Jordan Peterson – Když zradíte svůj osud

Tady máme několik symbolických reprezentací. Ty dvě nalevo jsou Jonáš. Jonáš a velryba. Příběh o Jonášovi je zajímavý. Velice rychle ho projdu. Je tam město plné hříšných lidí. Co to znamená? Hřích je pojem z lukostřelby, znamená „minout cíl“. Ti lidé jsou tedy špatně nasměřováni, a tak je město v chaosu.

Bůh řekne Jonášovi, aby tam šel a řekl jim, co dělají špatně. A Jonáš si řekne: „Ne, to neudělám!“ Proč? To není třeba moc vysvětlovat. Jak populární budete, když půjdete do města plného zmatených lidí a řeknete jim, že jsou hloupí a chybní. Jonáš si říká: „Ne, neudělám to a je mi fuk, že mi to přikazuje Bůh.“ Takže mu to přikazuje jeho svědomí nebo jeho osud.

Nebo mu to přikazují jeho vyšší morální principy. Můžete si to vyložit, jak chcete. A tak naskočí na loď a odjede co nejdál od toho města, jak to jen jde. Udělá to a přijde bouře. Protože Bůh si říká: „Ne, to ti neprojde, přikázal jsem ti to.“ Přijde bouřka. Co to znamená? To je jednoduché. Zraďte svůj osud a uvidíte, za jak dlouho se budete topit v bouřce.

Dojde k tomu okamžitě a je to samozřejmé, protože to, co vás vyzývá být co nejlepší, je ta samá věc, co vás nutí projevit se naplno ve světě. To potřebujete. Když od toho utečete, loď se začně kymácet velice brzo. Vy všichni to víte moc dobře. Stačí se neučit na zkoušku, která brzy přijde, aby se voda začla zvedat a loď kymácet.

Je to očividné. Každopádně, je na té lodi a přijde bouřka. „Bude to vina někoho z nás, ale nevíme čí. Největšího hříšníka hodíme přes palubu. To Bůh očividně chce – nějakou oběť.“ Losují a někdo prohraje. Jonáš se postaví a povídá: „Vím, že teď mám problém s Bohem, takže to budu asi já, měli byste mě vyhodit.“ Oni úplně nechtějí, ale nakonec je přemluví a vyhodí ho.

A bouře se uklidní. Víte... Když jste ve skupině lidí či nějaké organizaci, občas se tam vyskytne člověk, který netáhne za jeden provaz. A ví přesně, co dělá špatně i proč se dostal do této situace a kazí tím celou tu skupinu.

Když ho hodíte přes palubu, či ještě lépe – když sám odejde, bouře se uklidní a všechno se vrátí do pořádku. Každopádně, hodí Jonáše přes palubu, připlave velryba, spolkne ho a plave s ním ke dnu oceánu. Už víme, co to znamená, protože jsme viděli Pinocchia. Když člověka opustí Bůh za to, že zavrhl svůj osud, a přijde bouřka, je obrovská šance, že ho stáhne ke dnu. A to se lidem stává v jednom kuse.

Tam dole se Jonáš kaje. Co děláte, když jste v podsvětí? Už jste tam byli, když se vám rozpadl svět, když vás kamarádi opustili, když nejste populární a nemůžete se na sebe podívat do zrcadla. Upadnete do podsvětí a říkáte si: „Páni, udělal jsem spoustu věcí špatně. Měl bych se měl srovnat, abych se odsud dostal.“ A to Jonáš udělá, řekne si: „Dobře, mám tu ten svůj osud, měl bych jít a udělat, co mi Bůh říká.“‎ Tak ho velryba vyplivne na pláž a jde do města říct lidem, co dělají špatně.

To tyhle symboly znázorňují. Je to tak husté! Ten prostřední mám opravdu rád, je tak zajímavý: Jonáš se vynořuje z velryby a vidíte, že má svatozář. Je to osvícený člověk. Je to duch osvíceného člověka! To je tam znázorněno. Co jiného by vyvstanulo z chaosu? Pokud se rozpadnete a dáte zpátky dohromady, co přesně vyvstane?

Alespoň jste v lepší formě než předtím. A možná to uděláte během života dvacekrát nebo padesátkrát a uděláte to dobrovolně. Pokaždé budete trochu víc jako ta věc se svatozáří. A míň jako ta věc, která je hozena přes palubu svými přáteli. Napravo vidíte další, velice složité vyobrazení. Vidíte tam Ježíše, jak nese kříž.

Má za sebou slunce, to je ta svatozář, o které jsme už mluvili. Je to člověk, který dobrovolně přijal nezbytnost smrti a znovuzrození. To ten kříž představuje. Je to vyšší abstrakce Jonáše, ta myšlenka je hlouběji rozvedená. A více vzadu je feminní symbol. Je to symbol zrození. Pochopíte to víc, až vám ho ukážu později.

Je to věčný otvor, ze kterého vychází nové formy. Je to místo, ze kterého vychází děti. Pokud se podíváte pozorně, uvidíte hlavičky s křídly. To jsou duše čekající na zrození. Hrdina tedy vychází z věčného ženství, ochotný zemřít a trpět, čímž poráží hada pod sebou a zároveň i svého protvníka. Není divu, že ta vyobrazení nechápeme, Jsou tak neuvěřitelně obsáhlá, že jdou stěží vysvětlit slovně.

Proto se nejprve objevila v obrazové formě. Umělci na to přišli mnohem dříve než filosofové. Dramatici na to přišli dokonce ještě dříve než umělci. Přišli jsme na to, znázornili jsme to v umění, literatuře, hudbě a dramatu. A až teď to začínáme plně formulovat. A ani o chvilku dřív.