Psychologie: Vývoj znalostíRychlokurz

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 13
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:14
Počet zobrazení:1 885

Jak se vyvíjí naše vědění? Zdá se, že o tom nepanuje jasná shoda. Proč děti nedokážou pochopit, že dvě nádoby různého tvaru, ale stejného objemu pojmou stejné množství vody, zatímco dospělým tato představa nečiní potíže?

KAPITOLA IX: PSYCHOLOGIE VÝVOJE
18. Vývoj znalostí (právě sledujete)
19. Opičky a etika (24. 11. 2020)
20. Dospívání (1. 12. 2020)

Poznámky z videa:
Schémata: Pokud se budete zabývat celým oborem, je důležité si uvědomit, že schémata jsou široký pojem. Například díky myšlence sociálního schématu si můžete dobře představit koncepty, které jsou propojeny sociálními faktory – například vaše „psychické schéma“ může zahrnovat jak fyzické věci (brýle, vousy, gauč), tak i sociální / relační složky (pomohl mi vyložit si své pocity, tehdy to pro mě mělo hodnotu, to mi připomíná Přeber si to a Sopránovi atd.)

Přepis titulků

I když mě nevidíte, víte, že tu na vás mluvím, a určitě mi uvěříte, že v této nádobě i této nádobě je stejné množství vody, což je, i když se to nezdá. A vidíte, že jsem si tu odložil ďase, a když mi ho někdo vyfoukne, budete čekat, že ho nejdřív budu hledat tam, kde jsem ho nechal. Dojde vám to, protože jste ušli dlouhou cestu v poznávacím vývoji. Všichni jsme zažili tu dobu, kdy tyto prosté koncepty byly vážně matoucí. Spousta věcí ovlivňuje, jak se mysl a její vztah ke světu časem vyvíjí.

Genetika i prostředí ovlivňují náš vývoj dlouho předtím, než se vůbec narodíme, i naše učení po celý náš život. A i když máme při narození více mozkových buněk než kdy poté, naše neurální síť se neustále proplétá a „hardwaru“ mozku trvá zpevnění roky. Studiu fyzických, poznávacích, sociálních a citových změn napříč životem – od prenatálních přes předpubertální až po důchod – se říká vývojová psychologie. Je o tom, kým se staneme. A začíná samotným vývojem znalostí, procesem, kterým vyrostete v ďase hledajícího, odměrky odhadujícího mistra schovky, jímž jste dnes.

VÝVOJ ZNALOSTÍ Jak stárneme, začneme si všímat změn v chování a vzhledu, kterým se říká zrání. Osobní zkušenosti nás každého ovlivňují jinak, ale sdílíme vnitřní tendence genetického růstu. Válíme se a pak sedíme, sedíme a pak stojíme, stojíme a pak chodíme, chodíme a pak trsáme. U poznávacího vývoje se učíme i myslet, vědět, pamatovat si a dorozumívat se.

A pokud bude řeč o poznávacím vývoji, začneme u Jeana Piageta, mimořádného vývojového psychologa. Piaget byl ve Švýcarsku jakési zázračné dítě a v roce 1918 získal doktorát ze zoologie a začal fušovat do Freudovy psychoanalýzy. Po promoci odešel do Francie, kde pracoval na metodě testování schopností dětí. Piaget si při testech všiml, že menší děti stále špatně odpovídaly na určité otázky. Fascinovalo ho, že děti určitého věku neustále dělaly ty stejné chyby, zatímco starší děti a dospělí ne.

Mladší děti nepobíraly, co jsem vám předtím ukázal. Že v této nádobě je stejně vody jako v této nebo že mincí v této řadě je stejně jako v této. Zatímco jiní to mohli mít za dětinské chyby, Piaget se domníval, že lidé procházejí určitými stádii poznávacího vývoje a intelektuálního pokroku. Jeho hlavní otázkou bylo: „Jak se znalosti vyvíjí?“ Řekl, že když se vyvíjíme a nabíráme naše zkušenosti, vytváříme schémata neboli duševní rámce, které tlumočí informace.

Schémata jsou jako koncepty – hmotné věci jako ptáci, čapky a pásky přes oko i abstraktní myšlenky jako přátelství a zrada. Neustále toužíme po poznávací rovnováze neboli souhře mezi myšlenkovými procesy a prostředím, díky kterým myslíme a přizpůsobujeme se novinkám. Podle Piageta se máme přizpůsobit novým zážitkům dvěma prolínajícími se procesy – asimilací a akomodací.

Když asimilujeme nové zkušenosti, tlumočíme je našimi stávajícími schématy. Pokud batole nikdy nevidělo jelena, ale má schéma pro koně, může mít prvního jelena za koníka. Chce ho svým chápáním zařadit. Naše mysl se díky interakcím rozšiřuje a přizpůsobuje novým zkušenostem. Brzy si dítě uvědomí, že jeleni nejsou jen koně, a upraví své schéma. Teď už v cuku letu pozná rozdíl mezi Bambim a Černým krasavcem. Naše znalosti se ale vyvíjí složitěji než jen těmito dvěma kroky a Piaget to věděl.

Dál pracoval na čtyřstupňové teorii poznávacího vývoje, která popisovala, jak se učíme v různých fázích života. První fázi nazval senzomotorické stádium, které začíná narozením a trvá asi do dvou let. To je doba, kdy děti prožívají svět svými smysly a činy. Šmátrání, chytání, zírání a slyšení a dávání si věcí do papule. Sám vím, že si rádi dávají věci do papule. Menší děti se mohou bát cizáků, zdá se, že žijí okamžikem a musí něco vidět, aby věděli, že to je, takže když chcete, dost snadno je nachytáte.

