Jordan Peterson – Jak se zlepšit

Tohle je z 12 Rules for Life,
čtvrté pravidlo je: "Srovnávej se s tím, kým jsi byl včera,
ne s někým jiným dnes." Protože musíte mít
cestu vzhůru ke zlepšení, musíte někam směřovat,
což znamená, že na tom budete hůř než lidé,
kteří už na této cestě něco získali. A to ve vás může probudit závist. Takže otázka je: Koho máte porazit
v konečném důsledku? A odpověď zní:
Své minulé já.

O to byste se měli snažit. A se sebou se můžete
dobře poměřovat, protože vy jste měli
všechny své výhody a nevýhody. A tak pokud chcete s někým soutěžit
spravedlivě, měli byste soutěžit se sebou. O tomhle jsme se bavili
ohledně zdokonalování zápasníků. Pokud se posouváte ve svém životě,
potom soutěžíte se svým horším já. A také se můžete zeptat:
"Jaké je to horší já?" A to horší já je zahořklé a agresivní a pomstychtivé, má tyto a podobné
negativní charakteristiky.

A to jsou věci, které vám brání
ve zdokonalování se během života. Takže je nezbytné pochopit... Proto kladu takový důraz na myšlenku
osobní zodpovědnosti. Osobní zodpovědnost
znamená soutěžit se sebou. Být zítra o trochu lepší. Lepší v nějakém ohledu, který zvládnete,
a to znamená mít pokoru.

Nejsem dokonalý,
mám své problémy, mohu být tak dobrý jako osoba X?
To není správná otázka. Správná otázka je: Můžete být zítra lepší
než vaše současné nedokonalé já? A odpověď na to je: Pokud máte dost pokory na to,
abyste si dali laťku akorát nízko, potom zítra můžete být
lepší než dnes. Protože také musíte říct: Tady jsou všechny mé vady
a nedostatky.

A to nejlepší, co někdo tak nedostatečný
může udělat, aby se zlepšil, je tohle. A kvůli tomu nevyrazíte
oslavovat do ulic. Proto říkám: "Ukliďte si v pokoji." Nikomu se tím nebudete chlubit. Ale i někomu tak nedostatečnému
by se to mohlo povést. A to znamená,
že jste na cestě ke sebezdokonalení a překonáváte své minulé já.

Můžete se zeptat,
jaký je nejlepší způsob žití. Pokud existuje. Není to chování se
podle souboru pravidel. Je to opakovaná snaha přesáhnout
svou nedokonalou bytost. A co je zajímavé,
v té snaze se nachází smysl života. To se také snažím vyložit
v těch diskuzích. Zásadní problém je ten,
že život je tragický. A obtížný, velice tragický
a obtížný pro všechny.

A také je poskvrněný zlem,
protože nezáleží... Věci jsou tragické a obtížné,
ale vždy se najde hloupost, kterou to můžete vy nebo někdo jiný
zhoršit víc, než je nutné. To je život. A na to potřebujete protijed,
protože z toho můžete zahořknout. Opakovaný kontakt
nejen s tragédií, ale tragédií v kombinaci
se zradou a zlem, ta to ještě zhoršuje. Zvlášť pokud si to děláte sami.

Takže to musíte něčím vyvážit,
abyste nezahořkli. Čím to vyvážíte? Děláním něčeho užitečného.
Podle vaší definice. Potřebujete důvod,
proč vstát ráno z postele. Něco dobrého na práci. Co nejlepšího můžete udělat? Překonejte své ubohé a mizerné já. Dá se v tom najít opravdový smysl.

A to je smysl,
který je spojen se zodpovědností. Jednou z věcí,
které se snažím jasně vyložit, je, že život je těžký. Je poskvrněný zlem a zradami.
Z toho můžete zahořknout. Potřebujete smysl,
abyste to vyvážili. Kde ho najít? Ne v právech, v impulzivním potěšení,
ale v zodpovědnosti. Vezmete odpovědnost za sebe
a staráte se o sebe. Když v tom jste dobří,
máte přebytek pro rodinu.

Když uděláte obojí,
zbyde i na širší komunitu. To jsou těžká břemena.
Zvednete je a zjistíte, že mají smysl. Nejlepší způsob, jakým je nést,
je neustále se zdokonalovat. A v tom leží smysl. Smysl je v neustálém sebezdokonalování. To znamená nechat své staré já zemřít
a nechat narodit nové já. Proč definujete lidi... Proč říkáte:
"váš ubohý, mizerný život"?

Protože mnoho lidí nemá mizerný
a ubohý život a chtějí se zdokonalit. Proč mluvíte o nejhorším případu? Protože to musí fungovat... Ta teorie musí fungovat
i v nejhorším případě. Takže používáte
nejhorší scénář jako příklad. Nemyslíte, že to odradí někoho,
kdo není v té nejhorší situaci? Ne, nemyslím si. Záleží, kolik máte času
na vyložení těch myšlenek.

Protože i když se vám
právě teď velice daří, v budoucnu přijdou krušné časy. Budete nemocný,
příbuzní budou nemocní, sen se rozplyne,
nebudete si jistí svým zaměstnáním. Potopa je na cestě,
apokalypsa je na cestě, vždy tomu tak v životě je. A musíte být připraveni.
A otázka je: Jak se připravit? A odpověď je: Najít způsob žití,
který funguje i v nejhorších podmínkách.

