Psychologie: Jak si tvoříme vzpomínkyRychlokurz

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 11
91 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:27
Počet zobrazení:1 916

Pamatujete na toho chlapa z 300: Bitva u Thermopyl?  Jak že se jmenoval? Naše mozky si tvoří a vybavují vzpomínky různými způsoby. Hank v této epizodě vypráví, jak si věci pamatujeme, jak nám tento proces může uškodit a o tom chlapovi – no, však víte, ne? Měl obličej, ramena, taky břišáky…

KAPITOLA VI: PAMĚŤ

13. Jak si tvoříme vzpomínky (právě sledujete)
14. Vzpomínání a zapomínání (příští týden)

Přepis titulků

Clive Wearing hrál ve svém pokoji na klavír. Když do pokoje vešla jeho žena, ihned vyskočil a láskyplně ji objal. Za minutku si odskočila pro sklenici vody, a když se vrátila, přivítal ji s takovou vřelostí, jako kdyby byla pryč věčnost. A pak to udělal zas a znova. Clive byl uznávaným londýnským hudebníkem, dokud nedostal v roce 1985 ve 47 letech vzácný virus herpetické encefalitidy, který postihl centrální nervový systém.

Od té doby si nedokázal vzpomenout na téměř nic ze své minulosti nebo tvořit nové vzpomínky. Jediným, koho poznává, je jeho žena, ale nevzpomene si, kdy ji viděl naposled. Toto může být nejtěžší případ extrémní a chronické amnézie, který známe. Naše paměť nás dělá, kým jsme, ať už poznáváme blízké, vzpomínáme na hezké časy nebo si vybajeme, jak chodit, mluvit a ukuchtit vejce.

Paměť je řetěz, který spojuje naši minulost se současností. Pokud se přetrhne, budeme nespoutaní, neschopni opustit daný okamžik a přijmout budoucnost. Paměť ale není jen všechno nebo nic. Wearing si nevzpomene na nic ze své minulosti, ale pamatuje si, jak mluvit anglicky, obléknout se a hrát na klavír. Něco děláte na automat a to se ukládá jinam než vaše osobní nebo faktické vzpomínky jako první pusa, jak odříkat pí na 12 míst nebo kdo vyhrál peloponéskou válku.

Když už je řeč o Řecích a abych vám to upřesnil, prohlédněte si našeho sparťanského kámoše a zapamatujte si jeho jméno, protože si za minutku prubneme vaši paměť. JAK SI TVOŘÍME VZPOMÍNKY Technicky je paměť učení, které přetrvává v čase, informace, která byla uložena a často si ji lze vybavit. Zkoušky se nepočítají.

K našim vzpomínkám se běžně přistupuje třemi způsoby. Vybavením, poznáním a reprodukcí zapamatovaného. A pokud si vezmete všemožné druhy testů ze školy, všechny jsou dělány tak, aby zlepšily váš přístup k uloženým informacím. Vybavení představuje schopnost vytáhnout z hlavy různé informace, jako je to u doplňovacích testů. Když řeknu, že _____ jsou hlavním městem Řecka, váš mozek si snad vybaví Athény.

Poznávání se spíše podobá kroužkovacímu testu. Stačí si jen vybavit starší informaci, když ji vidíte. Třeba: Které město NEBYLO hlavním městem Řecka? Athény, Maraton, Pompeje nebo Sparta. A reprodukce zapamatovaného je osvěžení či posílení starých informací, takže když se učíte na zkoušky, znovu se učíte zapomenuté věci snadněji, než když jste je šprtali poprvé. Třeba základní časovou osu řecké říše.

Ale jak se všechna tato data, kterým jsme vystaveni dennodenně, stanou vzpomínkami? Koncem 60. let toho američtí psychologové Richard Atkinson a Richard Shiffrin zjistili dost o procesu tvoření vzpomínek, a tak je rozdělili do tří fází. Nejdříve je zakódována v mozku, poté uchována na později a nakonec vybavena. Zní to jednoduše, ale právě jste zjistili, že jen protože máte dost věcí za jasné, neznamená, že je to i snadné.

Podle Atkinsonova a Shiffrinova modelu si nejprve zapisujeme vzpomínky jako okamžitou, ale letmou smyslovou paměť. Vzpomeňte si na toho chlapa. Vybavíte si jeho jméno? Pokud ano, podařilo se vám ho úspěšně uchovat ve vaší krátkodobé paměti, kde jste ho zakódovali opakováním. Takto si na chvíli zapamatujete heslo nebo telefonní číslo. „Hej, Tome, jaký má Julča číslo? Jasně, 867 5309.

867 5309. 867 5309…“ Zapamatováváte si ho. Nebo jste si měli vzpomenout na jméno toho chlapa, takže jste si pořád opakovali „Leonidas“, i když jste si toho nebyli vědomi. Informace vám ale bez opakování nezůstane v krátkodobé paměti déle než 30 sekund, takže pokud jste si neopakovali, už jste ho asi zapomněli, protože vaše mysl, jakkoli úžasná, dokáže najednou pojmout pouze 4–7 různých informací.

A proto se vzpomínka buď vytratí, nebo se přesune do dlouhodobé paměti. Dlouhodobá paměť je jako odolná a neskutečně prostorná paměťová jednotka, která obsahuje všechny vaše znalosti, dovednosti a zkušenosti. Psychologové od dob Atkinsona a Skiffrina zjistili, že klasické vymezení krátkodobé paměti nepojme všechny procesy spojené s přenosem informací do vaší dlouhodobé paměti. A není to jen o pamatování řeckého jména. Psychologové tedy později přehodnotili celou myšlenku krátkodobé paměti a aktualizovali ji o složitější koncept pracovní paměti.