Určitě jste to u mimin zažili. Přehoďte půlročnímu dítěti dudlík dekou a uvěří, že zmizel. Chybí jim stálost objektu, vědomí, že věci existují, i když je nevidíte. Přesto se vyvíjí tak rychle, že dítě už za měsíc či dva lépe chápe, že předměty a lidé nezmizí jen proto, že jsou skryté.

Stálost objektu byla podle Piageta jedním z hlavních zdarů senzomotorického stádia. Druhou Piagetovou fází vývoje je předoperační stádium, které se podle něj pohybovalo od dvou do šesti až sedmi let. Děti se v tomto věku mají za střed vesmíru. Předoperační stádium je o egocentrismu, který řídí většinu myšlenek a projevů dítěte. Děti se těžko vciťují do jiných, takže kdybyste se mě tehdy zeptali, zda mám bratra, řeknu „Jo, Johna“, ale kdyby otázka byla „Má John bráchu?“, řeknu „Ne, asi ne.“ Egocentrismus ale nikdy zcela nezmizí, a to ani u dospělých, kteří už to chápou.

V předoperačním stádiu dítě dokáže duševně chápat objekty a události prostřednictvím slov a obrazů a fantazírovat. Oblíbí si animismus a věří, že jejich oblíbený zajda, Batman či plyšový ďas má city a názory a možná i chuť je políbit nebo zabít, když spí – podle toho, jak se cítí. Pořád to není vončo. Piaget řekl, že počátkem tohoto stádia děti nerozumí konceptu zachování – 500 mililitrů je pořád 500 mililitrů, bez ohledu na to, v jaké nádobě je.

Mohou se zapotit i u pojmu vratnosti. Těžko dokážou duševně zvrátit proces, kdy se z rozpláclé koule hlíny může opět uplácat koule. Tento koncept se učí pomaleji. Tyto výzvy mají co do činění s centrací – tendencí dítěte zaměřit se pouze na jeden aspekt problému nebo předmětu, jako je tvar nádoby nebo hlíny.

Ale ve druhé polovině stádia se to rozjede. Děti začnou tvořit teorii mysli neboli schopnost porozumět svým i cizím pocitům, myšlenkám a vnímání a také předvídat chování. Pamatujete, když mi záhadně zmizel ďas? Dítě si v tomto stádiu začne uvědomovat, že i když ví, že je ryba na novém místě, já nevím, že je jinde, takže když ji začnu hledat, bude čekat, že se kouknu tam, kde byla, a ne kam zmizela.

Tyto nové dovednosti mají různé využití, ať už zkoušíte překecat rodiče ve smyslu: „Prosím, já chci další piškotek, já ho děsně chci“, nebo projevit soucit – což je lepší – a utěšit jiné, když jsou smutní. Piaget nazval třetí fázi vývoje od šestého až sedmého do jedenáctého až dvanáctého roku stádium konkrétních operací. Děti začínají logicky uvažovat o konkrétních zažitých událostech.

Už nejsou zaseknuty ve stádiu centrace a zažívají naopak decentraci, jsou schopny vidět více než jeden aspekt předmětu nebo problému. Problémy s vratností a zachováním přestanou být problémem. Poslední čtvrtá Piagetova fáze je stádium formálních operací, které začíná ve dvanácti a zůstává s námi celý život. Naše uvažování se rozšiřuje o abstraktnější myšlení, řešení problémů a hypotetické otázky.

Čtyři Piagetovy etapy byly ale prý příliš zjednodušující a vymezující v tom, jak věku přiřazujeme dané schopnosti. Vědci dnes například objevili tato stádia už i v mladším věku – a to někdy o mnoho. Už u tříměsíčních dětí se projevily stálosti objektů. Psychologové mají vývoj spíše za neustálý proces než za řadu odrazových můstků. Ale i Piaget pochopil, že jeho stádia nejsou tak daná, jak je určil. Nebyl to ale jediný člověk zkoumající vývoj. Jeho současník, běloruský psycholog Lev Vygotskij, to vzal z jiného konce.

Piaget zkoumal, jak se mysl dětí vyvíjí interakcí s fyzickým prostředím, ale Vygotskij podotkl, jak k ranému vývoji dochází učením se od rodičů a interakcí se sociálním prostředím. Stádia příliš nepodporoval a více tíhl k myšlence, že pečovatelé poskytují jakési lešení, po kterém děti vyšplhají na vyšší úroveň myšlení a učení. Vygotskij kladl velký důraz na jazyk jakožto způsob přiřazování smyslu věcem a také navrhl, že vývoj dětí se může napříč kulturami lišit.

Na toto může mít koneckonců každý vlastní názor, ale Piaget asi nejvíce přispěl prohloubením teoretického konceptu, že děti myslí zcela odlišně než dospělí. Tímto pomohl mnoha rodičům a učitelům a jeho práce nakopla v této oblasti nový výzkum. I když Piaget nebyl jediným ani prvním průkopníkem, rozhodně je jedním z nejvlivnějších, a i dodnes relevantním. S vývojem mysli dětí se mění i jejich sociální, citové a morální chování.

Způsob výchovy a péče o dítě na něj může mít později velký dopad, na což se podíváme příště. Naučili jste se, jak používáme schémata, asimilaci a akomodaci pro pochopení světa, o Piagetově čtyřstupňové teorii poznávacího vývoje, senzomotorickém, předoperačním, konkrétním operačním a formálním operačním období a Vygotského teorii lešení. Překlad: Kara www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář