Moonwalker

Vezme vás zpět do minulosti... hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka
a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč, jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo Nerd.

Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Michael Jackson - Moonwalker. Jasně, už se chechtáte.
Je mi to jasné. Ale vraťme se do 80. let,
kdy Michaela všichni žrali. Jistě, dnes si z něho utahujeme,
ale nezapomínejme na jednu věc. Dave Chapelle to vystihl nejlíp.
Natočil Thriller. Thriller!

Tehdy nebylo moc her,
kde jste mohli hrát za celebritu. Proto to byla taková událost.
Hra vznikla podle automatovky, která vznikla podle
stejnojmenného filmu. Byla to jedna z prvních her,
která nás lákala na nový Sega Megadrive, v Severní Americe známý jako Genesis. Hráči Nintenda jako já
jen závistivě koukali, když se tahle sexy bestie
objevila na trhu. Byla černá, byla oblá
a na čele měla napsáno 16 bitů.

Pěkně nám to dávala sežrat! Moonwalker byl jednou z prvních her,
které jsem na Genesis hrál. Tehdy jsem byl ohromen, ale kromě
hraní za Michaela nebyla nic extra. Takže otázka zní:
Jsi špatná? JSI ŠPATNÁ? Jdeme to zjistit. Michael na začátku hodí minci
do jukeboxu a spustí se Smooth Criminal. Vše, co děláte, je zabíjení padouchů
hvězdným prachem a záchrana dětí. Jo, do další levelu vás hra pustí,
až dostanete všechny děti.

Je mi jasné, na co teď myslíte,
ale nic víc v tom není. Prostě zachraňujete děti. Ale kdo jsou ti únosci
a proč je tu tolik dětí? Proč jsou všechny stejné a proč je
musíte hledat v oknech a křovích? To nenašli lepší způsob?
To mi na hře vadí nejvíc. Zdlouhavost. Nesmíte přeskočit žádné dveře,
protože když zapomenete na jediné dítě, musíte se vrátit. A samozřejmě
si nezapamatujete, které dveře jste neotevřeli,
takže je musíte projít všechny znovu!

Nemáte na výběr.
Musíte otevřít každé dveře, každé okno a podívat se pod každý kámen. Doslova. V pozdějších levelech navíc
nemáte daný směr. Nejdete zleva doprava
nebo odshora dolů. Děti jsou všude! Nikdy si nebudete jistí,
kde jste se už koukali. Je tu i level, kde musíte
otevírat auta, Ale často je v nich bomba,
které se nelze vyhnout.

Ani vás nemusí zasáhnout exploze,
zraní vás samotná bomba. A když otevřete dvakrát stejné auto,
je v něm další bomba! Musíte prohlédnout každé auto,
takže bombě se vyhnete jen tak, že budete hru znát nazpaměť,
včetně toho, kde jsou bomby. Taky se mi nezdá ten kop. Pokud jsou nepřátelé menší než vy,
moc vám nepomůže. Jako pavouci.
Nebo i tihle psi. Čubky to jsou.

Doslova. Ve hrách často dochází k týrání zvířat. Máte spoustu zvláštních
pohybů, což je fajn. Michael umí otočku, hází kloboukem
a chytá se v rozkroku. Proč? PROČ to dávali do hry?
JAK to tam mohli dát? Mačkáním tlačítek objevíte
divné pohyby, které k ničemu nejsou. Když zmačknete "nahoru."
Co to má být? A když správně zmačknete
"útok" a "šipky," uděláte i moonwalk.

Ale i ten je k ničemu
a většinou vás akorát někdo zraní. Speciální pohyby vám ubírají
hodně zdraví, Můžete všechny přinutit tančit,
což je sice zabije, ale co to má za smysl,
když vám to sežere půlku zdraví? Ale i tak to stojí za zkouknutí.
Dokonce i psi tancují. Ve hře je i nesmrtelnost.
Ukážu vám, jak na to. Čas od času spadne hvězda a pokud
ji stačíte chytit, stane se tohle.

Proboha! Z Michaela Jacksona
je MechaJackson - král robopopu. Nejen že jste nesmrtelní,
ale navíc umíte létat, střílíte lasery a všude kolem rozhazujete bomby. Tohle... je jedna z nejúžasnějších
věcí, co jsem kdy viděl. Akorát nemůžete zachraňovat děti. Asi se nechtějí bavit s megarobotem
střílejícím lasery. Navigace hrou
je jako osina v prdeli. V jeskyních vám musí dojít,
že můžete bořit stěny.

Pokud to nevíte,
jste v prdeli. V každé úrovni platí jiná pravidla,
ale nikdy to není zcela zřejmé. Dlouho mi trvalo, než jsem zjistil,
že musím vlézt do kanálů. Myslel jsem, že patří jen do pozadí.
Když zmačknete "dolů," nic se nestane.
Musíte udělat otočku. Když zachráníte všechny děti,
musíte v každém kole najít bosse. Místo, aby se sám ukázal,
přiletí Bubbles a ukazuje, kam máte jít. Samozřejmě sledujete, kam ukazuje,
ale občas míří prstem nahoru nebo dolů a tudy jít nemůžete.

Takže si nikdy
nejste jistí, kam máte jít. Konečně dorazíte na místo,
kde se ukáže boss, ale zase zdrhne. Místo něj na vás vlétne
horda nepřátel. Takže akorát náročnější
běžné kolo. Proč na vás neskočí hned,
když najdete poslední dítě? Proč vás musí navigovat Bubbles? A zatímco bloudíte,
není s kým bojovat. Není tu vůbec nic.


Prostě jen jdete za bossem. Nemá to žádný smysl!
Je to jako v Simon's Quest, když procházíte Draculův zámek
bez nepřátel nebo překážek. Jen skáčete po schodech
a chodíte, než se k němu dostanete. To je mrhání hry! Co to má za význam? Navíc si hra ještě vybírá,
kam přesně musíte stoupnout. Boss nepřišel, protože
jsem stál na plošince. Musím skočit na zem. A k bossovi.

I když s ním
nebojujete, pořád vás může zranit. Jen si tak skáču kolem, hledám bosse... Á hele, tady je!
To jsem nečekal. Hej, nemůžu ho přeskočit.
Jsem zaseklý? Co to je za píčovinu, do prdele? A když umřete u bosse,
hra vás k němu nevrátí. Musíte zase chodit s Bubblesem. Proč musím zase jít až k bossovi? Proč nehraje Thriller?


Tohle je Another Part of Me z alba Bad. Proč udělají ve hře hřbitovní úroveň
a pak tam nepustí Thriller? Možná tam bude,
když začnete tancovat. Ne? Tanec sice sedí,
ale kde je ta hudba? Jiná písnička při tanci
hraje jen v levelu 3-3 - Billie Jean. V některých kopiích hry ale
údajně Thriller hraje. To nedává smysl. V téhle části začíná být hra
těžká jako prase. Vidíte tu spoustu zombíků?

To už by stačilo, ne? A navíc je nefér,
že nemůžu útočit na obě strany naráz. Tanec nepomůže. I když zabijete
všechny zombíky na obrazovce, pořád jich na vás čeká
desetkrát víc. Vyplýtvat si půl zdraví
za to nestojí! Do prdele, tolik zombíků!
Tolik zombíků! Panebože! Tak dost už!
Ježíši Kriste! Těch je! Bože! Překlad: DJ Obelix
www.videacesky.cz