Znepokojivá myšlenka Neila deGrasse Tysona

Dobře, jen pár myšlenek. Jedna, která je
hluboce kosmická a druhá, která je úchvatně znepokojivá. Aspoň myslím. Vy to posoudíte. Uvažme několik základních faktů, které jsme sesbírali
za posledních 60 let. Kdybyste se zeptali
svého učitele chemie před padesáti lety, když jste se podívali
na tu tajemnou tabulku s okénky, která visela před třídou, tedy periodickou tabulku prvků,
"Kde se ty prvky vzaly?"

Učitel chemie by vám
nemohl odpovědět. "Vyhrabali jsme je ze země." Odtud ale nejsou. Byla zapotřebí moderní astrofyzika, aby určila původ chemických prvků.

Pozorujeme hvězdy, víme, co se děje
v jejich jádru, explodují a odhalí svůj obsah. A my jsme zjistili, že prvky
z periodické tabulky prvků, z nichž jsme stvořeni, pocházejí z aktivity hvězd, které ty prvky vytvořily a výbuchem rozptýlily
svoje vnitřnosti do celé galaxie.

Tím infikovaly
nebo obohatily mlhoviny, které vytvořily
novou generaci hvězd, obklopených planetami, na nichž je možný život. A tak, když se podíváte
na složení vesmíru, nejčetnějším prvkem je vodík.

Druhé je helium, další je uhlík, pardon, vodík, helium, kyslík, uhlík, dusík. To jsou hlavní složky vesmíru. Řeknete si,
že to je celkem zajímavé. A pak se podíváte na Zemi, protože si o sobě rádi
myslíme, že jsme jedineční.

Říkáme si: "Jsme jedineční!" Ale co tvoří nás? Co je hlavní molekula v těle? Je to voda. A z čeho je voda? H2O. Vodík a kyslík. Vodík a kyslík.

Kdybyste seřadili
prvky v lidském těle, kromě helia, které je chemicky inertní, tedy naprosto zbytečné,
kromě jeho vdechování, když chcete znít jako Mickey Mouse. Helium vás nezabije, pokud
to nebude to jediné, co dýcháte. Takže v lidském těle
je nejpodstatnější vodík, což odpovídá vesmíru.


Na druhém místě je kyslík, což taky odpovídá vesmíru.
Na třetím místě, uhlík, odpovídá vesmíru. Na čtvrtém,
dusík, odpovídá vesmíru. A na pátém místě je
u každého z nás prvek... ostatní, což také odpovídá. Ostatní. Takže... V posledních
50 letech jsme se naučili, že nejen, že my
existujeme v tomto vesmíru, ale že vesmír existuje v nás.

Až kdybychom byli tvořeni
nějakým vzácným izotopem bismutu, mohli byste říct, že jsme jedineční. Lidé, které ta myšlenka
znepokojuje, říkají: "Takže my nejsme jedineční?"
No, já myslím, že jsme jedineční trochu jinak. Protože když se podíváme
na noční oblohu, už to není o tom,
že my jsme tady a vesmír tam.

Je to o tom, že jsme jeho součástí. A toto spojení je pro mě
poučné, povznášející a obohacující.
Je to téměř duchovní. Podívat se na noční oblohu
a získat pocit sounáležitosti. Získaný tím,
co jsme se o noční obloze naučili. A tedy... Jsme ve vesmíru sami? Jsme tvořeni z těch nejběžnějších
složek, jaké existují.

A naše chemie
je založena na uhlíku. Uhlík je chemicky nejaktivnější
prvek v celé periodické tabulce. Kdybyste hledali chemii,
na které byste založili něco opravdu složitého
zvaného život, založili byste to na uhlíku. Uhlík je čtvrtý
nejhojnější prvek ve vesmíru. Vůbec není vzácný. Z uhlíku můžete
vytvořit více molekul, než bude všech
ostatních molekul dohromady.

Takže pokud se sami sebe zeptáme,
zda jsme ve vesmíru sami, navzdory mým výpadům proti UFO, jedním dechem dodám, že by bylo neomluvitelně
sebestředné tvrdit, že jsme ve vesmíru sami. Chemie je příliš bohatá, aby to dokázala,
a vesmír příliš obrovský.

Ve vesmíru je více hvězd než zrnek
písku na všech plážích na světě. Ve vesmíru je více hvězd
než zvuků a slov, vyslovených všemi lidmi,
kteří kdy žili, příliš na to, abychom řekli,
že jsme ve vesmíru sami. Jen jsme život mimo Zemi zatím nenašli. Ale hledáme, i když zatím ne moc daleko. Galaxie je takhle velká
a my došli asi takhle daleko.

Ale hledáme. A co život na Zemi? Je těžké ho vytvořit?
To, že to neumíme v laboratoři, neznamená,
že s tím má příroda problém. Takže možná,
když máme tuto informaci, se správnými složkami,
které jsou všude, může být život nevyhnutelný. Nevyhnutelný následek
složité chemie.

Pokud je to tak a podíváme se na naši vlastní
sluneční soustavu, na Mars, všechny důkazy nasvědčují tomu,
že Mars býval vlhké, úrodné místo, oáza. S vyschlými koryty řek, záplavovými oblastmi,
říčními deltami a meandry, to vše je nyní vysušené,
na Marsu se stalo něco špatného. Něco v jeho prostředí otočilo knoflíkem a proměnilo Mars v to, čím je teď.

