Jordan Peterson – Jak nebýt naivní

Když se lidé stanou terčem zlomyslnosti, zlomí je to. Protože to je ta nejtěžší věc na pochopení. Utrpení je jedna věc, to je špatné samo o sobě. Zranitelnost a utrpení, to je špatné samo o sobě. Ale potkat někoho, kdo vám to přeje a snaží se to zrealizovat, to je úplně jiná úroveň hrůzy. Obzvlášť když v tom částečně vidíte sami sebe. Protože pokud vám něco takového může někdo provést a je to taky člověk, znamená to, že jste ze stejného těsta.

Kupodivu to je do jisté míry lék na posttraumatickou stresovou poruchu. Pokud jste naivní a někdo vám ublížil, řešení je nebýt naivní a nenechat si ubližovat. Je to vidět například v Harrym Potterovi. Harry Potter se dokáže postavit Voldemortovi, protože v sobě má jeho část, byl jím dotčen. A psychopaty si udržíte od těla tak, že v sobě taky probudíte psychopata – potom je poznáte, když je uvidíte.

Musíte to udělat dobrovolně. Je to taková sada nástrojů, které máte k dispozici – úplné poznání zla. Nietzsche řekl, že hledíte-li dlouho do propasti, vhlédne pak propast i do vás. Díváte-li se na něco nestvůrného, může se z vás stát nestvůra. Lidé se často bojí dívat na nestvůrné věci právě z tohoto důvodu. No a měli byste se tedy stát nestvůrami? Odpověď zní: ano, měli. Ale měli byste to udělat dobrovolně, ne omylem.

A hlavně to udělat s dobrým úmyslem, spíš než se tím nechat posednout. Protože to je ta druhá cesta. Jak vás to posedne? To je jednoduché. Kvůli utrpení zahořknete. Zahořklost ve vás probudí zlobu. Zloba pak zase pomstychtivost. Jakmile jste na této cestě a vydáte se o kousek dál… Budete ve sklepě fantazírovat o tom, jak vystřílíte střední školu a pak se zabijete, protože to je úplné završení tohoto patologického sledu myšlenek.

„Bytí by mělo být vymýceno, protože je plné zla, a já jsem na to ten pravej. Završím to ukázkou své bezcennosti, aby to bylo jasné jako facka. A pokud tím dokážu nasbírat trochu posmrtné slávy, uspokojí to i mé primitivní zvířecí představy o vrcholu hierarchie, alespoň v mé fantazii.“ Takhle to bude vypadat, pokud se touto cestou vydáte. Lidé o tom samozřejmě nechtějí přemýšlet a není divu.

Ale bez schopnosti ublížit jste potenciální oběť ubližování někoho jiného. Potřebujete svůj meč, ale měl by být schovaný. A velice často, když léčíte někoho s PTSD, musíte udělat dvě věci. Musíte mu pomoct nalézt a přesně zformulovat filozofii zla, jinak ho bude jeho mozek dokola otravovat: Jak to, že jsi byl tak naivní? Proč ti ublížili? Čím to, že jsi tak naletěl? To jsou dobré otázky. Nechcete, aby se vám to stalo znovu. Nechcete být zneužiti podruhé.

Takže vaše oči se musí otevřít. Cenu za to známe z egyptského mýtu, že? Střetnete se se Sethem. Co se stane? Přijdete o oko, i když jste bůh. Není to sranda. A lék na to je cesta do podsvětí a oživení otce. To znamená vidět se v té síle, která stvořila kulturu. Potom tu budete vy i ta síla. Potom ustojíte zlo. Možná budete moct ustát tragédii i zlo. A to je celé tajemství, že?

Protože to v životě chcete. Musíte umět odolat tragédii a musíte umět odolat zlu. Protože tyhle síly budou vždy stát proti vám. Tohle souvisí s Jungovou myšlenkou zpracování stínu. Je třeba být… My to přece víme, proboha. Dokonce víme, jak predátoři zacházejí s dětmi. Jste-li pedofilní predátor a vybíráte si z dětí, půjdete po takovém, které je plaché a nebude se bránit. Vybrali jste si oběť.

Přesně takoví predátoři jsou. Nepůjdou po někom, kdo se bude vzpouzet. K tomu pravděpodobně ani nedojde. Budou si hledat někoho, kdo nedokáže pochopit, kým jsou. A pak… Výborně, lovecká sezóna může začít. A tak, pokud léčíte někoho s PTSD, nejprve potřebuje úvod do filozofie zla a dále se musí stát nebezpečným.

To je jediné řešení. Co jiného dělat? Bude dokola přemýšlet o své zranitelnosti vůči zlu a o své naivitě, protože, už z definice, pokud vás zneužil psychopat, jste příliš naivní. Je to otázka definice. Můžete říct: To není moje vina, jak jsem na to mohl být připraven? Fajn, to je rozumná námitka. Nepomůže vám ale s tím problémem.