Philips CD-i, část 3.Angry Video Game Nerd

Na co přijdu, to sežeru! Vezme vás zpět do minulosti hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč, jakého znám.

Je to Naštvaný Nintendo Nerd. Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Je na čase zakončit tenhle festival CD-i sraček. Podíváme se na poslední dvě Zelda hry. Jako první tu máme Link: The Faces of Evil. Má naprosto stejné chyby jako Zelda: Wand of Gamellon, takže nemusím zacházet do takových detailů.

Hraje se stejně a má i stejně zvrácené filmečky. Určitě víš, co se stane, když přijdeš o poslední rupii. Teď makáš pro mě! Odveďte ho! Vedeš si skvěle, Linku. Jsi náš hrdina. Ty vole, tyhle víly mají Linka fakt rády... Jediný hlavní rozdíl je, že hrajete za Linka a zachraňujete Zeldu.

Role se prohodily. V demu vám Link předvede ovládání hry. Stiskněte šipku dolů a já se skrčím. Když jsem skrčený, můžu chodit jako kachna. Pecka, co? Dalším rozdílem je, že musíte sbírat sněhové a ohnivé koule. Některé nepřátele zabijete jen příslušnou zbraní, Takže se musíte tahat s dalšími kravinami v inventáři.

Ještě víc času tak strávíte sbíráním zbraní a rupií, za které nakupujete bomby, lana a olej do lampy. Aby toho nebylo málo, máte tu víc zbraní, které užírají rupie. Víc otravný už to být nemohlo? Nesnáším sbírání rupií! No tak! To se nesebereš ani dvě najednou? A skákání je pořád obrovský problém. Hej, proč se tam nemůžu dostat?!

Ty parchante! Hovado zkurvený! Vylez tam! Tady zas budou lítat kurvy! Kurva! Kurva! Kurva! Kurva! Kurva! Kurva! Kurva! Tohle je nejhorší část ze všech: Chci jít ke dveřím.

To vypadá snadně, že? Ale nemůžu se tam nikudy dostat! Zespodu na ně nedoskočím a lano nemám. Celkem smolík, že jsem je všechny vyprcal, abych se tak daleko dostal. Z druhé strany mě zase blokuje sloup. Téhle části fakt nerozumím. Můžete projít spodní částí sloupu a dokonce i dvěma předchozími, které vypadají naprosto stejně. Proč kurva nemůžu projít kolem týhle jedný části?

Zdá se, že jediná cesta je vrchem, ale nemůžu se tam dostat. Skáču tu jak vymrd, ale nahoru nevylezu. Ironií je, že tudy jsem přišel. Za vše může jeden nepovedenej skok. Ale copak za to můžu, když je strop tak nízko? A doleva taky nemůžu. Nahoře i dole mi v cestě stojí tohle obří hovno! Jakmile spadnete, jste nahraný...

To si dělaj prdel? Navrhli tuhle mapu jako past? Jedinou možností je nechat se zabít padajícími bodáky. Nebýt jich, museli byste restartovat hru a přišli byste o postup. Ztemňování mě taky pořád sere. Ajaj, došel mi olej, takže nevidím na cestu zpět. Vítejte v řece sraček bez pádla. Račte si namočit ručičky... Spuštění rozhovoru je pořád stejně divný!

Proč jim musíte vrazit meč až do análu? Přímo do hnědýho! Páni! Mečem taky nakupujete. Když se k vám přisere prodavač, spustíte rozhovor. Vypadni, kupuju si tu bomby! A tady se snažím bojovat, ale tohle hovado se mi plete do cesty! Zmiz! Nepřátelé jsou jak osina v prdeli.

Většina se ani nedá trefit. Vidíte to? Snažím se sejít dolů, ale to zkurvený prase mi kříží cestu! To by nebyl problém, kdybych mohl seskočit! Ježíšku na křížku, to je hrůza! Další nesmysl je, že nemůžu trefit tyhle zmrdy, protože bomba je prostě přeletí. Kdybych je mohl házet v podřepu, možná bych se trefil, ale to nejde, protože tím vyvolám menu.

Jo, předměty používáte zásadně vestoje. Serou mě tyhle hadi! Musíte si to perfektně načasovat. Já ty zmrdy nenávidím! Nejhorší jsou ale chrliči! Musíte je trefit několikrát a pořád přilétají další! Kdybyste se je snažili pozabíjet, zakysnete tam navždy! Nedělám si prdel! Radši se jim snažte utéct. Jdu si pro tebe, Ganone!

Přidej se ke mně a budeš se mnou vládnout Koridai... nebo zemřeš! Stačí mi jen jediná trefa... knihou. Jo, tentokrát je to kniha. Jeden zásah... To se nepočítá? Sice mi pustili dramatickou ukázku, ale jsem zase před hradem! Kurva... Takže musím zase prolézt celej hrad, ale Ganon je naštěstí pořád mrtvej.

Teď už jen probudit Zeldu. Dělej, přišel jsem zachránit tu tvou urozenou prdel, budíček! Tak vstávej, kurva! Á, no jasně... Zachránil jsem tě před Ganonem! Zvítězil jsem! Jak poetické... Přesuňme se k poslednímu dílku téhle bezbožné triády.

Zelda's Adventure vyšla rok poté v roce 1994. Místo kreslených filmečků vás čekají zdigitalizovaní herci. Občas se ani nehýbou, je to jak slideshow... Jak název napovídá, je to jediná další hra, kde hrajete za Zeldu. Linkova řiť čeká na záchranu. V kobkách najdete kusy kamene. Podobně jako části Triforce v původní hře. Tahle hra se řídí víc zavedenými standardy.

