Hudební klenoty 20. století

The Rhythm of the Night je debutový singl italské eurodance skupiny Corona. Na domácí scéně se uvedl v roce 1993, do světa putoval o rok později. Vokály nazpívala zpěvačka Giovanna Bersola, kterou ovšem ve videoklipu nespatříte a není ani uvedená na albu, které vyšlo roku 1995. Smyslná tanečnice u kolotočů je totiž rodilá Brazilka Olga Souza. Singl samozřejmě ovládl italskou hitparádu a v první pětce bodoval ve většině Evropy; v Americe se však nezdařila příčka vyšší než jedenáctá. 

Slavná píseň Serge Gainsbourga vznikla původně jako duet s herečkou Brigitte Bardotovou v roce 1967, ale ten vůbec nevyšel až do roku 1986. Zato verze, kterou Gainsbourg nazpíval se svou tehdejší ženou Jane Birkinovou v roce 1969, se stala velmi populární jak u nás, tak v zahraničí. Bodovala na prvním místě v hitparádách například v Británii, ale pro svůj explicitně sexuální obsah byla v několika zemích dokonce zakázána – slova písně jsou totiž dialogem milenců během sexu.

Autorem Josephine je britský zpěvák a písničkář Chris Rea, který singl vydal na albu Shamrock Diaries (1985). Do top 10 se v roce svého vydání píseň probojovala ve Francii a Nizozemsku. Josephine je jméno jeho dcery a další píseň později věnoval i druhé dceři Julii (na albu Espresso Logic, 1993). 

Save the Last Dance for Me je píseň autorů Doca Pomuse a Morta Shumana, kterou roku 1960 nahrála kapela The Drifters a ve které jako hlavní vokalista zpíval Ben E. King. Ačkoliv zpěvák pár měsíců poté kapelu opustil, zůstává píseň jedním z jejich i jeho největších hitů, když se už v roce svého vydání držela nepřetržitě tři týdny na špici amerického popového žebříčku. Text vypráví o muži, který nabádá svou lásku, aby ve víru taneční zábavy na večírku nezapomněla, že je zadaná. Doc Pomus jej napsal z vlastní zkušenosti, když sám upoutaný na invalidní vozík sledoval svou novomanželku tančit s ostatními muži. Pomus v dětství prodělal obrnu a chodit mohl pouze s berlemi. Naopak jeho žena byla zcela zdravá herečka a tanečnice na Brodwayi, Willi Burke. 

July Morning je píseň anglické rockové kapely Uriah Heep. Byla třetí skladbou z jejich alba Look at Yourself (1971). První minutu a půl a poslední čtyři minuty epické balady tvoří dlouhá klávesová sóla. Autory jsou klávesák Ken Hensley a zpěvák David Byron. Drnčivé riffy v klávesových sólech s nimi ve studiu nahrál neméně slavný Manfred Mann na syntezátor Minimoog.   

Alone původně složili Billy Steinberg a Tom Kelly pro svůj projekt i-Ten roku 1983. Větší popularitu však získala cover verze kapely Heart, která ji nahrála na album Bad Animals (1987). Singl získal první místo v žebříčku v Kanadě, na špici americké hitparády Billboard se dokonce držel tři týdny a stal se nejúspěšnější písní kapely v Británii, kde získali pomyslný bronzový stupínek. Dál singl bodoval v Norsku, Švýcarsku, Belgii, Holandsku a Německu, ale i v Austrálii. Další předělávku songu jste mohli slyšet například v podání Céline Dion.

Kids in America je song britské zpěvačky Kim Wilde z jejího debutového alba, vydaného roku 1981. Singl byl převážně inspirován synth-popovým stylem kapely Orchestral Manoeuvres in the Dark (OMD) a Garym Numanem a v domácí singlové hitparádě se na druhém místě držel po dva týdny. První příčku obsadil ve Finsku a Jižní Africe a v první desítce bodoval napříč Evropou, v Austrálii i na Novém Zélandu. V Kanadě a USA se dostal do první čtyřicítky a celosvětově se prodalo přes tři miliony kopií. Píseň se dočkala mnoha coverů od umělců různých žánrů.

