Jordan Peterson – Interpretace Lvího krále

První otázka by mohla být: Proč je lev králem? Lidem dává smysl, že lev může být král. Samozřejmě, lev je vrcholový predátor, a tak je na vrcholku potravního řetězce. A je zlatý – jako slunce, to je také užitečné. Má hřívu, takže vypadá majestátně, a samozřejmě je fyzicky silný. Nahání hrůzu čili je někým, před kým utíkáte nebo kdo vás ohromí. Šnečí král by prostě nedával smysl, ale lví král – to sedí.

A nad těmito věcmi se musíte zamyslet, protože není samozřejmé, proč by lev mohl být král, ale šnek ne. Daleko lépe to koresponduje s vaším metaforickým chápáním světa. Lví král dává smysl. A když věci, které nejsou racionální, dávají smysl, musíte se zeptat: V jakém metaforickém kontextu dávají smysl? A tak máme Lvího krále. Film začíná úsvitem a úsvit je ekvivalentem k probuzení vědomí. V mnoha starých příbězích bylo hrdinou slunce.

Třeba Hór, pokud se dobře pamatuju, byl sluneční král. A Apollón z řeckých mýtů. Myšlenka byla taková, že slunce je hrdina, který ozařuje denní oblohu. Hrdina, světlo a osvícení jsou metaforicky propojeny. A pak slunce celou noc bojovalo s drakem temnoty či zlem a ráno se vítězně objevilo. Takže smrt a znovuzrození – velice populární mytologický motiv. A myslím, že slunce je asociováno s vědomím, protože nejsme noční tvorové, jsme vzhůru ve dne.

Zrak je pro nás důležitý, zpracovává ho půlka našeho mozku. A být osvícen znamená blížit se k vyššímu stavu vědomí. Běžně používáme světlo jako metaforu – například žárovka nad něčí hlavou. Neřeknete "zatemnilo se mi," když se naučíte něco nového. Opět to sedí do toho metaforického kontextu. Takže tak ten film začíná. Také začíná velmi oslavnou hudbou.

A to nejen nastaví tón filmu, ale také vám to naznačí, že uvidíte něco důležitého. Úvodní scéna je podle mě geniální, animátoři ji skvěle vystihli a taky se hodí k té hudbě. Vidíme tohle osvětlené místo a uprostřed Hrdou skálu, pokud se nepletu. A to je centrum, podobně jako místo označené katedrálou, protože ta má tvar X nebo kříže a vy jste uprostřed. Je to střed světla, tak se na to také dá dívat.

Nebo střed území nebo domov nebo oheň v divočině. Nebo strom uprostřed toho, kde žijete. Jsou to všechny tyhle věci naráz. Je to obydlené území s vámi uprostřed. A ta skála reprezentuje tradici, protože lidé vytesávají své tradice do kamene nebo je staví z kamenů – jako pyramidy, takže se na to můžete dívat jako na pyramidu. To je správný pohled na věc. Můžete se na to také dívat jako na hierarchii dominance s vrcholovým predátorem nahoře, a to je lev.

Dává smysl, aby byl lev ve světle na skále, která je pyramidou uprostřed území. Psychologicky to dává smysl. Protože takhle funguje i stát. Stát je hierarchie s něčím na vrcholu a obývá prostor, který byl osvícen a zabezpečen díky vědomí. To je stát. A to vše je reprezentováno hned na začátku filmu. Všechna ta zvířata přišla, aby se podívala, co se děje v pyramidě a na vrcholu. Protože musí vědět, co se děje na vrcholu. Zčásti, aby si mohla zorganizovat svět, to je ta pyramida, ale také aby věděla, jak funguje organizační princip.

Proto se shromažďují. A tak se shromažďují za světla, ráno, aby viděla něco nového, co se zrodí, a co bude mít velký význam. To je zrod hrdiny. Tady ten ptáček, Zazu, je jako Hór, ten egyptský bůh, který byl sokol a oko zároveň. Představuje králův zrak v tomto filmu, že? Létá nad vším mimo pyramidu, aby viděl vše, co se děje, a hlásil to králi.

To naznačuje, že na vrcholu pyramidy musí být oko. A zčásti proto vidíte oko na vrcholu pyramidy zezadu na dolarové bankovce. Je to tatáž myšlenka. Když se podíváte na Washingtonův monument, který má na vršku pyramidu, uvidíte, že ta špička je z hliníku. A je to právě hliník, protože to byl ten nejdražší kov v té době. Myšlenka je taková, že na vrcholu pyramidy je něco, co do ní nepatří.

Je to něco, co jde nad pyramidu, a všechno vidí. Můžete se na to dívat takhle: Během života budete ve spoustě pyramid: hierarchiích dominance, státech, rodině a tak dále. A ty jsou organizovány hierarchicky. A něco bude na vrcholu. A tomu něčemu se daří napříč všemi hierarchiemi. Není to uvízlé v jedné pyramidě a je to asociované se zrakem a schopností vidět na dlouhé vzdálenosti.

A také vidět to, co nechcete vidět, a nahlásit to králi. Král je v podstatě vaším superegem z psychologického pohledu. To je freudovský pohled na věc. Nebo by mohl být morálním systémem, kterým se řídíte. Ale vaše oči ho aktualizují. Potřebujete ho k orientaci ve světě. Potřebujete ho k orientaci mezi lidmi.

Ale vaše oko a schopnost dávat pozor – zejména na to, na co se nechcete dívat – ten model neustále aktualizují. Přesně jako to Piaget popsal u dětí. A to všechno je vměstnané do obrazů v prvních pár minutách. Proto ten film využívá obrazů. Není to jen přednáška od psychologa, ale je to film. Říká se, že obraz řekne více než tisíc slov, a v tomto filmu je tisíc obrazů.

Možná, že obraz řekne víc slov, než kolika ho můžete popsat, pokud je dost hluboký. A takových obrazů máme mnoho. Každý hluboce symbolický obraz je v podstatě nevyčerpatelný, co se týče jeho slovních vysvětlení. Obrazy toho obsahují hodně. Každopádně, ta zvířata reprezentují id z freudovského pohledu a id je ta část vaší psychiky, která je zvířecí a plná vrozených pudů.

Zejména těch sexuálních a agresivních, alespoň podle Freuda. A to proto, že tyto pudy, na rozdíl od žízně nebo hladu, je mnohem těžší integrovat do společensky přijatelného člověka. Často bývají vyloučeny a ponechány v nevědomí. A tak velká část freudovské psychologie, a řekl bych psychologie jako takové, je o integraci sexuálních a agresivních pudů do psychiky. Přidal bych k tomu i úzkost.

Protože úzkost představuje velký problém. Úzkost a bolestivé emoce. A tak ta zvířata reprezentují tyto impulzy, které musí být uspořádány do hierarchie, abyste byli integrovanou bytostí v piagetovském pojetí. Piaget tvrdil, že se děti rodí s reflexy a psychologové po něm se více soustředili na vrozené motivace. A ty musí být v dítěti zorganizovány do sjednocené hierarchie, aby se dítě mohlo organizovat do sjednoceného širšího státu. A to je tu v podstatě reprezentováno.

Zazu, králův zrak, letí ke králi... Jak se ten král jmenuje? Mufasa, ano, a to je vznešeně vypadající osobnost, lev. Stojí rovně a to znamená, že má vysokou hladinu serotoninu, protože ten ovlivňuje postoj. Takže pokud jste dominantní a blízko vrcholu hierarchie, roztáhnete se, abyste vypadali větší než normálně. Pokud nejste dominantní, jste shrbení a vypadáte malí, slabí a nepůsobíte hrozivě.

Pokud jste ale na vrcholu, roztáhnete se, a proto má takový vznešený postoj. Podíváte-li se na jeho výraz, uvidíte, že je docela přísný. Umí být milý, ale i přísný a soudící. A taková je i společnost – takové je superego. To znamená, že integroval svou agresi. A viděl jsem to i u svých klientů.

Přijdou a jsou příliš přívětiví – jako Simba později ve filmu. Vypadá jako jelen před srážkou s autem. Vše vchází dovnitř a nic nevychází ven. Ale pokud člověk zintegruje svůj stín, svou agresivní část, jeho tvář zpřísní. Když se na lidi podíváte, poznáte to. Přívětiví lidé vypadají dětsky a nevinně. Hyperagresivní lidé vypadají podle a krutě, ale... Viděl jsem, jak se lidem mění výraz během terapií. Mužům i ženám.

Vypadají dospěleji a zároveň soudí svět i se chovají správně, jakmile integrují svou nepřívětivou část. To je velice důležité. A je to i součástí integrace jungovského stínu nebo integrace nevědomí z freudovského pohledu. Tady Mufasa už to má v sobě. Očividně se umí usmívat a projevovat celou škálu emocí, ale je to drsně vyhlížející postava. Tenhle pavián měl být v první verzi příběhu pouhý šašek.

Časem se z něj ale stal šaman. On reprezentuje bytostné já z jungovského pohledu. Bytostné já je vším, čím můžete být napříč životem. Žije ve stromu života, tady konkrétně v baobabu. Je duchem, který obývá strom života. A je to věčný mudrc. To je i král, ale on je nad králem nebo mimo krále. Schraňuje starou moudrost.

A král je konkrétní inkarnace této moudrosti ve světě. Jsou přátelé a to znamená, že král je dobrý král. Protože kdyby král byl zlý, byl by odloučen sám od sebe a kvůli tomu by byl povrchní a jednostranný a tím pádem špatný vládce. Bez kontaktu s tradicí minulosti. Abyste byli dobrými vládci, musíte "zachránit svého otce z podsvětí" a integrovat ho. A to je hlavní téma tohoto celého příběhu.

Dobře, narodil se hrdina a to je reprezentováno východem slunce. A všichni si řeknou: "Jé, není roztomilý?" A to proto, že jste biologicky nastavení, obzvlášť pokud jste přívětiví, zareagovat na roztomilost péčí. A roztomilost znamená velké oči a nos, malá pusa, kulatá hlava, symetrie a bezmocné pohyby. A reagujete tak na všechny savce, možná i na ještěry. "Není roztomilý?"

Ne, je to ještěr. To je také archetyp. Archetyp zranitelného, nově zrozeného hrdiny. Vypadá roztomile a všichni žasnou, protože to ti animátoři trefili. Vystihli hlavní atributy roztomilosti. A také je ve světle, že? Potom ho ten paviánský šaman v podstatě pokřtí. A použije něco, co symbolizuje slunce, tedy zralé ovoce. Ovoce symbolizuje slunce, protože díky němu samozřejmě zraje a je taky kulaté.

Lidé ví, že potřebuje slunce. Každopádně, animátoři dávají do souvislosti ovoce, které šaman roztrhne, a slunce, a tak je pokřtěn na slunci. To znamená, že je pokřtěn do světla nebo že je proměněn v hrdinu. A pak jsou všichni šťastní a tady je v podstatě svatý otec, matka a dítě. A bytostné já, které to má na starosti. Je tu spojení mezi dítětem a mudrcem, protože dítě je veškerý potenciál, který se uskuteční v bytostném já.

A existuje stará myšlenka, že... Cesta k dospělosti znamená najít to, co jste ztratili jako dítě, a znovu to získat. Geniální myšlenka. A je obsažena v mýtech z celého světa. A to znamená, že musíte znovunabýt... Jakmile jste disciplinovaní a schopní, musíte znovunabýt svou schopnost hrát si a být v úžasu. A to je možná dětská část vašeho ducha.