Navíc hrajete s pohledem shora. Aspoň už nemusíte skákat šipkou nahoru a krčit se kvůli inventáři. Rupie navíc sbíráte klasicky, nemusíte je bodat. Přesto musíte počkat, než spadnou na zem, což vás v tomhle pohledu může zmást. Hra je lepší než předchozí dvě, ale ne zas tak o moc... Nejotravnější věc je čekání na načtení nové obrazovky. Sledujte, jak dlouho to trvá. Možná si říkáte, že tohle přeci nemůže dělat pokaždé.

Ale jo, dělá! Víte, jak dlouho trvá se někam dostat? Koukněte, jak rychle to šlo v první hře. Vidíte? A to byla stará 8bitová mašina. Zpropadený CD načítání! Čumte na to! Aspoň máte čas na pivo. Taky mě sejří, že k vám pořád někdo mluví! Zeldo! Zeldo! Nechoď nikam bez ochrany! Zavři hubu!

Najdi něco, co tě vyléčí. Zelda v hlavě slyší hlasy? Pinda pošahaná. Na rozdíl od starých her s texty nás tu čeká hodně špatný dabing. I zvuky stojej za vyližprdel. Proč Wireové vzdychají jako lidi? A co je do prdele tohle? CO TO JE?!!! Ani muziky si moc neužijete.

Jen starých dobrých zvuků přírody. Taky se mi moc nezdá ta země. Vypadá to jak satelitní fotky. Tohle budou lesy... Že by byla Zelda obr? A hele, žebřík. Vzpomínáte si? V původní hře? Stačilo po něm prostě přejít. Bude to tu stejně snadné? U propasti musíte zapnout menu... Vybrat žebřík...

a použít ho. Pořád musíte něco vybírat! Ukážeme si příklad. V každé dobré Zelda hře se věci nakupují takto. Pohodička, ne? Tady musíte zastavit, zapnout menu, vybrat rupii, a koupit... To je ale zpíčenina! To byl poslední kousek, mladá princezno. A musím zmínit, že menu stojí za hovno!

Zaprvé - můžete držet jediný předmět! Meč... nebo hůlku, či co to je... V ostatních hrách máte meč vždycky a volíte si druhý předmět. Ovšem CD-i nevyužívá všechna tlačítka, takže musíte používat menu. Taky mě vytáčí, že musíte listovat v inventáři. Nestačí zmáčknout šipku na joypadu, musíte přesunout kurzor na šipku a klikat tak dlouho, dokud předmět nenajdete. Tomu říkám zmrdství! Proč je nenacpali do jedné obrazovky?

A co teprve mapa. U jiných Zeld stačilo zmáčknout jeden čudlík. Hračka. Ale tady je mapa uvnitř inventáře! Chcete vidět mapu? Zapněte inventář... vyberte mapu, prohlédněte si ji, zpátky do inventáře... a konečně zpátky do hry. Sbírání pokladů? Myslíte, že stačí otevřít truhlu? Ne, ta zpíčená bedna s vámi začne tlachat. Pak po vás plivne poklad, což jsem poprvé ani nezaregistroval.

Kam se podělo tohle? Sledujte tohle. Někdo po mně chce naplnit nádobu u pramene řeky. Nevím, proč nestačí zajít ke břehu. Zajdu tedy k prameni, což je tahle divná lebka, vyberu nádobu, která po naplnění záhadně zmizí Zeldě z rukou a objeví se nalevo za ní. Cože?! Nikdy netušíte, co který předmět udělá.

Tahle flétna mě prý ochrání před hady. Ale než ho stačila zabít, zmrazila mě a ten vymrdanec málem zabil mě! Díky moc! Ale největší problém je, že ukládání nefunguje! Když vypnu hru, všechna data se smažou. To je sviňárna! Design je jedna velká katastrofa. Nikdy netušíte, kam máte jít.

Vidíte ten tmavý flek? To je jeskyně, kam mám zalézt. Ale ta skála je tak nepravidelná, že mi to přišlo jako součást pozadí. A tohle mi zase přišlo jako propast, než mi docvaklo, že je to kus stropu. Tohle se často nestává a narazíte na to hned po části se žebříkem. Přirozeně jsem si tedy myslel, že to je díra. Tady se snažím jít doprava, ale něco mi brání v cestě! Co se to kurva děje?

A do píči, teď zhebnu. Uteč... zaseknul jsem se! Kurva! I mapy se pořád mění. Bílý čtvereček jsem já, ale stačí malý pohyb a jsem rázem zde! A to se nestalo poprvé. Lítáte po celý mapě. V jiných Zelda hrách máte tajné chodby, které vás provedou kobkami. To dává smysl, ale tady vás to přehodí na mapě jediným přechodem. Co to s tou hrou kurva je?

Tomu nevěřím! Ne, odmítám tomu věřit! A dost! Víc už nedávám! Jak mohli takhle strašně zprznit Zeldu? Ne, není to Zelda. K těm ji řadit odmítám. Ale... máte tam Zeldu, Linka... Víte co? Tenhle argument neberu. To je jako by vám táta řekl: "Šukal jsem tvou mámu!"

Jo, o tom se nedá dohadovat. Hrát tyhle hry má asi takový smysl jako smažit psí hovno na pánvi. Stačí přidat bůvolí blitky a polít kočičími chcankami. Toť pochoutka ála Zelda CD-i. Tahle hra stojí za píču! Tahle taky! Tahle taky! Jo a Mario Hotel?

Ten stojí za píču taky! CD-i stojí za píču! Překlad: DJ Obelix www.videacesky.cz