Jordan Peterson: Hierarchie, hrdinové a komiksy

Jak si ženy vybírají své partnery? Na rozdíl od šimpanzů
jsou lidské ženy vybíravé. Samičky šimpanzů se spáří
s jakýmkoli šimpanzem, když jsou v říji. Dominantní samci se s nimi spíše paří,
protože odeženou ty níže postavené. Není to díky volbě samičky. Lidské ženy si vybírají. A to je jedna z věcí,
kterými se lišíme od šimpanzů. Jak to ale dělají?

Podívají se na mužskou hierarchii. V ní muži soupeří. Můžete říct, že soupeří o moc, ale to je dost
zkažený pohled na věc. Soupeří o vliv. Soupeří o vedení. A v jistém smyslu jsou muži na vrcholu
hierarchie zvoleni ostatními muži. Vím, že tam jsou i násilníci
a predátoři a tohle všechno, ale mluvím o průměru napříč časem.

Muži se organizují a vlivní muži se dostanou nahoru
a ženy si je vyberou. Přemýšlejte o tom. Znamená to, že po milióny let,
co takové hierarchie existují, když jsme se odtrhli od šimpanzů,
řekněme 6 milionů let, znamená to,
že mužská hierarchie je prostředí, která vynese samce
pro páření nahoru.

Takže samec, který má největší šanci
stoupat v hierarchii, má největší šanci zanechat
genetický příspěvek. Takže mužská hierarchie
je selekční mechanismus řízený ženami. A to znamená, že jak jsme se vyvíjeli
těch 6 milionů let, muži byli lépe a lépe adaptovaní. Nejen na přítomnost mužské hierarchie,
ale i na schopnost v ní stoupat. A to je ten hlavní duch, v jistém smyslu,
hlavní duch jednotlivce. Jednotlivec je ten,
kdo může stoupat v hierarchii.

To je ta věc na vrcholu. Oko na vrcholu pyramidy.
Bylo vybráno. A došlo k tomu, že... Stávali jsme se lepšími a lepšími
z biologických důvodů, zprostředkovaných kulturou,
ve vymýšlení toho, jak stoupat v celé sadě hierarchií,
abychom předali geny. To se stalo lidem. Představte si,
že se to dělo 6 milionů let.

Představte si,
že jsme to začali sledovat, protože jsme zvědavé bytosti,
vždy nás zajímalo, kdo jsme. A jak jsme to sledovali,
začali jsme vyprávět příběhy o tom, jací jsou lidé,
kteří se dostanou nahoru. To jsou hrdinové.
Odtud se vzala hrdinská mytologie. A největší hrdina byl ten,
kdo šel zabít hada. Nepřekvapivě,
protože to byl velký hrdina. A možná, že když jsme žili
na stromech, to byl hrdina.

Velký hrdina je ten,
kdo jde pryč a zabije draka, získá zlato a vrátí ho komunitě
a rozdělí ho. Také to je člověk, který bude
nejpravděpodobněji stoupat v hierarchii. On nejpravděpodobněji dostane pannu. Že? Protože pannu osvobodíte
od draka a získáte ji. Hierarchie je mechanismus,
který vybírá hrdiny a rozmnoží je. A sledovali jsme to 6 milionů let. Začali jsme chápat,
co to znamená "být hrdinou."

A začali jsme o tom vyprávět příběhy.
A pak nejen, že... na to geneticky míříme s hierarchií
jako selekčním mechanismem, řízeným volbou žen, ale naše příběhy se nás snaží
navést tímto směrem. A pak jsme řekli:
"Hele, tamten člověk je obdivuhodný. vyprávěj o něm příběh. A tenhle člověk je obdivuhodný,
vyprávěj o něm příběh. A tenhle člověk je obdivuhodný."

A zároveň jsme mluvili o lidech,
kteří nejsou obdivuhodní. A začali jsme mít obdivuhodné
a neobdivuhodné jako kategorie. A z toho dostanete
něco jako dobro a zlo. A pak si začnete představovat
dokonalou osobu. To by byla... Vezmete 10 obdivuhodných lidí a vytáhnete někoho,
kdo je nejobdivuhodnější. To je hrdina.

