Loading the player...

Morální stránka vraždy

95 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:2 270
Počet zobrazení:13 759
Přinášíme vám velmi zajímavou přednášku z Harvardu na téma morální stránka vraždy a co je tou správnou věcí, kterou je třeba udělat. Sérii těchto přednášek, které patří k jedněm z nejnavštěvovanějších kurzů na univerzitě, vede Michael Sandel, americký politický filozof a profesor na Harvardu.

Komentáře (248)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

první případ, nezatočím, třeba si mě všimne jeden z těch 5 a upozorní ostatní, ten jeden pracovník může mít třeba špunty v uších a neuslyší můj klakson... A jestliže jedu někde po trati kde se pracuje, tak se kouknu jestli to ten jeden pracovník stihl nerozkopat tak aby vlak vykolejil a způsobil tak ztrátu na životech v tom vlaku který řídím (5 lidí má větší šanci že to bude rozkopané...)
V druhém případě člověka neschodím, protože by to mohlo způsobit vykolejení vlaku a tím další ztrátu na životech...

00

Odpovědět

.

00

Odpovědět

Tato dosledkova teoria je podla mna tak akurat pekna tema na filozoficku debatu, svet takto nefunguje. A toto je moj kategoricky pohlad na dane pripady:rnrnDilema rusnovodica a prizerajuceho sa:rn Pointa nieje v tom ze je lepsie zabit jednoho pre zachranu piatich. Lepsie je proste nezabit piatich tym ze odbocim a prave tym ich zachranim, smrt toho jedneho je len dosledok odbocenia avsak nie podmienkou na zachranu tej 5clenej party preto nieje mozne porovnavat ho s pripadom prizerajuceho sa z mosta. rn Prizerajuci zas nieje v situacii kedy musi spravit rozhodnutie koho zivot ma vacsiu cenu, ked neurobi nic v skutocnosti sa rozhodol rovnako ako rusnovodic. Rusnovodic sa totiz rozhoduje medzi piatimi a jednou obetou ktore sposobi a vyberie si mensie cislo, prizerajuci sa rozhoduje medzi jednou alebo ziadnou obetou ktore sposobi a tiez si vyberie mensie cislo. rnrnDilema doktora:rnMoralne spravne je nezabijat a taktiez plati, ze zachranit viac ludi, je lepsie ako zachranit menej ludi. Inak je to rovnaky pripad ako ten s elektrickou, v prvom pripade zachanil piatich ludi tym ze sa im venoval a nemusel kvoli tomu nikoho zabijat, v druhom pripade tiez nikoho smrt nesposobil.rnrnDilema v clne:rnVrazda je neospravedlnitelna. Naopak vsak nevidim nic odsudenia hodne na tom ak sa clovek v bezvychodiskovej situacii na pokraji sil sam dobrovolne rozhodne skoncovat so svojim zivotom, pricom nevidim problem ani v tom, ze ak to nasledne sam nieje schopny vykonat tak mu niekto druhy "pomoze", presne takto funguje aj eutanazia. Takze ak by dany namornik suhlasil ci uz hned alebo na zaklade losovania bolo by to jeho sebaobetovanie sa ateda vporiadku.

21

Odpovědět

Že si dá někdo práci a odposlechne, přeloží a načasuje několik takových přednášek jen proto, aby to NĚKDE bylo (a pokud z toho překladatelé něco mají, o to lépe) mě hřeje u srdce. Díky.

1100

Odpovědět

Příjde mi, že spousta těch reakcí a situací se dá vysvětlit alibismem. Nebo aspoň mi to tak připadá- když sedím v tramvaji, tak vím že někdo umře a jediné co můžu dělat je "minimalizovat" ztráty- tudíž volím jednoho na úkor pěti. Další významný faktor je, že za volantem tramvaje to není PŘÍMO moje ruka, která tu vraždu provede, zatímco u tlouštíka na mostě musím ten čin provést holýma rukama, což je na psychiku člověka (nebo aspoň moji) mnohem horší. Ta nezabrzditelná tramvaj mě více méně zbavuje zodpovědnosti za tu smrt, kterou způsobí, protože někdo zemře ať už zahnu, nebo ne (samozřejmě pokud jsem ty brzdy nepoškodila já). rnOhledně situace s doktorem bylo asi řečeno vše, ale k námořníkům mám jednu připomínku, či myšlenku.rnZabít ho bez jeho svolení, tak jak to bylo prezentováno by byla vražda- byl by to MŮJ nápad provedený bez jeho vědomí. V případě, že toto Parker odsouhlasí, případně dokonce sám navrhne, mě v podstatě zbavuje zodpovědnosti za ten čin a přebírá jej na sebe- zase je to alibismus- to já ne, to on. To rozhodnutí učinil on sám za mě, a tím pádem je to jeho zodpovědnost. Navíc, pokud opravdu pil slanou vodu, a na loďce umíral na dehydrataci, možná stačilo námořníkům ještě pár hodin počkat, a zemřel by sám, přirozenou smrtí. Toto řešení by bylo za daných možností téměř elegantní a z morálního i právního hlediska nenapadnutelné.rnI když, nám se to kecá, doma u počítače.

