Jordan Peterson – Buďte dnes lepší než včera

Thumbnail play icon
92 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:120
Počet zobrazení:6 684
Proč jste vy sami tím nejvhodnějším člověkem, se kterým se můžete srovnávat? A proč se těm, kteří jsou už teď uspěšní, bude v budoucnu spíše dařit ještě víc? Dnešní video pojednává o další kapitole z knihy 12 Rules for Life.

Přepis titulků

Na psychologii mě učili, že většina lidských vlastností je rozdělena normálně. Většina lidí je průměrná a pár je extrémních. To je normální rozdělení. Inteligence a výška jsou takové. Průměrně vysokých lidí je víc než velmi vysokých nebo malých. Váha je taková. Mnoho věcí je normálně rozdělených. Psychologové si myslí, že tak je to se vším, ale není. Kreativní tvorba má Paretovo rozdělení. To je něco úplně jiného a je důležité to vědět.

Je to zásadní znalost, která změní váš pohled například na politický prostor. Tady je příklad Paretova rozdělení: Je takové pravidlo, že když máte firmu, 20 % zaměstnanců vykoná 80 % práce. Nebo že 20 % zákazníků odpovídá za 80 % vašich prodejů nebo že 20 % z nich odpovídá za 80 % hovorů na zákaznické podpoře. Ale to není to pravidlo, je to ještě horší. To pravidlo říká: Odmocnina lidí v dané doméně vykoná polovinu produktivní práce.

Když máte 10 zaměstnanců, tři z nich vykonají polovinu práce. Fajn. Co když máte stovku zaměstnanců? Pak 10 z nich vykoná polovinu práce. Když máte 1 000 zaměstnanců, je to 30. A když máte 10 000 zaměstnanců, je to stovka. Ve skutečnosti to je železné pravidlo, které platí v celé řadě situací. Platí i u hmotnosti hvězd a velikosti měst. Je to velice univerzální pravidlo.

Říká zhruba to, že ti, co mají hodně, dostanou víc a ti, co mají málo, dostanou méně. Také se tomu říká Matoušův efekt: Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Ekonomové to občas nazývají Matoušovým efektem. Popisuje svět plný nerovností. Občas zaslechnete, že asi 85 nejbohatších lidí má víc peněz než spodní 2 miliardy.

To je dopad Paretova rozdělení. A můžete říct: K čertu s kapitalismem za to, že to způsobil! Pardon, ale to je špatná diagnóza. Je to zákon přírody. Ať se podíváte na jakoukoli společnost, peníze budou rozděleny paretovsky. Počet nahraných písniček má Paretovo rozdělení. Stejně tak počet napsaných textů nebo trefených gólů.

Každá kreativní tvorba má tuto vlastnost. Zčásti to je tím, že když se stáváte úspěšnými, lidé vám dávají víc příležitostí. A když se vám nedaří, lidé vás opouští a jdete ke dnu. Dobře, to je tvrdé. Znamená to, že vždy bude existovat nerovnost. A neříkám, že bychom s tím neměli nic dělat. Ale říkám, že nevíme, co s tím dělat.

To je ten problém. Protože můžeme ohnout Paretovo rozdělení bohatství, ale nevíme, jak to udělat, aniž bychom narušili celý systém tak moc, že se zhroutí, což se stalo například v Sovětském svazu a Číně. Snažili se, alespoň v principu, vyřešit tu nerovnost. Ale lék byl mnohem horší než ta nemoc. A věc se má tak, že my technicky nevíme, kolik nerovnosti musíme mít pro vytváření bohatství. Můžeme hádat a vy řeknete, že by to mělo být míň, a vy, že víc.

Pokud jste levičák, řeknete méně, a pokud pravičák, necháte nerovnost vzkvétat. Víme ale, že to je nevyhnutelné. A také víme, že nevíme, jak to regulovat. Máme tu nerovnost, což znamená, že někteří lidé budou v něčem lepší než vy. A to je problém, protože se ve vás může probudit závist, nenávist nebo zahořklost. Nebo ještě hůř – ztratíte naději, protože se podíváte... Jeden můj kamarád mi řekl vtipnou věc – stěžoval si na svůj neúspěch ve světě a srovnával se se svým spolubydlícím.

Jeho spolubydlícímu z vysoké se dařilo mnohem víc. A jeho spolubydlící byl Elon Musk. "Opravdu, nedaří se ti tak jako Elonu Muskovi?" Bral to docela osobně, protože byli spolubydlící. Nedařilo se mu špatně, dařilo se mu dobře. "Nejsem tak dobrý jako Elon Musk." Ty a dalších 7 miliard lidí.

Ale podle mě to bylo poučné, protože si musíte dávat pozor, s kým se srovnáváte. Zároveň se ale musíte srovnávat s někým úspěšným, jinak nemáte na co mířit. A jedna věc, kterou jsem se naučil od Junga... Udělám teď oslí můstek. Jung si myslel, že Kniha zjevení byla přidána k Bibli, protože Ježíš byl v evangeliích příliš milosrdný a hodný. On je ideál, že?

