem. Tedy jedním z důvodů,
proč se čas s věkem zrychluje, je to, že jsme často zabraní
do toho, co zrovna děláme.

Další příčinou, která zdánlivě
zrychluje čas, je opakování. Ukážu vám několik obrázků a chci,
abyste odhadli, na jak dlouho se objeví. - Jste připravení?
- Teď! Který se objevil nejdéle? Většinovým názorem je, že to byl pes. Všechny obrázky se ale zobrazily stejně dlouho. Pes tam byl zdánlivě déle, protože byl nový, a mozek tak musel
vynaložit více energie na jeho vnímání.

Zajímavé je, že naše
subjektivní vnímání času silně koreluje s energií,
kterou mozek spotřebuje. Když si zjistíte, kolik energie
mozek v průběhu života využívá, zjistíte, že nejvyšší spotřebu
má kolem pátého roku. To dává smysl. Pro dítě je téměř všechno nové. Mozek tedy musí spotřebovat více energie –
celých 66 % klidové spotřeby těla – aby mohl zpracovat
všechny ty nové zkušenosti.

To alespoň částečně vysvětluje,
proč čas plyne zdánlivě pomaleji. Jak tedy můžeme čas zpomalit? Podle vědeckých studií strach
zvyšuje naše vnímání času. Když byli arachnofobové přinuceni
45 sekund sledovat pavouky – ano, opravdu to vyzkoušeli – vnímali tuto dobu jako
mnohem delší časový úsek, což se nejspíš dalo očekávat.

Navíc pokusy s parašutisty
nebo lidmi padajícími volným pádem potvrdily, že tyto okamžiky vnímají
jako mnohem delší, než skutečně byly. Dalším příkladem, kdy čas
ubíhá pomaleji, je stav nudy. Když na něco čekáte,
nemyslíte na nic jiného. Zdá se, jako by se čas táhl věčně. Jelikož se na nic nesoustředíte,
jste si plně vědomi toho, jak pomalu čas utíká. Proto se ty nudné chvíle tak táhnou. Když si tedy chcete
zpomalit vnímání času, můžete se vyděsit, provozovat adrenalinové
sporty a proložit to chvílemi nudy.

Tenhle úhel pohledu
ale opomíjí jednu důležitou věc. Na to, že čas nevnímáme
jako jednu stálou veličinu. Čas vnímáme tak, jak probíhá, ale i jak uplynul,
když si na něj vzpomínáme. Tyto dva způsoby
vnímání času nejsou stejné. Například dovolená –
zdá se, že uplyne velmi rychle, ale když si na ni vzpomínáte,
zjistíte, že trvala dlouho, protože jste prožili nové zážitky
a mozek si vytvořil spoustu vzpomínek.

Zpětně pak posuzuje délku dovolené
podle vzpomínek, které jste si odnesli. Spousta nových zkušeností znamená
spoustu vzpomínek a tedy delší čas. V tu chvíli vám
to ale připadalo rychlé. To je paradox našeho vnímání času. Když chcete, aby čas ubíhal
pomaleji, máte spoustu možností, které ale nemusí
být moc příjemné. Možná tedy nejšťastnější život,
život s nejvíce vzpomínkami je právě ten, při kterém
vám čas opravdu letí.

Jak řekl Einstein: "Položte ruku na minutu na sporák
a přijde vám to jako hodina, když ale sedíte hodinu
vedle krásné dívky, připadá vám to jako minuta." Jak byste tedy chtěli,
aby vypadal váš život? Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz