Horolezec bez rukou a nohouGreat Big Story

Když jsem začal lézt po horách, byl jsem v tom hrozný. Byl jsem příšerný, pomalý a pokaždé jsem se někde odřel. Říkal jsem si: "Jak sakra zdolám Kilimandžáro?" Jedním slovem: "Netuším." Toto slovo bylo nejdůležitějším slovem mého života. Všechny objevy začínají slovem: "Netuším." ŽÁDNÁ HORA NENÍ PŘILIŠ VYSOKÁ Jmenuji se Kyle Maynerd a jen těžko se vysvětluje, co dělám.

Sportovcem jsem po celý život. Hrál jsem americký fotbal, zápasil jsem, posiloval jsem a zápasil v jiu jitsu. V současnosti lezu na nejvyšší hory světa. Narodil jsem se bez rukou a nohou. Moje ruce končí u loktů a nohy u kolen. Někteří lidé se na mě podívají a možná mě i litují, ale můj život se od toho vašeho moc neliší. Na počítači píšu stejně jako vy, používám normální telefon, jsem na Tinderu, jako každá svobodná osoba mého věku.

Mám tu shodu. Moje první velká zkušenost s horolezectvím byla na závodech v CrossFitu v roce 2010. První disciplínou bylo ujet na simulátoru veslování 1 km a vyběhnout na skalnatý kopec. Všichni to zvládli asi za 25 minut. Mně to zabralo hodinu a 46 minut a úplně jsem si rozedřel ruce, ale když jsem se dostal na vrchol, řekl jsem si: "To je dech beroucí nádhera."

Té noci jsem kamarádovi řekl, že chci vylézt na Kilimandžáro. Netušil jsem, zda to dokážu, ale chtěl jsem to nějak vymyslet. Chtěl jsem najít způsob, jak se tam dostat. Musel jsem překonat mnoho problémů. Největší byl s vybavením. Ze začátku jsem si ruce a nohy ovazoval ručníky. Nemohl jsem si koupit běžné boty, takže jsem musel přijít na jiné řešení. Při lezení využívám speciální boty z uhlíkových vláken. V nich jsem po čtyřech vylezl na Kilimandžáro.

Pak jsme se rozhodli dobýt Aconcaguu, nejvyšší horu Jižní Ameriky. Moje tělo bylo úplně vyčerpané. Bylo to těžké, ale ve výsledku úžasné. Na vrcholu té hory jste téměř mohli vidět zakřivení Země. Nikdy na to nezapomenu. Mé důvody k horolezectví se od důvodů jiných lidí neliší. Z 95 % stojí cesta nahoru za prd. Koukám do země a nemohu mluvit s přáteli ani se rozhlížet, dokud nezastavíme a já si nesednu.

Ale těch 5 %, co za prd nestojí, je úžasných. Dostanu se do míst, kam bych se na vozíku nedostal. To mě na tom bere. Nechci žít jako ostatní. Chci, aby byl můj život úžasný. Když se dostanu dolů, pohlédnu na horu, vidím, čeho jsme dosáhli a jen žasnu. Lézt tam byl možná otřesný nápad, ale stálo to za to. Překlad: Mithril www.videacesky.cz