Stane se z něj náboženská postava
postupem času. Stane se z něj spasitel
nebo mesiáš. Jak jsme konceptualizovali,
kdo je ideální člověk. A na tohle jsme přišli na Západě: Řekli jsme, že ideální člověk je ten,
který říká pravdu. A to znamená, že to je nejlepší způsob,
jak stoupat v libovolné hierarchii. To je nejstabilnější
a nejtrvalejší způsob. To je závěr západní kultury.

Není velký rozdíl,
i když to je zvrácené, mezi vznikem komiksových hrdinů
a vznikem bohů. A netvrdím, že bohové nejsou
nic než komiksové postavy. Nebo možná vyzdvihuji komiksové hrdiny výš,
než za co je lidi běžně mají. Zamyslete se nad tím s ohledem
na nedávný vznik Marvel Universe. Ty filmy o Avengerech jsou jedny z nejdražších technologických
výtvorů v historii lidstva. A dohání naši výpočetní kapacitu
až na samotný vrchol.

A to proto, že používáme
ten vymyšlený svět, abychom vynesli archetypální
a mytologický pohled na svět. Je to prostor
pro zkoušení způsobů chování. V Marvelu je Tony Stark, Iron Man,
očividně technologický muž. Snaží se vytvořit vážný vztah
se svou partnerkou Pepper Pottsovou, která je nezávislá žena, a snaží se použít technologii,
aby ze sebe vybudoval něco, co má status víceméně boha.

Snaží se překonat smrtelnost
a tak dál. Takže se tam objevuje
aspekt božství. A samozřejmě Thor a Loki nejsou "komiksoví bohové",
jsou to opravdoví bohové. Jsou to znepřátelní bratři,
je to archetypální pár jako Ježíš a Satan nebo Batman a Joker
nebo Superman a Lex Luthor a to je dobrá část člověka
proti zlé části člověka, zhruba řečeno. To je vyzobrazeno v těchto mýtech.

A ten kolektivní proces,
který jste popsal, kdy se celá skupina lidí sejde
a rozhodne, jaký bude ten ustřední
náboženský text. Jednak se na to můžete dívat jako
na manipulování s náboženským procesem, který možná slouží
jen k získání moci, to by byla marxistická analýza. Ale také se na to
můžete dívat jako na... kolektivní představivost
snažící se zkonstruovat dramatické...

Zkonstruovat ukázkové drama,
podle kterého se mohou všichni chovat. A díky odehrávání
tohoto ukázkového dramatu můžeme spolupracovat civilizovaným
a produktivním způsobem. Ty příběhy jsou hluboce zakořeněné
v lidech. Není náhoda, že se J. K. Rowlingová
stala nejbohatším člověkem Anglie. Je bohatší než královna. Zbohatla, protože ty příběhy
vyprávěla správně. A ve druhém dílu Harryho Pottera, kde je pod školou bazilišek,
který vás promění na kámen, když ho spatříte, to je vše, čeho se lidé bojí.

Ztuhnete stejně, jako králík ztuhne
když vidí vlka. A ten příběh je:
Jdete pod hrad, kde spočívá to, čeho se nejvíc bojíte,
a čelíte tomu. A během toho osvobodíte pannu,
to je Svatý Jiří, osvobodí Virginii
v Harry Potterovi. A možná při tom zemřete,
protože ho ten bazilišek kousne a skoro umře
a pak ho zachrání fénix.

Protože fénix je duch
smrti a znovuzrození. Tyhle příběhy se objevují všude.
Nedá se jim vyhnout. A to protože jsou pravdivé. Ale ne pravdivé jako věda. Je to jiné.
Jsou to behaviorální pravdy nebo pragmatické,
dramatické pravdy. A jeden z důvodů, proč je
naše společnost teď tak nestabilní a proč se objevuje
tenhle zvláštní chaos, je to následek Nietzscheho zjištění
z konce 19.

století ohledně smrti Boha. Odstřelili jsme metafyzické základy
naší kultury a ona se celá třese a kroutí a kolísá mezi hrůzami extrémní pravice
a hrůzami extrémní levice. Dělá to už 140 let
a opět se to začíná vyhrocovat. Odstřelili jsme metafyzické základy
naší kultury. A potřebujeme je zpátky.

Jeden z důvodů, proč jsou lidé
posedlí filmy o Avengers, superhrdiny a Harry Potterem
a tím vším, je... A Star Trekem a Star Wars, je ten, že naše kolektivní představivost se snaží
seskupit na úrovni dramatu a přeformulovat
naši základní metafyziku.