Krása se skrývá uvnitř #4: Hledáme výpomoc

Tu noc jsem nemohl spát. Díval jsem se na svoje fotky, které jsem přes léta nashromáždil. Nikdy jsem si nevšiml, že na žádné z nich není nikdo další. Dneska jsem jí třikrát zavolal. Šlo to rovnou do hlasové schránky. Pokaždé jsem zavěsil. Chtěl jsem se s ní znovu vidět.

Ale čekala na někoho, kdo se už nikdy nevrátí. Snažil jsem se najít vzorec, kdy se měním v muže, kdy v ženu. Nic jsem nenašel. A pak jsem si uvědomil, že se nemám k čemu vrátit. Zbývalo jen jedno řešení. Kdybych vůbec nespal, neměnil bych se. Počkat.

To mluvím... mandarínsky? Nemám tušení, co vůbec říkám. Spal jsem. I když jsem nechtěl. Docházely mi nápady. Chtěl jsem ji znovu vidět. Nedávno jsem zjistila, jaký se k ní váže příběh. Edwin se na návrh své ženy vplížil do zahrady svého bohatého souseda a ukradl tam okvětní lístky.

Rozdrtil je a přidal je do lazury. - Tak vytvořil tuhle nádhernou barvu. - Omluvte mě. Haló? Dobrý den. Vítejte. Můžu vám s něčím poradit? Řekni něco. Cokoliv. Promiňte. Právě jsem si uvědomil, že už musím jít. Pane?

Co jsem jí měl říct? Říká se, že láska všechno přemůže, ale taky že všechno zničí. HLEDÁME VÝPOMOC Možná na to jdu špatně. Překlad: qetu www.videacesky.cz