Kurosawův soulad pohybuEvery Frame a Painting

Ahoj, jmenuju se Tony a tohle je Every Frame a Painting. Jedna stěžejní otázka. Když hodnotíte záběr, čeho si všimnete nejdřív? Rovnováhy? Linie? Zlatého řezu? Barev? Světla? Tvarů? To všechno je podle mě součástí dobrého záběru. Jedné věci si ale vždycky všímám nejdřív. Pohybu.

Kurosawa je podle mě Beethoven filmových režisérů. Beethoven má takový charakteristický plný zvuk, - který je nezaměnitelný. - Kurosawovy filmy se hýbou jako žádné jiné. Každý z nich mistrovsky staví na různých druzích pohybu a jejich kombinacích. Za svou kariéru, která se rozpínala přes půl století, natočil 30 filmů. Pohyb je v každém z nich překvapivý a působivý. Pokud chcete vidět názvy filmů, stiskněte tlačítko CC na spodní liště. Jaké druhy pohybů rád používal?

Zaprvé, pohyb přírody. V každém filmu můžeme v pozadí záběru vidět počasí. Vítr, vodu, oheň, kouř, sníh. Jednou z výhod tohoto přístupu je hodně vizuálních podnětů. I když herci jen nehybně stojí, pozornost upoutá déšť v pozadí. Déšť skvěle vyvolává emoce. Funguje v každém filmu. Všechno, co je navíc, vytvoří další vrstvu, která upoutá smysly publika.

Zadruhé, pohyb skupin. V Kurosawových filmech jsou obvykle velké skupiny lidí, kteří buď drží při sobě, nebo se štěpí. Podobné davy jsou působivé. Když do záběru vměstnáte tolik lidí, jakákoli emoce získá na síle. Když chcete ukázat reakci, zkuste použít čtyři herce. Nebo 25. A když chcete něco vážně velkého... To nás přivádí k číslu tři, pohybu jednotlivců.

U Kurosawy mám nejradši, že rozestavení herců a jejich gesta jsou nerealistická a přehnaná. Když je někdo nervózní, přešlapuje sem a tam. Když se rozčílí, postaví se. A když se stydí... Často herce požádal, aby si vybrali jedno gesto a to v průběhu filmu opakovali. Publikum tak rychle pozná, o koho se jedná a jak se cítí. Začtvrté, pohyb kamery.

Jedním z Kurosawových charakteristických znaků jsou plynulé pohyby kamery. Může jít od detailu k celku a záběru přes rameno v jediném nepřerušeném záběru. Záběrům na jeden zátah už jsem se věnoval ve videu se Spielbergem. Důležité ale je, že každý pohyb kamery má jasný začátek, střed a konec. Tento pohyb sám o sobě vypráví příběh. Jako poslední je tu pohyb střihu.

Kurosawa byl jedním z mála režisérů, kteří své filmy i stříhali. Jedním z důvodů, proč jeho filmy tak plynou, je to, že měl ve zvyku stříhat při pohybu. Často se tak soustředíte na někoho, kdo se hýbe, že si střihu ani nevšimnete. Na konci scény mění rytmus. Obvykle končí statickým záběrem. A pak střihem přejde přímo do pohybu. Změnou rytmu drží vaši pozornost, protože nemůžete předvídat příští střih. Rozebereme si jednu scénu a zaměříme se v ní na pohyb.

Je to scéna ze Sedmi samurajů. Neřeknu vám, o čem je. Schválně za jak dlouho na to přijdete sami. Můžeme? Nejdřív vidíme celou vesnici, pak jen důležité postavy a nakonec jen samuraje. V tuto chvíli... už většina z vás chápe, co se děje. Když se Kikučio posadí, jeho jednání obratem následuje celá vesnice. Sledujte, jak celé scéně pomáhá vítr. I když se nikdo nehýbe, záběr okoření trocha větru.

Je to celkem jasné. Poskočíme o 60 let. Vidíme Avengers. Kamera pohybem uvádí expoziční záběr. - Ale v tomto případě... - Tohle měl Phil Coulson v kabátu. ...okamžitě následuje dialog. Ve scéně se hýbe jen kamera a Nick Fury. I když venku máme oblohu a v pozadí herce, nevyužili je. Všimněte si, že pohyb kamery nemá začátek ani konec. Nevidíme žádnou variaci. Každý záběr jde tím samým směrem. Možná jsem si to zasloužil.

V Sedmi samurajích má ale pohyb kamery jasný začátek, střed a konec. V každém dalším záběru se navíc mění směr. Kurosawa při výstupu využil pohybu vlajky k tomu, aby střihem plynule přešel do tohoto úhlu, na všech sedm samurajů i s praporem. V této scéně pečlivě zkombinoval a načasoval všechny druhy pohybu, počasí, skupinu, jedince, kameru a střih. Tato scéna ale vypraví příběh hlavně prostřednictvím dialogu.

Jmenuje se iniciativa Avengers. Ano, kamera se hýbe, ale bezúčelně. Přes všechny peníze, které do této scény vložili, působí ploše. - Je to staromódní představa. - Jak by se taková scéna dala vylepšit? Když víte, o čem scéna je, zkuste ji vyjádřit pohybem. Začněte postavou. Co cítí? Může to herec sdělit pohybem? Dobře. To je možná moc. Méně okatě. Znázorněte pocit postavy v pozadí.

Když postava zuří a působí hrozivě, zkuste toto. Nebo když ji sžírá zášť... Další možností je postavit jednu postavu do rozporu se skupinou. Když je někdo veřejně zostuzen, dá se to udělat takto. Nebo když se hledá jehla v kupce sena... Pohybem kamery můžete vyjádřit nadšení. Střihem můžete přejít do pohybu, abyste ukázali překvapení. Všechny druhy pohybu můžete spojit v jednom úžasném záběru.

Není nutné do každého záběru dávat všechny druhy pohybů. To by bylo únavné. Existuje ale kompromis s různými variacemi, který není okatý. To, co funguje nejlépe, nezjistíte, dokud to nezkusíte. Pokud spojíte správný druh pohybu s tou správnou emocí, získáte něco působivého. Osobně se na něj dívám dvakrát až třikrát do roka, abych si připomněl, proč jsem chtěl dělat filmy.

Podívejte, co dělám teď. Speciální efekty. A pak film o speciálních efektech. A pak ještě třetí film o speciálních efektech. Vyberte si jakýkoli jeho film, přejděte na jakoukoli scénu a sledujte, jak se všechno společně hýbe. Právě vizuální stimulace zasahuje publikum. Spočívá v ní smysl filmu. Jinak bychom mohli obraz vypustit a říkat tomu rádio. Překlad: qetu www.videacesky.cz