Chyby

V roce 2005 jsem byl v Indii na své první konferenci. Ale na rozdíl od mnoha ostatních jsem přespával
ve čtvrti Paharganj, která je hlavně pro batůžkáře. Hotel tam byl
za 10 dolarů na noc, bez klimatizace. Každopádně jeden
den se slavil svátek, byl tam průvod, ulice plné lidí, jezdily tam povozy,
skoro se nedalo hnout.

Z nadšení jsem hodně fotil, dokud mi nedošla baterka. Šel jsem si tedy koupit novou, a když jsem se vrátil,
ztratil jsem svoji skupinu. Přede mnou byli dva indičtí chlapci, kteří se chtěli vyfotit. Tak jsem dal do foťáku
novou baterku, vyfotil je, byli nadšení.

A pak někdo
přišel doprostřed silnice a položil na ni něco,
od čeho všichni utíkali. Vypadalo to jako malý kanystr. Tak jsem si říkal,
že to asi budou nějaké konfety, ani nevím, co jsem si myslel. Ale když všichni utekli,
byl jsem na tu podívanou v první řadě. Měl jsem čerstvě nabitou kameru,
tak jsem natáčel.

A tohle je záběr z momentu,
kdy ten kanystr vybouchl. A přesně v ten moment
jsem ztratil sluch. Byl jsem na sebe dost naštvaný. Sáhl jsem do kapsy a uvědomil si, že nemám peněženku. Takže jsem byl
uprostřed přelidněného předměstí, ztratil jsem sluch, lidi, se kterými jsem tam byl, a svou peněženku.

Jo... Bylo to náročné. Teď si říkám,
že když od něčeho všichni utíkají, asi bych měl taky utíkat. Ale bylo to tak zajímavé a měl jsem připravenou
kameru a chtěl jsem to zachytit. Nemyslel jsem na důsledky.

Takže... Chyby. Na tuhle jsem si vzpomněl,
když jsem připravoval vlastní explozi na představení ve Vancouveru,
kde jsem vyrůstal. Dělal jsem ho pro místní komunitu, abych poděkoval všem učitelům,
kteří mě přivedli k vědě. Zorganizoval jsem celý večer,
měl jsem vyprodáno, asi 500 lidí. A moje velké finále měl být
tekutý dusík v plastové lahvi, kterou položím na dno koše.

Také do něj nasypu
asi tak 2 000 pingpongových míčků a dalších barevných míčků. Jde tam o to,
že tekutý dusík se bude rozpínat, lahev vybouchne a všechny míčky vylétnou do vzduchu. Dětem jsem řekl,
že si mohou ty míčky vzít domů, tak jsme všechno připravili a řekli:
"Teď to vybouchne!"

Co? Jen vás chceme trochu napínat. A nevybouchlo to. Vůbec. To bylo moje velkolepé zakončení. A prostě to nefungovalo. Až o sedm minut později, což se na pódiu zdá jako nejméně rok, když čekáte na kupu pingpongových míčků,
až vyletí do vzduchu.

Ale to nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, že jsem osobně napsal e-mail svým
učitelům a pozval je na představení, a když jsem se připravoval v zákulisí, mnoho z nich u vchodu poslali pryč. Chtěl jsem pro ně
něco hezkého udělat, poděkovat jim
a udělat představení, ale místo toho bylo
vyprodáno a nedostali se dovnitř.

Museli odtamtud odejít. Takže místo něčeho hezkého
jsem udělal něco dost špatného. Chyby jsou na nic.
Ale snad se z nich poučíme. Například ve videu o tom,
že nic není rychlejší než světlo až na vzdálené galaxie,
jsem řekl tohle: Některé galaxie se
pohybují rychleji než světlo. Takže nikdy neuvidíme jejich světlo. Ale není to pravda.

Upozornil mě na to
můj profesor obecné relativity, profesor Lewis ze Sydneyské univerzity. Ale řekl mi, že to není ostuda, protože Richard Feynman to také spletl. Takže jsem se nestyděl. Ale chtěl jsem to napravit, tak jsem udělal video
o mylných představách o vesmíru. Protože jsem je měl sám.

Takže bych to měl napravit. Dělám chyby. A budu se snažit je napravovat. Pracuji na tom a děkuji vám,
že se mnou držíte na cestě ke zlepšení. Myslím si,
že život je sledem malých klopýtnutí, kdy se někam snažíte dostat, ale ne vždy se trefíte. Možná jednoho dne.

A myslím si,
že hlavní pro člověka je si ten proces užít. Každopádně dělám chyby, nevím, jestli také děláte chyby. Napište mi do komentářů. I tak vám děkuji, že se mnou držíte. Byla to zábava. Mějte se. Překlad: Šaman Bobo
www.videačesky.cz