Pohled a protipohled v podání bratří CoenůEvery Frame a Painting

Ahoj, jmenuju se Tony a tohle je Every Frame a Painting. Tohle je to nejzákladnější z filmové gramatiky. Pohled a protipohled. Skoro všechny filmy... Skoro všechny filmy jich jsou plné. Většina filmařů tak rychle natáčí dialog. Herci se nehýbou, několik kamer natočí deset pokusů a rozhodne se ve střižně. Pohled a protipohled může být efektní, když se udělá správně.

Dobrým příkladem je dílo Joela a Ethana Coenových. Mysleli jsme, že jseš ropucha. Coenovi jsou totiž mistři dialogu. Dosahují toho pomocí prostých, ale přesných záběrů. Můžu se vám s něčím svěřit? Dnes se zamyslíme nad pohledem a protipohledem. Čemu se od bratří Coenů můžeme přiučit? Mám na vás dotaz.

Vymyslel by imbecil tohle? Rychle si všimnete, že dialog rádi natáčejí zevnitř konverzace. To znamená, že kamera stojí mezi postavami a každá má svůj vlastní záběr. - Rozumíme si? - Jinak řečeno natáčejí hodně samostatných záběrů. Pardon, já nedával pozor. Režiséři jako Paul Greengrass raději natáčejí na dlouhý objektiv zpoza postav, - abyste měli pocit, že je špehujete. - Co se stalo? Co se stalo?

Jason Bourne. Spisy přece máte, tak nezdržujte. Bratři Coenovi a Roger Deakins naopak natáčejí na širokoúhlý objektiv. Na objektivy si potrpím. Jak si tady povídáme, natáčíte mě odtud kamerou na rameni. To já dělám jen zřídka, protože mi připadá, že by kamera měla snímat zevnitř. Když přejdete na širší objektiv a přiblížíte kameru... je to o něčem jiném. Cítíte něčí přítomnost. Jste tam přímo s ním. Psychicky to podle mě působí úplně jinak.

Jak to na vás působí? Dlouhý objektiv evokuje špehování. Co ve vás vyvolává tento? Něco se zvrtlo. Já žádnou Santanu Abraxas nechci. Měl jsem zrovna příšernou autonehodu. Řekl bych, že dva pocity. Působí to trochu nepříjemně. A celkem vtipně. Sedí to. Coenovi postavy totiž rádi izolují a dostávají je do situací, v nichž ztrácejí kontrolu.

- Kvůli tomuto objektivu... - Měli jsme dohodu. Plácli jsme si. Myslíš? Tak to řekni těm chudákům v Brainerdu. A my jsme v tom uvízli s nimi. Má to i vizuální efekt. Coenovi točí zejména na 27mm nebo 32mm objektiv. Často ho přiblíží, aby zdůraznili část hercovy tváře. Frank Raffo, můj švagr, byl hlavní holič. Byl užvaněnej až hanba. Širokoúhlý objektiv nezdůrazňuje jen tvář. Zdůrazňuje i pohyb kamery kupředu, například přiblížení do detailu.

Cítíte ten pohyb. Když ruku přiblížím ke kameře, širší objektiv bude mnohem efektnější. Když se takhle nakloním... „Možná“ mi nepomůže. Bude to působit živěji a napínavěji. Děláš si srandu? Je z nás rodina. Taková kamera zatřetí umožňuje zachytit i prostředí. Podobné záběry nabízejí rovnováhu mezi postavou a jejím okolím. - Dost by mě překvapilo, kdyby byl náš podezřelý z Brainerdu.

- Jo. Rychle tak porozumíme vedlejším postavám. Vezměte si, jak dobře tu ženu znáte jen na základě jejího oblečení a pracoviště. Žádný informace sdílet nesmíme. Coenovi se ale vymykají rytmem střihu. - Oslabíme akcie. - A skoupíme 50 %. - 51 %. - A to nepočítám mezzanine. - Mohlo by to vyjít. - Mělo by. - Vyšlo by to. - Už to vychází. Lidi si myslí, že ten rytmus plyne z dialogu. Je ale neverbální. Abyste ho cítili, podívejte se na špatný příklad.

Tenhle film napsali, ale nerežírovali. Sledujte tu rozpačitou pauzu. - Ne že bych vás odsuzoval. - To zní nesmírně zajímavě. Koná se tady ale nějaký turnaj s pestrou a divokou zábavou? Něco na tom nesedí. Teď sledujte scénu, kterou režírovali. Cigaretu? Jasně. Tento rytmus je základem mnoha jejich scén.

Umí najít neverbální okamžiky, které jiní režiséři nehledají. V co tato rozhodnutí vyústí? V charakteristický tón. Coenovi na jednu stranu chtějí, abyste se jejich postavám smáli. Přece jen širokoúhlým objektivem zdůrazní tvář a scénu vtipně načasují. Zároveň ale chtějí, abyste s jejich postavami soucítili. Záběr je dost široký, abyste viděli okolí, a když si někdo sahá na dno, objektiv má hned u sebe. Umírám.

Udělej něco. Pomoz mi! Traduje se jedno rčení: „Tragédie je záběr zblízka a komedie z dálky.“ Toto rozlišení u Coenových splývá. Tragédii i komedii servírují v intimních detailech. Chybí mi Mike. To je na tom fascinující. Scény s dialogem totiž nejsou jen o dialogu. - Jsou i o neverbálním chování. - Moc to pro tebe asi neznamená. - Ale jo.

Já bych ti toho mohl vyprávět. - O to jde. Všichni máme co vyprávět. Coenovi pomocí jistého umístění kamery, širokoúhlého objektivu a charakteristického rytmu našli zajímavý přístup k té nejzákladnějšímu technice. Pohledu a protipohledu. Překlad: qetu www.videacesky.cz