PředstavyAnyone But Me (S02E01)

V minulé sérii Anyone But Me... Westchester není zase tak daleko. - Brzy se zase uvidíme. - Jo, uvidíme. - Páni, jsi to ty. - Ahoj. Vypaříš se a neřekneš mi, že tu teď žiješ? Chtěla jsem, chystala jsem se... Nemůžu uvěřit, že s tátou teď bydlíte vedle nás. To je paráda. Jedeš za svým klukem?

Holkou? Fakt? Hele, to je pohodě. Vážně? A ne? Myslíš, že s ní nechci mluvit? To je ten problém. Je pryč a já tady. Je půl hodinu odsud. Nejde jenom o tu půl hodinu, jde o vzdálenost. Má teď beze mě celý jiný svět. Jak do něj zapadám? Co mám dělat? Líbí se ti někdo?

Kluk z města? Spali jste spolu? Jsi šťastná? Tyhle otázky v přepisu nevidím. - Máme pokládat závažný otázky. - Fajn. Ano, jsem šťastná. - Panebože, není ti nic? - Jsem děsná. Je to moje vina. Měl jsem se rozhlídnout, než jsem otevřel dvířka. - Soustředila jsem se na svůj text. - Jo, když kreslím, nevidím, neslyším. Já jen... nemůžu v tom nebýt dobrá. Říkala jsem ti to! Nejsem připravená zajít tam, kam chceš, a ty to nenecháš bejt! Jenom chci, abysme byli spolu!

- Vždycky jde o tebe, že jo? - To snad není možný. Ty jsi nemožnej! Proč bych se měla svěřovat se svým osobním životem neznámým lidem? Takže to radši budeš tajit? Proč to nemůžeš pochopit a přestat na mě tlačit? Protože bojuju o udržení svý holky! Čau. Takže... ty a Jonathan? Už si náma nejsem jistá.

Ty taky bereš roha? Když už jsem ve městě, nenechám si ujít otevřenej konkurz v The Public Theater. To se nestane. Nevím, co tu děláš, ale nesnaž se být můj hrdina. Dovolíš mi být tvůj kamarád? A nyní 2. série Anyone But Me... NIKDO NEVÍ, ŽE JSEM LEZBIČKA Předváděj se tu, jak chceš, ale zlákat nás nezkoušej.

Vypadám, jako bych byla členka něčeho, čeho si myslíš, že jsem členka? Klubu "My jsme lesby"? Super triko. Počkat, to není moje. Koukni, ani "lesbička" není napsaný správně. Jak to mám vědět. V tomhle jsem z domu nevyšla. Co spolu vůbec dvě holky dělají?

To jako vážně? Neukážeme jim, co spolu holky dělají? Dostaneš mě do pořádnýho průšvihu. Zvykni si na to. Co tu děláš? Změnila jsem školu a přestěhovala se do Westchesteru. Mý rodiče si toho ani nevšimli. Teď spolu můžeme být každej den. - Nechceš to tak?

- To víš, že chci. "Celý den jsem měla strach, bylo mi tak hrozně! Bála jsem se, že mě otec..." "Celý den jsem měla strach, bylo mi hrozně! Bála jsem se, že mě otec nepustí, ale..." "Celý den jsem měla strach. Bála jsem se, že mě otec nepustí..." Omlouvám se. Nevím, co to se mnou je. - Můžu to zkusit ještě jednou? - Dáme ti vědět. Ne, nedáš. Proč všichni lžou? Na tu roli se zkrátka nehodíš. - Co hledáš?

- Je to velká role. Nejsem si jistej, že na ni máš dost zkušeností. Zkus mě. Musím si promluvit s někým zkušeným. - Tak to přeju hodně štěstí. - Mám v hlavě hroznej zmatek. - Vítej v mým světě. - Tvý poprvý? S Jonathanem. Jaký to bylo? Žádný poprvý jsme s Jonathanem neměli. Páni. Myslela jsem, že... Všichni si to mysleli. Jo.

No, nikdy nevíš, co se v životech ostatních děje. Políbila jsem Archibalda. To je super. Tak se prostě dál líbejte. Bože, všimla sis jeho rtů? Je úplně k sežrání. Nevydržím to. Poslyš, ať už si nevíš rady s čímkoliv, já ti očividně nepomůžu. - Musíš si najít někoho chytřejšího. - Jasně. Jako by to tady bylo možný. Zdá se, že to ty potřebuješ poradit. Od tebe? Neřekla bych. Fajn.

Když se nechceš podělit... Je tu něco, o co se taky nechci dělit. Co to znamená? Zapomeň na to. Vůbec mě to nezajímá. Jonathane, nebuď tak smutnej. Chci s tebou být. Už jsem připravená. - Myslíš to vážně? - Jsi ten pravý. - Šílím bez tebe. - Já taky. Soráč. - Byl tu dneska Archibald? - Neviděl jsem ho. Ale támhle má lavici, jestli mu chceš nechat milostnej dopis.

No, pořád tě kreslí. "Mladík měl udělat první krok. Ale byl jako přilepený k podlaze." "Co je?" "Skočíš na to nebo co?" Je tam ještě jedno políčko, který bys měla vidět. "Co se stalo ve městě..." "Bylo úžasný." Co se stalo ve městě, bylo... úžasný. Pokud to tu ještě někdo neví, jsem na holky. Zopakuju to.

Líbí se mi holky. Už se vám zhroutil svět? Od Aster: "Jsi má hrdinka!" Jsi připravená, lásko? Vivian McMillanová, vezmeš si mě? Paráda! Počkej. Je to tvoje představa, nebo moje? - Záleží na tom? - Ne. Mohla bych tě milovat víc, než tě miluju v týhle chvíli?

Hele, kočky, hoďte se do klidu. Dvě holky se nemůžou vzít. Ale až budeme dost starý, budeme moct. Ano, budou. Ano, můžeme. Ano, můžeme! Ano, můžeme! - Tak vezmeš si mě? - To si piš. Slibuju, že budu tvá. A že budu sama sebou. Slibuju, že s tebou dospěju.

Slibuju, že nebudu chodit za školu, abych odmaturovala a sehnala si práci a postarala se o tebe. Nebo aspoň odmaturovala. Pokud zná někdo důvod, proč by tyto dvě mladé dámy neměly být spojeny, kromě toho, že mi jedna dluží esej, promluvte teď. Co je? Mám to překazit? Řekla bych, že můžeme pokračovat. Páni!

To byl nějak velkej skok. Čau, honí se mi hlavou šílený představy. Panebože, mně taky. Měla jsem na sobě bílý šaty a... Líbaly jsme se na dívčích záchodcích. Bylo to úplně živý. Já vím. Že jo? Načapali nás na těch záchodcích? Pověz mi víc o těch bílých šatech.

Překlad: petrSF www.videacesky.cz