Spojení této dětské a dospělé části oživí tu dospělou část a umožní dítěti projevit se ve světě disciplinovaným způsobem. Takže Mufasa vzal Simbu na vrchol pyramidy. To je to osvětlené místo nebo místo, odkud vidíte daleko. A vysvětluje mu, kam bude sahat jeho království. že jeho království sahá všude tam, kde svítí slunce. A to je tak geniální. Když se přestěhujete do nového bytu, všimněte si...

Jste jako kočka – ty nerady mění domy. A musí prozkoumat každý roh, aby věděly, co se tam děje, aby se uklidnily. Musí vědět, kam se schovat a kde jsou potenciální hrozby. Když se přestěhujete do nového bytu, zjistíte, že vám tam nebude příjemně, dokud neprozkoumáte, případně nevyčistíte a neopravíte každou píď. Čím větší pozornost mu věnujete, tím víc bude váš. A to je víc než pouhé vlastnictví, které je ale také důležité. Ale abyste se někde cítili příjemně, jako že vám to tam patří – jako doma – musíte to tam prozkoumat, musíte si posvítit do každého zákoutí.

A to musíte udělat i se sebou a svými vztahy. Každopádně, Mufasa říká Simbovi, že jeho království je tam, kde svítí slunce, a to je úplná pravda. Skrývá se v tom metafora a sice... Místo, na které jste si posvítili, tedy tam, kde jste to poznali a ovládli, je obklopené jiným světem, světem věcí, kterým nerozumíte.

To je zčásti příroda a zčásti tyranie. Něco z toho jsou věci, které o sobě nechcete vědět. Ty jsou ale mimo to místo, na které jste si posvítili. A přesně to říká Mufasa Simbovi – říká, že žijeme v pyramidě, na jejímž vrcholu se nacházíme. Kolem ní je osvětlená oblast, tedy prozkoumané území. A okolo toho je neprozkoumané území. To je zčásti nevědomí, protože to vyplňujete fantaziemi a zčásti je to prostě to, co nevíte.

A pak Mufasa říká Simbovi... a je to, jako když Bůh říká v ráji Adamovi a Evě, ať nejí to jablko. Mufasa říká Simbovi: "Je tu to temné okolí, které nepatří do království, a neměl bys tam chodit." A to je zajímavé, protože Simba o tom místě ještě ani neví. Mufasa dělá něco rozporuplného. Říká mu, že existuje, probouzí tak jeho zvědavost, ale také říká, aby tam nechodil, čímž v podstatě zajišťuje, že tam půjde.

Tohle vidíme i v Pinocchiovi. Pinocchio chce skočit do oceánu, aby zachránil Gepetta z podsvětí. Jeho svědomí je s ním – cvrček Jémine. Cvrček ho varuje před všemi těmi hrozbami tam dole. Říká mu, že z něj bude krmení pro ryby. A zatímco to říká, Pinocchio si přivazuje kámen ke svému oslímu ocasu, aby se potopil.

A cvrček mu pomáhá utáhnout uzel. Varuje ho před tou výpravou a zároveň mu pomáhá to udělat. A je to paradox, protože... když se vydáte mimo to, co znáte, způsobí to pád, protože to poškodí vaše znalosti a upadnete do chaosu. To vás může poničit, takže to nedělejte. Ale pokud to uděláte a budete úspěšní, vaše nově vyvstanuvší já bude silnější a úplnější než vaše minulé já.

Měli byste to udělat i neudělat. Rozumní lidé vás budou odrazovat. Ale rozum nestačí – musíte být i nerozumní, abyste přežili. Typický hrdina, Harry Potter, je skvělý příklad. Vždy porušuje pravidla. Ale má dobrý důvod, proč je porušuje. Hrdina porušuje pravidla při cestě k vyššímu dobru. A kvůli tomu je za hranicemi společenské struktury.