Jordan Peterson – Vznik a význam bohů

Ten nejvyšší ideál, který člověk má, ať si toho je vědom, nebo ne, je jeho bůh. Přesně tak to funguje. A lidé mohou tvrdit, že nevěří v boha. No, záleží, co tím myslí. A já si z toho nedělám srandu. Jsme velice komplikovaná stvoření a řídí nás celá škála podivných věcí v našem podvědomí. Řekové si mysleli, že jsme otroci bohů, protože jsme sloužili smilstvu, sloužili jsme žízni, hladu, sloužili jsme hněvu.



A tyhle věci nás přesahují. Proto to byli bohové. Hněv, to je bůh války. Proč je to bůh? No existuje věčně. Je ve všech lidech. Ovládne je a řídí jejich chování. Je to bůh.



Můžeme se dohadovat o detailech. „Není to bůh.“ Dobře, je to psychologická síla. Lidé jsou přecitlivělí na to slovo. No oni ve skutečnosti… Musíme se bavit o důsledku, musíme se zamyslet, co ta myšlenka znamená. Je tu s námi od nepaměti. Není to jen nějaká pověra. Proboha, musíte být sofistikovanější, člověče.



To mě trápí na nových ateistech. Oni ten problém neberou vážně. Myslí si: „Křesťanství, to je jen snůška pověr.“ Vážně? Ne, nezlobte se, to prostě není dost hluboké. Takže ve skutečnosti to jsou úvahy lidí, kteří se snažili vymyslet, co znamená být člověkem. Dám vám další příklad, tohle je tak hustý.



Northrop Frye, což byl odborník na Bibli na Torontské univerzitě… Tohle bylo jedno z jeho vysvětlení struktury Bible: Bible je ve skutečnosti příběh. Což je zvláštní, protože to je celá sbírka různých knížek napsaná skupinami různých lidí, nahodile upravovaná po tisíce let a daná dohromady nějakým koncilem. Je to opravdu zvláštní kniha, ale má příběhovou strukturu. Vznikala po tisíce let jakožto kolektivní rozhodnutí.



Takže tohle je přibližně příběh Starého zákona: Izrael je středně silná země a stane se mocnou a dominantní. A pak přijde prorok a říká: „Hele, vy jste teď úspěšní, začínáte scházet z cesty, nepečujete o vdovy a děti, neřídíte svůj stát podle vyššího principu.“ Můžete namítnout, že vyšší princip neexistuje. „Dobře, řiďte si to takhle dál a sledujte, co se stane.“ To říká prorok králi.



Obvykle riskujíc svůj život. „Fajn, nevěříte v Boha, nevěříte ve vyšší etické zásady? Žádný problém, pokračujte v tom. Uvidíme, co se stane.“ Dojde k tomu, že jsou vyhlazeni a po generace jsou v otroctví nebo je ten lid decimován a pak se dostanou zpátky k moci. Chvíli jsou opět velmocí, ale sejdou z cesty, přijde prorok a říká: „Pamatujete na ten vyšší princip, ke kterému jste se zavázali?



Zapomněli jste na něj. Dávejte si pozor.“ Všichni ho ignorují a bum! Takže to je řád… korupce, chaos. Řád, korupce, chaos. To se stane šestkrát. Je v tom určitá myšlenka. Protože stát se opakovaně dává dohromady, tou myšlenkou je, že máme usilovat o perfektní stát.



To je sen o utopii, který se objevuje v tom tisíciletém procesu učení. Kdybychom jen dokázali zavést dokonalý stát, třeba jako Izrael nebo Sovětský svaz, kdybychom zavedli utopii na politické úrovni, měli bychom po problémech. Ale pak se stalo tohle… V Novém zákonu se změnila konceptualizace. A konceptualizace Nového zákona je: „Počkat, stát vás nespasí. Jednotlivec vás spasí.“ Opravdu to chcete zahodit?



To byl zatracený objev. A to není vše. Nejenže vás spasí jednotlivec, ale bude to pravdomluvný jednotlivec. Uvědomte si, jak těžké je vyvinout takový koncept! Koho by to kdy napadlo? Protože si řeknete: kdo se dostane na vrchol? To největší monstrum s kyjem.



