Neil DeGrasse Tyson o uměníReddit AMA

Ať už umění hýbe ekonomií, nebo ne, umění je něco, co dělají lidé jako druh. A ve skutečnosti si ta nejznámější evropská města pamatujeme kvůli umění, které rozvíjela. Do Florencie nejedete proto, abyste tam pili vodu, obdivovali technologii, jedete tam, abyste si prohlédli umění. Umění pro nás má kulturní hodnotu, ať už tvrdíte, že to přispívá ekonomice, nebo ne. Chcete žít v zemi, kde lidé, kteří vás vybízí, abyste vnímali svět kolem sebe, cítili se navzájem, hledali své emoce... Možná by se dal vytvořit stát bez toho, ale kdo by v něm chtěl žít?

Já ne. Jmenuji se Neil DeGrasse Tyson, jsem astrofyzik, berte mě jako svého osobního astrofyzika. Pracuji jako ředitel Haydenova planetária v New York City a teď se mě můžete zeptat na cokoli, co se týče umění, protože to také patří k mým zájmům a mé kvalifikaci. Pojďme na to. Pokud by kreslili váš akt a na pozadí by měl být povrch nějaké planety, jaká by to byla a proč? Pokud bych si musel vybrat povrch planety, tak asi... Mars.

Povrch Marsu má rezavou barvu, je červený, takže by byl v pozadí takový načervenalý odstín a v mé pleti je trocha červené, tak myslím, že by se k sobě hodily. Doplňovaly by se. Ale zase bych si musel dát každou chvíli pauzu na nádech, protože ten vzduch tam se nedá dýchat, takže... Museli bychom nainstalovat nějaký dýchací přístroj, zatímco bych pózoval. Ale řekl bych Mars. Ostatně na Venuši je teplota 480 °C, takže bych se vypařil.

Na Marsu můžete aspoň chvíli přežít, takže to možná ovlivnilo mou odpověď. Je to tak, Mars je červený kvůli rezavému železu, a proto ho Římané pojmenovali po svém bohu války, protože ve válce se prolévá krev a krev je samozřejmě červená. Tohle nemá nic společného s otázkou, ale uvědomil jsem si, žekdyby byla základem hemoglobinu měď a ne železo, naše krev by byla zelená. A v tom případě bychom Mars nikdy nepojmenovali po bohu války. Mohli po něm pojmenovat třeba Zemi kvůli vší té zeleni.

Jenom myšlenka. Ale jakou barvu by potom měly semafory? To je na zamyšlení pro vás. Další otázku. Jaký je váš nejoblíbenější architektonický styl? Jaká je nejkrásnější postavená budova? Architektura prošla za ta léta tolika formami. Řekl bych – spíš pocitově než racionálně – že straním minimalistickému vyjádření. Straním minimalistické... moderní architektuře, kde jsou linie jednoduché a čisté. Ne z nějakého zvláštního důvodu. Možná jen proto, že potřebuju místo, kam si můžu dát věci.

Minimalistická architektura maximalizuje místo na vaše věci, takže možná proto. Nevím. A kromě toho architektura, ve které se design prostoru pojí s činností, která tam probíhá. A je mi jedno, jak dosáhnete toho, že prostor a činnost v něm vychází ze sebe navzájem. Co považujete za nejkrásnější umělecké dílo vesmíru? Nerad bych umělecké dílo limitoval na chvíli zamrzlou v čase. Chtěl bych, aby se pohybovalo časem.

A tak vám chci popsat úchvatnou scénu ve vesmíru, kterou bych moc rád viděl. Bylo by to formování Měsíce. Podle všeho o Zemi zavadil zárodek planety velikosti Marsu. Náraz ze strany zničil tu vznikající planetu, strhl vrchní vrstvu zemské kůry, vytvořil sutiny, které obíhaly Zemi jako prstence Saturnu a ty sutiny sekousek po kousku spojovaly, až vytvořily náš Měsíc. Zamyslete se nad tím. To je pro mě umění. To je vesmírný balet zinscenovaný gravitací. Ve filmech jsme viděli červí díry, umělou inteligenci a hodně cestování časem.

Je nějaká ještě nezpracovaná oblast vědy, kterou byste rád viděl ve filmu? O zákonech kvantové fyziky se ve filmech málokdy mluví, pochopitelně, protože jsou vážně divné a platí jenom, když jste částice. Mohlo by se stát, že zmizíte a objevíte se někde jinde, nebo se prostě rozpustíte a stanete vlnou kvůli dualitě částic a vlnění... Přesunete se jako vlna a znovu se složíte do částice. A když na někoho zasvítíte světlem, tak zmizí a objeví se někde jinde. To je šílená fyzika, která se na úrovni částic vážně děje.

