Jordan Peterson – Každý člověk má hodnotu

Zákony naší kultury jsou založeny zhruba na téhle myšlence: Lidé jsou vědomí, lidé mají prožitky, lidé dělají rozhodnutí a jsou za ně odpovědní, tudíž existuje svobodná vůle. O tom všem se dá filosofovat. Fajn. Ale pointou je, že takto konáme a je na tom založen náš právní systém. A je v tom něco důležitého, protože... musíte poslouchat zákon.



Ale zákon vás zároveň respektuje. To znamená, že v ukotveném, dobře fungujícím, demokratickém systému máte hlubokou hodnotu. To je zdroj vašich práv. Dokonce i když jste vrah. Zákon má své hranice, protože v sobě máte něco božského. Co to znamená? Zčásti to, že něco ve vás má vědomí a umí komunikovat.



Jako byste byli celým světem. Tím můžete přispět ostatním. A to je hodnotné. Můžete se učit nové věci, můžete měnit strukturu společnosti, můžete vymýšlet nové způsoby, jak se vypořádávat se světem. Můžete si představit budoucnost a pak konat a uskutečnit ji. Podílíte se na procesu tvoření – i tak se dá na to dívat. Proto se podle mě v Genesis 1 předkládá myšlenka, že lidé jsou stvořeni k obrazu Božímu.



Muži i ženy, což je také zajímavé, protože feministky vždy kritizují křesťanství například za to, že je neúprosně patriarchální. Samozřejmě, ony takto kritizují vše, takže těžko jde o projev geniality. Ale já myslím, že je úplný zázrak, že hned na začátku textu se píše, bez jakéhokoli váhání, že božská „jiskra“ – kterou asociujeme se slovem, které přináší bytí – se projevuje jako muž a žena stejným dílem.



To je hustá věc. A jak jsem řekl, musíme to brát vážně. Musíme se ptát, co se stane, pokud to nebudeme brát vážně. Přečtěte si Zločin a trest od Dostojevského. To je ta nejlepší… Nejlepší analýza tohoto přístupu, jaká kdy byla vytvořena, protože v tomto díle si hlavní hrdina jménem Raskolnikov usmyslí, že lidé nemají žádnou hodnotu.



A tak si může dělat, co chce. Brání mu pouze zbabělost. Co jiného by to bylo, pokud je hodnota druhých lidí pouze nahodilá pověra. Proč potom nemohu dělat, co chci a kdy chci? Což je pohled psychopata. To Raskolnikov udělá.



Zabije hroznou osobu a má pro to velmi dobré důvody. Je vyhladovělý, trochu šílený a posedlý ideologií – je to geniálně vyložené. A po tom, co ji zabije, něco zjistí: Raskolnikov po vraždě a před vraždou jsou dva zcela rozdílní lidé, protože porušil zásadní pravidlo a není cesty zpět. Zločin a trest je podle mě nejlepší analýzou toho, co se stane, pokud tu myšlenku, že na jednotlivci není nic božského, budete brát vážně.



Víte, většina zatvrzelých ateistů, které znám – a já chápu, proč jsou takoví – se nepotýkali s lidmi jako Dostojevskij, alespoň pokud vím. Protože ve Zločinu a trestu nevidím žádné logické chyby. Myslím, že tu psychologii vystihl naprosto přesně. Dostojevskij je v tomto úžasný, protože v jedné z jeho knih, v díle Běsi, popisuje politickou situaci, která není příliš odlišná od té, v níž se dnes nacházíme.



Jsou tam lidé posedlí racionalistickými, utopickými a ateistickými myšlenkami, které umožní nástup komunistické revoluci. Jsou to mocné myšlenky. A jeho hrdina Stavrogin také uplatňuje předpoklad, že lidské bytosti nemají vrozenou hodnotu. Je to další brilantní analýza. Řekl bych, že Dostojevskij prorokoval, co se stane společnosti, když se vydá touto cestou.



A byl absolutně přesný. Je nepříjemné číst Dostojevského Běsy a pak si přečíst Souostroví Gulag od Solženicyna, protože první je fikce a proroctví a to druhé je: "Hele, událo se to přesně, jak řekl Dostojevskij, a ze stejných důvodů". Je to docela pozoruhodné. Takže otázka je: Berete vážně tu myšlenku, že zaprvé na vědomí je něco kosmicky konstitutivního, zadruhé by se to mohlo považovat za božské, a zatřetí to je součástí každého člověka.



Pak se zamyslete: Nestane se z vás zločinec, pokud se podle toho nechováte? A pak se zamyslete, co to znamená. Je to odraz reality? Je to metafora? Možná je to komplexní metafora, kterou musíme používat k organizaci naší společnosti. Možná. I jako metafora je to dost pravdivé na to, že si s tím zahráváme na vlastní nebezpečí.



A lidem trvalo velmi dlouho, než na to přišli.