Hudební klenoty 20. století

Come As You Are je název písně od americké grunge kapely Nirvana, kterou napsal její frontman Kurt Cobain. Skupina ji nahrála již v květnu roku 1991. Je třetím trackem a druhým singlem z druhého studiového alba Nevermind, vydaného 2. března 1992. Byl to jejich druhý a poslední hit v americkém žebříčku Top 40, konkrétně číslo 32 v Billboard Hot 100, a zároveň druhý hit z Top 10 v hitparádě UK Singles. Celkově píseň bodovala v dalších osmi zemích na pozici v top 10 a v jedenácti na pozici top 40. Okolo písně vznikla v době jejího vydání lehká kontroverze, a to kvůli nápadné podobnosti hlavního kytarového riffu s písní Eighties od kapely Killing Joke. Spor nebyl nikdy náležitě urovnán. Kurt Cobain společně s manažerem Dannym Goldbergem kvůli tomu dokonce chvíli zvažovali, že jako druhý singl z alba vydají raději píseň In Bloom, z čehož nakonec sešlo. Navíc doposud není jasné, zda Kobain zpíval o svém vztahu k „jehle“, či nikoliv. Zastánců obou teorií je tolik, kolik fanoušků kapely. Videoklip režíroval Kevin Kerslake, kterého si vybral sám Cobain pro jeho „impresionistický“ styl. S výsledkem byl natolik spokojen, že kapela s režisérem spolupracovala i na dalších projektech, konkrétně na klipech k písním Lithium, In Bloom a Sliver. Jelikož nebyl Cobain schopen sám vymyslet něco kloudného ve spojitosti k přebalu alba Nevermind, přenechal veškerý tvořivý proces na Kerslakovi, což se ve výsledku vyplatilo. Venkovní sekvence se předtáčely v parku v Hollywood Hills pár dní před samotným natáčením a jsou často využity v klipu samotném. Další zajímavostí k písni je odhalení uvítací cedule u Cobainova rodného města Aberdeen ve státě Washington v roce 2005 jako pocta jeho osobě: „Welcome to Aberdeen: Come As You Are“. Tento slogan a zároveň název písně má ovšem podle všeho původ zcela prozaický: Kurt Cobain ho jistou dobu pravidelně viděl z okna svého pokoje. Šlo totiž o reklamní motto Hotelu Morck v Aberdeenu, kde přebýval poté, co jako sedmnáctiletý opustil domov.

Coma White je název písně od americké rockové skupiny Marilyn Manson. Jde o poslední track z kritiky i fanoušky velmi ceněného alba Mechanical Animals. Jedná se o hard rockovou baladu, kterou napsali a složili společně zpěvák Marilyn Manson, Twiggy Ramirez, Madonna Wayne Gacy a Zim Zum a kterou produkoval sám Manson a Michael Beinhorn. Píseň je inspirována bouřlivým vztahem Mansona s Rose McGowan a zároveň i následnou otupělostí, kterou Manson pociťoval jakožto následek jeho tehdejšího zneužívání drog kvůli výše zmíněnému vztahu. Píseň sklízela veskrze pozitivní hodnocení od hudebních kritiků, někteří ji dokonce považují za jednu z nejlepších z repertoáru kapely. Ačkoliv album vyšlo již 15. září 1998, videoklip a singl samotný byly pozdrženy kvůli tragickému úmrtí Johna F. Kennedyho mladšího, a vyšly tak až téměř o rok později, 20. září 1999.  Videoklip režírovaný Samuelem Bayerem během 20. a 21. února 1999 v Los Angeles na sebe strhl ihned pozornost a mnohými je dodnes považován za velmi netaktní, až nevhodný, neboť parafrázuje neblaze proslulý atentát na amerického prezidenta J. F. Kennedyho. Během let byl klip dokonce i nařčen z inspirace pro pachatele nechvalně známého masakru na Columbinské střední, což se později skupině podařilo vyvrátit.