O to tady jde. A mám trochu pesimistický přístup,
protože když mluvím k publiku – a totéž jsem udělal i v mé předchozí knize
i v 12 Rules for Life – vykládám ten nejhorší scénář. To je něco jako peklo: Jde to s vámi opravdu z kopce. A to je často jen otázka náhody. A vy i vaše okolí děláte
hloupé věci, abyste to zhoršili.

Co máte za takových okolností? Máte možnost
pomalu se zvednout ze dna. Máte možnost udělat to,
co udělá zápasník, když je poražen, tedy říct: Bez ohledu na okolnosti,
které vedly k mé porážce, i když rozhodčí udělal nějaké chyby, teď není chvíle na fňukání. Je načase vzít si k srdci,
co jsem udělal špatně, abych byl příště lepší.

A to je ten správný přístup. Předpokládejte, že když se vám nedaří,
je to vaše chyba. A to je sakra předpoklad. A můžete si říct... Tím podceňuju
systematický útlak a tak dál a rozmary osudu.
Nepodceňuju je, o to tady nejde. Jde o to, že vaše
nejlepší strategická pozice je: Jaké jsou moje chyby
a jak je můžu napravit?

Tohle máte.
A vy jste nedokonalí. A můžete to napravit.
Obojí je pravda. Pokud budete mířit dost nízko. To taky říkáte často:
Miřte dost nízko. Mějte laťku dost nízko.
Jak to myslíte? Řekněme, že máte dítě a chcete,
aby se zlepšilo. Nedáte mu laťku tak vysoko,
že bude nemožné, aby ji překonalo.

Podíváte se na něj a řeknete si:
Tohle dítě umí tohle. Můžeme mu nebo jí
dát tuhle výzvu, která pro ně bude náročná,
ale budou mít rozumnou šanci na úspěch. Říkám to trochu humorně, ale dělám to,
abych přiměl lidi k pokoře. "Nevím, jak začít
měnit svůj život k lepšímu." A já bych odpověděl:
"Nemíříte dost nízko. Mohl byste udělat něco,
co považujete za triviální, na co máte vůli a dovednosti provést
a co by přispělo ke zlepšení.

Ale není to pro vás dost velké zlepšení,
a tak se nesnížíte k té příležitosti." Miřte nízko.
A neříkám nemiřte. A neříkám nemiřte vzhůru. Ale musíte přijmout to,
že si sice můžete dát cíl, jenž zvládnete, ale nebude příliš velkolepý. Pokud na tom
nejste moc dobře, tak úkol, který byste zvládnul zítra,
nebude příliš velkolepý.

Ale je to lepší než nic
a určitě lepší než zahořklost a než obviňování ostatních. Mnohem méně nebezpečné.
A máte na to! Tolik lidí už
za mnou přišlo a řeklo mi: "Začal jsem si stlát postel
a tím se všechno změnilo." Začal jsi mířit vzhůru, člověče. A první konkrétní krok je,
že si usteleš postel. Namítnete, že to není hrdinství.

Ne, ale mířit vzhůru je hrdinské.
To je něco. A pak snížit se tak moc, že nejste víc
než nepořádek ve vašem pokoji. Že mu nejste nadřazeni. Snížíte se k tomu
že jste vděční za to, co máte před sebou, staráte se o to a dáte to do pořádku.
Najednou se věci začnou zlepšovat. Když jste ve škole, učí vás,
co máte dělat, ne jak máte přemýšlet. Taky vás učí,
že jste dobří takoví, jací jste. To je prý sebeúcta.

"Jste dobří, jací jste."
Ne, nejste. Jste i nejste.
Jste dobrý jako člověk. Pokud chcete mít černý pás v jiu-jitsu a začali jste první lekci,
jste na tom dobře. Jste člověk. Ale vzhledem k úkolu
nejste moc dobří. V rámci velké cesty
jsou malá zlepšení důležitá. Musíte upřímně zhodnotit vaši pozici
a kráčet vpřed.

To je ono – vaše pozice a směr. A když někomu povíte,
že jsou dobří kvůli jejich pozici, to nestačí, protože jim musíte říct,
že potřebují směr. A možná jste dobří,
když máte pozici i směr. Ale ten trend říkat si:
"Přijmi se, jaký jsi." Ne, protože potřebujete směr. A myslím, že jedním z důvodů,
proč posluchače přitahuje to, co říkám v přednáškách a píšu, je, že já neříkám lidem,
že jsou dobří takoví, jací jsou.

Já říkám: "Ne, vy dokážete být lepší." A uleví se jim, protože pokud jste
v temném a děsivém místě a někdo řekne, že jste v pohodě,
vy pak nevíte, co máte dělat! "Ne, nejsem.
Cítím se hrozně a beznadějně." "Jsi dobrý takový, jaký jsi." "Co teda dál? Tohle je vše?
Tady mám být?" A co chcete říct mladému člověku?

"Je ti 17 a jsi dobrý takový, jaký jsi."
Ne, nejsi. Máš na zlepšení 60 let.
A můžeš být mnohem lepší. Můžeš být nesrovnatelně lepší
v různých ohledech. A v honbě za lepším
najdeš smysl života. A to ti dá protijed na utrpení.