Jak to bylo s objevem gravitačních vln

Bylo to absurdnější,
než by kdokoliv čekal. V neděli večer se na obou místech
pracuje na strojích. Takhle to vypadá,
je tu docela povyk. Kdyby ses podíval támhle,
někdo se tam v něčem vrtá, bůhví v čem. V neděli večer,
zhruba kolem půlnoci, si oba týmy
nezávisle na sobě řeknou: "Už toho máme dost, jdeme domů." Po cestě projdou řídicí místnosti,
kterou máme támhle vzadu, a na dvacet třicet
minut si tam sednou a vyladí veškeré ovládání systému.

Přepnou ho do módu,
ve kterém je připravený na měření. Pak jdou domů. A nejspíš ještě
než se dostali až domů, přišel ten signál, nejdřív do Louisiany
a pak i do Washingtonu. Jaká je vůbec pravděpodobnost,
že se to tak stane? Klidně mohli ještě
půl hodiny pracovat.

Pak bychom vůbec nic nezachytili. Nejen že bylo
tak nepravděpodobné, že bychom něco našli
hned první hodinu, ale i o jak silný signál šlo. Teď jsme kontrolovali data
za několik posledních měsíců, od té doby až do ledna,
a žádný signál není tak silný. Mohl byste mi popsat,
jak jste si poprvé uvědomil, že LIGO nejspíš
zachytilo gravitační vlny?

Tenkrát jsem by zrovna na cestách,
takže jsem o tom nevěděl. Vrátil jsem se do práce den poté. Procházel jsem tady budovou
a lidé si něco šeptali a ohlíželi se. Nikdo to nechtěl prozradit. Ptali se mě: "Slyšel jsi o tom?"
Nebo: "Viděl jsi to? Co si o tom myslíš?" Vůbec jsem netušil, o co jde. Řekli mi: "Něco máme
a vypadá to skutečně." Odpověděl jsem: "Když myslíte.

Na tyhle
nesmysly nemám čas. Mám spoustu práce." Proč vás to nezajímalo? Vždyť to mohlo být ono.
Pracoval jste na tom dvacet let. A nechtěl jste se na to ani podívat? Ne. Bylo to krátce
po spuštění detektoru. Byl jsem připravený na to, že to může
mít nějaké výsledky až za několik měsíců. Že budeme dva
až tři měsíce sbírat data. Myslel jsem si, že se možná
za měsíc nebo dva něco objeví, ale bude to něco malého.

Nejdřív to nenajdeme a budeme
dalšího půl roku procházet data a vyvíjet algoritmy,
které to nakonec najdou, ale ne že objevíme
signál hned, jak to zapneme. Což bylo to, o čem si šuškali. Řekl jsem: "To se mi nezdá, můžete se uklidnit.
Nechápete, jak to na světě funguje. Není to, jak to vypadá.

Když to zapnete,
vždycky to má spoustu much. Ze začátku jsou
vždycky jen problémy. Až to budete dělat
tak dlouho jako já, pochopíte, jak je to všechno složité. Tak běžte zase pracovat
a přestaňte řešit nesmysly." A bylo. Jenže to nepřestalo,
všichni o tom pořád mluvili. Já se tím ještě tak
týden odmítal zabývat.

Prostě to bylo...
Vždycky se objeví nějaký planý poplach. Jak jste tedy nakonec
poznal, že je to skutečné? Stáhl jsem si ty data a prohlédl
jsem si to, je toho docela dost. Když jsem si to prostudoval,
nebylo tam nic navíc. Jsou tam dvě černé díry,
které moc nerotují a pak se spojí a vydají tu správnou frekvenci,
zapíská to, jak má. Když se spojí,
nejsou tam žádné šílenosti. Jen se spojí a udělá to ten zvuk.

Pak se to uklidní a ta výsledná
černá díra zůstane v klidu. Vypadalo to přesně,
jako by to někdo zfalšoval. Zdálo se mi to
jako klasický falešný signál. A nejsilnější
frekvence toho signálu... Je na tom spousta zajímavých věcí. Nejsilnější frekvence signálu je totiž ta,
kterou náš detektor zachycuje nejlépe. Jak je pravděpodobné,
že se v přírodě vytvoří signál, na který je náš detektor nejcitlivější?

Spojení černých děr
se taky nejlépe počítá. Černé díry jsou totiž jednoduché,
nemají uvnitř nic zajímavého. Je to jen černá díra ve vesmíru. A tyhle dvě byly
téměř stejně veliké. Takže je docela jednoduché spočítat,
jak by ten signál měl vypadat. Bylo to v tolika ohledech
překvapivě jednoduché. Navíc já jsem vždycky chtěl
zachytit takhle velký signál. Říkal jsem si, že by bylo fajn zachytit
černou díru, která by překonala očekávání.

Pořádně silný signál. A kdyby ve vesmíru
byly tak velké černé díry, mohli bychom je zpětně
zachytit až od vzniku vesmíru. Viděli bychom... Tím jak je ten signál změněný
rozpínáním vesmíru, mohli bychom zjistit,
jak se vesmír rozpínal. O tom jsem dlouho snil. Byla to má fantazie,
pak jsem to viděl a řekl si, že je to až moc pěkné na to,
aby to byla pravda.

Jak bychom mohli zachytit signál mých snů?
A to hned jak jsme tu věc zapnuli. To by znamenalo,
že těch černých děr je tolik, že budeme tyhle signály zachytávat stokrát
až tisíckrát častěji, než jsme čekali. A jak... Takhle to přece v životě nefunguje. Nikdy není všechno perfektní. Takže jsem tomu nevěřil.

Pak jsem to znovu zkoumal a s ostatními jsme vymýšleli
všechny možné konspirační teorie, abychom přišli na to,
jak to mohlo být zfalšováno. Někdo se naštval a zfalšoval to,
někdo se k nám hacknul a změnil software, Někdo sem přišel a něco zmáčkl a telefonem
se domluvil s někým na druhé straně. Připojili k tomu nějaké zařízení. Vidíte, jaký je tady nepořádek. Kdybych vyrobil malé zařízení,
které by to dokázalo zfalšovat, mohl bych ho tady někde schovat
a zakrýt ho alobalem nebo smetím.

Takže jsme to tu celé
prohledávali s baterkami. Dívali jsme se úplně všude.
Hledali jsme malé konspirační zařízení, které by vytvářelo falešné signály. Protože co kdyby
nastala taková situace... Kdybychom dlouhou dobu nezachytili žádný
signál a někomu by na něm hodně záleželo, stála by na tom něčí kariéra, byla by to pro něj
osudová záležitost, byl by z toho zoufalý
a snažil by se to obejít.

Pak by strávil rok vymýšlením
šíleného plánu, jak to provést a všechny ošálit. Nakonec jsme došli k tomu, že z celého tisíce zaměstnanců
zbylo asi jen šest lidí, kteří by dokázali
něco takového vymyslet. Pak jsme na sebe nějakou dobu koukali
a ptali se jeden druhého: "Byl jsi to ty?" Nepřišli jsme na to,
jak by to někdo vůbec mohl provést, protože by v tom
museli jet aspoň dva lidi.

Sám by to nikdo nemohl dokázat. Takže asi dva až tři
týdny po zachycení jsem už byl docela přesvědčený,
že je to skutečné. Jak jste se cítil? Žádný šok to nebyl. Nic dramatického. Takže žádný výbuch štěstí
a bujaré oslavy ve Vegas?

Ne, protože k tomu nedošlo najednou.
Každý den jsem tomu věřil o trochu víc. Pořád jsem měl pochybnosti,
které mě držely při zemi. BUDOUCNOST Ani pořádně nevíme,
jak malé jevy můžeme změřit. Když se nad tím zamyslíte... Řeknu to jinak. Když jsem o tom
snil uprostřed noci, představoval jsem si to,
jako když posloucháte hru na violoncello.

Když sedíte dost blízko, slyšíte i zvuky,
které se na nahrávku nedostanou. Slyšíte dech toho hudebníka, slyšíte, jak se prst
pohybuje po strunách i jak je ten prst hrubý. Taky záleží na tom,
jak hudebník ten nástroj drží. Některé tóny jsou
utlumeny jeho tělem. Něco takového děláme tady. Postupně odstraňujeme šum
způsobený různými vlivy tady na Zemi, našimi přístroji,
dopravou, bouřkami a tak dál.

Tenhle šum se snažíme potlačit. Ale to, co jsme v září zachytili,
zhruba zní jako černá díra. Jako černé díry, které se spojily. Ale ty detaily, které by
se z toho daly zjistit... Jak to přesně bylo, jaký to
mělo tvar a co se dělo okolo? Chová se to opravdu
jako černá díra a co je vůbec uvnitř? Všechny tyhle detaily, je to jako poslouchání
kvalitní hudby na kvalitní Hi-Fi věži.

Tenhle úkol nás teď čeká. Na tom teď pracujeme. Překlad: Zarwan
www.videacesky.cz