Nejvíce radioaktivní místa na Zemi

Překlad: Mithril
www.videacesky.cz NEMOCNICE V PRIPJATI
(BLÍZKO ČERNOBYLU) Radiace je děsivá. Tedy některé její typy. Můj Geigerův počítač nic neukazuje
u mého telefonu, routeru ani mikrovlnky. To proto, že měří jen ionizující záření. To je záření s takovou silou,
že dokáže vyrvat elektrony z atomů. Měří se v jednotkách sievertech.

Pokud budete v jeden moment vystaveni
více než 2 sievertům, nejspíš brzy zemřete. Ale nízkým dávkám ionizujícího
záření jsme vystaveni pořád. Banány jsou bohatým zdrojem draslíku. Část draslíku je od přírody radioaktivní. Pokud sníte banán, budete vystaveni asi 0,1 mikrosievertu radiace. To je jedna desetimiliontina sievertu. Použijme banán
ke škálování dávek radioaktivity.

Od doby, co jíme banány,
jsme také radioaktivní. Takže pokud vedle někoho spíte,
jste vystaveni větší dávce radioaktivity, než když spíte sám. Ale toho bych se nebál, protože tato dávka je oproti radiačnímu
pozadí Země zanedbatelná. Ionizující záření se k nám dostává
ze země, z kamenů, ze vzduchu i z vesmíru. Úroveň radiace tady v Sydney
je asi 0,15 mikrosievertů za hodinu. To je takový světový průměr.

Tyto hodnoty se pohybují mezi
0,1 až 0,2 mikrosievertu za hodinu. Ale existují místa
s mnohem větší úrovní radiace. Kdo na světě podle vás dostal
nejvyšší dávku ionizujícího záření? Abychom na to odpověděli, zamíříme do těch
nejvíce radioaktivních míst na světě. Některá místa, kde byste čekali
vysokou úroveň radiace, vás překvapí. Jsem v Hirošimě a tohle je Památník míru. Asi 600 metrů nad ním vybuchla
první atomová bomba svržená na město. Vybuchla tak vysoko, aby její následky
byly co nejvíce zničující.

A úroveň radiace po téměř 70 letech? Je to jen 0,3 mikrosievertů za hodinu. JÁCHYMOV, ČESKÁ REPUBLIKA Mířím do výtahu,
kterým sjedeme dolů do šachty. Je to starý uranový důl. Toto je důl, ve kterém byl uran objeven. Je to místo, odkud Marie Curie
získávala materiál. 1,7 mikrosievertu za hodinu.

Je to asi 10krát větší hodnota,
než má radiační pozadí. Dnes je zde většina uranu vytěžena. Ale na této stěně ještě kousek je. Pod UV světlem můžete
vidět, jak fluoreskuje. Podívejte na to! Fluoreskující uranová ruda. Toto je laboratoř Marie Curie. Získala dvě Nobelovky,
jednu za fyziku a jednu za chemii.

Většinu výzkumů prováděla zde. Toto je její kancelář. Seděla přímo tady. Je tu jen několik míst,
která jsou stále radioaktivní. Prvním je tato klika. Není to zase tak moc... - Ale je to asi 10krát víc,
než je radiační pozadí. - Ano. Víc než 10krát.

Druhým místem je opěradlo její židle. Pořád můžeme detekovat,
jak z něj vycházejí alfa částice. Očividně po dokončení práce
v laboratoři otevřela dveře, čímž zanechala na klice stopy radia, a pak si odtáhla židli. Vítejte v Novém Mexiku. Zde byla testována jaderná bomba Trinity. Byla to první odpálená jaderná bomba.

Vybuchla přesně na tomto místě. Celá tato oblast se vypařila. Bomba vytvořila takový žár, že přetvořila pouštní písek v zelené sklo. Stále ho tu můžete najít. Tento minerál pojmenovali
po této jaderné zkoušce. Říká se mu trinitit. Toto je jediné místo
na světě, kde se nachází.

Úroveň radiace je zde kolem
0,8 mikrosievertu za hodinu. Trinitit je o trochu více radioaktivní. Měřím u něj
2 až 3 mikrosieverty za hodinu. Na kterém místě
je ještě větší úroveň radiace? Odpovědí je letadlo. Čím výše se dostanete, tím slabší je atmosféra,
která vás chrání před zářením z vesmíru. Ve výšce 5,5 km
může hodnota radiace vystoupat na 0,5 mikrosievertu za hodinu.

Ve výšce 7 km je to 1 mikrosievert. Ve výšce 10 km je to přes 2 mikrosieverty. A ve vyšších výškách a blíže
pólům je to i přes 3 mikrosieverty. Toto je černobylský reaktor číslo 4. 26. dubna 1986 se roztavil. Uvnitř toho reaktoru
se vytvořilo tolik tepla, že to odstřelilo střechu a rozptýlilo radioaktivní izotopy
do širokého okolí a do zbytku Evropy.

Proto je tato oblast stále kontaminovaná. Ukazuje mi to kolem
5 mikrosievertů za hodinu. Kdybych tu zůstal hodinu, moje tělo
by dostalo podobnou dávku záření jako při rentgenu zubů. To není žádná obrovská dávka radiace. Jedním z důvodů,
proč tu radiace není tak vysoká, je to, že z celé této oblasti
odstranili několik metrů svrchní zeminy.

Pak ji někam odvezli.
Proto tu můžeme stát. Jedeme do fukušimské uzavřené oblasti. Sleduju, jak hodnoty
na Geigerově počítači stoupají. Vidíte ty černé pytle u cesty? Japonci dělají to samé,
co dělali v Černobylu. Odvážejí metry svrchní zeminy. Ta maska je trochu přehnaná. Jen zabraňuje vnikání
radioaktivního prachu do mých plic.

Toto je skutečně jedno z nejvíce
radioaktivních míst, kde jsem byl. Ačkoliv únik radioaktivního materiálu
tu byl nižší než v Černobylu, asi jen 10 %, nehoda se stala teprve před 3 lety,
takže se ho zatím tolik nerozpadlo. Měřím tu hodnoty mezi
5 až 10 mikrosieverty za hodinu. Kvůli tomu se tu moc
dlouho zdržovat nebudu. Půjdu do nemocnice v Pripjati. Sem byli odváženi hasiči,
kteří bojovali s ohněm v reaktoru. Když zjistili, že jejich oblečení
je tak moc kontaminované, nechali ho ve sklepě budovy.

Prostě ho tam odhodili. Osmdesát. Vidíte? Uvnitř je obří
hromada jejich oblečení. Už od dveří měřím
500 mikrosievertů za hodinu. 1 500 mikrosievertů za hodinu. Kdybychom tu zůstali pár hodin, dostali bychom dávku jako
je roční dávka z radiačního pozadí.

Ten sklep byl tím nejradioaktivnějším
místem, které jsem navštívil. Je to jedno
z nejradioaktivnějších míst na Zemi. Kdybych tam zůstal hodinu,
dostal bych dávku 2 000 mikrosievertů. To je roční dávka
získaná z radiačního pozadí. Každý žlutý pixel zde reprezentuje banán. Nezdá se to jako mnoho, ale porovnejte to s CT vyšetřením, kde je pacient vystaven dávce
asi 7 000 mikrosievertů.

To jsou jako tři roční
dávky radiačního pozadí. Bylo odhadnuto, že lidé žijící
u Fukušimi dostanou kvůli nehodě během života dodatečnou
dávku 10 000 mikrosievertů. Američtí pracovníci v jaderném průmyslu
smějí být vystaveni 50 000 mikrosievertům ročně. Ale pořád je to menší dávka,
než dostávají astronauti. Astronaut na mezinárodní vesmírné stanici dostane za 6 měsíců dávku
asi 80 000 mikrosievertů. Ale ani oni nejsou vystaveni
největší dávce ionizujícího záření.

Zkuste hádat, kdo to je. Odpovědí jsou kuřákovy plíce. Kuřákovy plíce ročně dostanou
dávku asi 160 000 mikrosievertů. Je to kvůli radioaktivnímu
poloniu a olovu v tabáku. Nejen, že jsou vystaveni
karcinogenům a toxinům, ale také dostávají vysoké dávky radiace. Nejvyšší dávky ionizujícího záření nedostávají lidé ve Fukušimě, Černobylu, pracovníci v jaderném
průmyslu, ani astronauti.

Toto první místo připadá
běžnému průměrnému kuřákovi. Jak vidíte, posledních pár měsíců
jsem cestoval po světě. Točil jsem dokument pro televizi. Vyjít by měl v půlce příštího roku. Ale místa jako Černobyl a Fukušima
mi připomněla knihu Den trifidů. Je to o post apokalyptickém světě,
kde svět ovládnou rostliny. Zní to šíleně, ale je to skvělá kniha.

Pokud máte o prázdninách čas, přečtěte si ji. Tuto knihu si můžete zdarma
stáhnout na audible.com/veritasium. Nebo si můžete vyzkoušet měsíční zkušební
verzi a vybrat si jakoukoliv knihu. Audible je stránka s audioknihami. Najdete tam 150 000 titulů
ze všech oblastí, jako je fikce,
literatura faktu a časopisy. Děkuji Audible, že mě podporuje
a vám děkuji za sledování.