Německý postup uvízl v blátěDruhá světová válka

Nepanikař, v klidu, uklidni se. Vidíš snad nějaké Němce? No tak v klidu. Jdi si hrát s blátem nebo tak něco. Celý rok docházelo v japonském vrchním velení k machinacím mezi frakcemi, z nichž jedna byla pro válku a druhá pro mír. Tento týden japonská vláda padne. DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.

Minulý týden pokračovala operace Tajfun – německý postup na Moskvu – která ve dvou kapsách uvěznila stovky tisíc vojáků. Němci postupovali i na jihu a v severní Africe připravovali Britové nadcházející ofenzívu. 15. října začíná Moskva panikařit. Vše začal ministr zahraničí Molotov, když upozornil americkou a britskou ambasádu, že se musí připravit na evakuaci do Samary 800 km na východě.

John Erickson píše: „Skutečná panika však vypukla v ulicích, továrnách a kancelářích. Veřejnost se spontánně přidala k uspěchané evakuaci vybraných osob, což vyústilo v nedisciplinovanost občanů a straníků. Všichni běželi na vlaková nádraží. Představitelé odjížděli v autech na východ. Kanceláře a továrny byly ochromeny nedostatkem lidí.“ Železnice a mosty byly zaminovány a při prvním spatření nepřítele měly být odpáleny.

Navzdory tomu Georgij Žukov město zmobilizoval a během minulého týdne budovalo 250 000 Moskvanů, z nichž 200 000 byly ženy, obranná postavení a protitankové příkopy. A hodně z nich v tom pokračovalo nehledě na paniku. Ale jak opodstatněná ta panika je? Několik dní německé noviny hlásaly, že konec války je tady.

Ale 11. října Joseph Goebbels věděl, že má vážný problém. Musí teď Němcům vysvětlit, jak může válka stále pokračovat, i když je prakticky rozhodnutá. Stahel rovněž píše, že americký novinář Howard Smith v Berlíně řekl, že teď přichází zásadní moment, co se týče důvěry lidí ve vládní informace o průběhu války. Říšský cenzor Otto Dietrich uspořádal 9. říjnou tiskovku před světovými médii, na které prohlásil vítězství.

Prodeje německých novin po Dietrichově proslovu klesly a počet lidí poslouchajících zahraniční rádia, např. z Londýna a Moskvy, se ztrojnásobil. Smith řekl: „Mezi ministra Goebbelse a jeho lid spadla zeď nedůvěry. Pastýř si na vlka hrál příliš často.“ V Goebbelsově deníku stojí: „Samozřejmě za to neseme největší zodpovědnost. Zprávám o vítězství se už nevěří, nevěnuje se jim pozornost ani nepřikládá význam.“ Vojáci na frontě, kteří skrz bláto, sníh a v teplotách pod bodem mrazu táhnou povozy, mají s říšskými prohlášeními o vítězství problém.

Někteří je i zesměšňují. Zatímco mnoho ostatních doufá, že má vláda lepší přehled než oni, což vytváří propasti. Jo a ten sníh a led.

14. října spadla teplota ve středu fronty pod bod mrazu. 15. října deník pluku SS zmiňuje 25 cm sněhu. „Po celé východní frontě vytvářelo tání sněhu a prudké deště husté, lepivé bahno, které zpomalovalo, a dokonce zastavovalo německé tanky. Sovětské tanky T-34 byly pro překonání bahna lépe stavěné.“ 16. října dorazil do Rastenburgu pilot se zprávou, že celé Rusko pokrývá 15 cm sněhu.

Zástupce náčelníka štábu luftwaffe Hoffman von Waldau píše: „Naše nejdivočejší sny byly smyty deštěm a sněhem.“ Avšak přesto Sověty vcelku spektakulárně porážejí, i když se Sověti vší silou snaží probít z vjazemské kapsy, která se den za dnem zmenšuje a do zajetí padají desítky tisíc Sovětů, zatímco se bezpočet mužů valí německými jednotkami a prchá do lesů. Podle německé rozvědky je cesta na Moskvu otevřená. Má ji bránit jen domobrana.

Ale armádní velitel Fedor von Bock má více problémů, než si myslíte, a jejich řešení není snadné. Sice uvěznil sovětské armády v kapse, ale to neznamená, že je porazil, a jejich poražení dá Žukovovi čas posílit obranu Moskvy stejně jako zhoršující se počasí, které činí mnoho cest neprostupnými. Stavka po celý týden organizuje a reorganizuje své síly. Během týden se Ivan Koněv, Žukovův zástupce, ujímá velení nového Kalininského frontu vytvořeného sloučením jiných frontů a přidáním nových armád.

16., 5., 43. a 49. armáda se postaví Klugeho 4. armádě. A kde jsou všechny tanky? Minule jsme se bavili o jejich nových, avšak vzdálených cílech. Nyní se jen dva tankové sbory z osmi ve skupině armád Střed, Kunsensův a Schweppenbergův, snaží skutečně postoupit na Moskvu. Ale ty musí zůstat na cestě, protože jinak by se k nim nedostaly zásoby, takže nemohou využít početní převahy pro obchvatné útoky, a malé sovětské skupiny s tanky a dělostřelectvem blokující cesty jejich postup značně zpomalují.