I Don't Want to Miss a Thing nazpívala americká rocková kapela Aerosmith jako průvodní song ke katastrofickému sci-fi filmu Armageddon (1998). Ve snímku hrála dcera zpěváka Stevena Tylera, Liv. Dalšími písněmi, které se ve snímku objevily, jsou: What Kind of Love Are You On, Come Together a Sweet Emotion. Autorkou písně je Diane Warren, která původně chtěla, aby ji zpívala „Celine Dion nebo tak někdo“. Nakonec se balada oděná v rockovém hávu umístila na špici žebříčku Billboard jako první a jediný singl kapely a udržela se zde po celé čtyři týdny. Samozřejmě kralovala i v dalších zemích, například v Austrálii a Norsku. Ve Velké Británii skončila na čtvrtém místě, ale v zemi se prodalo přes milion kopií.

Army of Me je píseň islandské zpěvačky Björk z druhého studiového alba Post (1995). Spoluautorem je Graham Massey, který jí také pomáhal se psaním a produkcí alba následujícího. Text industriálně rockové skladby byl inspirován neřízeným životem zpěvaččina bratra, která mu tak říká, aby se postavil na vlastní nohy. Píseň sklidila chválu kritiků i komerční úspěch a jako první z jejích singlů se objevila v top 10 britského žebříčku. 

Voyage, Voyage je píseň zpěvačky Desireless a vyšla v roce 1986 jako první singl na jejím prvním albu François. Napsal jej Jean-Michel Rivat a Dominique Dubois a původně měl být určený zpěvákovi Michelu Delpechovi, ten jej však odmítl. Píseň pojednává o cestách – o těch fyzických, ale i o těch, které podnikáme do vlastního nitra. Jedná se o emblematickou píseň 80. let, která se stala hitem ve Francii, v Evropě i ve světě. Ve Francii roku 1987 obdržela zlatou desku za 500 000 prodaných exemplářů. Hudební klip režírovala Bettina Rheims a objevil se v něm např. americký herec David Caruso, kterého všichni známe jako Horatia z Kriminálky Miami.

Yes Sir, I Can Boogie nahrálo ženské španělské vokální duo Baccara v roce 1977. Tato disco píseň autorské dvojice Franka Dostala a Rolfa Soji se ihned stala hitem v celé Evropě, na Britských ostrovech se vyšplhala na první příčku singlové hitparády. Duo Baccara tvořily tanečnice flamenca Mayte Mateos a Maria Mendiola, které objevil Leon Deane z RCA Records v turistické destinaci na ostrově Fuenteventura, kde přítomné bavily tancem a zpěvem tradičních folklorních písní. Samozřejmě během komunistické éry, kdy se neřešila autorská práva, vznikla i česká cover verze v podání Věry Špinarové.

Ella, elle l'a je singl francouzské zpěvačky France Gall. Vyšel na jejím albu Babacar v roce 1987 a stal se hitem v Evropě, na obou amerických kontinentech i v Asii. Jeho autorem je Michel Berger a vzdává v něm poctu Elle Fitzgeraldové.

Holding Out for a Hero nahrála velšská zpěvačka Bonnie Tyler pro soundtrack k filmu Footloose (1984). Později se píseň objevila na jejím šestém studiovém albu Secret Dreams and Forbidden Fire (1986). Singl bodoval v top 40 v mnoha evropských zemích, v Kanadě i USA. Hudbu složil Jim Steinman, který jako zpěvačku doporučil právě Bonnie. Autorem textu je scenárista filmu Footloose Dean Pitchford. Bonnie byla pozvána do Los Angeles do studií Paramount, aby se podívala na předtáčky filmu a mohla vstřebat atmosféru scény, ve které song zazní. Titulní píseň filmu u nás najdete taky ‒ Footloose.

Francouzskou píseň Joe Le Taxi napsali pro tehdy 14letou zpěvačku Vanessu Paradis Franck Langolff a Étienne Roda-Gil roku 1987 a později se objevila na jejím debutovém albu M&J. Song se dostal do top ten žebříčku v domovské Francii, ale mimo jiné i v Británii, Irsku, Norsku, Německu a Švédsku. Ve Francii jde o 84. nejprodávanější singl všech dob. Píseň vypráví o taxikáři jménem Joe, který pracuje v Paříži. Joe má být ale pseudonymem portugalské taxikářky a ikony francouzského nočního života Marie José Leão dos Santos, která v 70. letech uprchla před autoritářským systémem Estado Novo do Francie kvůli své homosexualitě.