Ne, ukazuje se, že takové společnosti nejsou stabilní. Nefungují. Zhroutí se do chaosu. Zničí se. Ztratí vyšší princip, ať už je to cokoliv. Stabilním řešením je jednotlivec, který říká pravdu. A trvalo nám celou věčnost to vymyslet. Na tomto příběhu je založena západní společnost. Proto Nietzsche řekl, že po smrti Boha vše upadne do chaosu. Neřekl to nikterak triumfálně.



Věděl, co se stane, stejně jako Dostojevskij. Proto ty lidi tolik obdivuju. Oni věděli, co přijde. Takže to, co se snažím dělat, a z velké části se inspiruju Jungem… protože Jung bral Nietzscheho problémy vážně. Nietzsche řekl, že ztrácíme víru. Ztrácíme náš vztah s vyšším etickým principem. A obviňoval křesťanství z toho, že se zabilo mečem pravdy, který samo stvořilo.



Řekl, že přijdeme o ty principy a přijdou problémy, protože na nich stojí celé společnosti. Když se zbavíme toho duchovna, na kterém to celé stojí, přijdeme o všechno. A Nietzsche si řekl, že se budeme muset stát nadlidmi, abychom to zvládli. Odtud se vzal jeho koncept nadčlověka, který nacisté převzali a zprofanovali. A Jung byl žákem Nietzscheho, sice nepřímý, ale byl jím velice ovlivněn.



Podle Junga se Nietzsche spletl a lidé si nedokáží vytvářet své hodnoty. Protože je těžké vytvořit si vlastní hodnoty. Řekněme, že jste chlap s nadváhou a jako novoroční předsevzetí začnete chodit do posilovny. Nepovede se vám to. Půjdete dvakrát a přestanete. Protože si nedokážete vytvořit své hodnoty. Je to těžké a nejste svým vlastním otrokem. Nemůžete si rozkázat něco udělat.



Máte svou přirozenost. A Junga napadlo, že se musíme vrátit k mytologiím a příběhům, jít do hlubokého chaosu podvědomí a obnovit to, na co jsme zapomněli. A to se snažil dělat ve své psychologii a dělal to velice efektivně. Velice efektivně. Byl to revoluční myslitel. Ale velice těžko pochopitelný. Není náhoda, že filmy o superhrdinech jsou teď tak populární. To je polyteismus.



To je návrat k mnohobožství. Kdo jsou ty postavy? Jsou to polobohové. Očividně. Jeden z nich je Thor, očividnější už to být nemůže. A zajímá vás, kdo je vůdce polobohů. Protože to je člověk, kterého opravdu chcete následovat, že? No, evoluční odpověď na to je… Evoluční odpověď, alespoň co se křesťanů týče, je Ježíš. Ale mělo to mnoho podob. Pro Mezopotámce to byl Marduk. Marduk byl spasitel.



Měl oči kolem dokola hlavy a říkal kouzelná slova. Tím se lišil od ostatních bohů. A byl zvolen ostatními bohy za jejich krále. A pak šel bojovat s Tiamat, což byla velká dračice, a stvořil svět z jejích kousků. Jedno jeho jméno bylo: ten, který tvoří vynálezy soubojem s Tiamat. To lidé dělají: jdou do neznáma, do chaosu a vytváří z něj chytré věci.



To děláme. Marduk založil mezopotámskou civilizaci. Představte si všechny ty kmeny, které se sešly, aby vytvořily Mezopotámii. Všechny měly boha. A tak ti bohové spolu válčili. A z té války bohů vyvstal vyšší bůh. To byl Marduk. A Marduk byl inspirací pro postavu Ježíše. To se dělo všude.



Potkáte obdivuhodného člověka. Pak jich vidíte deset a řeknete si: Páni, oni mají něco společného. To si na nich zapamatujete: ty hrdinské činy, které vykonali. Udrží se vám v paměti. Protože zapadají do vzorce. A pak začnete vyprávět příběh o jejich hrdinství a všechno se to sleje dohromady. Z toho vzejde hrdina vaší kultury, váš bůh. Bylo tam 50 kmenů, každý se svým bohem. Co uděláte pak? Bohové po staletí válčí.



A zvolí si nového boha. Marduka, v případě Mezopotámců. A on vyráží bojovat s drakem chaosu. A tvoří svět. Jo! Tak to přesně je. To uděláte pomocí pravdy, protože ta vás seznámí s chaosem.