Kde je hranice mezi dobrem a zlem?

Dobro, které ve světě vidíme, je určeno zlem, které vnímáme. Dobro bez zla neexistuje. Bez temnoty neexistuje světlo. Bez jasně definovaného antihrdiny neexistuje hrdina. Tím se vysvětluje, proč tak snadno démonizujeme lidi, kteří mají jiné názory nebo s námi nesouhlasí. Tribalismus je základem naší existence. Naše současná kultura zoufale hledá antihrdinu.



Potřebujeme totiž označit, co je špatné, abychom mohli vnímat, co je dobré. Když najdeme darebáka, cítíme se díky tomu morálně lepší. Pokud darebák neexistuje, vytvoříme jej. Teď je společnost rozdělená víc než kdy dřív. Bez ohledu na to, se kterou stranou se spojujete, druhou stranu je třeba démonizovat. Čím víc vnímáme ty druhé jako zlé, tím víc se polarizujeme. Otázka však zní: jak můžeme vědět, že jsme na straně dobra?



I ty nejhorší postavy v historii si myslely, že jsou na straně dobra. Jak říká Alan Watts: „Ďábelské věci se dělají ve jménu spravedlnosti. Jisté je, že bez ohledu na národnost, politické názory či náboženství jde každý do války vždy s pocitem, že je to správné. Ta druhá strana je ta zlá.“ Je jasné, že všichni nemůžou být na straně dobra, protože jinak by neexistovalo zlo.



Pravda spočívá v tom, že dobro a zlo existují jen v očích pozorovatele. Mezi dobrem a zlem neexistuje dělicí čára. Neexistuje žádná jasná hranice, na kterou bychom mohli ukázat. Jordan Peterson říká: „Svět nemůžeme rozdělit čistě na pachatele a oběti a myslet si, že patříme jen do skupiny obětí a že nám to dává přístup k určitým formám odškodnění.



Děláme-li něco takového, velmi rychle nás to dostane do nebezpečí.“ Adolf Hitler je dnes považován za nejzlejšího člověka, který kdy žil. Ale na začátku 30. let byl Hitler považován za hrdinu. Nejen v Německu, ale ve většině Evropy. Obrátil německou ekonomiku a budoval efektivní, bohatou, inovativní společnost. Roku 1936 Hitler a Němci pořádali olympiádu. Ukázali tak celému světu německou prosperitu.



Tentýž rok získal 98% podporu od svých lidí a 99% podporu od Rakušanů, což je země, kterou Hitler zabral bez použití síly a násilí. V roce 1938 se stal mužem roku týdeníku Time. Nacistický režim podporovali a vychvalovali intelektuálové, ekonomové, držitelé Nobelových cen i média. Jak tato prosperita vedla ke koncentračním táborům a plynovým komorám? Nestalo se to přes noc. Byl to proces krok za krokem, kdy nacisté mysleli, že konají dobro.



Mysleli, že to oni jsou na straně ušlechtilosti a ctnosti. Mysleli, že vše, co dělají, povede k absolutnímu vylepšení lidstva. Hitlerovo motto bylo: dobro pro všechny je přednější než dobro pro jednotlivce. Jeho ideologie dosažení dobra pro všechny nakonec vedla k holokaustu. Stejný proces lze vidět na každé genocidě v historii. Od Pol Pota v Kambodži přes Maa v Číně po Stalina v Sovětském svazu. Všichni tito muži mysleli, že napravují civilizaci.



Všichni měli vizi o vytvoření utopie. Ale aby se k utopii dostali, bylo potřeba hromadné utrpení a hromadné vraždění. „Svět, kde jste na dobré straně jen vy a lidé přemýšlející jako vy, je také svět, ve kterém vás obklopují nepřátelé, kteří se vás snaží zničit, a je potřeba proti nim bojovat,“ píše Jordan Peterson. „Psychologicky je mnohem správnější přijmout, že ten nepřítel jste vy, že to, co ničí svět, jsou vaše slabosti a nedostatky, než převzít svaté dobro na vlastní stranu a pronásledovat nepřítele, kterého máte tendenci vidět všude.“ Je snadné podívat se na vnější svět a ukázat prstem, ale je velmi těžké podívat se do svého nitra a vidět vlastní chyby.



