Reklama na hamburgerKrátké, úderné a hlavně vtipné. Hamburger z kuřecích prsou je prostě neodolatelná pochoutka. Reklama pochází z Jihoafrické republiky.
Dobré ráno, je 7:30, někteří z vás vstávají do práce, jiní zase do školy a my vám přinášíme další hudební klenot 20. století! Dnes prozkoumáme naprosto odlišný hudební žánr, než s jakým jsme se vídali doposud. Řeč je o žánru zvaném Jazz a představíme si nádhernou píseň What a Wonderful World od nejznámějšího jazzového muzikanta, neboli jazzmana - Louise Armstronga. What a Wonderful World byla vydána jako singl v roce 1968. Text této písně je myšlený jako protijed na rasově a politicky nabité prostředí každodenního života ve Spojených státech, je konkrétně o naději a optimistickém výhledu na budoucnost. Píseň se ve Spojených státech původně vůbec neprosadila, jelikož ji šéf ABC Records neměl rád, a proto ji sám ani neprosazoval. Zato ve Velké Británii dosáhla prvního místa na žebříčku UK Singles Chart. Skladba zazněla v mnoha filmech či seriálech, například ve filmu Good Morning, Vietnam. Za zmínku stojí také dvě povedené předělávky, v punkové verzi od Joeyho Ramona a v „havajské hudbě“ od Israele Kamakawiwo'ole. Nahrávka What a Wonderful World byla také uvedena v Grammy síni slávy v roce 1999. Celým jménem Louis Daniel Armstrong se narodil roku 1901 v chudé černošské čtvrti v New Orleansu ve státě Louisiana. Jak už to u jazzmanů bývá zvykem, i on dostal přezdívku. Jeho přezdívka byla Satchmo, kterou ostatně uslyšíte na konci klipu sami, a v překladu znamená něco jako Velká huba. Zajímavostí z Armstrongova života je, že údajně neexistoval jakýkoliv doklad o jeho existenci do jeho osmnácti let. Jeho otec se s ním vůbec nestýkal. Již jako osmnáctiletý začal hrát na trumpetu v různých jazzových kapelách. V Praze ho jeho fanoušci mohli vidět v roce 1965. Kromě hudby se věnoval i herectví, hrál například ve filmech "High Society" či "Hello Dolly!". Byl jednou z osobností, jež předurčily hudební tvář celého století. Vyrůstal v dost primitivním prostředí, a proto věřil, že když naplno a bez zábran vyjádří to, co cítí, je to v pořádku a nemusí se nijak ospravedlňovat. Někteří kritici mu vyčítali přílišnou podbízivost bělošskému obecenstvu. Jeho posunky, grimasy a výstřední přehánění „černošství“ však byly především doplňky jeho představení. Armstrong byl dokonalý profesionál, takže kromě mistrovského zvládnutí hudebního nástroje musel být i showmanem, poskytujícím zábavnou podívanou. Zemřel na infarkt roku 1971 a říká se, že když umíral, na své smrtelné posteli se smál. I on má svou hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. O popisek se opět postaral můj spolužák Adam Karas, za což mu náleží obrovské díky!
