Jordan Peterson a Camille Paglia – Rozdíly mezi pohlavími

Všechny ty dnešní problémy jsou přímým důsledkem ženské emancipace a osvobození od domácích prací díky kapitalismu, který umožnil ženám mít práci a poprvé si zařídit bydlení v 19. století a nemuset být závislé na manželovi, otci nebo bratrovi. A tahle skvělá věc, která se nám stala, která nám dovolila žít zcela samostatně a nezávisle, vytvořila tuhle nevraživost mezi muži a ženami, protože ženy že cítí nešťastně.

Dnešní ženy... Ať jdu kamkoli, do Itálie, Brazílie, Anglie, USA nebo Toronta, ženy z vyšší střední třídy se cítí nešťastně, mizerně. A neví, proč jsou nešťastné. Chtějí z toho obvinit muže. "Muži se musí změnit, muži musí být víc jako ženy." Ne, to je špatná cesta, jakou se vydat. Teprve když muži jsou muži a rozumí si jako muži a jsou si jistí jako muži, potom budete šťastnější.

- Nic není nebezpečnější než slabý muž. - Rozhodně. Nikdy v historii muži a ženy nepracovali bok po boku. A ženy si teď stěžují na Silicon Valley: "Všichni to jsou sexisté, nevpustí dovnitř ženu" a tak dál. Muži jsou muži v Silicon Valley. - Obzvlášť ti inženýři. - A ženy vyžadují... "Tohle je hrozné, jsi sexista!" Možná, že každé pohlaví má svůj jazyk, svou identitu.

Možná to celé musíme přehodnotit. Možná musíme přijmout nějakou míru napětí a konfliktů mezi pohlavími v pracovním prostředí. Nemyslím obtěžování. Myslím to, jak se ženy cítí neuznaně, když vyjádří své názory a nejsou brány vážně. Anebo – i Hillary Clinton si na tohle stěžuje: "Když žena napíše něco na internet, je okamžitě napadena."

Každý je napadán na internetu. O čem to mluvíte? Svět je tvrdý a plný konkurence. Identita se formuje konfliktem. Ta myšlenka, že nebude žádný konflikt, že bychom se koupali v uznání... - Je dětinská. - To je požírající matka. Máte pravdu, je to naprosto dětinské. Mám pár poznámek. První je, že rys přívětivost, ve kterém se muži a ženy liší nejvíce...

Jsou tři věci, ve kterých se ženy a muži nejvíce rozchází z psychometrického hlediska: Zaprvé, ženy jsou přívětivější než muži. A to je podle mě kvůli mateřství. Je to spojeno s touhou vyhýbat se konfliktům, ale i se společenskou blízkostí, soucitem, zdvořilostí. Ženy jsou zpravidla výš než muži, obzvlášť ve skandinávských zemích a v zemích, které jsou nejvíc rovnostářské.

Tam jsou rozdíly největší, na což správně poukázal James Damore ve své nechvalně proslulé zprávě. U žen se silněji projevují negativní emoce, tedy úzkost a emocionální bolest. Ten rozdíl je zhruba stejně velký a opět je největší v rovnostářských společnostech, což je velice zajímavé. A největší rozdíl je v zájmu o lidi a věci. Ženy se víc zajímají o lidi a muži o věci, což je v souladu s vaší historkou o autu.

Ta věc ohledně interakce mužů s muži se nemá tak, že by respektovali názory ostatních, tak to není. S muži to chodí tak... A znám mnoho mužů, které bych označil za mimořádně drsné lidi. Z různých důvodů. A cokoliv s nimi děláte, je nějaká forma souboje. Pokud chcete, aby vás brali vážně, musíte je často přeřvat.

Nepřestanou mluvit, dokud nezačnete mluvit přes ně. Muži se nerespektují automaticky, to se prostě neděje, ale je tam bojovnost a očekává se to. A jeden z problémů... Tohle je částečný důvod, proč muži opouští akademickou obec a možná akademický svět jako takový a možná svět jako takový: Muži netuší, jak soutěžit s ženami. Protože ten problém je, že když si úplně popustíte uzdu, jste násilník a o tom není pochyb.