Ježíš řekl: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno.



Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.“ Tříska, kterou vidíte v oku nepřítele, je jen odrazem trámu ve vašem oku. Než půjdete opravovat svět, projděte si vlastní nesrovnalosti. Často se stáváme tím, proti čemu klademe odpor.



„Vyvarujte se snahy o vymýcení zla, jelikož se pravděpodobně změníte přesně v to, proti čemu bojujete,“ píše Eckhart Tolle. „Bojujete-li proti něčemu, posílíte to. Vzdorujete-li něčemu, přetrvá to.“ To je význam starodávného přísloví: cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Nebo jak říká Alan Watts: „Světoví dobrodinci jsou potížisté.“ Lidé, kteří si myslí, že ví, co je pro ostatní nejlepší, bývají ti, kdo nejvíc ubližují.



Schopnost pozorovat vlastní chyby otupí touhu upravit svět podle vlastní vůle. Když si uvědomíme vlastní kapacitu pro zlo, naše potřeba poukazovat na zlo ve světě se utlumí. Alexandr Solženicyn, autor knihy Souostroví Gulag, žil v době Stalinova krutého komunistického režimu, během kterého zemřelo asi 30–50 milionů lidí.



Když byl v sovětském pracovním táboře, začal se intenzivně zajímat o povahu zla. V úvahách o zlu v Souostroví Gulag zdůraznil, že zlo je schopen páchat každý a že zlo se často páchá proto, že příslušní lidé nevědomky věří, že jsou zcela a neomylně na straně dobra. Solženicyn napsal: „Postupně jsem pochopil, že hranice oddělující dobro a zlo neprochází přes státy, společenské třídy ani politické strany, ale přímo skrz každé lidské srdce, skrz srdce všech lidí.



Tato hranice se pohybuje. S věkem v nás kolísá. A i v srdcích, která jsou zahlcená zlem, je uchováno jedno malé předmostí dobra. A dokonce i v nejdobrotivějších srdcích zůstává v rožku zastrčené nevykořenitelné zlo. Je nemožné vypudit ze světa zlo jako celek, ale je možné jej v každém člověku omezit.“ V externím světě mezi dobrem a zlem neexistuje hranice, protože všichni v sobě máme kapacitu pro dobro i pro zlo.



Abychom zbavili svět zla, musíme se oddělit od ega a poznat vlastní vnitřní démony. Abyste pochopili, jak dobří můžete být, potřebujete chápat svou temnou stránku. Říká se: „Žádný strom neporoste do nebe, pokud jeho kořeny nedosáhnou do pekla.“ „Znáte-li temnotu v sobě, je to nejlepší způsob, jak se vypořádat s temnotou v ostatních,“ říká Carl Jung.



„Vše, co nám vadí na ostatních, nás může dovést k pochopení nás samotných.“ Plyne z toho pochopení, že dobro a zlo jsou jen mentální konstrukty. „Rozpoznání reality zla zákonitě relativizuje dobro, ale také zlo.



Takže dobro a zlo jsou poloviny paradoxního celku.“ Když si něco ve vnějším světě démonizujeme, odhalujeme mezeru s naší vlastní duší. Když se snažíme někoho dehumanizovat nebo něco hanobit, odhalujeme tím jen svou vlastní neznalost. Když podporujeme zahanbování, obviňování a trestání, ukazujeme tím, jak málo víme o svých vnitřních démonech a o své povaze. Ti, kteří se umí podívat sami do sebe a oddělit svou skutečnou povahu od ega, budou pro ostatní jako maják naděje.



Ti, kteří se osvobodí od ideologie, tribalismu, nevážou se na vnější nepřátele a dívají se do vlastního srdce s pokorou a poctivostí, povstanou s vyšší uvědomělostí. A to je začátek svobody. „KRÁSA, KTEROU VE MNĚ VIDÍŠ, JE TVÝM ODRAZEM.“ DĚKUJI Překlad pasáží z Bible: Bible: Překlad 21.



století. Vyd. 1. Praha: Biblion, 2009. ISBN 978-80-87282-00-7. Mt 7,1–5. Překlad: kristy www.videacesky.cz