Proč jsou ženy pruhované?

V každé vaší buňce je 180 cm DNA, která je tvořena ze
6 miliard genetických písmen. Vaše DNA je rozdělena do 46 částí po 3 - 4 cm, kterým se říká chromozomy. Většinou se nám
jako chromozomy vybaví tohle, ale tuto formu
zaujmou jen před dělením. Po většinu doby je DNA
jen zamotané klubko v jádru. Představte si,
že DNA je jen 2 nm široká, ale chromozom je centimetr dlouhý.

Takže vás asi napadne, že bude
zamotaný víc než sluchátka v kapse. DNA je omotána kolem
proteinů zvaných histony. Tyto histony mají zakroucené
ocásky, které se za chvilku budou hodit. Vaše unikátní sada DNA se vytvoří,
když se 23 chromozomů od matky spojí s 23 chromozomy od otce. 22 chromozomů od každého
rodiče vytvoří dokonalé páry. Ale 23.

chromozom je pohlavní. Dva chromozomy X z vás udělají ženu a X a Y z vás udělají muže. Protože jsou mužské pohlavní chromozomy
odlišné, mohou být aktivní celý život. Ale u žen musí být jeden
z chromozomů X deaktivován, aby vývoj probíhal normálně. To se děje v době, kdy jsou
ženskému embryu jen 4 dny a je tvořeno jen ze 100 buněk. V této buňce jsou chromozomy X
od matky i otce aktivní.

Ale během maličké molekulární
bitvy jeden chromozom X vyhraje a zůstane aktivní,
zatímco druhý bude deaktivován. Toho je docíleno
těsnějším zabalením DNA a úpravami na ocáscích histonů,
které signalizují deaktivaci. Také jsou přidány nové proteiny,
které vše těsně zabalí. A nakonec jsou
do DNA přidány methylové skupiny, což jsou tyto malé markery, které signalizují, že tato
DNA by neměla být čtena.

Díky tomuto se DNA stane
velmi těžko přístupnou pro molekulární pochody, které by využily její genetický kód. Tato DNA se vypne.
Je umlčena. Naopak DNA aktivního
chromozomu se rozprostře. Tím se umožní lepší přístup
ke genům v chromozomu. Histony mohou DNA posouvat, nebo být úplně odstraněny.

Ocásky histonů získají jiné modifikace, které značí, že je tato DNA aktivní. Toto všechno umožní RNA polymeráze, aby mohla tuto DNA přepsat do mRNA, která přejde do buňky
a je využita k tvorbě protienů. Na deaktivaci chromozomu X je překvapivé, že podle všeho vyhraje
náhodný chromozom X.

V některých buňkách
zvítězí otcův chromozom X a v jiných matčin chromozom X. Toto 100buněčné embryo skončí
se směsicí aktivních chromozomů X. Ale od tohoto bodu,
jak se buňky postupně dělí, zůstává v nich aktivní
stejný chromozom X. Všechny buňky s aktivním
otcovým chromozomem X dají vzniknout dalším buňkám
s aktivním otcovským chromozomem X. Takhle to pokračuje až do dospělosti.

Kdybyste se mohli
podívat na ženskou kůži a vidět,
který chromozom X byl deaktivován, viděli byste pruhové vzory. Ty by ukazovaly růst a přesun těchto prvních 100 buněk
ze čtvrtého dne embrya. U lidí to samozřejmě vidět nemůžete, ale můžete to vidět
u želvovinově zabarvených koček. To proto, že gen pro barvu
srsti je na chromozomu X.

Už jen při pohledu na její
světlé a tmavé vzorování můžete vidět, kde byl jaký
chromozom X deaktivován. A také nám to ukazuje, že jen
samice mohou mít želvovinový vzor. To proto, že jen samice
mohou zdědit dva chromozomy X, každý s jiným genem pro barvu. Toto je jen jedním
z hezkých příkladů epigenetiky. Ale epigenetika většinou
nepracuje s celým chromozomem. Popravdě si hraje se všemi chromozomy,
ve kterých vypíná a zapíná geny.

To díky epigenetice je možné,
že buňky ve slinivce produkují inzulín. V nich je tento gen aktivován,
ale ve všech ostatních buňkách je deaktivován. Zajímavější je, že podle
všeho může vaše chování ovlivnit vaši epigenetiku. Ba co víc, chování
vašich rodičů a prarodičů možná může ovlivnit vaši epigenetiku. Ovlivní vaši DNA.

Nejste jen produktem
vašeho genetického kódu. Nejste jen produktem vlastní DNA. Jste také produktem epigenetiky. A ta je ovlivněna vaším chováním
a chováním vašich předků. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz