Larry King: Jak mě svedla moje posluchačkaBlank on Blank

Když se všechny ty historky děly, tak vtipné nebyly. Bál jsem se jít do ředitelny. Hasiči, co za mnou šli, když jsem usnul v rádiu... Hrůza. Ale když jsem šel k té dámě... byl jsem strachy bez sebe. Blank on Blank uvádí Larry King: Jak mě svedla moje posluchačka Z rozhovoru Cala Fussmana, Los Angeles 2001, pro Esquire. 2 týdny jsem dělal v rádiu.

Bylo mi 23 let a dělal jsem všechno. Sport, události, hudbu. Říkali, že jsem nenasytný. A prý je někdo nemocný, jestli bych ho večer nezastoupil. "Jasně!" Byl jsem sám v jedné malé rádiové stanici. Nikdy na to nezapomenu. Pouštím hudbu a zazvoní telefon. "WAHR?" A ozve se ženský hlas, který si dodnes pamatuju: "Chci tě." "Co jste říkala?" "Že tě chci." A já si říkám: "Jedna z výhod na práci v rádiu."

Hned jsem odpověděl, přísahám: "Končím v šest!" A ona: "To je pozdě, to musím do práce. Musíš přijet hned." "Pořád vysílám." Bydlí 12 bloků od stanice. "Přijď, pokud můžeš. Moc tě chci." Dala mi adresu... Na stanici jsem sám. Posluchači ode mě slyšeli: "Jsem tu dnes jako záskok.

Tak pro vás něco mám. Kompletního Harryho Belafonteho v Carnegie Hall." Měl jsem 33 minut. Víc jsem nepotřeboval. A stále ani nepotřebuju. Pustil jsem hudbu, nastartoval auto a hnal jsem si to k ní domů. U ní bylo rozsvíceno a dveře otevřené, tak, jak mi řekla. Měla na sobě bílé negližé a v přítmí jsem jí neviděl do obličeje. Rádio zapnuté, Belafonte zpívá, skončíme v objetí, dotýkáme se tvářemi a Belafonte zpívá Jamaica Farewell.

"Tam, kde v noci..." "Kde v noci - kde v noci..." Odstrčím ji, skočím do auta, jedu do rádia. A jako židovský masochista poslouchám rádio. "Kde v noci - kde v noci..." Byl jsem vystrašený k smrti. Na stanici vyzváněly telefony. Všem se omlouvám a na poslední hovor nezapomenu. Starý žid.

Povídá: "Kde v noci - kde v noci... já se zblázním, zblázním..." "Promiňte. Proč jste ale nenaladil jinou stanici?" "Jsem invalida." Zapnuli mi rádio, ale já sám na něj nedosáhnu." Překlad: Ninjer www.videacesky.cz