281

Odpovědět

Reakce na komentář uživatele Tercais: Příjde mi, že spousta těch reakcí a situací se dá vysvětlit alibismem. Nebo aspo...

námořníci: souhlasím s tím, že by bylo nejlepší, kdyby počkali až zemře. Nesouhlasím však s tím, že kdyby souhlasil s tím, že ho můžou zabít, tak tím přenáší zodpovědnost na sebe. V tom případě by se každý vrah mohl hájit tím, že zavražděný mu dal svolení. rnrnReakce na vide: p. Sandel se evidentně na konci videa snažil hájit Benthama a jeho myšlenku obecného blaha. Ta mi však přijde dost nerealizovatelná. Ti tři, kteří přežili mají doma rodiny a opravdu mohli myslet v jejich zájmu (i když osobně dost pochybuji, spíš u nich převládl pud sebezáchovy). Ale: když se vrátili, mohli se z nich stát díky jejich zkušenosti sérioví vrazi. Na druhou stranu kdyby plavčík zabil a snědl všechny 3 zbylí a vrátil by se domů a byl zachráněn, jak můžeme vědět, že by doma nezaložil charitativní organizaci, která zachrání tisícovky lidí? V tom případě pár lidí z rodiny těch 3 by nám mohlo být ukradeno.. Zájem obecného blaha je podle mě dosti chabým argumentem pro to, někoho zabít.rnrnProstě měli počkat až zemře sám. Pak bych v tom asi žádný problém neviděla.

216

Odpovědět

Výborná přednáška, děkuji mockrát za přeložení. Hned zítra se pustím do zbylých videí od p. p. Sandela a už teď vím, že bych vás rád požádal o DALŠÍ PŘEKLADY jeho přednášek, myslím, že to ocení velká řada lidí, děkuji mnohokrát. :)

301

Odpovědět

Př.1-tramvaj: Pokud by opravdu nebyla jiná možnost, pak raději usmrtit 1 dělníka než 5. (předpoklady: všichni mají stejnou (ne)možnost útěku z tratě; nemůžu tušit, jestli se z nich nevyklubou masoví vrazi a podobné scénáře). Čistě hypotetická otázka: Dejme tomu, že byste poznali v tom osamoceném dělníkovi svého nejlepšího přítele. Vybrali byste i tak zatočení? 1<5? A ještě k tomu je těch 5 dělníků tmavší pleti? Stále stejná volba? (To jen tak bokem k zamyšlení, vím, že by na to v reálu moc času nebylo.)rnShození tlustého přihlížejícího - jasné ne. Jednak bych si nemohl být jistý, a je to i nepravděpodobné, že by to pomohlo; ale především už se jedná o vědomé zapojení dalšího člověka do této situace a na rozdíl od první situace mám možnost nikoho nezabít.rnrnPř.2-doktor: Orgány od zdravého člověka, který by s tím navíc neměl vůbec nic společného bych samozřejmě nevzal. Možnost transplantovat orgány od 1 ze zraněných ostatním je o něco lepší.rnrnPř.3-loď: Dopustili se zločinu, ale za naprosto krajní situace. Právně odsouzeníhodné, leč pochopitelné. Navíc chlapec (ještě bez rodiny) stejně umíral - polehčující okolnost. Losování (všichni souhlasí) či svolení je OK. Někdo se obětuje, aby zachránil ostatní.

181

Odpovědět

Ak by mi niekto polozil otazku preco chces ist do Ameriky, tak odpoved by bola jednoducha..Bol by som ochotny aj zaplatit za ucast na jednej prednaske tohoto cloveka..Chovam voci nemu obrovsku uctu a obdivujem ho...(skoda ze nemam rad usa).rnTetno clovek je prosto brilantny.

184

Odpovědět

Souhlas s loterií a přímý souhlas jsou dostatečné. Nejde pak o vraždu.

185

Odpovědět

myslel jsem, že když to má 9,5 hvězdy, tak se za hodinu něco dozvím :-/ jediné čemu tu tleskáte jsou vaše názory na položené otázky

1814

Odpovědět

Předem se chci vyjádřit trochu mimo hlavní téma a to ke složení obecenstva. Za původní obyvatele kteréhokoliv amerického státu jdou považovat jen čistokrevní indiáni, všichni ostatní jsou přistěhovalci. Někteří přistěhovalci tam už žijí 300 let, někteří třeba jen 30. Každopádně národ vždy tvoří ti, jenž se hlásí k jeho národnosti, právnicky by definice měla znít, že jej tvoří ti, jenž jsou jeho příslušníky dle nějaké dokladu. A to mohou být lidi, jenž mají kořeny v Asii, v Africe, ..., ale třeba už jejich rodiče se např. do USA přistěhovali a jejich děti tu od mala v této kultuře, v tomto národě vyrůstají.rnrnTeď k tomu hlavnímu, vyjádřím se tak, jak jsem video a hlavně jeho pointu pochopil, proto si troufám říci, že někteří zde sice provedli skvělé rozbory, ale přijde mi, že ne úplně pochopili, k čemu bylo směřováno.rnrnKaždé naše rozhodnutí, každý způsob, jakým přistupujeme a řešíme kterýkoliv problém, ovlivňujeme několik faktorů - genetická výbava, výchova, lidi, jenž poznáme a jenž nás mohou a nemusí ovlivnit, naše adaptabilita atd. V tom je 'krása' lidského pokolení, každý jsme jiní, každý uvažujeme trochu jinak, a proto nejsme stejní jak přes kopírák.rnrnUrčitě důležitým faktorem je to, že každý přistupujeme do nějaké míry ke všemu jinak v tom ohledu, že něco řešíme racionálně (obecným rozumem), něco emocionálně (pocitově, jak to cítíme a sem bych zařadil i vše, k čemu během života můžeme citově změnit přístup, co nám nejdřív bylo odporné, teď je nám to příjemné a naopak) a něco pudově (což je něco vrozeného, k tomu jsme si nebudovali nějaký citový vztah - nebo jsme jej už dostali pevně vrozený - a ani jsme neměli čas to nějak rozumově promyslet, přístup je sám od sebe, rozhoduje se naše tělo, ne my jakož to člověk myslí, či vlastním cítěním).rnrnNa základě toho, co jsem v posledních dvou odstavcích uvedl, bychom se posléze rozhodovali i těchto 'praktických' situacích, každý by se rozhodl jinak a bylo by pro něj něco jiného přípustné. Též každý by k tomu jinak přistoupil, měl by jiné hranice, jiný cíl a jiné uvažování, a nelze tudíž říci, že je něco správné, ideální, protože to je diskutabilní, pro každého je něco jiného to správné, to ideální a normálně to funguje tak, že co je pokládáno za správné, ideální většinou, to v té dané společnosti platí - samozřejmě za předpokladu, že v ní panuje demokracie a neřídí se vše na pokyn jednoho člověka či nějaké skupiny, který všechny nějakým způsobem ovládá - vyhrůžky, strach, ...rnrnJak bych k tom přistoupil já? Co bych já považoval za správné? Prvně chci říci, aby si každý uvědomil, že já (a prakticky 99% lidí, co by se takto rozhodovalo, by se rozhodovalo teoreticky a teoretika a praktika není to samé) se snažím vžít do této hypotetické situace, jak bych rozumově uvažoval, co bych sobě povolil jako morálně a citově správné, co by mě donutilo tělo, ať bych chtěl, či nechtěl v rámci pudu sebezáchovy, přežití.rnrnSituace 1. - řidič tramvajernrnVím, že všechno má svůj rub a líc, ale předpokládal bych, že by šlo o správné lidi, že když nechám víc lidí žít, udělají pak více dobra než ten 1. Za předpokladu, že bych v té situaci dokázal přemoci strach, stres a všechno, co by se na mě nahrnulo, bych zatočil a zabil jednoho člověka. Avšak jak se znám a jak se snažím co nejpřesněji odhadnout, co by se opravdu stalo, tak by to pravděpodobně skončilo smrtí těch 5 lidí.rnrnSituace 2. - přihlížející na mostěrnrnPředpoklad je stejný, ale zase, jak se znám, zůstal bych jako přikovaný k silnici a sledoval, co se stane a dost pravděpodobně bych si toho pána nevšiml a když už, nedokázal bych jít a aktivně nevinného člověka, kterého vůbec neznám, zapojit ho do této nehody a prakticky jej usmrtit, i proto bych ostatně jel v 1. situaci dál tramvají a nezapojil bych do toho toho jednoho dělníka na vedl. trati.rnrnSituace 3. - doktorrnrnStejné uvažování, nemohl bych a nedokázal bych jít a 5. člověka zapojit do tohoto problému, vzít mu orgány a prakticky jej usmrtit.rnrnSituace 4. - námořnícirnrnJelikož se snažím aspoň částečně vcítit do situace, že jsem 19 dní s naprostým minimálním příjmem živina a tekutin a prakticky už se nemohu moc řídit vlastním rozumem, jenom mě můj zubožený stav a to, co cítím, nutí v rámci sebezáchovy přežít, tak zde bych šel a ten život vzal - se souhlasem by to bylo jednodušší, bez něj těžší. Na losování bych nepřistoupil, snažil bych se každou cenu přežít. Jak to, když jsem před tím odmítl vzít někomu jen tak život, i kdybych tím zachránil dalších 5? Jak už říkal ve videu jeden student, existuje jistá hranice. Jistá hranice, po kterou se snažíme uvažovat rozumem a pro některé z nás, kam patřím i já, zůstává morálně nepřípustné někoho zabít. Ta hranice se však dá několika způsoby překročit - může to být např. toto ztroskotání, může to být situace, kdy na sebe dva lidi míří pistolemi a je jasné, že zabij, nebo budeš zabit - a proto bych tu osobu, Parkera, usmrtil. Otázkou však je, jestli bych to opravdu dokázal, to bych zjistil, až bych byl na tom místě - pokud by to udělal někdo jiný, byl bych radši, kdyby on měl na rukách jeho krev. Plus tady se říká, že okolnosti pro Parkera nebyly ani příznivé - byl sirotek, neměl rodinu, zbylí tři byli charakterně 'správní', takže i to by mi pomohlo si tento čin před mým svědomím obhájit, abych mohl normálně pokračovat v životě.rnrn---rnrnToto je můj názor, můj příspěvek do diskuze, kdy jsem snažil popsat to, jak to v naší společnosti funguje, respektive jak já vidím, jak to v naší společnosti funguje a jak bych se já sám na základě toho všeho rozhodoval.rnrnPS: Jak zmiňoval, že je jistá hranice mezi utrpením, bolestí a požitkem, štěstím, tak myslím si, že každý má trochu jinak tu hranici, někdo potřebuje k životu víc štěstí, někdo naopak a každý z nás si mezitím musí najít tu vyváženost, abychom byli šťastní. Proto např., když nás opustí skvělý přítel, kterého opravdu milujeme, tak je toho utrpení až moc na nás a končíme v depresích, slzách a naopak když má někdo vše, co chce a ztrácí pro něj vše svoji hodnotu, nenadře se už tolik pro to, tak taky v 99% případů nemůže žít šťastně a skončí stejně.rnrnA proto v dnešní době, kdy údajně spíše většině momentální situace v naší společnosti nepřeje, je více než důležité, abychom si navzájem dopřávali i třeba jen mírné požitky, pokud můžeme. Mnohým z nás pomůže třeba 'jen' minutové objetí, pochválení, polibek nebo třeba 'jen' nějaká oblíbená kytka, pokrm. Nezapomínejme na to a hodně štěstí všem! ;-)

182

Odpovědět

Loterie ani souhlas nejsou dle meho nazoru dostatecne duvody na obhajeni vrazdy (pouze v pripade, ze v obou situacich spacha Parker samovrazdu). Jedina alternativa, kterou bych mozna bral je nasledovna> Parker sam (bez predchozi agitace a sugesce ze strany ostatnich) se chce obetovat, ale nema jiz dostatek fyzickych sil k samotnemu cinu. Proto pozada Dudleye, zda by nevedl jeho ruku, ve ktere by Parker drzel nuz. To bych mozna videl jako zabiti.rnRazzor> musim se zastat Outlaw, myslim, ze si jeho poznamku vubec nepochopil. Precti si to jeste jednou. "Amíci jsou hold dementi", ne proto, ze asiaty na svych skolach "trpi", ale jsou (dle Outlaw) doslovne dementi (s vyjimkou 10% studentu onech univerzit), tudiz nejsou schopni na techto skolach studovat. Jestli v tom nejakou rasovou narazku vidim, tak pozitivni. A vysoky intelekt jako rasovy stereotyp je dle meho nazoru vychodnimi kulturami docela tolerovan.

182

Odpovědět

Outlaw: co tim jako chces rict? ze lidi z asie nemaji narok na vzdelani? a jen tak mezinama.. ti asiati sou na Harvardu..kde si ty?

191

Odpovědět

moc dlouhé,moc dobré.)))))

181

Odpovědět

nechtělo se mi na to dodvat :) 54 minut je na někoho hold moc :)

1810

Další
Souhlasím Tato webová stránka používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. (Další informace)