Něco otočilo knoflíkem i na Venuši. Skleníkový efekt,
viděli jste k tomu klip, 480 °C na Venuši,
i tam něco otočilo knoflíkem. Lidi říkají: "Proč utrácet
peníze tam nahoře?" Protože "tam nahoře" se můžeme
naučit něco o "tady dole". Já nechci skleníkový
efekt tady dole. Venuše je ve sluneční soustavě
nejlepší ukázkou planety, na které se vše pokazilo.

Tak se nejdřív naučme něco o ní. Dozvěděli jsme se,
že dopady asteroidů, pokud zasáhnou, mohou odhodit kusy kamení do okolního vesmíru. A mají únikovou rychlost, takže už se nikdy nevrátí
zpět na planetu, z níž byly odmrštěny.

Pokud byl Mars
úrodný dříve než Země, jak naznačují důkazy, a pokud na Marsu
byl život dříve než na Zemi, je možné, že existovali
bakteriální černí pasažéři v záhybech a puklinách kamenů,
které byly vymrštěny do kosmu. Takhle houževnaté
bakterie žijí i na Zemi. Přežijí extrémní
teploty, tlak, vakuové vymrazování i radiaci.

Nehostinné prostředí vesmíru
by některým těm bakteriím vůbec nevadilo. Možná, že život na Zemi byl zasazen bakteriálními černými
pasažéry v kamenech, které byly vymrštěny z Marsu. Toto je věrohodná teorie
zvaná Panspermie.

Přenos života
z jedné planety na druhou. Pokud je to pravda,
my všichni jsme potomci Marťanů. Jenom jsme se vyvinuli. Řeknu vám jednu znepokojivou myšlenku. Úchvatně znepokojivou myšlenku,
u které vás nechám. Když se podíváte na nejbližší
genetické příbuzné člověka, což jsou šimpanzi, sdílíme s nimi z 99 % identickou DNA.

Jsme chytřejší než šimpanzi. Zkusme si určit způsob
měření lidské inteligence. Řekněme,
že inteligence je schopnost skládat poezii, symfonie,
tvořit umění, matematiku a vědu. Řekněme. Udělejme z toho pro tuto
příležitost definici inteligence. Šimpanzi nic z toho neumějí. Ale sdílíme s nimi z 99 % identickou DNA.

Dobře? Ten nejchytřejší šimpanz,
jaký kdy žil, se možná naučil něco
málo ze znakové řeči. Ale to umějí i batolata. Batolata. Tak tedy... Řeknu vám něco,
co mě silně znepokojuje. Silně.

Všechno, čím jsme, co nás odlišuje od šimpanzů, vyplývá z toho jediného
procenta odlišné DNA. Musí, protože v tom je ten rozdíl. Hubbleův teleskop, všechny
velké věci jsou v tom 1 %. Možná, že všechno, co nás
odlišuje od šimpanzů, není ve srovnání se šimpanzi
až tak chytré, jak si myslíme.

Možná, že rozdíl mezi sestrojením
a vysláním Hubbleova teleskopu a šimpanzem,
který používá znakovou řeč, možná, že ten rozdíl není až tak obrovský. Sami sobě tvrdíme, že je. Stejně jako když pojmenujeme knihu Optické iluze. Říkáme si, že je to hodně.


Ale možná to není skoro nic. Jak to rozhodnout? Představte si jinou životní formu, která se o 1 % liší od nás stejně, jako my
se lišíme od šimpanzů. Od nich jsme o 1 % odlišní
a postavili jsme Hubbleův teleskop. Zkuste jít o jedno procento dál. Co bychom byli pro ně? Byli bychom pro ně jen
slintající, žvatlající idioti.

Přesně to bychom byli. Mohli by vzít Stephena Hawkinga, přivézt ho
před jejich vědce a říct: "Tenhle je z nich asi nejchytřejší,
protože zvládá astrofyziku. No není to rozkošné?
Tady malý Johnny to zvládá taky. Johnny zrovna něco sepsal,
mám to tady na dveřích ledničky. S tímhle přišel na základce." Představte si, jak chytří by byli.

Kvantová mechanika by byla
pro jejich batolata intuitivní. Symfonie by psaly jejich děti a dávaly by je na dveře ledničky, tak jako my tam
máme koláže z těstovin. Takže představa, že objevíme inteligentní život a budeme si s ním mít co říct? Kdy jste se naposledy
rozhodli popovídat si s červem?

Nebo s ptákem? No, možná jste si s nimi povídali,
ale asi jste nečekali odpověď. My si nepovídáme s žádným
jiným živočišným druhem na Zemi, s nímž sdílíme DNA. Představa, že nějaké
jiné inteligentní druhy by o nás měly zájem, a dokonce si s námi chtěly povídat? Uvidí Hubbleův teleskop a řeknou:
"No není to kouzelné?

Podívej na to." Takže když večer
nemůžu usnout, říkám si, zda jako druh nejsme
příliš hloupí na to, abychom pochopili vesmír,
který zkoumáme. Možná potřebujeme jiný druh
o 1 % chytřejší než my, pro který by byla
teorie strun intuitivní. Který by všechna
tajemství vesmíru, temnou hmotu,
temnou energii, původ života, všechny hranice našeho myšlení, zkrátka vytušil.

Podobnou možnost bych záviděl. Protože chci u takových objevů být.