Boys Don't Cry je název písně anglické rockové a post-punkové kapely The Cure. Píseň byla vydána jako samostatný single ve Velké Británii 15. června 1979 a později byla zařazena jako titulní píseň stejnojmenného alba Boys Don't Cry, které vyšlo 5. února 1980. Vzhledem ke svébytnému stylu a zvuku kapely dosáhlo album poměrně velkého úspěchu, poněvadž bylo v Británii i Francii certifikováno díky svým prodejům jako „zlaté“. Singl samotný se umístil nejvýše na 22. místě UK Charts. Autorem je trio Michael Dempsey, Robert Smith a Lol Tolhurst. Text pojednává o muži, který se vzdal všech nadějí, že by mohl získat zpět svou ztracenou lásku, a přitom se snaží maskovat své skutečné citové rozpoložení. V rozhovoru pro NME (The New Musical Express) Smith řekl: „Víte, v té době byl průměrný anglický chlapec doslova nucen k tomu, neprojevovat jakkoliv své city a emoce. Chovat se slušně, uniformovaně, poslušně. Ale já si nemohl pomoci. Jako mladík jsem neměl nikdy potíže se projevovat tak, jak jsem se zrovna cítil. A jako zpěvák jsem měl pocit, že neprojevovat se svobodně na pódiu je to nejhorší, co může být. No a taky mě vždy bavilo jít proti proudu, postavit se všem těm nařízením a všem těm ‚měl bys, neměl bys‘. Řekl bych, že o tom je ta píseň. A že mi to tak i zůstalo.“

Frozen je název písně americké zpěvačky Madonny z jejího sedmého studiového alba Ray of Light. Byla vydána jako hlavní singl alba dne 23. února 1998 společností Maverick a Warner Bros. Records. Píseň napsali Madonna a Patrick Leonard, aranžmá a produkci zaštítil držitel mnoha cen Grammy William Orbit. Frozen obdržel vřelé přijetí od kritiků i fanoušků, podle nichž je singl mistrovským dílem a z alba „vyčníval“ svou melodičností a doslova filmovým zvukem. Píseň taktéž zaznamenala obrovský celosvětový komerční úspěch. Stala se Madonniným šestým singlem, jenž dosáhl na druhé místo US Billboard Hot 100, čímž z ní učinil zpěvačku s nejvíce „number-two“ hity v historii této hitparády. Mimo to se stala i její první písní, která debutovala hned na první pozici UK Singles Chart, a dále se umístila na prvních místech hitparád ve Finsku, Řecku, Maďarsku, Itálii, Austrálii, Francii, Skotsku, Španělsku a mnoha dalších zemích. Samostatné prodeje dosáhly na metu 2 500 000 prodaných singlů. Videoklip k písni Frozen režíroval slovutný britský umělec Chris Cunningham v období 7. až 11. ledna 1998 v okolí Cuddeback Lake v Mohavské poušti v Kalifornii. Sám klip byl inspirován filmem Anglický pacient a hlavně celoživotním dílem slavné americké průkopnice moderního tance Marthy Grahamové. Premiéru měl na MTV o měsíc později, 16. února. Černou róbu, ve které Madonna v klipu tančí, navrhl Olivier Theyskens a ušila designérka Arianne Phillips.  

„The Show Must Go On“ je singl britské rockové skupiny Queen. Zároveň je poslední, dvanáctou skladbou z jejich alba „Innuendo“ z roku 1991. Jako autor je uvedena skupina Queen jako celek, avšak napsal ji především kytarista skupiny Brian May. Ačkoliv skladba nijak výrazně nebořila žebříčky světových hitparád, významně se zapsala do historie kapely Queen. Freddie Mercury trpěl v době nahrávání písně (konec roku 1990) již velmi pokročilým stádiem nemoci AIDS (nemohl téměř chodit, špatně viděl, byl značně pohublý a bledý). Kytarista Brian May se obával, že Mercury už nebude fyzicky schopný tolik energickou a emotivní skladbu nazpívat, ale i přes blížící se konec píseň začátkem roku 1991 zvládnul nazpívat. Dle Maye nejen za pomoci nadlidského odhodlání, ale i láhve vodky. Mercury měl na dotaz, zda to opravdu zvládne, odvětit s úsměvem „I will fu*king do it, darling“, pořádně si přihnout z láhve a odezpívat celý song na první dobrou. Takto se píseň později stala jakýmsi symbolem závěrečného období života Freddieho Mercuryho, jakožto i jeho posledním, rozlučkovým počinem. Skladba byla vydána ve Spojeném království jako singl 14. října 1991, jen šest týdnů před Mercuryho smrti. Živě hraná verze se zpěvem Eltona Johna se objevila na kompilačním albu Greatest Hits III skupiny Queen. Poprvé byla hrána živě dne 20. dubna 1992 během koncertu na počest Freddieho Mercuryho „The Freddie Mercury Tribute Concert“ zbývajícími třemi členy skupiny Queen a Eltonem Johnem, který zpíval, a Tonym Iommim, který doplňoval Briana Maye na elektrickou kytaru.

„Everybody Wants To Rule The World“ je název písně anglické pop-rockové skupiny „Tears for Fears“. Song napsal Roland Orzabal, Ian Stanley a Chris Hughes. Poprvé vyšel 18. března 1985 u společností Phonogram, Mercury a Vertigo Records jakožto třetí singl z druhého alba „Songs from the Big Chair“. Tento hit bodoval ihned v mnoha světových hitparádách, například prvním místem v Billboard Hot 100 v USA, prvním místem na Novém Zélandu, v Kanadě, druhým místem ve Velké Británii, Austrálii, Irsku, Nizozemsku či třetím v Belgii atd. V roce 1986 píseň získala prestižní cenu „Best Single“ během udílení cen Brit Awards a dále ocenění od British Phonographic Industry (BPI) za 500 000 prodaných kopií ve Velké Británii. V roce 2015, 30 let po jeho vydání, byl song oceněn výroční cenou BMI Awards v Londýně za dosažení milníku 6 milionů přehrání v rádiích. Zajímavostí je, že BBC tuto píseň vyřadila ze svého vysílání po dobu trvání celé první války v zálivu (2. srpen 1990 ‒ 28. únor 1991), a to z důvodu jejího celkového politického a protiválečného vyznění. Text se přitom původně zaobírá v té době již skončenou studenou válkou.

„In The Air Tonight“ je debutovým sólo singlem anglického bubeníka, zpěváka a autora písní Phila Collinse. Byl vydán 9. ledna 1981 jako hlavní singl Collinsova debutového sólo alba „Face Value“. Singl se vyšplhal na 2. místo žebříčku UK Singles, zatímco v Rakousku, Německu, Švýcarsku a Švédsku obsadil první pozici. Dále se umístil v top 10 v Austrálii, na Novém Zélandu a v několika dalších evropských zemích. V roce 2016 během interview uvedl Collins na pravou míru historky o původu a významu textu, které se táhly s písní již od dob vydání. Byla totiž opředena legendou, kdy měl Phil Collins během koncertu mezi diváky poznat tvář muže, který kdysi v minulosti nechal utonout svého přítele, aniž by mu pomohl, a Collins měl vše pozorovat z protějšího břehu neschopen zasáhnout a pomoci: „Ten text jsem napsal spontánně. Nejsem si moc jistý, o čem přesně je, ale je v něm mnoho zloby, spousta zoufání a spousta zmaru.“ Collins totiž tuto píseň napsal v důsledku smutku, který cítil kvůli rozvodu se svou první ženou Andreou Bertorelli během roku 1980. Videoklip, který režíroval Stuart Orme, se stal jedním z nejhranějších startovních hitů stanice MTV při jejím vzniku v srpnu 1981. Za zmínku také stojí prohlášení Ozzyho Osbourna, který považuje bubnovou vsuvku ke konci písně za „tu nejlepší vůbec ‒ dodnes“.

Camouflage je německé new wave a synthpopové trio z Bietigheim-Bissingenu, hrající v sestavě Marcus Meyn, Heiko Maile a Oliver Kreyssig.  „The Great Commandment“ je jejich debutovým singlem z debutového alba „Voices & Images“. Samotný singl ve skutečnosti vznikl již o tři roky dříve, ale byl znovu nahrán a vydán pro potřeby prvního alba v roce 1987, díky čemuž se stal jejich jediným hitem č. 1 v US dance chart, a to po dobu tří týdnů. Odtud se singl přes různé okrajové a nezávislé rádiové vysílací stanice propracoval až do mainstreamového žebříčku Billboard 100, kde v roce 1988 obsadil nejvýše 59. místo. Singl se dostal do top ten ve více než dvaceti zemích světa.