Pracovní paměť je o získávání krátkodobých informací a syslení do dlouhodobého úložiště. Tato paměť zahrnuje jak explicitní, tak implicitní procesy. Když vědomě a aktivně ukládáme informace, jde o explicitní proces. Tento aspekt pracovní paměti využíváme třeba při učení, takže máme Athény za hlavní město Řecka a Pompeje za římské město, ne řecké. Takto přijímáme fakta a znalosti, jež se nám budou možná hodit.

Když jsem vám řekl, abyste si pamatovali Leonidovo jméno, soustředili jste se na něj a odložili ho na potom. Nevnímáme ale všechny přijímané drobnosti, přesto naše pracovní paměť přenáší věci, které nevnímáme, do dlouhodobého úložiště. Říkáme tomu implicitní proces, na který se nemusíte aktivně soustředit. Dobrým příkladem jsou klasicky podmíněné asociace, třeba když zblednete u zubaře, protože minule vám vrtal kořenový kanálek. Nemusíte si vybavovat, kdy vás naposledy vrtali, abyste si řekli: „Orální chirurgie, žádná výhra.“ Implicitní procesy to vše pokrývají automaticky.

Tento automatický proces se těžko vypíná, takže nemáte-li v hlavě nějaký maglajs, asi vám nezbývá než se to nějak naučit. Jak se třeba naučíte nedávat ruce do ohně? Toto učení se spustí samo od sebe, jakmile si osmahnete pracku v ohni. Ať je uložení explicitní či implicitní nebo obojí, existují i různé druhy dlouhodobé paměti.

Například procedurální paměť je to, jak si pamatujeme něco dělat, ať je to cyklistika či čtení. Zpočátku je namáhavé se to naučit, ale nakonec to půjde jedna báseň. Dlouhodobá paměť může být také epizodická, spojená s konkrétními epizodami ze života. Pamatujete, kdy Bětka spadla v chemii ze židle a všichni vybuchli smíchy? To byly časy. Dlouhodobá paměť má více druhů a neustále se učíme více o biologii a psychologii tohoto složitého jevu. A zatímco epizodické vzpomínky Clivea Wearinga vypadají dost poškozeně, jeho procedurální vzpomínky se zdají netknuté.

To souvisí s neurální anatomií, na kterou tu nemáme čas a kterou ještě příliš nechápeme. Wearing nás spolu s jinými může poučit o dalších druzích dlouhodobé paměti. Pokud jde o zdravé vzpomínky, existuje spousta triků pro lepší paměť. Mnemotechnika pomáhá s pamatováním a určitě znáte nějakou v podobě akronymů. Češi Obvykle Žijí Z Mála Financí pro barvy duhy. Mnemotechnika funguje tříděním položek do známých, zvládnutelných jednotek.

Tomu se říká kouskování. Může být těžké vzpomenout si na sedmimístné číslo, ale lépe si ho zapamatujete v rytmu telefonního čísla. 867 5309. Nebo o tom složte písničku. Mnemotechnické pomůcky a kouskování vám pomůžou s explicitními procesy, ale to, jak si uchováte data, může záviset na tom, jak procházíte různými úrovněmi zpracování. Díky povrchnímu zpracování zakódujete věci na prostých sluchových a vizuálních úrovních na základě zvuku, struktury nebo podoby slova.

Chcete-li si povrchním zpracováním zapsat Leonida do explicitní paměti, můžete slovo zakódovat opakováním přidruženého písma. Pokud si informace chcete opravdu uchovat, musíte zapojit své hloubkové zpracování, které sémanticky kóduje na základě skutečného významu pojícího se se slovem. Možná si v tomto případě vzpomenete na příběh nabušeného, avšak velmi spoře oděného válečníka ze starověkého Řecka.

Nebo, že „leon“ znamená v řečtině „lev“ a že lvi jsou drsní bojovníci a Leonidas byl drsný sparťanský král. A chcete-li mít jistotu, spojíte si to s něčím smysluplným nebo souvisejícím s vaší zkušeností. Třeba vám bronzové břišáky Geralda Butlera a neukojitelná touha po krvi vryla navždy slova „Sparťan“ a „Leonidas“ do hlavy. No, jestli vám to pomůže. Kolik informací si nakonec zakódujete a zapamatujete, závisí na době učení a jak vám to bude ve výsledku blízké.

Paměť je neuvěřitelně mocná, neustále utváří a přetváří váš mozek, život a totožnost. Clive Wearing je navenek stále sám sebou, ale protože si nevzpomene na to, kým byl, nebo nezpracuje, co se stalo, ztratil svou osudně důležitou část sebe sama. Naše vzpomínky nás můžou pronásledovat nebo přiživovat, ale rozhodně nás určují. Bez nich budeme bloudit sami ve tmě.

Pokud jste si tuto lekci zapamatovali, znáte kódování a uchování vzpomínek, rozdíl mezi implicitním, automatickým a namáhavým explicitním zpracováním, funkci povrchního a hloubkového zpracování a pár druhů dlouhodobého ukládání. Překlad: Kara www.videacesky.cz

Komentáře (1)

Zrušit a napsat nový komentář