Kraťas: Filozofova mrtvolaRychlokurz

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 11
89 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:41
Počet zobrazení:2 106

Jeremy Bentham byl utilitarista, který věřil, že i po své smrti může být lidem užitečný. Rozhodl se tak pro něco, co nebylo v jeho době příliš obvyklé. Jeho přání v poslední vůli pak bylo zdrojem poznání, ale i dosti ironických situací.

Rychlokurz psychologie bude pokračovat příští týden.

Přepis titulků

Asi si myslíte, že po smrti vás čeká jen pohřeb nebo kremace. Ale co kdybyste s kámošem Johnem Stuartem Millem spoluzaložili utilitarismus? A jako utilitarista věříte, že pokud jde o morálku, cítění – schopnost cítit potěšení a bolest – je to jediné, na čem záleží. Ublížit jde jen způsobením bolesti a protože mrtvoly necítí bolest, nemusíme se nad nimi morálně pozastavovat.

Takže si asi říkáte, že můžeme vaše tělo hodit do škarpy nebo někam, kde je to čistší. Je to jedno. Mrtví si nezaslouží ohledy, protože je velmi těžké jim ublížit. Ale jako utilitarista chcete také šířit co nejvíce dobra pro nejvíc lidí. A pro Jeremyho Benthama bylo po smrti asi nejlepší nechat své tělo vystavit do vitríny na University College London na – v době, kdy to nahrávám – více než 185 let. Zahrabání mrtvoly do země by bylo zbytečné a nikomu by to nepomohlo.

Kromě spousty mikrobů. Bentham se údajně v posledních 10 letech života upnul na to, jak být nejužitečnější i po své smrti, a tak ve své závěti zanechal přesné pokyny a upřesnil, že jeho tělo dostane „jeho drahý přítel“, aby jeho plány zrealizoval. Bentham chtěl, aby byla jeho hlava zachována mumifikací, kterou údajně používali Maorové na Novém Zélandu.

Chtěl, aby byl pitván pro vědecké účely, což bylo tehdy nezákonné, a aby se z něj mohli jiní učit. A jakmile se nejlépe využilo to, co nazýval „měkkými částmi“, chtěl, aby jeho kosti a hlava byly, jak to sám nazval „auto ikonou“, což je mocná připomínka hodnot, které v životě zastával. Takže i když nemohl dále šířit svou víru skrze výuku ve třídě, generace studentů se budou učit o Benthamovi a o tom, čemu věřil, z jeho vystavené lebky.

Nakonec se Benthamovi přání splnilo – víceméně. 185 let po jeho smrti stojí jeho mrtvola ve svém starém černém obleku ve vitríně a děsí návštěvníky. Mumifikace jeho hlavy nevyšla, byla v tak hrozném stavu, že se nevrátila na jeho tělo, a tak byla na jeho krk umístěna vosková napodobenina. Jeho hlava nás však naučila mnoho užitečných věcí. Benthamova vysušená lebka bývávala poblíž jeho těla, ale byla opakovaně kradena studenty, kteří v pravém duchu utilitarismu chtěli za její bezpečný návrat výkupné, které by putovalo na charitu.

Nyní je tedy Benthamova hlava k vidění pouze na základě zvláštního povolení. Kromě tohoto divokého a zajímavého příběhu ukazuje Benthamovo rozhodnutí a ochota jeho přítele pravé odhodlání žít a umírat podle filozofických principů. Bentham se moc nezajímal o přijetí společností, ale dost mu záleželo na tom, co považoval za správné, což je dost ironie, protože podle legendy je někdy donesen na univerzitní schůzky, kde je v prezenční listině uveden jako „Jeremy Bentham, přítomný, ale nehlasuje“.

Překlad: Kara www.videacesky.cz

Komentáře (1)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Přemýšlel jsem, že bych daroval svoje tělo na vědu, ale pak jsem di vzpomněl, že se nerad dělím, tak z toho sešlo.

92