Byla by zábava sledovat takový svět. Kvantový svět. Jako je Jurský park, tak by byl Kvantový svět. Pokud bychom objevili mimozemšťany, co byste rád viděl v jejich umění? Pardon, ale moje první prosba by nebyla: "Ukažte mi své umění." Chtěl bych vědět: "Vyřešili jste energetickou krizi? Umíte nakrmit svou populaci?" Začal bych tam a později, až bychom relaxovali pod jejich mimozemskou hvězdou, zeptal bych se: "Co děláte s neklidnou energií a kreativitou?" Vezměte si, že máme pět základních smyslů: zrak, sluch, hmat, čich, chuť. Kolik jsme toho v naší civilizaci investovali pro potěšení těchto smyslů?

Vidíme, a tak kupujeme krásné umění. Cítíme chuť, a tak vyrábíme výtečné jídlo. Cítíme doteky, takže zaplatíme za masáž. Čicháme, takže máme příjemné voňavky. Představte si mimozemšťany, kteří mají více než pět smyslů. Měli by na světě věci pro potěchu těch smyslů, o kterých bychom nic netušili, protože nemáme smyslovou kapacitu je vůbec vnímat. Kdyby lidé neměli sluch, neměli bychom hudbu. Takže u mimozemšťanů s více smysly by mě zajímalo, co dělají jejich umělci pro potěchu těch smyslů, které my nemáme.

Jak se dá nejlépe využít umění pro vzdělávání lidí ve vědě? Jak lidi zaujmout nebo vyvrátit mylné domněnky? Mně přijde, že je to přesně naopak. Ne že umění vzbuzuje zájem o vědu, ale že umělci čerpají z vědy a že se pro mnohé stala jejich múzou. A to ukazuje, že věda se stala populární, že je věda součástí naší kultury. Nejedná se jen o něco, co provádí intelektuálové s oválnýma hlavama ve slonovinových věžích. Pokud umělcům připadá věda v pohodě, potom je věda součástí kultury.

Než začali umělci zařazovat vědu do své kreativity, připadala lidem jako něco jiného, ne něco, co patří nám všem. Jak velký vliv měly v průběhu dějin psychedelické drogy na umění? Taky si myslím, že existuje vícero vesmírů, jenom to neumím dokázat. Nepatřím mezi ty, kteří aktivně užívají rekreační drogy, takže nemůžu posoudit vztah mezi změněným stavem vědomí a tím, co umělec vytvoří. Vím jen to, že když jste ve změněném stavu vědomí, můžete si myslet, že to, co jste udělali, je dobré, i když to dobré není.

Změněný stav vědomí vám nejen dá přístup k něčemu možná dobrému, ale taky mění váš názor na to, co je dobré. A nevím, jestli jedno převáží to druhé, nebo jestli se vyruší. To netuším. Osobně hledám ten nejméně změněný stav vědomí, kterého můžu dosáhnout, protože ten je pravděpodobně nejblíž realitě. Dříve jsem psal sloupek otázek a odpovědí do novin a pil přitom víno. Říkal jsem si, že budu jako Hemingway s flaškou toho, co pil. Alkohol a spisovatel – to k sobě patří.

Myslel jsem, že jsem napsal něco skvělého. A o několik let později jsem si to přečetl a zjistil, že to nebylo skvělé. Jenom jsem si to tehdy myslel. V tom stavu vědomí, ve kterém jsem to psal. Později jsem zjistil, že píšu lépe, když u toho nepiju víno. Jak si nejraději vychutnáváte umění? A co street art? Mám rád umění, které je větší než já. Stěna, plakát, nástěnná malba, interiér. Prostě rád otáčím hlavu do různých úhlů, abych nasál to, co pro mě ten umělec vytvořil. Když vejdu, chci mít pocit, že ten umělec myslel na mě, když to tvořil.

Vím, že je to sobecké, ale pokud umělec mluví jen k davu, ředí to ten dopad, který by to mohlo mít, pokud by to dělal jenom pro vás. Když umění uteče z plátna a stane se součástí obytného prostoru, i kdyby jen dočasně, to se mi líbí, protože je to připomínka toho, že vize umělce není omezená médiem, místem ani časem. Když jste vážně kreativní, ať jste kdekoli, můžete to proměnit v umění. Může být dobré umění posíleno matematikou?

Pokud ano, budou počítače někdy tvořit lepší umění než my? Einstein se svou inteligencí objevil teorii relativity. A ať byl jakkoli chytrý, žádný vědec by neřekl, že nebýt jeho, neznali bychom relativitu. Ne, přišel by na to někdo jiný. Trvalo by to déle, možná by jich bylo víc, ale přišli bychom přesně na to samé. To ale pro umění neplatí. Kdyby Beethoven nesložil 9. symfonii, nikdo, kdo se kdy narodí, by ji nesložil. Kdyby van Gogh nenamaloval Hvězdnou noc, nikdo jiný by ji nikdy nenamaloval. Takže ačkoliv existují jisté zásady, kterými se umělci řídí, nakonec přistane na plátně jenom čistá kreativita umělcovy duše.

Překlad: jesterka www.videacesky.cz