„Every You Every Me“ je název písně od britské alternativně rockové skupiny „Placebo“, vydané jakožto třetí singl z jejich druhého alba „Without You I'm Nothing“ dne 25. ledna 1999. Samotné album vznikalo v průběhu celého roku 1998 v produkci slavného Steva Osborna (U2, Doves, New Order…), datum vydání bylo konkrétně 12. října téhož roku. Videoklip byl natočen během živého vystoupení v London's Brixton Academy; existuje i druhá verze, ve které jsou použity záběry z filmu Velmi nebezpečné známosti. Užití písně ve filmu podmínil její autor, frontman a zpěvák kapely Brian Molko tím, že hlavní postava na konci filmu zahyne, podobně jako v původní knize od Pierra Choderlose de Laclose, jejímž je Molko velikým fanouškem. Na dotaz, o kom píseň pojednává, Molko uvedl, že z hlavní části o něm samotném a také o všech těch lidech, kteří měli tu smůlu, že se s nimi vyspal. 

„East 17“ je anglický popový boy band, pojmenovaný podle směrovacího čísla jejich domovské londýnské čtvrti, Walthamstow. Skupina k dnešnímu dni sestává ze zakládajícího člena Terryho Coldwella, Robbieho Craiga (od roku 2014) a Terryho Johna (od roku 2018). V původní sestavě byli také John Hendy, Brian Harvey a Tony Mortimer, původní autor většiny písní. Skupina dostala 18 singlů do britského žebříčku dvaceti nejprodávanějších písní a čtyři desky do žebříčku deseti nejprodávanějších alb. Celosvětově prodala přes 20 milionů alb. Byla jednou z nejpopulárnějších britských chlapeckých kapel první poloviny devadesátých let 20. století. Její styl míchal pop a hip hop, což je dostatečně odlišovalo od svých velkých rivalů, zejména Take That. „It's Alright“ je název singlu z jejich druhého alba „Walthamstow“ a vyšel dne 27. 11. 1993. Singl obsadil první místa v hitparádách Austrálie, Francie, Irska, Švýcarska, Izraele a umístil se celkem v deseti světových žebříčích v Top Ten, mezi něž patří například Německo, Velká Británie či Japonsko. Doposud se jedná o jeden z jejich největších hitů.  

„Enter Sandman“ je první skladbou z alba Metallica (Black Album), které vydala americká thrashmetalová kapela Metallica. Je to také první singl, který vzešel z tohoto alba, vyšel v roce 1991. Je to jedna z nejznámějších písní kapely. Enter Sandman se mimo jiné umístila na #5 pozici britské hitparády. Klip režíroval slavný „metalový“ režisér Wayne Isham, který mezi své zářezy může počítat i taková jména jako Pink Floyd, Slayer, Bon Jovi, Mötley Crüe, Ozzy Osbourne, Fleetwood Mac, Tenacious D, ale i Michael Jackson či Avril Lavigne. „Sandman“ navíc v tomto případě neznamená „Písečný muž“, ale v textu písně se tím myslí „Hajaja“ ‒ postava z germánské mytologie, která uspávala děti tak, že jim do očí sypala kouzelný písek ‒ hvězdný prach. Kirk Hammett později uvedl, že se při tvorbě riffu snažil napodobit skupinu Soundgarden.

„Sweet Harmony“ napsal a produkoval zakládající člen britské kapely „The Beloved“, zpěvák Jon Marsh, společně se svou ženou, Helenou Marsh. Byl to první single poté, co uskupení opustil Steve Waddington, přičemž nahrávka vznikla v Sarm West Studios v Londýně a byla vydána 11. ledna 1993. V mnoha evropských zemích byla píseň použita jako upoutávka pro druhou sezonu amerického seriálu Melrose Place. 

„1979“ je názvem písně od americké alternativně rockové skupiny The Smashing Pumpkins. Byla vydána v roce 1996 jako druhý singl z jejich třetího studiového alba „Mellon Collie and the Infinite Sadness“. Singl napsal frontman kapely Billy Corgan a obsahuje smyčky a samply, které nebyly příliš obvyklými pro tehdejší sound kapely. Corgan pojal píseň jako nostalgický příběh o svém dospívání v jeho rodné vesnici Elk Grove Village poblíž předměstí Chicaga. V roce 1979 měl totiž 12 let a toto období považuje za zásadní a přelomové v jeho proměně v mladého muže.