Lovely Day je píseň od amerického soulového a R&B zpěváka Billa Witherse. Píseň napsal Withers spolu se Skipem Scarboroughem, vydána byla 21. prosince 1977 a je součástí Withersova alba Menagerie z téhož roku. Jako singl se umístil nejlépe šestý na žebříčku Billboard R&B a také na třicáté pozici v žebříčku Billboard Hot 100 v USA v roce 1978. Píseň se proslavila také proto, že Withers nakonci zpívá poslední slabiku neuvěřitelných 18 vteřin, což je jedna z nejdelších v historii amerického popu.

I Promised Myself je název písně, kterou složil, nahrál a nazpíval anglický skladatel, zpěvák, herec a model Ivor Neville „Nick“ Kamen, jenž zesnul letos na začátku května v 59 letech. Jako singl bylo I Promised Myself vydáno dvakrát: poprvé na jeho třetím albu Move Until We Fly v roce 1990, následně i jako remix v roce 2004. Původní verze dosáhla mnoha úspěchů, např. obsadila první místa v hitparádách v Rakousku a Švédsku a bodovala v top ten po celé Evropě. V roce 1990 byla dokonce čtvrtou nejhranější písní v Evropě. V Německu, Rakousku a Švédsku singl získal zlatou certifikaci prodejů. Zajímavostí je, že první dvě alba tomuto zpěvákovi produkovala sama Madonna spolu s Patrickem Leonardem, dokonce nahrála a nazpívala i vokály na pozadí písní. Stádem jde drb, že Madonna svého času krasavci Kamenovi propadla nejen po „umělecké“ stránce…  

One More Time je švédská popová skupina. Jejími členy jsou Peter Grönvall, jeho žena Nanne Grönvall a Maria Rådsten. Čtvrtá členka, Thérèse Löf, opustila skupinu krátce poté, co byla v roce 1992 vydána jejich první deska. Svou kariéru započali úspěšně vydáním singlu Highland, který ihned dosáhl na druhé místo žebříčku hitparád ve Švédsku i Anglii, Rakousku, Švýcarsku a v mnoha jiných zemích. Celosvětový úspěch podtrhla dokonce i Zlatá deska v tehdejší době jinak ne příliš prodejně aktivní Jihoafrické republice. Jejich druhé studiové album z roku 1994 již ovšem příliš slávy nepobralo, přesto však skupina funguje aktivně dodnes a zúčastňuje se různých Eurovizí a podobných „soutěží“. Jejich oblíbenost do jisté míry zaručuje zpěvačka, herečka, moderátorka a profesionální celebrita Nanne Grönvall, která je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších stálic švédského uměleckého nebe již od roku 1998, kdy vydala své první sólové album. Za zmínku stojí i zajímavost ohledně frontmana a skladatele skupiny Petera Grönvalla. Jde totiž o syna legendárního člena skupiny ABBA, Bennyho Anderssona.

Missing je název písně od britského indie-rock-dance-popového dua Everything but the Girl z jejich osmého studiového alba Amplified Heart, vydaného v roce 1994. Píseň napsala zpěvačka Tracey Thorn a kytarista Ben Watt, který album společně s Johnem Coxonem produkoval. Píseň vyšla jako druhý singl 8. srpna 1994 u Atlantic Records a Blanco Y Negro Records. Singl zpočátku příliš úspěšný nebyl, dokud ho v roce 1995 nezremixoval a nevydal Todd Terry, čímž dosáhl celosvětového úspěchu. Singl bodoval napříč všemi světovými hitparádami, dosáhl na první místa v žebříčcích USA, Austrálie, Nového Zélandu, Belgie, Německa, Rakouska či na druhá a třetí místa ve Velké Británii, Francii, Kanadě a mnoha dalších zemích. Prodejní čísla tohoto singlu dosáhla na úctyhodnou metu tří milionů certifikovaných kusů, z toho 870 tisíc bylo prodáno jen v Británii samotné. Videoklip režíroval anglický režisér Mark Szaszy a natáčelo se v londýnské čtvrti Balham a v okolí stanice metra Clapham South. Singl je uváděn v mnoha výběrech různých hudebních časopisů a portálů jako jeden z nejzásadnějších tanečních a elektronických počinů let devadesátých minulého století ať už v jeho původním, akustičtějším provedení, či v pozdější remixované taneční verzi.

Autorem písně Achy Breaky Heart z roku 1990 je Don Von Tress. Poprvé vyšla o rok později v podání The Marcy Brothers pod názvem Don't Tell My Heart, ale takzvaně se chytla, až ji o další rok později zpěvák Billy Ray Cyrus zařadil na své debutové album Some Gave All. V Austrálii se stala prvním platinovým singlem a nejprodávanějším singlem roku 1992. Také byla teprve druhou platinovou country skladbou v historii (první byla Islands in the Stream od Kennyho Rogerse a Dolly Parton v roce 1983). Zmírající žánr se tak dostal k mladé generaci a videoklip přispěl k nové oblibě řadových country tanců.

With a Little Help from My Friends je píseň ze stejnojmenného debutového alba zpěváka s nezaměnitelným hlasem, Joe Cockera. Album vyšlo v květnu roku 1969, vyšplhalo se a 35. příčku hitparády Billboard si získalo zlatou desku. Píseň získala v jeho podání velký úspěch, ačkoliv šlo o cover songu slavných Beatles z alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Každopádně ať už ji nazpíval kdokoliv, píseň samotná byla uvedena do síně slávy cen Grammy.

I Ran (So Far Away), také vydána pod názvem I Ran, je píseň od anglické new wave kapely A Flock of Seagulls. Song byl vydán v roce 1982 jako jejich třetí singl a zároveň druhý singl z alba, které se jmenuje po názvu kapely. Obsadil první místo v australské hitparádě, sedmé na Novém Zélandu, ale hlavně dosáhl ve své době obrovského úspěchu umístěním na deváté pozici v americké hitparádě Billboard 100, ačkoliv v domovské Británii se mu tolik nedařilo. Za veliký úspěch za oceánem kapela vděčila převážně tomu, že se stala součástí tzv. druhé britské invaze, čímž slavný hudební časopis Rolling Stone označil vlnu britského muzikálního vlivu v první polovině osmdesátých let na území USA. V té době teprve začínající kabelová stanice MTV jej totiž zařadila v létě 1982 do tak časté rotace, že se „hejnu racků“ (jak zní český překlad názvu skupiny) nešlo vyhnout. Mohl za to také poněkud netradiční, osobitý účes, který později nosil frontman kapely Mike Score, jenž skutečně připomínal jakéhosi racka v letu; ale hlavně i specifický videoklip, který ve své době neměl obdoby. Vznikl totiž během jediného dne na objednávku právě od MTV, která na natáčení uvolnila celých lidových pět tisíc liber. Opravdu velmi svébytný klip s kamerou zabalenou do alobalu uprostřed zrcadlové síně, který režíroval Tony van den Ende a jenž je zároveň trefným odkazem na tvorbu Briana Ena a Roberta Frippa, se tak dodnes honosí titulem nejúspěšnějšího videoklipu v kategorii poměr cena/výkon v historii produkce MTV. Však také stanice VH1 ve svém speciálu 100 Greatest Songs of the '80s uvedla I Ran jako číslo 55 ve svém pořadí, a co se týče žebříčku jednohitových zázraků, tedy 100 Greatest One-Hit Wonders of the 80s, obsadila píseň dokonce místo druhé. Nakonec snad i díky tomu byla vybrána i jako reklamní znělka a upoutávka v americké televizi na slavnou hru Grand Theft Auto: Vice City.