Pokud se do sebe pustí muži, může to být zatraceně brutální, zejména pro muže, kteří jsou obzvlášť drsní. A k tomu u žen nikdy nedojde. Takže do žen se nemůžete pustit naplno. Pokud vyhrajete, jste surovec, pokut prohrajete, jste zatraceně ubohý, takže jak sakra máte hrát takovou hru? Pracoval jsem s mnoha ženami v právnických firmách v Kanadě, vysoce úspěšnými, opravdu pozoruhodnými ženami.

A ony jsou často zmateny přístupem mužů v právnických firmách, protože ony by rády viděly všechny spolupracovat, protože jsou jeden tým. Zatímco muži si jdou po krku v dobrém smyslu, protože chtějí, aby firma uspěla, ale chtějí být na vrcholu té hierarchie úspěchu.

A to nejde moc dohromady s tím étosem spolupráce, který je součástí té přívětivosti. Netušíme, jak sloučit mužské a ženské hierachie. Přesně, máte úplnou pravdu. Proto mám ráda tuhle reality show Real Housewives, již mnozí opovrhují. A zrovna včera jsem sledovala jednu epizodu, kde se do sebe ženy pustily a hádaly a vyčítaly si: "Ale já jsem ti řekla tohle a tys mi řekla tamto."

A muži si spolu říkali: "Takhle spolu komunikují. My muži se popereme a za 10 minut si spolu dáme pivo na baru." A to jsem pozorovala po celý svůj život. Moji dceru tohle opravdu štvalo, protože byla – jako mnoho lidí – terčem ženské konspirační šikany. Ona si nenechá nic líbit, takže to netrvalo dlouho a ona věděla, co má dělat. Sledovala ty holky, jak se proti ní spikly a očerňovaly ji na Facebooku, což je součástí ženské šikany, což je obvykle ničení reputace.

Je to dobře zdokumentováno. A pak sledovala, když můj syn měl při s kamarády. Možná měli připito a došlo k hádce, porvali se a další den byli kamarádi. To je další zvláštní věc: Muži mají způsob, jak vyřešit a ukončit konflikt, že? A nezdá se mi, že by ženy měly stejný... Asi bychom to mohli nazvat luxusem. Ale muži také neví, co dělat v konfliktu s ženou.

Protože co máte sakra dělat? Většinou se mu máte vyhnout. Nevím, jestli je to stejné ve všech zemích. Ale muži a kluci se navzájem popichují a provokují, což je utužuje a neberou to vážně, ale city dívek jsou hluboce raněny, když zaslechnou něco přísného nebo sarkastického vůči sobě. Vnímám zásadní rozdíly mezi pohlavími, co se týče emocí, komunikačních vzorců...

Můj otec říkával, že nedokázal poslouchat ženské rozhovory. Říkal, že ženy ani nedokončují své věty, že ženy okamžitě chápou, co ta druhá říká. A to, jak ženy více zajímají vztahové seriály... Nejde jen o to, že by byly doma bez zaměstnání. Já upřímně věřím, že tyto seriály odráží to, jak spolu ženy mluví. Tyto komunikační vzorce vznikaly ve světě žen...

Dávalo smysl, že byla dělba práce. Nebyl to sexismus vůči ženám, že práce byla rozdělená. Muži vyráželi lovit a dělat nebezpečné věci. Ženy zůstávaly u ohně, protože tam byly těhotné ženy, kojící ženy, starší ženy, vařily a tak dál. Takže cítím, že tyto komunikační vzorce, o kterých mluvíme, vznikaly po staletí. Muži se museli navzájem utužovat, lovecké výpravy amerických indiánů, mohli být pryč dva týdny, když teplota byla pod nulou.

Mnoho z nich zemřelo! Ta myšlenka, že jakékoli škatulkování podle pohlaví je nutně sexistické... A nutně hnáno bojem o moc. Odpověď na tohle všechno, o čem se tu bavíme, je vzdělání o rané historii.