Proč astronauti misí Apollo trénovali v oblastech pro test jaderných zbraníVeritasium

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 81
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:76
Počet zobrazení:3 793
Derek Muller navštíví kráter Sedan v Nevadě a řekne nám, čím byl nápomocný misi Apollo 11, která se přesně před 50 lety dostala na Měsíc. 

Přepis titulků

20. července před 50 lety byli Buzz Aldrin a Neil Armstrong prvními lidmi, kteří stanuli na Měsíci. Než se vydali tam, vydali se sem. Tohle je kráter Sedan, který byl vyhlouben jadernou bombou v roce 1962. Je součástí nevadské testovací oblasti, což je pouštní plocha větší než Rhode Island. Nachází se 70 mil severozápadně od Las Vegas. Zde USA provedly 928 jaderných výbuchů.

Od roku 1965 zde před svou cestou na Měsíc trénovali astronauti misí Apollo Neil Armstrong a Buzz Aldrin. V následujících letech se astronauti vraceli s napodobeninami skafandrů a televizními kamerami. Dokonce zkoušeli napodobeninu měsíčního roveru. Po dobu sedmi let jedenáct z dvanácti mužů, kteří nakonec chodili po Měsíci, tuhle oblast navštěvovalo. Proč byste brali astronauty do oblasti, kde se zkoušely jaderné bomby?

To zjistíme. Nabízí se vysvětlení, že proto, že je Měsíc pokryt krátery. Astronauti si tedy potřebovali terén pokrytý krátery zažít. Ale k tomu mohla sloužit i jiná místa. Například kráter Barringer v Arizoně, údajně vytvořený dopadem meteoritu. Ale o jeho původu se až do 60. let vedly spory. V jiné části Arizony vědci vytvořili krátery pomocí běžných trhavin, aby přesně napodobili vzor kráterů v oblasti přistání Apolla 11.

Astronauti v obou těchto oblastech trénovali, ale ta v Nevadě měla něco navíc. Nasadit brýle! Nevadská testovací oblast byla zřízena v roce 1951 jako místo pro testování jaderných výbuchů. Cílem nebylo zjistit jen, jak sestrojit lepší bomby, ale také jak postavit domy a jejich vybavení tak, aby vydržely atomový výbuch. Pět!

Čtyři! Tři! Dva! Jedna! Nula! Sto testů proběhlo nad zemí, než byla v roce 1963 podepsána dohoda o zákazu testování jaderných zbraní. Zakazovala testování v atmosféře, ve vesmíru a pod vodou.

Zbývalo jen testování pod zemí, po kterém vznikl kráter Sedan. Přímo zde byla do hloubky 190 metrů vyvrtána metr široká díra. Tam umístili jadernou bombu. Měla sílu 104 kilotun. To znamená, že uvolnila energii rovnající se 104 000 tunám TNT. To bylo zhruba osmkrát více než bomba vypuštěná na Hirošimu. Tenhle záznam byl pořízen ze tři míle vzdálené stanice. Kupole vystoupala do výšky 90 metrů, než se po třech sekundách roztrhla.

Bomba vyhrabala 12 milionů tun zeminy a kamení a vytvořila největší lidmi vyrobený kráter v Severní Americe. Popravdě je druhý největší na světě po kráteru Chagan v Rusku. Je asi 400 metrů široký a téměř 100 metrů hluboký. Bylo to součástí programu Plowshare. Spojené státy pro dobro všech národů provádí program zvaný Plowshare. Nápad byl takový, že když potřebujete někde udělat obří díru, třeba když chcete něco obrovského postavit, například kanál, mohli byste k vyhrabání použít jaderné zbraně.

Neuvěřitelná energie, poměrně levná, kompaktní a snadno dopravitelná. Tohle je nový pracovní nástroj, který by díky Plowshare byl dalším užitečným využitím energie. Pro úlohy, které předtím byly nepraktické nebo přímo neproveditelné. Je vidět, že je to celkem dobrý bagr. Ale později se zjistilo, že je obtížné odstranit radioaktivní kontaminaci, kterou jaderný výbuch zanechá, takže byl program zrušen.