A Jung řekl: ideál je vždy soudce. To je ten problém s ideály. Nejste tak dobří jako váš ideál, takže váš ideál je váš soudce. Ve zjevení se Ježíš vrací jako soudce. A to bylo Jungovo vysvětlení na úrovni kolektivního podvědomí, pro přidání té pozoruhodně zvláštní a hrůzné knihy na konec Bible. Tím chci říct, že musíte mít ideál, jinak nemáte na co mířit, ale ideál je soudce. A ideálu nikdy nedosáhnete.

Takže jak můžete mít výhody ideálu, aniž byste dostávali zdrcující údery od soudce, který vás považuje za nedostatečné? To jsem se snažil rozvést v této kapitole. Tohle jsem musel hodně řešit jako psycholog: Potřebujete cíl, ale ta vzdálenost k cíli vás nesmí rozdrtit. Musíte si nastavit cíl a rozložit ho na části, abyste se k němu přibližovali a měli dobrou šanci na úspěch.

To je taková praktická... neřekl bych rada, protože to je lepší než rada. Praktická znalost toho, jak dosáhnout cíle. Dejte si vysoký cíl, ale rozdělte si ho na kroky tak, že další krok je dost náročný na to, abyste se někam posunuli, ale zároveň jste měli rozumnou šanci na úspěch. Tak to děláte i s dětmi, že? Chcete jim dávat výzvy, protože musí dospět a zlepšit se.

Ale nechcete je zničit neustálými neúspěchy. Takže miřte nahoru, ať je ten cíl obtížný, ale i dosažitelný. To je jeden pohled na věc. Ale další věc je... Měl jsem mnoho klientů třicátníků, kteří se snažili... Řekl bych, že tohle platí spíš pro ženy. Mnoho úspěšných žen si ve třiceti stanoví cíle a pak si chtějí zpestřit život.

Chtějí manžela a rodinu, přemýšlí, jak to udělat. A všiml jsem si, že okolo třicítky se musíte přestat srovnávat s ostatními. A to proto, že váš život je v tu dobu už tak unikátní a osobitý, že nikdo není jako vy. Protože záleží na detailech vašeho života. Možná se srovnáváte s nějakou rockovou hvězdou a ten člověk je bohatý, slavný a oslňující, ale užívá příliš alkoholu a kokainu a třikrát se rozvedl.

Jak z toho něco vykoumáte? Měli byste se s ním přísně srovnávat? A to nevíte, protože neznáte podrobnosti jeho života. Koho tedy znáte natolik, že se s ním můžete srovnat? To je snadné. Sami sebe, ze včera. Tohle je dobrý plán: miřte vysoko, a myslím to vážně, k tomu se ještě vrátíme. Miřte vysoko, ale srovnávejte se se sebou. Takže váš cíl je být o maličký kousek lepší než včera.

A "lepší" si můžete sami nadefinovat. Nemusí jít o zvnějšku vynucenou morálku. Víte, co vám nejde a co můžete zlepšit. Řekněte si: "Takovýhle jsem byl včera. Kdybych dělal tuhle drobnost, bylo by to o kousek lepší." A to je skvělé, protože se dáte do pohybu a postupné zlepšování je nezastavitelné. Můžete s tím začít a bude to vytvářet paretovské následky.

Začne se to sčítat. Opakovaně jsem viděl... – Lidé mi neustále píšou, že to dělají – Opakovaně jsem viděl, jak se to lidem stávalo. Nastavili si cíl a ten by měl být: Jaký život si můžu představit, že kdybych ho měl, stálo by za to jej žít. A nemusel bych být zahořklý, naštvaný, lstivý, arogantní a pomstychtivý. A o to jde.

Protože to s vámi udělá opakovaná prohra a to není dobré. A to s vámi udělá i život bez poslání a cílů, protože život je těžký. Takže si řeknete: dobře, potřebuju způsob žití, který ospravedlní mé utrpení. Můžete se zeptat sami sebe: co by dalo mému životu smysl? V té kapitole cituji Nietzscheho, myslím: "Ten, kdo má proč, zvládne každé jak." To je krásná věta. A stojí za to se nad ní zamyslet. Takže si řeknete: Jak se vypořádám se vší bídou, utrpením a marností?

Musím přijít na to, co bych měl udělat, aby to mělo smysl. Takže máte cíl a říkáte si: musím se k němu postupně přibližovat. Protože toho moc neumím a možná ani to ne. Ale stačí být o trochu lepší než moje včerejší bídné já. A to vás velice rychle popožene vpřed a může se vám to povést, což je milé, protože proč si nedat úspěch jako cíl? Protože jinak budete zvadlí jako humr číslo 10 a to není dobré.

Budete pichlaví a to není dobře. Takže to byla čtvrtá kapitola.

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Bottom line přeloženo jako Podstata? Eh? To je pravý opak toho v kontextu o čem mluví :D Něco jako "Absolutní dno".

04

Odpovědět

Ne. V tomto kontextu by sice to "dno" celkem sedělo, ale to je víceméně náhoda. Bottom line je totiž skutečně "pointa, podstata věci". Viz třeba https://glosbe.com/en/cs/bottom%20line

30