Castlevania, část 1.Angry Video Game Nerd

Překlad: Rizyk Korekce: BugHer0 www.VideaCesky.cz CASTLEVANIA ČÁST PRVNÍ Blíží se čas Halloweenu. Tentokrát si dopřeju trochu odpočinku. Vrátím se k jedné z mých oblíbených herních sérií... ke Castlevanii. Nikdy to nepřestalo. Stejně jako Drákula pořád ožíval, tyhle hry se neustále prodírají do mého podvědomí.

Stejně jako rodina Belmontů musela vracet zlo, tam kam patří, jsem prokletý tím, že musím dělat recenze a neustále připomínat Castlevaniu. - ...jako v Castlevanii... - ...připomíná to Castlevaniu... ...Castlevania... - ...stejně jako v Castlevanii... - Castlevania.. - Castlevania.. - Opět jako v Castlevanii... Mluvím o ní bez přestání. Tak co?

Nechte mě dostat to ze sebe. Tohle bude maratón Castlevanie z mého pohledu. Tohle je Castlevania, jak si ji pamatuju já. Nintendo je zrovna hitem a já sedím na prdeli a hraju Super Mario Bros. V tom přijde můj bratranec a ptá se: "Chceš si zahrát Castlevaniu?" Okamžitě se mi vybaví obrazy Drákuly a všech hrozivých hororů. Strčíte toho pekelného zmetka do Nintenda a bum! Do prdele! Co k tomu říct?

Je to jedna z nejlepších 2D side-scrolling akčňáren. Nezapomeňte, že NES byl ještě mladý. Takže jsem ještě nebyl zvyklý na hry, které mají víc než jednu obrazovku. Když jsem se dostal k obřímu netopýrovi, myslel jsem, že to je Drákula. Ale to byl jen boss prvního levelu, měl jsem před sebou ještě celou hru. Nejen, že je kombinací všech herních vychytávek, ale taky všech hororových klišé. Jsou zde mumie, hrbáči Frankesteini jako z filmů od Universalu. Taky mi to připomíná filmy od Hammer Horroru a jejich gotickou atmosféru.

A taky je tam trocha řecké mytologie, třeba medůza. Dokonce se objeví i Smrtka. Smrt sama přijímá rozkazy od Drákuly. Tahle hra je prostě veledílo. Miluju ji. No... Nikdy jsem neřekl, že to bude lehké. Jsem připravený říct vám i o frustrujících aspektech hry. Ale nejdřív chci probrat nějaké ty kravinky, takové ty zabávné herní prvky, které většinou každý bere jako samozřejmost.

Tohle jsem nikdy nepochopil. Vždycky, když porazíte bosse, spadne na zem koule a vy se jí musíte dotknout. Jaký to má smysl? Nemůže prostě rovnou začít další level? Proč bych se měl dotýkat koule? A navíc... co je ta koule kurva vůbec zač? Prostě zářící koule? A taky by mě zajímalo, kdo navrhoval ten hrad. Všechny ty kostky a schodiště nemají hlavu ani patu.

A co ty svíčky? Jsou všude! Ale pro Simona Belmonta to je normální. Vidíš svíčku, švihneš bičem a dostaneš srdíčko. Kdybych švihnul zkurvenou svíčku, vylezlo by srdce? To bych chtěl vědět. Do prdele! Ve většině her vám srdce doplňuje zdraví. Ale v Castlevanii slouží jako střelivo pro všechny zbraně, co máte. Ve druhé hře jsou srdce jako měna. Stručně řečeno - v Castlevanii jsou srdce všechno kromě životů.

Životy vám doplní pouze jídlo, které Simon najde ve zdech. Vždycky jsem myslel, že to je pečená krůta nebo šunka jako z Toma a Jerryho. Ale manuál říká, že to je vepřová kotleta. Tak to je teda velká kotleta. A kdo to jídlo vůbec uvařil a schoval ho do zdi? A kdybyste byli Simon Belmont, snědli byste starou kotletu co jste našli ve zdi? Muselo to být pěkně zasrané. Musím uznat, že by mi to vyhovovalo, kdybych musel jenom švihnout o zeď, když bych měl hlad.

A ta zeď by se rozbila. Je tam vepřová kotleta, mám na ni takovou chuť! A teď si popovídejme o obtížnosti. Tohle je jedna z nějtěžších her a myslím, že mi nikdo nebude oponovat. A to kvůli malému problému. Když něco Simona trefí, uskočí zpátky. Můžete mít plno životů, ale protože je za vámi díra, jste mrtví! Je to obrovský handicap, který posral celou hru a zbytek série.

A pak tady jsou nepřátelé, kteří mě dokážou nasrat. Jsou tady hrbáči, co skáčou všude možně. Vždycky jsem si myslel, že to jsou opice. A taky tady jsou nepřátelé, co lítají přes celou obrazovku. Jako hlavy medůzy a netopýři. Nejtěžší část hry, když nepočítám Drákulu, je hala těsně před Smrtkou. Lítají tu medůzy z obou stran a dva rytíři, co hážou sekyrky v různých výškách.

Podívejte se na to schéma. Cokoliv vás trefí, vám sebere čtvrt života. Takže stačí čtyři zásahy a je po vás. Jo a rytíři, na ty potřebujete devět úderů. Devět zkurvených zásahů. Nemůžete se ani soustředit na útok, protože musíte uhýbat medůzám, ale nemůžete uhýbat medůzám, protože se snažíte uhnout sekyrkám, ale nemůžete se vyhnout sekyrkám, protože se snažíte trefit rytíře, ale nemůžete trefit rytíře, protože z té hry kurva šílíte!

Je to jako zkouška. Zkouška k hovnu. Jakmile se dostane k Drákulovi, ať vás ani nenapadne s ním bojovat, dokud nebudete mít zásobu srdcí. Běžte zpátky na schody, vraťte se... a máte zpátky svíčky.

Seberte je a opakujte. Je to extrémně zdlouhavé a nikomu se to nechce dělat, ale pokud chcete mít proti Drákulovi nějakou šanci, budete to muset udělat. Drákula se ze začátku nemusí zdát tak těžký. Hlavně, když vystřelíte jeho hlavu na měsíc. Ale pak... Panebože. Co je to za bezbožnou zmrdovinu?

Počkat, to není slovo? Tak to by mělo. Takže bojujete se zlým... Keksíkem. Zdraví se vám nikdy nedoplní, takže to je jako zkouška odolnosti. Pokud vás Drákula jednou trefí, jsou vaše šance proti Keksíkovi mizivé. Sice mi to trvalo 20 let, ale konečně jsem to dohrál!

Polib si! A pořád se musíte dotknout koule? Doplníte mi zdraví po tom, co jsem dohrál hru? Tak to vám děkuju. Drákulův hrad se bortí a pak přijdou titulky. Trans Fisher? To mi připomíná Terence Fishera, režiséra spousty hororů. To je pěkná náhoda.

Počkat. Vram Stoker? Jako Bram Stoker? Autor Drákuly? Christopher Bee?! To má být vtip? Nechápu to. Snaží se říct, že Christopher Lee je jako včela (Bee)? Ne tak to nemyslí. Je to jen několik podivně podobných překlepů.

Belo Lugosi? Boris Karloffice? To si dělají prdel. Love Chaney Jr.? Mix Schrecks? Green Stranger? To má být vtipné? Vzít jména známých osobností a změnit je? To je jako bych vzal jméno Steven Spielberg a řekl mu Steven Gielberg.

To není vtipné. To je na úrovni mateřské školy. Ne, ani děti ze školky by se tomu nesmály. Mimozemšťani by se tomu nesmáli. Každopádně tohle byla Castlevania. Dobrá hra, ale je taky kurva těžká. Jak jsem slíbil, projedeme všechny staré hry Castlevania. Na jedné jsem vyrostl... J Ja Jak Jak p Jak př Jak pří Jak příš Jak příše Jak příšer Jak příšern Jak příšerné, Jak příšerné, b Jak příšerné, bý Jak příšerné, být Jak příšerné, být p Jak příšerné, být pr Jak příšerné, být pro Jak příšerné, být prok Jak příšerné, být prokl Jak příšerné, být prokle Jak příšerné, být proklet Jak příšerné, být prokletý.

Tuhle ne. Další na řadě je Castlevania 3, která je v mnoha ohledech...

Ne! Tuhle hru jsem už recenzoval. Takže... Ne! Nech toho! Nech toho! Nech toho!!! POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