Vytvořili ale něco, co se podobá kráteru po dopadu meteoritu. Což je ale divné. Když si představím dopad meteoritu, myslel bych si, že to bude stlačení velkým kamenem, který před sebou hrne horniny. Ale tak to ve skutečnosti nefunguje. Meteoroidy většinou letí neskutečnou rychlostí, třeba 10 nebo 20 kilometrů za sekundu. Když se srazí s povrchem, vytvoří v místě dopadu neuvěřitelně horkou, hustou oblast s obrovským tlakem.

To roztaví a odpaří horniny. Rázová vlna cestující od bodu dopadu extrémním tlakem metamorfuje minerály. Jak se v oblasti vysokého tlaku tlak sníží, vznikne obrovský výbuch. Právě díky němu se tvoří kráter. Při pohledu na krátery si můžete všimnout, že jsou skoro vždy kruhovité. Ale když se nad tím zamyslíte, meteority přilétají z různých úhlů. Krátery jsou kruhovité proto, že dopad meteoritu je výbuch, a právě díky němu kráter vzniká.

Není to kvůli nárazu, jinak byste viděli všemožné podlouhlé tvary. Jaderné výbuchy se podobají dopadům meteoroidů natolik, že krátery v téhle testovací oblasti přinesly definitivní důkazy potvrzující, že kráter Barringer byl výsledkem nárazu. Vědci porovnali vzorky z obou oblastí a našli stejné metamorfované minerály, například coesit, metamorfovanou formu křemene. Tenhle minerál se může tvořit jen pod velkým tlakem při dopadu meteoroidu, nebo při jaderném výbuchu.

Další podobnosti s vybouchnutým kráterem umožnily vědcům odhadnout, že energie při dopadu byla zhruba 10 megatun. To je velikost poměrně velkého termonukleárního výbuchu. Další podobností je, jak při těchto událostech dochází k vyhrabání hornin. Vyhrabalo to 12 milionů tun horniny a vymrštilo ji to nahoru a přes okraj. Dochází k tomu, že vrstvy horniny se přes okraj převrátí, říká se tomu inverzní stratifikace.

To je jasná známka dopadů meteoroidů a jaderných výbuchů. Pomohlo to astronautům s hledáním vzorků na Měsíci. Překvapilo mě zjištění, že astronauti Apolla 11 strávili 25 % – čtvrtinu závěrečného roku před odletem na Měsíc tady, studováním a navštěvováním oblastí, jako je tato, aby se naučili geologii kamenů a minerálů, aby věděli, jaké útvary na Měsíci hledat. Asi to dává smysl, protože to byly věděcké mise, na kterých ale nebyli profesionální vědci.

Povětšinou byli astronauti Apolla profesionální letci. Když Apollo 11 odstartovalo, astronauti se řítili do neznáma. Doslova. O Měsíci jsme věděli málo. Nevěděli jsme, jak vznikl, z čeho je složen a jestli je vulkanicky aktivní. Všechny motory aktivní. A máme je ve vzduchu! Astronauti trénink odsud na Měsíci zužitkovali.

Hodně hornin na povrchu je, zdá se, pórovitých. Astronauti měli radost, když našli jim známé horniny. - Koukejte na ten... - Koukejte na ten třpyt. - Skoro tam vidím dvojčatění! - Hádejte, co jsme zrovna našli! Našli jsme, pro co jsme přišli. - Minerál, že ano? - Ano, pane! Minerály a horniny dokázali poznat pravděpodobně díky tréninku zde. Bylo důležité je dopravit zpět a naučit se nejen o vzniku Měsíce, ale o celé sluneční soustavě a o vzniku planet.