Come As You Are je název písně od americké grunge kapely Nirvana, kterou napsal její frontman Kurt Cobain. Skupina ji nahrála již v květnu roku 1991. Je třetím trackem a druhým singlem z druhého studiového alba Nevermind, vydaného 2. března 1992. Byl to jejich druhý a poslední hit v americkém žebříčku Top 40, konkrétně číslo 32 v Billboard Hot 100, a zároveň druhý hit z Top 10 v hitparádě UK Singles. Celkově píseň bodovala v dalších osmi zemích na pozici v top 10 a v jedenácti na pozici top 40. Okolo písně vznikla v době jejího vydání lehká kontroverze, a to kvůli nápadné podobnosti hlavního kytarového riffu s písní Eighties od kapely Killing Joke. Spor nebyl nikdy náležitě urovnán. Kurt Cobain společně s manažerem Dannym Goldbergem kvůli tomu dokonce chvíli zvažovali, že jako druhý singl z alba vydají raději píseň In Bloom, z čehož nakonec sešlo. Navíc doposud není jasné, zda Kobain zpíval o svém vztahu k „jehle“, či nikoliv. Zastánců obou teorií je tolik, kolik fanoušků kapely. Videoklip režíroval Kevin Kerslake, kterého si vybral sám Cobain pro jeho „impresionistický“ styl. S výsledkem byl natolik spokojen, že kapela s režisérem spolupracovala i na dalších projektech, konkrétně na klipech k písním Lithium, In Bloom a Sliver. Jelikož nebyl Cobain schopen sám vymyslet něco kloudného ve spojitosti k přebalu alba Nevermind, přenechal veškerý tvořivý proces na Kerslakovi, což se ve výsledku vyplatilo. Venkovní sekvence se předtáčely v parku v Hollywood Hills pár dní před samotným natáčením a jsou často využity v klipu samotném. Další zajímavostí k písni je odhalení uvítací cedule u Cobainova rodného města Aberdeen ve státě Washington v roce 2005 jako pocta jeho osobě: „Welcome to Aberdeen: Come As You Are“. Tento slogan a zároveň název písně má ovšem podle všeho původ zcela prozaický: Kurt Cobain ho jistou dobu pravidelně viděl z okna svého pokoje. Šlo totiž o reklamní motto Hotelu Morck v Aberdeenu, kde přebýval poté, co jako sedmnáctiletý opustil domov.

Coma White je název písně od americké rockové skupiny Marilyn Manson. Jde o poslední track z kritiky i fanoušky velmi ceněného alba Mechanical Animals. Jedná se o hard rockovou baladu, kterou napsali a složili společně zpěvák Marilyn Manson, Twiggy Ramirez, Madonna Wayne Gacy a Zim Zum a kterou produkoval sám Manson a Michael Beinhorn. Píseň je inspirována bouřlivým vztahem Mansona s Rose McGowan a zároveň i následnou otupělostí, kterou Manson pociťoval jakožto následek jeho tehdejšího zneužívání drog kvůli výše zmíněnému vztahu. Píseň sklízela veskrze pozitivní hodnocení od hudebních kritiků, někteří ji dokonce považují za jednu z nejlepších z repertoáru kapely. Ačkoliv album vyšlo již 15. září 1998, videoklip a singl samotný byly pozdrženy kvůli tragickému úmrtí Johna F. Kennedyho mladšího, a vyšly tak až téměř o rok později, 20. září 1999.  Videoklip režírovaný Samuelem Bayerem během 20. a 21. února 1999 v Los Angeles na sebe strhl ihned pozornost a mnohými je dodnes považován za velmi netaktní, až nevhodný, neboť parafrázuje neblaze proslulý atentát na amerického prezidenta J. F. Kennedyho. Během let byl klip dokonce i nařčen z inspirace pro pachatele nechvalně známého masakru na Columbinské střední, což se později skupině podařilo vyvrátit.

Boys Don't Cry je název písně anglické rockové a post-punkové kapely The Cure. Píseň byla vydána jako samostatný single ve Velké Británii 15. června 1979 a později byla zařazena jako titulní píseň stejnojmenného alba Boys Don't Cry, které vyšlo 5. února 1980. Vzhledem ke svébytnému stylu a zvuku kapely dosáhlo album poměrně velkého úspěchu, poněvadž bylo v Británii i Francii certifikováno díky svým prodejům jako „zlaté“. Singl samotný se umístil nejvýše na 22. místě UK Charts. Autorem je trio Michael Dempsey, Robert Smith a Lol Tolhurst. Text pojednává o muži, který se vzdal všech nadějí, že by mohl získat zpět svou ztracenou lásku, a přitom se snaží maskovat své skutečné citové rozpoložení. V rozhovoru pro NME (The New Musical Express) Smith řekl: „Víte, v té době byl průměrný anglický chlapec doslova nucen k tomu, neprojevovat jakkoliv své city a emoce. Chovat se slušně, uniformovaně, poslušně. Ale já si nemohl pomoci. Jako mladík jsem neměl nikdy potíže se projevovat tak, jak jsem se zrovna cítil. A jako zpěvák jsem měl pocit, že neprojevovat se svobodně na pódiu je to nejhorší, co může být. No a taky mě vždy bavilo jít proti proudu, postavit se všem těm nařízením a všem těm ‚měl bys, neměl bys‘. Řekl bych, že o tom je ta píseň. A že mi to tak i zůstalo.“

Frozen je název písně americké zpěvačky Madonny z jejího sedmého studiového alba Ray of Light. Byla vydána jako hlavní singl alba dne 23. února 1998 společností Maverick a Warner Bros. Records. Píseň napsali Madonna a Patrick Leonard, aranžmá a produkci zaštítil držitel mnoha cen Grammy William Orbit. Frozen obdržel vřelé přijetí od kritiků i fanoušků, podle nichž je singl mistrovským dílem a z alba „vyčníval“ svou melodičností a doslova filmovým zvukem. Píseň taktéž zaznamenala obrovský celosvětový komerční úspěch. Stala se Madonniným šestým singlem, jenž dosáhl na druhé místo US Billboard Hot 100, čímž z ní učinil zpěvačku s nejvíce „number-two“ hity v historii této hitparády. Mimo to se stala i její první písní, která debutovala hned na první pozici UK Singles Chart, a dále se umístila na prvních místech hitparád ve Finsku, Řecku, Maďarsku, Itálii, Austrálii, Francii, Skotsku, Španělsku a mnoha dalších zemích. Samostatné prodeje dosáhly na metu 2 500 000 prodaných singlů. Videoklip k písni Frozen režíroval slovutný britský umělec Chris Cunningham v období 7. až 11. ledna 1998 v okolí Cuddeback Lake v Mohavské poušti v Kalifornii. Sám klip byl inspirován filmem Anglický pacient a hlavně celoživotním dílem slavné americké průkopnice moderního tance Marthy Grahamové. Premiéru měl na MTV o měsíc později, 16. února. Černou róbu, ve které Madonna v klipu tančí, navrhl Olivier Theyskens a ušila designérka Arianne Phillips.  

„The Show Must Go On“ je singl britské rockové skupiny Queen. Zároveň je poslední, dvanáctou skladbou z jejich alba „Innuendo“ z roku 1991. Jako autor je uvedena skupina Queen jako celek, avšak napsal ji především kytarista skupiny Brian May. Ačkoliv skladba nijak výrazně nebořila žebříčky světových hitparád, významně se zapsala do historie kapely Queen. Freddie Mercury trpěl v době nahrávání písně (konec roku 1990) již velmi pokročilým stádiem nemoci AIDS (nemohl téměř chodit, špatně viděl, byl značně pohublý a bledý). Kytarista Brian May se obával, že Mercury už nebude fyzicky schopný tolik energickou a emotivní skladbu nazpívat, ale i přes blížící se konec píseň začátkem roku 1991 zvládnul nazpívat. Dle Maye nejen za pomoci nadlidského odhodlání, ale i láhve vodky. Mercury měl na dotaz, zda to opravdu zvládne, odvětit s úsměvem „I will fu*king do it, darling“, pořádně si přihnout z láhve a odezpívat celý song na první dobrou. Takto se píseň později stala jakýmsi symbolem závěrečného období života Freddieho Mercuryho, jakožto i jeho posledním, rozlučkovým počinem. Skladba byla vydána ve Spojeném království jako singl 14. října 1991, jen šest týdnů před Mercuryho smrti. Živě hraná verze se zpěvem Eltona Johna se objevila na kompilačním albu Greatest Hits III skupiny Queen. Poprvé byla hrána živě dne 20. dubna 1992 během koncertu na počest Freddieho Mercuryho „The Freddie Mercury Tribute Concert“ zbývajícími třemi členy skupiny Queen a Eltonem Johnem, který zpíval, a Tonym Iommim, který doplňoval Briana Maye na elektrickou kytaru.

„Everybody Wants To Rule The World“ je název písně anglické pop-rockové skupiny „Tears for Fears“. Song napsal Roland Orzabal, Ian Stanley a Chris Hughes. Poprvé vyšel 18. března 1985 u společností Phonogram, Mercury a Vertigo Records jakožto třetí singl z druhého alba „Songs from the Big Chair“. Tento hit bodoval ihned v mnoha světových hitparádách, například prvním místem v Billboard Hot 100 v USA, prvním místem na Novém Zélandu, v Kanadě, druhým místem ve Velké Británii, Austrálii, Irsku, Nizozemsku či třetím v Belgii atd. V roce 1986 píseň získala prestižní cenu „Best Single“ během udílení cen Brit Awards a dále ocenění od British Phonographic Industry (BPI) za 500 000 prodaných kopií ve Velké Británii. V roce 2015, 30 let po jeho vydání, byl song oceněn výroční cenou BMI Awards v Londýně za dosažení milníku 6 milionů přehrání v rádiích. Zajímavostí je, že BBC tuto píseň vyřadila ze svého vysílání po dobu trvání celé první války v zálivu (2. srpen 1990 ‒ 28. únor 1991), a to z důvodu jejího celkového politického a protiválečného vyznění. Text se přitom původně zaobírá v té době již skončenou studenou válkou.

„In The Air Tonight“ je debutovým sólo singlem anglického bubeníka, zpěváka a autora písní Phila Collinse. Byl vydán 9. ledna 1981 jako hlavní singl Collinsova debutového sólo alba „Face Value“. Singl se vyšplhal na 2. místo žebříčku UK Singles, zatímco v Rakousku, Německu, Švýcarsku a Švédsku obsadil první pozici. Dále se umístil v top 10 v Austrálii, na Novém Zélandu a v několika dalších evropských zemích. V roce 2016 během interview uvedl Collins na pravou míru historky o původu a významu textu, které se táhly s písní již od dob vydání. Byla totiž opředena legendou, kdy měl Phil Collins během koncertu mezi diváky poznat tvář muže, který kdysi v minulosti nechal utonout svého přítele, aniž by mu pomohl, a Collins měl vše pozorovat z protějšího břehu neschopen zasáhnout a pomoci: „Ten text jsem napsal spontánně. Nejsem si moc jistý, o čem přesně je, ale je v něm mnoho zloby, spousta zoufání a spousta zmaru.“ Collins totiž tuto píseň napsal v důsledku smutku, který cítil kvůli rozvodu se svou první ženou Andreou Bertorelli během roku 1980. Videoklip, který režíroval Stuart Orme, se stal jedním z nejhranějších startovních hitů stanice MTV při jejím vzniku v srpnu 1981. Za zmínku také stojí prohlášení Ozzyho Osbourna, který považuje bubnovou vsuvku ke konci písně za „tu nejlepší vůbec ‒ dodnes“.

Camouflage je německé new wave a synthpopové trio z Bietigheim-Bissingenu, hrající v sestavě Marcus Meyn, Heiko Maile a Oliver Kreyssig.  „The Great Commandment“ je jejich debutovým singlem z debutového alba „Voices & Images“. Samotný singl ve skutečnosti vznikl již o tři roky dříve, ale byl znovu nahrán a vydán pro potřeby prvního alba v roce 1987, díky čemuž se stal jejich jediným hitem č. 1 v US dance chart, a to po dobu tří týdnů. Odtud se singl přes různé okrajové a nezávislé rádiové vysílací stanice propracoval až do mainstreamového žebříčku Billboard 100, kde v roce 1988 obsadil nejvýše 59. místo. Singl se dostal do top ten ve více než dvaceti zemích světa.