Útoky jsou ještě více devastující, když Sověti pošlou své T-34, které terén a počasí zvládají lépe než německé tanky, kolem Němců a zaútočí na ně z týlu. „I když v druhém říjnovém týdnu dosáhl Kunsens a Schweppenberg mírného postupu, byla jejich síla pro prolomení moskevského obranného perimetru očividně nedostatečná, natož aby Moskvu obklíčila.

Protože se většina SA Střed prodírala bahnem a trpěla nedostatkem zásobování, nemohlo dojít k postupu podél celé fronty, určitě ne k rychlému. Přesně tohle Žukov potřeboval.“ Německé vrchní velení však trvá na dalším postupu tanků k dalším vzdáleným cílům. Kempfův tankový sbor má dokonce rozdílné rozkazy od Guderiana a OKH.

Ale na tom nezáleží, protože 12. října uvedla divize v deníku: „Divize zapadla v blátě.“ Toho dne čelí těžkému sovětskému protiútoku a mnoho jejich vozidel je snadným terčem. Na druhém konci operace byl Reinhardtův tankový sbor poslán ke Kalininu a má rozkazy šetřit palivem ponecháním všech vozidel nepodstatných pro boj na místě a přetankováním jejich paliva.

11. října dorazili k Zubcovu. 12. října dobyla Krugerova 1. divize Staricu, vzdálenou 45 km severozápadně od Zubcova. Ještě té noci pokračuje ke Kalininu s bizarním vyvrcholením, kdy německé tanky postupovaly přímo skrz prchající rudoarmějce. Heinz Fausten si zapsal: „Viděli jsme naprostý chaos.

Velitelé Rudé armády nám z vozidel nadávali v domnění, že jsme Rusové utíkající z fronty. Nepřátelská vozidla se na chvíli zařadila do naší kolony, a když si uvědomila, kdo jsme, tak se zase odpojila.“ Přesto ráno 13. října dorazil Kruger do Kalininu. 14. října Bock prohlásil, že bitva o Vjazmu skončila. Stejně jako ostatní bitvy nezasadila zdrcující úder ani nezhroutila sovětský odpor.

Přesto je impozantním úspěchem. Sověti měli 2. října zhruba 1 250 000 mužů ve třech frontech směrem na Moskvu. O dva týdny později byl mezi Vjazmou a Brjanskem zhruba milion těchto mužů zabit nebo zajat. Německo hlásí zajetí 673 098 vojáků. Ale to také v obyčejných německých vojácích vyvolává otázku, jak velká Rudá armáda je?

Protože pořád není poražena. SA Střed ztratila mnohem méně mužů, 48 000 v první polovině října, ale připočtěte k tomu 229 000 mužů ztracených do 1. října a máte přes 250 000 mužů. Zálohy pokryly jen trochu více než polovinu ztrát. A zálohy nyní vyschly.

A spektakulární rozsah německého vítězství v těch dvou bitvách už je v sovětských očích přetvářen. Stejně jako loni Dunkerk pro Brity. Stejně jako Britové prohráli bitvu, aby zachránili armádu, tak Sověti ztratili pár armád, aby zachránili Moskvu. Tak to vidí hodně z nich. Je to daleko od pravdy? Je Vjazma velkým německým vítězstvím, nebo jen prvním valem před Moskvou?

Tak či tak není operace Tajfun o Vjazmě. Stahel píše: „Německé vrchní velení mířilo na roztroušenější cíle, od kterých bylo v polovině října ještě daleko. V polovině října 1941 nebyl wehrmacht na pokraji vítězství, Moskvě nehrozil pád a sovětskou schopnost vést válku nepředstavovala oslabená uskupení rozmístěná kolem Moskvy. Bitva o Vjazmu skončila, ale Hitlerovo tažení na Moskvu teprve narazilo na první překážku.“ Stalinovi pomohlo také toto.

Protože mu sovětský špeh Richard Sorge 15. října řekl, že Japonci na SSSR nezaútočí dříve než na jaře příštího roku, nařídil Stalin přesun poloviny divizí z východu na západ postavit se Němcům a udržet Moskvu. To je více než 8 divizí s 1 000 tanky a 1 000 letadly. Německá 4.

armáda se snaží postoupit, tankové skupiny se snaží postoupit. Avšak v druhé polovině týdne postupují krokem, pokud vůbec. Bláto se dostalo ke slovu. A tady je pár poznámek na konec týdne. Končí sovětská evakuace z Oděsy. 15. října odplouvá do Sevastopolu 30 transportních lodí s 35 000 muži. I předtím odvezlo 192 lodí 86 000 mužů, 1 000 náklaďáků a 400 děl.

17. října je USS Kearny torpédována německou ponorkou. Zemřelo 11 námořníků. Jsou prvními americkými oběťmi války. Více o tom máme na Instagramu, kde pokrýváme válku den za dnem. A bývalí francouzští ministři Daladier, Leno a Bloom jsou tento týden na rozkaz Philippeho Pétaina zatčeni a obviněni z podílu na francouzské porážce. A tak skončil tento týden. Většinou skončil i německý postup, i když Němci dosáhli dvou spektakulárních vítězství.

Jo a ještě něco o nové japonské vládě. Na konci července jsme viděli, jak Japonsko obsadilo jižní Indočínu a jak USA zareagovaly zmrazením japonských aktiv a utažením ekonomických šroubů embargem. Japonsko potřebuje importovat ropu a gumu a velká část vlády byla ochotná jít kvůli tomu do války s jihovýchodní Asií, do války s Británií, do války s Nizozemskem i za možnosti, že do války vstoupí USA.

3. září bylo na setkání nejvyšší vojenské rady dohodnuto, že premiér Fumimaro Konoe povede mírové rozhovory s Rooseveltem, ale pokud z nich nic nevzejde do poloviny října, bude válka. 5. září řekl Konoe císaři Hirohitovi, že přejít od slov o válce k vyjednávání je politicky nemožné. 6.

září schválil císař záměr jít do války po ujištění, že válka je jen záložním plánem po selhání diplomacie. Vláda dělala vše pro to, aby diplomacie selhala. To je jedna verze. V Německo ve druhé světové válce stojí, že se Hirohito 5. září účastnil jednání, kam svolal všechny armádní velitele. Armádní náčelník štábu generál Sugijama řekl, že by pacifická válka proti USA netrvala déle než tři měsíce. Hirohito byl skeptický, protože Sugijama coby ministr armády řekl v roce 1937, že záležitost s Čínou skončí za měsíc, avšak válka trvá už čtvrtý rok a konec je v nedohlednu.

Admirál Nagano, náčelník štábu námořnictva, přirovnal Japonsko k nemocnému muži, který bez operace zemře, ale přežije i nebezpečný zákrok. Oba však císaři řekli, že preferují diplomatické řešení. To byla lež.

25. září na setkání válečné rady se ministr armády Hideki Tódžó snažil přesvědčit kabinet, aby invaze do jihovýchodní Asie začala 15. října. Konoe po setkání zvažoval rezignaci, ale nakonec se k ní neodhodlal. Konoe už srpnu navrhl schůzku s Rooseveltem, která ale byla většinou odmítána, hlavně kvůli Rooseveltovi, který si myslel, že Konoe nebude schopný přesvědčit armádu a námořnictvo ke ctění dohody.

2. října řekl americký ministr zahraničí Hull, že předpokladem k jakémukoliv jednání je japonská ochota stáhnout vojska z Indočíny a Číny. Konoe se poté dvakrát potkat s Tódžóem a snažil se jej přesvědčit ke stažení vojsk, ale marně. Tento týden 12. října se Konoe setkal s Tódžóem, ministrem zahraničí Tojodou a ministrem námořnictva Oikawou na tzv.

tekigajské konferenci. Konoe ihned řekl, že si nepřeje válku a nepovede ji. Přesto však neusiluje o stažení války coby jedné z možností. Tojoda prohlásil, že zářijová císařská konference byla omyl, a pokud by se na tom shodli, byla by válka smetena ze stolu. Ale Tódžó řekl, že císařské rozhodnutí nesmí být pošlapáno a že Hirohito takové rozhodnutí učinil. 14. října se Konoe opět setká s Tódžóem a znovu se jej snaží přesvědčit, aby nechodil do války a aby zvážil stažení vojsk z Indočíny.

Tódžó odpověděl, že jakékoliv stažení odmítá. Následovalo setkání kabinetu, kde se Tódžó chopil slova a řekl, že než se císař rozhodl, bylo o tom dlouze debatováno. Podle císařského výnosu měla vyjednávání skončit do poloviny října. Ta neskončila a stovky tisíc mužů míří na jih, takže kde je problém? Po setkání šel Tódžó za lordem strážcem pečeti a dožadoval se Konoeho rezignace.

Večer poslal Tódžó přes Suzukiho zprávu Konoemu s žádostí o rezignaci. Řekl, že pokud tak učiní, podpoří prince Higašikuniho na post premiéra. Suzuki je předsedou plánovacího oddělení vlády a řekl Konoemu, že podle Tódžóa musí rezignovat celá vláda a přijmout vinu za protivení se císařskému výnosu. A že jen někdo jako Higašikuni je může zprostit obvinění.

15. října Konoe doporučil císaři Higašikuniho jako nového premiéra a 16. října Konoe rezignoval. 18. října 1941, zítra, jmenuje císař Hirohito premiérem Japonska generála Tódžóa Hidekiho. Překlad Viktor Horký aka InkCZ pro www.videacesky.cz