„Ashes To Ashes“ je skladbou z alba „Album of the Year“ kapely Faith No More. Byla prvním singlem z této desky, vyšla 19. května 1997. Basák Billy Gould uvedl, že skladba samotná vznikla během jediného týdne, ačkoliv se kapela tehdy potýkala s existenční krizí. O tom ostatně svědčí i text samotné skladby, který zpěvák Mike Patton složil během svého pobytu v Itálii a jenž pojednává právě o komplikovaných vztazích mezi jednotlivými členy uskupení.

„You Don't Own Me“ je populární píseň skladatelů z Filadelfie Johna Madary a Davida Whitea. Nahrála ji zpěvačka Lesley Gore v pouhých 17 letech roku 1963. V roce 2016 vešla do síně slávy ocenění Grammy. Zpěvačka k tomu řekla: „Bylo to asi takhle: Bylo mi sedmnáct a mohla jsem si vesele z pódia ukazovat na lidi za zpěvu ‚nejsem váš majetek‘.“

Autorství písně „Those Were the Days“ je připisováno Genu Raskinovi, který napsal anglický text k ruské folklorní skladbě „Dorogij dlinoju“ (Дорогой длинною), doslova „Dlouhá cesta“ (hudbu Borise Fomina otextoval Konstantin Podrevskij). Debutový singl Mary Hopkin z roku 1968 produkoval Paul McCartney z Beatles a song se v americké hitparádě Billboard zařadil na druhé místo hned za jejich „Hey Jude“.

„The Loco-Motion“ je popová hitovka z roku 1962 od amerických písničkářů Gerryho Goffina a Carole King. Song původně napsali pro zpěvačku Dee Dee Sharp, která ji však odmítla. Píseň se však proslavila nejen v roce svého prvního vydání, ale umístila se v první trojici hitů v dalších dvou dekádách – roku 1962 v podání Little Evy, roku 1974 ve verzi americké kapely Grand Funk Railroad a konečně roku 1988 ve verzi, která je asi nejznámější, od australské zpěvačky Kylie Minogue. Název tance je spojení španělského slova „loco“ (blázen, bláznivý) a anglického „motion“ (pohyb).

„All I Have To Do Is Dream“ je píseň slavných Everly Brothers z roku 1958. Autorem je Boudleaux Bryant, který v té době tvořil skladatelské duo se svou ženou Felice. Text je psán jako báseň v rytmu AABA a magazín Rolling Stone píseň zařadil na 141. místo nejslavnějších hitů světa. 

Příštích pár Klenotů nás pomalu provede od konce 50. let lety šedesátými, takže se připravte na černobílou klasickou retro jízdu :).  „Diana“ je píseň slavného Paula Anky, kterou nahrál roku 1957 ve studiu Don Costa v New Yorku. Text byl prý inspirován dívkou jménem Diana Ayoub, do které se zakoukal na mších v kostele. Ačkoliv se song dostal nejvýše na 2. místo hitparády Billboard, celkově se prodalo přes devět milionů kopií, čímž ovládl špici žebříčku nejprodávanějších kopií R&B singlů.  Písničku můžete znát i s českým textem od Zdeňka Borovce v podání například Milana Chladila nebo Kotvalda s Hložkem.

„All Is Full of Love“ je píseň hudebnice Björk z jejího třetího studiového alba Homogenic (1997). Text byl inspirován jarní láskou a Ragnarökem ze severské mytologie. V roce 1999 píseň vyšla jako singl s doprovodným videoklipem v režii Chrise Cunninghama. Klip je považován za průlomový v oblasti počítačové animace, byl součástí mnoha výstav, mimo jiné i v Muzeu moderního umění v New Yorku. 

„The World Is Not Enough“ je titulní píseň stejnojmenné bondovky z roku 1999 z repertoáru americko-skotské alternativně-rockové kapely Garbage. Hudbu napsal David Arnold a text Don Black, kteří pracovali i na předchozích bondovkách.  Kapela song nahrávala během svého evropského turné k albu Version 2.0, zatímco Arnold doplnil orchestrální doprovod z Londýna. Garbage pak vytvořili finální mix skladby v Armour Studios v Kanadě.  Skladba sklidila chválu kritiků a vyšplhala se do Top 10 ve čtyřech světových singlových žebříčcích. Kapela si ji pak přidala na své Best Of album Absolute Garbage.