Tohle je skutečný prach z Měsíce neboli lunární regolit, který byl sesbírán astronauty z Apolla 11. Podívám se na něj pod mikroskopem. Jelikož Měsíc v podstatě nemá atmosféru, tenhle materiál nebyl vystaven kyslíku. Panovaly obavy, že když ho astronauti přinesou zpátky na palubu a vystaví ho kyslíku, mohl by vzplanout. Buzz vyprávěl o tom, jak byli připraveni všechny vzorky vyhodit, pokud by k tomu došlo.

Když je přinesli dovnitř a znovu natlakovali lunární modul, nic se naštěstí nestalo. V tmavém měsíčním prachu, který s sebou Apollo 11 vzalo, si vědci všimli fleků světle zbarvené horniny, kterou identifikovali jako anortosit. To byl důležitý objev, protože to odpovídalo teorii, že v minulosti byl Měsíc kompletně roztavený a pokrytý oceánem magmatu o hloubce alespoň 100 kilometrů.

Předpokládá se, že anortosit vzniká, protože jej tvořící minerály jsou řidší než okolní magma, takže vyplouvají na povrch. Původní pravěký povrch Měsíce byl tvořen anortositem. A o asi miliardu let později byla na Měsíci větší vulkanická aktivita, díky které po něm v těchto tmavších oblastech, zvaných mare – moře, tekla láva. Můžete vidět, že je na nich méně kráterů, protože jsou mladší.

Kde se tedy anortosit vzal zde v Moři klidu? K tomu muselo dojít díky obrovským nárazům na vrchovinách, které horninu vymrštily a rozprášily po celém Měsíci, takže se smíchala s tmavší horninou zde. Tu přivezli astronauti a já se na ní v Petriho misce může dnes podívat. Ale anortosit byl jen špičkou ledovce. Ve všech těchto vzorcích byla skryta stopa k tomu, jak Měsíc vznikl.

Porovnáním množství různých izotopů v hornině se můžeme dozvědět, odkud hornina pocházela. Když vědci prozkoumali horniny z Měsíce, zjistili stejný výskyt izotopů jako u hornin ze Země. To je důvod, proč si dnes myslíme, že Země a Měsíc vznikly společně při jedné události – obrovské srážce dvou planet před 4,5 miliardami let. Díky naší cestě na Měsíc a tomu, že jsme věděli, co hledat, jsme se dozvěděli nejen, jak vznikl Měsíc, ale i naše Země.

Tohle všechno z méně něž 400 kilogramů hornin z bližší strany Měsíce. Je ještě co se učit. Já už se nemůžu dočkat, až se tam vrátíme. Kdo ví, jaké nečekané objevy na nás čekají. Sponzorem této epizody jste byli vy na Patreonu a Audible. V minulých týdnech jsem znovu poslouchal Muž na Měsíci od Andrewa Chaikina.

Tahle kniha vypráví mimořádný příběh všech misí Apollo tak poutavě, že je velice těžké ji přestat poslouchat. Poslouchal jsem ji v dopravě, a dokonce při podepisování zatemňovacích koulí. Díky poslouchání této knihy jsem to zvládl. Není lepšího místa k poslechu než Audible. Navštivte audible.com/Veritasium nebo v USA pošlete SMS ve tvaru Veritasium na 500-500.

Prohlížejte si bezkonkurenční nabídku audio nahrávek. Členové Audible si mohou každý měsíc vybrat tři tituly. Jednu audioknihu a dva tituly Audible, které nikde jinde neuslyšíte. Členové navíc získají přístup ke zvukovým fitness programům a meditačním programům. A po omezený čas si mohou členové Amazon Prime pořídit členství Audible a první tři měsíce ušetřit až třicet dolarů. To jsou tři měsíce za cenu jednoho.

Každý měsíc stojí jen 4,99 dolarů po dobu prvních třech měsíců, potom každý měsíc stojí jen 14,99 dolarů. Nabídka platí od 1. do 31. července 2019. Za sponzorství chci Audible poděkovat a vám chci poděkovat za sledování.

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Veritasium je zpět!

101

Odpovědět

MultiZaklinac je zpět! V sobotu vyjde i nové video s Michaelem z Vsauce :-)

212
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK