Proč se líbáme?Vsauce
108
Jako v každém videu i dnes Michael začne odpovědí na otázku v názvu videa a potom už jen budeme sledovat jeho myšlenkové pochody. Jak jste na tom s líbáním vy? A co si myslíte o třetí skupině štěňat?
Přepis titulků
Ahoj, tady Michael z Vsauce. Spojení rtů dvou lidí při polibku. Průměrný člověk stráví
20.160 minut života líbáním. Světový rekord nejdelšího
nepřetržitého polibku je 58 hodin 35 minut a 58 sekund. Proč se líbáme? Když se nad tím zamyslíte,
zdá se to trochu divné, že?
Jistě, dnes líbání představuje mír, respekt, vášeň, lásku, ale když se první dva lidé v historii lidstva políbili, byli jenom nechutní? Začněme s tím, co víme. Líbání je příjemné a zdravé. Vášnivý polibek spálí 2 až 3 kalorie za minutu a uvolňuje epinefrin a norepinefrin do krve, čímž zrychluje činnost srdce. Častější líbání je spojeno se snižováním špatného cholesterolu a vnímáním stresu.
Tyto pozitivní účinky nebyly rozšířeny náhodou. Proč jsou mozky a těla, která milují líbání, tak běžná? Podle populárního příběhu byl tvar Pac-Mana inspirován tvarem pizzy s chybějícím kouskem. Toru Iwatani, tvůrce Pac-Mana, přiznal, že je to pravda jen z poloviny. Tvar Pac-Mana byl rovněž inspirován zakulaceným japonským znakem pro ústa.
Jsou to ústa a Pac-Manova nejoblíbenější činnost, jedení, která nás přivádí k jádru polibku. Evoluční psychologové tvrdí, že to, co dnes známe jako líbání, se mohlo vyvinout z krmení z úst do úst, výměnou předžvýkaného jídla z úst do úst. Samice ptáků jsou tím známé a mnoho primátů to dělá taktéž. Před nedávnem to bylo běžné i pro lidské matky a jejich děti.
Před komerční výrobou dětské výživy a pokyny "udělej si sám", to dávalo smysl. Alicia Silverstone nedávno zveřejnila video, ve kterém krmí své dítě z úst do úst. Některým lidem se to zdá zvláštní, ale i když si vyměňují sliny, což jako jakýkoliv kontakt s nemluvnětem může způsobovat přenos patogenů, zdravé matky a děti mohou těžit z faktu, že krmení ústy poskytuje živiny - uhlohydráty, proteiny, železo a zinek, které nejsou vždy obsaženy v mateřském mléku.
Navíc, sliny dospělých pomáhají natrávit jídlo, čímž jsou vitamíny, například B12, snadněji vstřebány dítětem. Spojení rtů má za sebou historii intimity, důvěry a blízkosti. Ve slinách je obsažena informace o tom, kdo jste, o vašem zdraví, sliznice v našich ústech jsou propustné pro hormony jako testosteron, díky čemuž je polibek ochutnávkou potenciálního partnera.
Dobrý polibek může být biologickým důkazem, že ten, kdo vás líbá, může být dobrým partnerem. Jako strategii pro výběr vhodného partnera, pravěcí lidé, kteří se rádi líbali, a dělali to častěji, se lépe rozhodovali, vybírali si vhodnější partnery, úspěšněji se rozmnožovali a nakonec se stali normou pro nás, lidi, kteří se rádi líbáme.
Jakékoliv nemluvně mohlo vidět tyto výhody na míle daleko. Ačkoliv zrak nemluvňat není tak dobrý. Od narození do věku čtyř měsíců dokáží mimina zaostřit pouze na věci do vzdálenosti 20 - 25 cm, není překvapením, že je to přibližně vzdálenost obličeje matky při kojení. Obličeje, obzvlášť ty, které se na nás přímo dívají, jsou první věcí, kterou dokážeme zaostřit a jasně vidět.
To vysvětluje, proč jsme tak dobří v rozeznávání obličejů. Lidé jsou v tomhle neuvěřitelní, vidíme obličeje i tam, kde nejsou. Nazývá se to pareidolie. Protože jsou lidé tak družní, dává smysl, že dokáží rozeznávat obličeje. A hlavně rozeznat, kdy se někdo dívá přímo na nás, a dát jasně najevo, kdy se díváme na někoho jiného.
Predátor, který přežívá díky své neviditelnosti, potřebuje méně nápadný pohled. Vlastně vědci zjistili, že naše neuvěřitelně bílé bělmo, plocha hraničící s duhovkou, není náhoda. Je to nezbytně nutná část lidské morfologie oka, která nám umožňuje snadno rozeznat směr něčího zírání na první pohled. Také máme působivou síť směru zírání, která funguje v našem mozku. Obsahuje jednotlivé neurony, které vysílají, když na nás někdo zírá, ale přestanou, když se něčí pohled odvrátí o jeden nebo dva stupně.
Jasně, poznáte, když vás někdo sleduje. My lidé, jsme na to velice citliví, dokonce i jedinci se skopofobií, strachem, že je někdo sleduje. Abychom si byli jistí a tohle fungovalo, pohled toho druhého musí být ve vašem dohledu, zorném poli, ve kterém ho můžete vidět.
Jinak, pokud něčí pohled přichází zezadu, neexistuje důkaz, že by lidé rozpoznali, že jsou sledováni. Psychický účinek zírání spadá do oblasti pseudovědy. Žádné obecně uznávané studie neprokázaly, že existuje. Neoficiálně je pravděpodobnější, že trhnutí hlavou, abyste se podívali, kdo se dívá, způsobuje, že lidé vzhlédnou a vaše pohledy se setkají.
Ale co vztah, když se nikdo nedívá? Jedno vysvětlení pro lásku nemluvňat, vazbu na jejich matku, zahrnuje místo zraku nebo pohledu jídlo. Myšlenkou je, že milujete vaši matku, protože od narození je vám zdrojem životně důležité potravy. Ale co kdyby potrava nepocházela od milující matky, ale od hrozivé drátové matky? V 50.
letech Harry Harlow provedl sérii známých, ale kontroverzních experimentů na opicích na Wisconsinsko-Madisonské univerzitě. Harlowovy závěry měly podstatný vliv na naše vnímání vztahu. Podle dnešních standardů by byla jeho práce považována za neetickou. Ve svém nejznámějším experimentu odebral Harlow malé opice od matek hned po narození a umístil je do klecí se dvěma falešnými matkami - jednou měkkou, obalenou látkou a nedělající nic, a druhou chladnou mechanickou matkou, vyrobenou z drátů, která nicméně poskytovala jídlo.
Navzdory tomu, že byla krmící matkou, malé opice s ní nenavázaly vztah. Když Harlow nebo jeho kolegové vystrašili malé opice podivným robotem, opice utekly, ale nepřimkly se k chladnému drátovému zdroji potravy, ale k měkké, mazlivé, jinak neužitečné matce, obalené látkou.
To naznačuje, že teplo a pocit útěchy jsou mnohem důležitější než jídlo, při vytváření pečujícího vztahu. Harlow také postavil odmítající matku, která využívala silný nápor stlačeného vzduchu, aby odstrčila malé opice pryč. Místo toho, aby hledaly jiný zdroj útěchy, se tyto opice k matce vždy přimkly ještě pevněji než opice, které vyrostly bez odmítající matky.
Tohle mě fascinuje. Instinkt hledat teplo a útěchu je u novorozenců tak silný, že nejenom odolává pokusům je deptat, ale paradoxně ho posiluje. Eckhard Hess to otestoval používáním elektrických šoků, aby odradil kačátka od sledování vtištěného objektu. Ale jejich chování to pouze posílilo a jejich následování bylo těsnější než předtím.
Fakt, že drátová matka, nebo odmítající matka, nebo dostávání elektrických šoků za vztah k matce, způsobí silnější vztah, lásku, závislost, se zdá jako paradox. Ale z paradoxů se můžeme poučit. Jak řekl Oscar Wilde: "Paradox je pravda postavená na hlavu, aby přilákala pozornost." Co přitahuje naši pozornost je vliv, který může mít nejistota. V roce 1955 provedl A.
E. Fisher experiment na štěňatech. Jeho tým rozdělil štěňata do tří skupin. Ke členům první skupiny se badatelé chovali laskavě pokaždé, když přišli, členové druhé skupiny byli vždy když přišli potrestáni a štěňata ve třetí skupině byla náhodně chválena nebo trestána. Vyrostla a nikdy nevěděla, co mají očekávat. Jejich svět nebyl světem laskavosti nebo trestů, ale světem nejistoty.
Z čeho mrazí je, že studie ukázala, že tato skupina, třetí skupina štěňat, byla nejzávislejší na výzkumnících. Třetí skupina milovala badatele nejsilněji a byla na nich nejvíce závislá. Guy Murchie to nazval principem polarity. Stres, včetně duševního stresu z nejistoty, je složkou vztahu nebo lásky a pravděpodobně i projevy nenávisti (protipól) nějak posilují lásku.
Nejistota může psychologicky vést k nejsilnějším pocitům vztahu a závislosti. Dobré a špatné věci v našich životech se často zdají náhodné a mimo naši kontrolu. Není překvapivé, že reagujeme slepou láskou a smířením se, tváří v tvář nespravedlivé existenci, protože co jiného máme dělat? Jsme ta třetí skupina štěňat.
Prozkoumáním nejistoty, jejím zdoláním, můžeme činit ta nejlepší rozhodnutí, což je výhodné. V průběhu času život zvýhodnil činnosti, které změnily nejistotu ve znalosti. Každý není vaším ideálním partnerem. Pokud by nezáleželo na tom, koho si vyberete, polibek, chuťový test, by nebyl potřeba, nebyl by tak příjemný a nepřinesl by nám tolik potěšení.
Běžte někoho dneska políbit. A jako vždycky, díky ze sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz Mimochodem, zítra jedu do kosmodromu Evropské kosmické agentury v Jižní Americe s Euronews, abych se podíval na start rakety v realitě. Máte nějaké otázky o vesmíru nebo současném vesmírném cestování? Napište je do komentářů a na vaše dotazy se zeptám odborníků.
Jistě, dnes líbání představuje mír, respekt, vášeň, lásku, ale když se první dva lidé v historii lidstva políbili, byli jenom nechutní? Začněme s tím, co víme. Líbání je příjemné a zdravé. Vášnivý polibek spálí 2 až 3 kalorie za minutu a uvolňuje epinefrin a norepinefrin do krve, čímž zrychluje činnost srdce. Častější líbání je spojeno se snižováním špatného cholesterolu a vnímáním stresu.
Tyto pozitivní účinky nebyly rozšířeny náhodou. Proč jsou mozky a těla, která milují líbání, tak běžná? Podle populárního příběhu byl tvar Pac-Mana inspirován tvarem pizzy s chybějícím kouskem. Toru Iwatani, tvůrce Pac-Mana, přiznal, že je to pravda jen z poloviny. Tvar Pac-Mana byl rovněž inspirován zakulaceným japonským znakem pro ústa.
Jsou to ústa a Pac-Manova nejoblíbenější činnost, jedení, která nás přivádí k jádru polibku. Evoluční psychologové tvrdí, že to, co dnes známe jako líbání, se mohlo vyvinout z krmení z úst do úst, výměnou předžvýkaného jídla z úst do úst. Samice ptáků jsou tím známé a mnoho primátů to dělá taktéž. Před nedávnem to bylo běžné i pro lidské matky a jejich děti.
Před komerční výrobou dětské výživy a pokyny "udělej si sám", to dávalo smysl. Alicia Silverstone nedávno zveřejnila video, ve kterém krmí své dítě z úst do úst. Některým lidem se to zdá zvláštní, ale i když si vyměňují sliny, což jako jakýkoliv kontakt s nemluvnětem může způsobovat přenos patogenů, zdravé matky a děti mohou těžit z faktu, že krmení ústy poskytuje živiny - uhlohydráty, proteiny, železo a zinek, které nejsou vždy obsaženy v mateřském mléku.
Navíc, sliny dospělých pomáhají natrávit jídlo, čímž jsou vitamíny, například B12, snadněji vstřebány dítětem. Spojení rtů má za sebou historii intimity, důvěry a blízkosti. Ve slinách je obsažena informace o tom, kdo jste, o vašem zdraví, sliznice v našich ústech jsou propustné pro hormony jako testosteron, díky čemuž je polibek ochutnávkou potenciálního partnera.
Dobrý polibek může být biologickým důkazem, že ten, kdo vás líbá, může být dobrým partnerem. Jako strategii pro výběr vhodného partnera, pravěcí lidé, kteří se rádi líbali, a dělali to častěji, se lépe rozhodovali, vybírali si vhodnější partnery, úspěšněji se rozmnožovali a nakonec se stali normou pro nás, lidi, kteří se rádi líbáme.
Jakékoliv nemluvně mohlo vidět tyto výhody na míle daleko. Ačkoliv zrak nemluvňat není tak dobrý. Od narození do věku čtyř měsíců dokáží mimina zaostřit pouze na věci do vzdálenosti 20 - 25 cm, není překvapením, že je to přibližně vzdálenost obličeje matky při kojení. Obličeje, obzvlášť ty, které se na nás přímo dívají, jsou první věcí, kterou dokážeme zaostřit a jasně vidět.
To vysvětluje, proč jsme tak dobří v rozeznávání obličejů. Lidé jsou v tomhle neuvěřitelní, vidíme obličeje i tam, kde nejsou. Nazývá se to pareidolie. Protože jsou lidé tak družní, dává smysl, že dokáží rozeznávat obličeje. A hlavně rozeznat, kdy se někdo dívá přímo na nás, a dát jasně najevo, kdy se díváme na někoho jiného.
Predátor, který přežívá díky své neviditelnosti, potřebuje méně nápadný pohled. Vlastně vědci zjistili, že naše neuvěřitelně bílé bělmo, plocha hraničící s duhovkou, není náhoda. Je to nezbytně nutná část lidské morfologie oka, která nám umožňuje snadno rozeznat směr něčího zírání na první pohled. Také máme působivou síť směru zírání, která funguje v našem mozku. Obsahuje jednotlivé neurony, které vysílají, když na nás někdo zírá, ale přestanou, když se něčí pohled odvrátí o jeden nebo dva stupně.
Jasně, poznáte, když vás někdo sleduje. My lidé, jsme na to velice citliví, dokonce i jedinci se skopofobií, strachem, že je někdo sleduje. Abychom si byli jistí a tohle fungovalo, pohled toho druhého musí být ve vašem dohledu, zorném poli, ve kterém ho můžete vidět.
Jinak, pokud něčí pohled přichází zezadu, neexistuje důkaz, že by lidé rozpoznali, že jsou sledováni. Psychický účinek zírání spadá do oblasti pseudovědy. Žádné obecně uznávané studie neprokázaly, že existuje. Neoficiálně je pravděpodobnější, že trhnutí hlavou, abyste se podívali, kdo se dívá, způsobuje, že lidé vzhlédnou a vaše pohledy se setkají.
Ale co vztah, když se nikdo nedívá? Jedno vysvětlení pro lásku nemluvňat, vazbu na jejich matku, zahrnuje místo zraku nebo pohledu jídlo. Myšlenkou je, že milujete vaši matku, protože od narození je vám zdrojem životně důležité potravy. Ale co kdyby potrava nepocházela od milující matky, ale od hrozivé drátové matky? V 50.
letech Harry Harlow provedl sérii známých, ale kontroverzních experimentů na opicích na Wisconsinsko-Madisonské univerzitě. Harlowovy závěry měly podstatný vliv na naše vnímání vztahu. Podle dnešních standardů by byla jeho práce považována za neetickou. Ve svém nejznámějším experimentu odebral Harlow malé opice od matek hned po narození a umístil je do klecí se dvěma falešnými matkami - jednou měkkou, obalenou látkou a nedělající nic, a druhou chladnou mechanickou matkou, vyrobenou z drátů, která nicméně poskytovala jídlo.
Navzdory tomu, že byla krmící matkou, malé opice s ní nenavázaly vztah. Když Harlow nebo jeho kolegové vystrašili malé opice podivným robotem, opice utekly, ale nepřimkly se k chladnému drátovému zdroji potravy, ale k měkké, mazlivé, jinak neužitečné matce, obalené látkou.
To naznačuje, že teplo a pocit útěchy jsou mnohem důležitější než jídlo, při vytváření pečujícího vztahu. Harlow také postavil odmítající matku, která využívala silný nápor stlačeného vzduchu, aby odstrčila malé opice pryč. Místo toho, aby hledaly jiný zdroj útěchy, se tyto opice k matce vždy přimkly ještě pevněji než opice, které vyrostly bez odmítající matky.
Tohle mě fascinuje. Instinkt hledat teplo a útěchu je u novorozenců tak silný, že nejenom odolává pokusům je deptat, ale paradoxně ho posiluje. Eckhard Hess to otestoval používáním elektrických šoků, aby odradil kačátka od sledování vtištěného objektu. Ale jejich chování to pouze posílilo a jejich následování bylo těsnější než předtím.
Fakt, že drátová matka, nebo odmítající matka, nebo dostávání elektrických šoků za vztah k matce, způsobí silnější vztah, lásku, závislost, se zdá jako paradox. Ale z paradoxů se můžeme poučit. Jak řekl Oscar Wilde: "Paradox je pravda postavená na hlavu, aby přilákala pozornost." Co přitahuje naši pozornost je vliv, který může mít nejistota. V roce 1955 provedl A.
E. Fisher experiment na štěňatech. Jeho tým rozdělil štěňata do tří skupin. Ke členům první skupiny se badatelé chovali laskavě pokaždé, když přišli, členové druhé skupiny byli vždy když přišli potrestáni a štěňata ve třetí skupině byla náhodně chválena nebo trestána. Vyrostla a nikdy nevěděla, co mají očekávat. Jejich svět nebyl světem laskavosti nebo trestů, ale světem nejistoty.
Z čeho mrazí je, že studie ukázala, že tato skupina, třetí skupina štěňat, byla nejzávislejší na výzkumnících. Třetí skupina milovala badatele nejsilněji a byla na nich nejvíce závislá. Guy Murchie to nazval principem polarity. Stres, včetně duševního stresu z nejistoty, je složkou vztahu nebo lásky a pravděpodobně i projevy nenávisti (protipól) nějak posilují lásku.
Nejistota může psychologicky vést k nejsilnějším pocitům vztahu a závislosti. Dobré a špatné věci v našich životech se často zdají náhodné a mimo naši kontrolu. Není překvapivé, že reagujeme slepou láskou a smířením se, tváří v tvář nespravedlivé existenci, protože co jiného máme dělat? Jsme ta třetí skupina štěňat.
Prozkoumáním nejistoty, jejím zdoláním, můžeme činit ta nejlepší rozhodnutí, což je výhodné. V průběhu času život zvýhodnil činnosti, které změnily nejistotu ve znalosti. Každý není vaším ideálním partnerem. Pokud by nezáleželo na tom, koho si vyberete, polibek, chuťový test, by nebyl potřeba, nebyl by tak příjemný a nepřinesl by nám tolik potěšení.
Běžte někoho dneska políbit. A jako vždycky, díky ze sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz Mimochodem, zítra jedu do kosmodromu Evropské kosmické agentury v Jižní Americe s Euronews, abych se podíval na start rakety v realitě. Máte nějaké otázky o vesmíru nebo současném vesmírném cestování? Napište je do komentářů a na vaše dotazy se zeptám odborníků.
Komentáře (65)
MichalArdanOdpovědět
12.03.2014 17:03:35
opravte to prosím
lukasyOdpovědět
04.06.2013 01:12:49
Tak vicemeně je to pravda , ale na mě to neplatí.
Pokud se ke mě někdo chová hnusně, tak se k němu nemužu chovat hezky a mit ho rád.
mafianOdpovědět
24.05.2013 20:38:55
Nejvíc se mi líbilo jak říkal o tom že máme pocit že nás někdo sleduje...mě spíš štve, když jedu někde v hromadné dopravě například, a sedí kousek nějaké pěkné děvče, tak se jí chci podívat do tváře a ona se v tu chvíli podívá na mě jako by to tušila že ji sleduju, a já pak vypadám jako že na ni civím kdoví jak dlouho .-)
bugmenotOdpovědět
23.05.2013 15:30:16
Epinephrine a norepinephrine se u nás (a všude kromě USA) jmenují adrenalin a noradrenalin, což asi všichni (na rozdíl od amerických termínů) slyšeli, takže si udělají lepší obrázek. http://en.wikipedia.org/wiki/Adrenalin#Terminology
CornelOdpovědět
22.05.2013 17:32:10
Až mi mráz prešiel po chrbte keď povedal "We are that third group of puppies." :)
lapipisOdpovědět
22.05.2013 14:20:47
to bude zase sto let v žebříčku...bez urážky :D
lapipisOdpovědět
23.05.2013 13:17:48
to měla byt pochvala -.-
JannaOdpovědět
21.05.2013 19:36:54
Sice jsem většinu těch věcí díky psychologii už dávno znala, ale každopádně super video jako vždy :)
SimonkaOdpovědět
21.05.2013 14:35:36
Sakra, uplně jsem se bála tohle video pustit, co se tu nedozvim za prasárnu, že by mi pak přišlo nechutný se líbat, ale naštěstí jsem opět víc než mile překvapena : )
BlabulaOdpovědět
21.05.2013 13:11:45
Zdá se, že ty experimenty by mohly ukazovat na to, proč některé děti z dětských domovů tak visí na svých biologických rodičích, nehledě na to, jak hnusně se k nim chovali - nebo dokonce chovají i v době, kdy děti jsou v domově.