„Tonight, Tonight“ je song americké alternativní rockové kapely The Smashing Pumpkins, který napsal její frontman Billy Corgan. Vyšla jako 4. singl z jejich třetího alba „Mellon Collie and the Infinite Sadness“ (1996). Skladba sklidila chválu od kritiků a zaznamenala komerční úspěch, když ovládla hitparády napříč Evropou, ale i na Islandu a Novém Zélandu. I doprovodný videoklip získal několik ocenění.

„We Built This City“ je song z roku 1985 americké kapely Starship. V domácí hitparádě Billboard vyšplhal až na první místo; mimo Spojené státy pak bodoval v Británii, Austrálii i Kanadě, ale i v Německu, Švédsku, Belgii, Rakousku a Nizozemsku. Paradoxně ale okupuje také seznamy nejhorších písní v historii; například v žebříčku časopisu Rolling Stone z roku 2011 zvítězil s velkým náskokem. JAZYKOVÉ OKÉNKO: Na příkladu z písničky vidíme krásný rozdíl mezi britskou a americkou angličtinou: hoopla - v Británii: hra, kdy se hází kroužkem na cíl; cíl je většinou přímo cena, kterou může hráč získat - hovorově v USA: zbytečný povyk ohledně něčeho

„Brandy (You're a Fine Girl)“ je píseň z roku 1972 od americké pop rockové skupiny Looking Glass z jejich stejnojmenného debutového alba. Singl ovládl špici hitparády Billboard i tehdejší Cash Box Top 100 a udržel se na první příčce více než týden. V současnosti se píseň dostala znovu do povědomí díky soundtracku k filmu Guardians Of The Galaxy Vol. 2.

„Ashes to Ashes“ napsal a nahrál anglický zpěvák a textař David Bowie na album Scary Monsters (and Super Creeps), které vyšlo v roce 1980. Nejen že se singl jako jeho druhá píseň v historii umístil na špiči domácího žebříčku, ale široké publikum zaujal především inovativní videoklip, svého času nejdražší, který se kdy natočil. Režie se ujal samotný Bowie s Davidem Malletem. Text písně se vrací k Majoru Tomovi, kterého známe už ze songu „Space Oddity“ (1969), s trošku pochmurnějším osudem, který se dále rozvíjel i v „Hallo Spaceboy“ (1995), později ve „Starmanovi“ a konečně v písni „Blackstar“. Bowie o textu prohlásil, že je to morbidní dětská říkanka 80. let a jeho osobní rozloučení se sedmdesátkami. Space Oddity s mírně pozměněným textem si u nás můžete také poslechnout, a to v podání astronauta Chrise Hadfielda.   

„Unfinished Sympathy“ je píseň anglické trip hopové skupiny Massive Attack, která vyšla ještě pod dočasným názvem Massive na debutovém albu Blue Lines (1991). Druhou část názvu (attack = útok) vynechali ze strachu před potenciálním banem v médiích vzhledem k probíhající válce v zálivu. 

Dnes tu máme jeden klenot téměř na hranici milénia. „Sing It Back“ má na svědomí taneční duo Moloko (Róisín Murphy and Mark Brydon). Song pochází z jejich druhého alba I Am Not a Doctor (březen 1999). Většího úspěchu ale dosáhl remix od DJ Borise Dlugosche (srpen 1999).

„Barracuda“ je píseň americké rockové kapely Heart z jejího druhého studiového alba Little Queen (1977) a vyšla jako první singl. Vyšplhala se na 11. příčku hitparády Billboard, kde strávila celých 20 týdnů. V roce 2007 se objevila ve videohře Guitar Hero III: Legends of Rock. Roku 2009 byla jmenována 34. nejlepší rockovou písní podle hudební televizní stanice VH1.

„No More Tears“ je pátý song ze stejnojmenného alba Ozzyho Osbourna z roku 1991. V nezkrácené verzi má celkem 7 minut a 23 vteřin, a je tak nejdelším zpěvákovým sólovým počinem. V rockovém žebříčku americké Billboard HOT 100 se vyšplhal na 5. místo a v hitparádě singlů Spojeného království dosáhl na 32. příčku. Samotná píseň vznikla během improvizací na zkoušce, jak řekl Ozzyho tehdejší kytarista Zakk Wylde. Sám Osbourne pak píseň označil za dar od Boha. Objevila se na konci filmu Adama Sandlera Little Nicky.