Můžete se zbláznit z ticha?Veritasium

Budu křičet, jak nahlas jen dokážu, a budu se točit. - Přestanu, až mi dojde dech. - Super. - Můžu? - Jo. Když je otočená ke zdi, slyšíte zvuk díky tomu, že se jí láme kolem hlavy, nikoliv díky odrazu od stěny. To bylo úchvatné, díky. Nejtišší místo na světě je takzvaná mrtvá komora v Minneapolis.

Teď jsem v mrtvé komoře BYU. Mrtvá komora znamená, že se v ní neodráží zvuk. Toho je docíleno pomocí těchto pěnových klínů, které jsou na zdech a na podlaze. Vidíte, že stojím na mřížích, zatímco pode mnou jsou další klíny. Raději si nasaďte sluchátka, bude to celkem důležité.

Nízké frekvence dorazí ke zdi a díky tvaru klínů se mezi nimi budou odrážet prakticky navždy. Dokud se neztratí ve zdi. Vysoké frekvence se vstřebají do samotné pěny. Je slyšet, jak se ztrácí ozvěna, když tleskáte a pomalu zavíráte dveře. - Zvuk se úplně změnil. - Bezpochyby. Říká se, že je nemožné se v takovéto místnosti nezbláznit.

Rekord je prý 45 minut. Je to trochu klaustrofobické. A jako kdyby mi na hlavu působil velký tlak. Ale proč? Vzduch je tu úplně stejný. Nejspíš proto, že když jste v normální místnosti, je tam hodně ozvěn, což znamená i hodně prostoru. Ale tady ne, takže je to klaustrofobické. Jako v malinké místnosti.

Skoro jako v rakvi. Ano. Myslím si, že je to úzkostí, jste zvyklí na všechny možné zvuky, ale tady zmizí, takže zpanikaříte. Chybí tam něco, na co jste zvyklí, což může vyvolat stresovou reakci. Proto tam lidé blázní nebo mají zvukové halucinace.

Snaží se nahradit něco, co jim tam chybí. Všem říkám, aby dali vědět, kdyby se jim zatočila hlava. Abych je mohl pustit ven, než udělají nepořádek v naší drahé místnosti. Kdykoliv se pohnete, uslyšíte šelest oblečení, potom tekutiny ve své puse nebo v krku, jak se převalují, když pohnete pusou. A když tam budete déle, uslyšíte tok krve skrz mozek.

- Slyšela jsi ho? - Jo. Zní to jako pulzování. Mohla bys ten zvuk udělat, ať víme, na co se zaměřit? Toku krve? Je to pulzování... Někteří lidé prý slyší tlukot svého srdce. - Slyšela jsi ho? - Ne. Jeden houslista prý už po pár vteřinách tloukl na dveře, ať ho pustí ven.

Další tvrdí, že se tam nejde postavit, protože jste dezorientovaní a je vám špatně. A někteří dokonce slyší halucinace. Ale mně se to nezdá, připadá mi, že bych měl moct sedět v tiché místnosti bez světla, jak dlouho chci. Tak to sám vyzkouším, zůstanu tam tak dlouho, jak jen dokážu. - Užij si ticho.

- Díky. Teď už jsem sám v mrtvé komoře. A tohle je asi nejtišší místo, kde jsem kdy byl. Za chvíli jim řeknu, ať zhasnou. Myslím, že... Jsem připraven. Světla jsou zhasnuta, vypnu i kameru. Zapnutý nechám jen diktafon. Zesílil jsem audio, abyste slyšeli i nejtišší zvuky.

Nevím, jak dlouho jsem tu byl, ale je to pohodlné. Je tu hezky ticho. Mírně řečeno. Ale je to uklidňující. Jestli něco slyším, tak takový hluboký šum. Můžete slyšet tlukot mého srdce. Tam jsem ho neslyšel, ale mikrofon ho zachytil. Hádal bych, že tu jsem asi osm minut.

Více vnímám své srdce. Cítím každý puls a... Cítím, jak se šíří od hrudi k hlavě. Jako vlna. Slyším takové syčení, to je asi ze ztráty vjemů. Připomíná mi to Mission Impossible, kde se Tom Cruise plíží po budově a nesmí vydat moc decibelů. Teď jsem si krkl.

Jestli jste to slyšeli. I opravdu tiché zvuky tu jsou znásobeny. Jako kdyby se na to mozek kalibroval. Aby se tiché zvuky zdály hlasitější. Jako kdybych dokázal cítit více věcí, každý úder srdce mi připadá, že se trochu roztřese celé mé tělo. Je to jako přístroj, který v sobě má motor. Jako by se pořád třásl. Camerone, zdá se, že už jsem tu dost dlouho.

Jestli to vidíme stejně, že tu jsem přes 46 minut, rád půjdu ven. Takže až budeš chtít, můžeš rozsvítit. Jsi tam? Haló? Jsem tu už skoro hodinu, jestli to sleduji správně.

Neusnul jsem, jen jsem si to prostě užil. Je to příjemně tichý prostor. Rád bych si tím izoloval ložnici. Je to v pohodě. Mrtvá komora, 45 minut, hodina. Jednoduše. Mohl bych tu být pět hodin. Myslím, že by se tu dobře pracovalo. A teď už se jen musím dostat ven. Uvidím, jestli dokážu vyjít, aniž by mi rozsvítili. Dveře jsou také tiché.

A teď zpět do světa. Ahoj. - Žiješ? - Žiju. Moc nechápu, jak se tam dá zbláznit. To ticho je celkem příjemné. Ale jsou lidé, kterým je nepříjemné všechno možné. Třeba být ve tmě nebo v malém, uzavřeném prostoru. Možná zrovna to jsou lidé, které by to znepokojovalo.

Všiml jsem si, že tam byla spousta zvuků. Nebylo to jen ticho, musel jsem se soustředit, aby se to zdálo tiché. Jinak tam byly zvuky jako škrábání se ve vousech nebo i jen šelest oblečení nebo každé polknutí, každý nádech. Nejzvláštnější bylo vnímání srdce. Bylo to, jako kdyby silně pumpovalo, a cítil jsem, jak se cévami tlačí krev.

Ani jsem to neslyšel, spíš jsem to cítil. Cítil jsem, jak mé srdce třese mým tělem. To bylo zvláštní. Ale kromě toho to není nic šíleného. Žádné halucinace nebo něco takového. Takže mýtus, že tam nelze vydržet déle než 45 minut, jsem zbořil.

I když tohle nejsou Bořiči mýtů, myslím, že to není pravda. Překlad: Šaman Bobo www.videačesky.cz