MarbobOdpovědět
21.05.2013 10:49:04
Po shlédnutí videa jsem se vydal do města a na lavičce u kašny jsem políbil jednu ženu. Dala mi facku. Kuli Michaelově špatné radě dávám jen 9/10. :)
PopcornOdpovědět
21.05.2013 10:03:48
To mi připomíná jednu studii na potkanech, kdy potkani mohli mačkat páčku, a dostávali za mačkání potravu: někteří pokaždé, někteří vůbec, někteří na střídačku, ale nejvíce bavilo mačkání páčky ty, kteří dostávali potravu úplně náhodně. Což je použito v mnoho MMORPG. Lidi více baví zabíjet potvory a dostat u každé s pravděpodobností 1/30 odměnu, než dostat pevnou odměnu za 30 potvor.
Ale zase se to docela popírá s jiným experimentem, který byl prováděn na psech: ukázali jim náhodně vždy kruh nebo elipsu, a pokud se objevil kruh, dostali v zápětí pamlsek, pokud elipsa, elektrošok. Postupně pak přibližovali ohniska elipsy, a tak z ní vlastně pomalu dělali kruh. A ukázalo se, že psy mnohem více stresuje to, že vidí obrázek a neví, zda je to kruh nebo elipsa, než to, že natvrdo ví, že dostanou šok.
InkOdpovědět
21.05.2013 09:06:24
Ty experimenty jsou nechutné - každý z těchto vědců by měl takto experimentovat na svých nejmilovanějších!
KimmOdpovědět
21.05.2013 12:09:29
Přesně....je mi líto tý drátěný matky .. jídlo si vezme ale ráda jí nemá? Pěkná svině opice.
TarylinOdpovědět
22.05.2013 12:07:46
Každý vědecký pokrok si vybírá svou daň.
AltexOdpovědět
21.05.2013 08:39:11
prostitutky popírají evoluci, nelíbají se :)
OpicoidOdpovědět
22.05.2013 03:24:52
ale jo..jen si musis priplatit..:)
MrtinOdpovědět
20.05.2013 21:33:31
4:06 Jennier Aniston. Té bych tu pusu dal hnedka :D
KrabakOdpovědět
22.05.2013 11:54:53
To já bych si spíš vybral Halle Berry :-D
piotrOdpovědět
20.05.2013 21:31:23
Ta hudba v pozadí co se rozezní jakmile Michael začne z tou hypnotickou sprchou zajímavostí u mě automaticky vzbuzuje soustředění,touhu pro pochopení...Bylo by moc fajn ji mít tak v 10 hodinovém loopu a učit se u toho a rázem se nezáživná látka mění v ráj souvislosti ,spojení, a člověk tak maniakálně běhá v tom lese poznání a neví z čeho si dřív utrhnout. Jinak super a díky za překlad!
BartlettOdpovědět
21.05.2013 00:29:08
ani bych se nedivil, kdyby tvůrci při vytváření toho pořadu využívali svejch znalostí k tomu, aby nás to sledování tak bavilo a bylo pro nás tak poutavý.
Meg.A.ByteOdpovědět
21.05.2013 20:49:37
Taky mě kdysi hudba zaujala a tak jsem si ji našel, poslouchal a zjistil jsem že je to opravdu psycho. Učit bych se u toho asi moc dobře nemohl. Jestli tě to přesto zajímá, tak si najdi člověka jménem Jake Chudnow na Soundcloudu.